Ion Iliescu | |
---|---|
Ion Iliescu (14. října 2004) | |
1. a 3. prezident Rumunska | |
Ve funkci: 26. prosince 1989 – 29. listopadu 1996 | |
Předchůdce | Nicolae Ceausescu |
Nástupce | Emil Constantinescu |
Ve funkci: 20. prosince 2000 – 20. prosince 2004 | |
Předchůdce | Emil Constantinescu |
Nástupce | Traian Băsescu |
Stranická příslušnost | |
Členství | Komunistická strana Rumunska Fronta národní spásy Democratic National Salvation Front Sociálně-demokratická strana (PSD) |
Narození | 3. března 1930 (94 let) Oltenița |
Choť | Nina Iliescuová (od 1951) |
Rodiče | Alexandru Iliescu |
Alma mater | Moskevský energetický institut Bukurešťská polytechnická univerzita Lomonosovova univerzita |
Profese | inženýr, politik, revolucionář, spisovatel literatury faktu, propagandista, aktivista, státník a video blogger |
Náboženství | volnomyšlenkářství ateismus |
Ocenění | Medaile Uruguayské východní republiky (1996) Řád bílého dvojkříže 1. třídy (2002) řetěz Řádu za občanské zásluhy (2003) rytíř velkokříže s řetězem Záslužného řádu Italské republiky (2003) Řád slona (2004) … více na Wikidatech |
Podpis | |
Commons | Ion Iliescu |
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Ion Iliescu (* 3. března 1930, Oltenița, Călărași, Rumunsko) je rumunský politik, bývalý prezident. Byl zvolen do úřadu celkem na 11 let (ve třech funkčních obdobích) v letech 1990–1992, 1992–1996 a 2000–2004. V letech 1996 až 2008 byl Iliescu senátorem za stranu PSD, největší politickou stranu v Rumunsku.
Je synem železničáře, který působil v ilegální komunistické straně. Vystudoval mechaniku tekutin na Bukurešťské polytechnické univerzitě a Lomonosovově univerzitě v Moskvě, byl funkcionářem Svazu komunistické mládeže. V roce 1965 se stal členem ústředního výboru strany a v roce 1967 ministrem pro mládež, patřil k hlavním tvůrcům propagandy. Nicolae Ceaușescu ho začal počátkem sedmdesátých let vnímat jako nebezpečného mocenského konkurenta a odsunul ho do méně významných funkcí na venkov. Ve druhé polovině osmdesátých let Iliescu pracoval v nakladatelství technické literatury.
Po vypuknutí revoluce v prosinci 1989 se Iliescu postavil do čela Fronty národní spásy, která převzala moc v zemi. Stal se prozatímní hlavou státu a v květnu 1990 byl se ziskem 85 procent zvolen prezidentem Rumunska. V devadesátých letech se od reformního komunismu posunul k sociální demokracii a podílel se na vstupu Rumunska do evropských struktur. V roce 1993 stál u vytvoření rumunské sociální demokracie, v letech 1997 až 2000 byl jejím předsedou a v roce 2006 pro něj byla vytvořena funkce čestného předsedy. Téhož roku se v anketě 100 největších Rumunů umístil na 71. příčce.
V roce 2016 ho rumunský soud obvinil z podílu na krveprolití, které doprovázelo změnu režimu v letech 1989 a 1990. Proces byl zahájen v listopadu 2019.[1]
Stát | Stuha | Název | Datum udělení |
---|---|---|---|
Ázerbájdžán | Řád Istiglal[2] | 2004, 6. října | |
Dánsko | rytíř Řádu slona[3] | 2004, 16. března | |
Estonsko | Řád kříže země Panny Marie I. třídy s řetězem[4] | 2003, 15. října | |
Filipíny | Řád Sikatuna | 2002 | |
Chorvatsko | Velký řád krále Tomislava[5] | 2003, 12. května | |
Itálie | velkokříž s řetězem Řádu zásluh o Italskou republiku[6] | 2003, 15. října | |
Kazachstán | Řád přátelství I. třídy[7] | 2003, 5. září | |
Litva | velkokříž Řádu Vitolda Velikého se zlatým řetězem[8] | 2001, 23. listopadu | |
Maďarsko | velkokříž s řetězem Záslužného řádu Maďarské republiky | 2002 | |
Malta | Národní řád za zásluhy | 2004, 3. října | |
Polsko | Řád bílé orlice | 2003, 6. října | |
velkokříž Řádu za zásluhy Polské republiky | 2004 | ||
Rumunsko | Řád hvězdy Rumunské socialistické republiky I. třídy[9] | 1971 | |
Slovensko | Řád bílého dvojkříže I. třídy[10] | 2002 | |
Srbsko a Černá Hora | Řád jugoslávské hvězdy | 2004, 8. září | |
Španělsko | velkokříž s řetězem Řádu za občanské zásluhy[11] | 2003, 7. června | |
Švédsko | Řád Serafínů | 2003, 8. dubna |
Při své návštěvě Kroměříže u příležitosti uctění památky rumunských vojáků, kteří padli při osvobozování města na konci druhé světové války byl v dubnu 2004 oceněn udělením čestného občanstvím města Kroměříž.[12]