Inveraray

Inveraray
Inbhir Aora
Poloha
Souřadnice56°13′52″ s. š., 5°4′23″ z. d.
Časové pásmoUTC±00:00
StátSpojené královstvíSpojené království Spojené království
Inveraray
Inveraray
Rozloha a obyvatelstvo
Počet obyvatel560 (2016)
Správa
Vznik1745
Oficiální webwww.inveraray-argyll.com
Telefonní předvolba01499
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Inveraray (ɪ n v ə ˈ r ɛər i nebo ɪ n v ə ˈ r ɛər ə, skotskou gaelštinou Inbhir Aora [ústí řeky Aray]) je město v oblasti Argyll a Bute v západní části Skotska. Rozkládá se na západním břehu zátoky Loch Fyne, při silnici A83. Jde o bývalé královské město, tradiční centrum hrabství Argyll a rodové sídlo vévodů z Argyllu.

V době 2. světové války se v blízkosti města nacházela významná vojenská základna Výcvikového střediska společných operací.[1]

Historie

[editovat | editovat zdroj]
Pohled z věže

Jak dokládají archeologické nálezy, byla zdejší oblast obydlená již v dobách gaelského království Dál Riata,[2] jehož centrum, hradiště Dunadd, se nacházelo nedaleko dnešního Inveraray.[2]

Nevelká osada Inveraray se již od středověku nacházela v oblasti dnešního zámeckého parku na jihovýchod od Inverarayského hradu.[3] V roce 1457 zde Colin Campbell, 1. hrabě z Argyllu, vybudoval první ‎‎opevněné sídlo,[4] z něhož se stal sídelní hrad hraběcího rodu Campbelů, poté co Campbelové opustili své dosavadní sídlo Innischonnel Castle ležící na ostrůvku Innis Chonnell na nedalekém jezeře Loch Awe.[2]

V roce 1472 se vzkvétající Inveraray stalo baronským městem a roku 1648 královským městem,[3] kteroužto výsadu mu udělil král Karel I. Stuart.[5]

V prosinci 1644 se za anglické občanské války James Graham, 1. markýz z Montrose, zmocnil Inverarayského hradu a města a vypudil odtud svého soka Archibalda Campbella, 1. markýze z Argyllu. V únoru následujícího roku pak porazil jeho vojsko v bitvě u Inverlochy nedaleko městečka Fort William.[2]

V lednu 1692, v období nazývaném Slavná revoluce, sehrálo město důležitou roli v takzvaném Masakru v Glencoe.[2]

V roce 1701, v době, kdy Skotskem začínala zmítat těžká ekonomická krize, jejímž důsledkem bylo přijetí Zákonů o unii a zánik samostatného Skotska v roce 1707 a kterou způsobil krach Projektu Darién, obdržel 10. hrabě z Argyllu, Archibald Campbell, titul 1. vévoda z Argyllu.[2] Jeho syn, John Campbell, 2. vévoda z Argyllu, se rozhodl po více než dvou stech letech přebudovat rodové sídlo do podoby zámku ve francouzském stylu a zadal zhotovení návrhu podoby nového zámku architektu ‎‎Johnu Vanbrughovi‎‎.[4] Po smrti 2. vévody v roce 1743 se myšlenky na přestavbu ujal Colinův mladší bratr ‎‎Archibald, 3. vévoda z Argyllu‎‎. Nové sídlo podle projektu architekta Rogera Morrise však vyžadovalo mnohem větší prostor, proto muselo staré Inveraray ustoupit, a bylo posléze nově vystavěno asi o 2 km dál.

Vypracování plánů na výstavbu nového Inveraray bylo svěřeno přednímu skotskému architektovi té doby Williamu Adamovi,[6] který je dokončil roku 1747. ‎V letech 1758 až 1776 docházelo k postupnému bourání zástavby v blízkosti zámku. Do roku 1770 výstavba nového města příliš nepokročila, proto se John Campbell, který se v tomto roce stal po svém otci Johnovi 5. vévodou z Argyllu, rozhodl přistoupit k přestavbě rázněji. Byli povoláni další architekti, mezi nimiž je třeba jmenovat zejména Johna Adama, Williamova syna, a Roberta Mylnea, jimž bylo svěřeno především plánování a výstavba nových budov.[7] John Adam přispěl zejména stavbou Inverarayské hospody (The Inveraray Inn) a budovy radnice. Větší část města včetně kostela je pak dílem proslulého edinburského rodáka Roberta Mylnea (1733–1811) z let 1772–1800.[8]

Vzniklo tak pohledné město s domy pro dělníky zdejší přádelny vlny a přístavištěm pro rybáře živící se lovem sleďů, který se v pozdějších letech stal významným odvětvím ekonomiky města. Inveraray je tak jedním z nejlepších příkladů nového skotského města 18. století, o jehož střední části se pro její architektonický význam uvažuje jako o vhodném kandidátu pro památkovou ochranu.

Pamětihodnosti

[editovat | editovat zdroj]
  • Kromě již zmíněného Inverarayského hradu – viz stránka Inveraray Castle – se město může pochlubit dvoupatrovou budovou vězení z 19. století, která je chráněna jako architektonická památka.[9] Dnes je v ní umístěno muzeum vězeňství.
  • Další zajímavou stavbou je 38 m vysoká zvonice zdejšího kostela Všech svatých neboli Vévodova zvonice,[10] jež vévodí celému městu. Byla postavena na paměť příslušníků klanu Campbellů, kteří padli během 1. světové války,[11] a je chráněnou historickou památkou. Je v ní umístěn druhý nejtěžší soubor deseti zvonů na světě.[12]
  • Historickou pamětihodností je rovněž keltský Inverarayský kříž.
  • Turistickou zajímavostí je dvacetimetrový nákladní parníček VIC 72 Vital Spark – jeden z posledních, které sloužily na středoskotském kanálu Forth–Clyde spojujícím zálivy Firth of Forth a Firth of Clyde. Kotví v inverarayském námořním muzeu a je přístupný veřejnosti.

Galerie

[editovat | editovat zdroj]
  • Inveraray z pohledu ze silnice B839 na východní straně zátoky Loch Fyne
    Inveraray z pohledu ze silnice B839 na východní straně zátoky Loch Fyne
  • Hlavní ulice (silnice A83) směrem k severovýchodu
    Hlavní ulice (silnice A83) směrem k severovýchodu
  • Inverarayské vězení
    Inverarayské vězení
  • Vévodova zvonice
    Vévodova zvonice
  • Nákladní parníček VIC 72 Vital Spark
    Nákladní parníček VIC 72 Vital Spark
  • Most přes řeku Aray
    Most přes řeku Aray

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Inveraray na anglické Wikipedii.

  1. ↑ No. 1 Combined Training Centre, Inveraray [online]. Combinedops.com [cit. 2017-02-01]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d e f [ https://trulyedinburgh.com/scotland-history/inveraray/ trulyedinburgh.com]
  3. ↑ a b www.undiscoveredscotland.co.uk
  4. ↑ a b COVENTRY, Martin. Castles of the Clans: The Strongholds and Seats of 750 Scottish Families and Clans. Musselburgh: Goblinshead, 2008. ISBN 978-1-899874-36-1. S. 76. 
  5. ↑ www.britannica.com
  6. ↑ Walker, Frank Arneil (2000) The Buildings of Scotland: Argyll and Bute, Penguin
  7. ↑ Inveraray. Argyll and Bute. In: David Munro, Bruce Gittings: Scotland. An Encyclopedia of Places & Landscapes. Collins u. a., Glasgow 2006, ISBN 0-00-472466-6.
  8. ↑ Ward, Robert (2007) The Man Who Buried Nelson: The Surprising Life of Robert Mylne. London: Tempus Publishing. ISBN 978-0-7524-3922-8. pp.101, 167
  9. ↑ IWM War Memorials Register
  10. ↑ The Duke's Tower, (Belfry) Beside All Saints Church. (LB35019) [online]. [cit. 2021-11-08]. Dostupné online. 
  11. ↑ The Duke's Bell Tower (Clan Campbell WW1) [online]. [cit. 2021-11-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ Dove's Guide for Church Bell Ringers [online]. [cit. 2009-07-28]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]