Jean Laurent Minier

Jean Laurent Minier
Portrét Jeana Laurenta, zveřejněný v roce 1887 v La Ilustración Nacional
Portrét Jeana Laurenta, zveřejněný v roce 1887 v La Ilustración Nacional
Narození23. července 1816
Garchizy nebo Nevers
Úmrtílistopad 1886 (ve věku 70 let)
Madrid
Místo pohřbeníAlmudenský hřbitov
Povolánífotograf
PříbuzníAlfonso Roswag (zeť)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Jean Laurent: Kostel v Zaragoze, asi 1875
Jean Laurent: Saturnus požírající svoje děti, 1874

Jean Laurent Minier (23. července 1816 Garchizy, Nevers, Francie[1] – 24. listopadu 1886, Madrid, Španělsko; užíval zkratku J. Laurent nebo španělsky Juan Laurent) byl francouzský fotograf působící v 19. století především ve Španělsku.[2] Patřil k nejvýznamnějším fotografům své doby.

Život a dílo

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1843 se usadil v Madridu[3] a od roku 1855 se zabýval fotografií. Fotografoval panoramata měst, krajin, památek a uměleckých děl na Pyrenejském poloostrově. Portrétoval také významné osobnosti a běžné obyvatele poloostrova. Své práce podepisoval jako J. Laurent nebo španělsky Jean Laurent. V Madridu se oženil s vdovou po pekaři.

Existují chybné teorie, že mu patřil fotografický kabinet daguerrotypický v Paříži. Ale existují důkazy, že se jednalo o jiné fotografy se stejným příjmením. Jean Laurent v devatenáctém století ve Francii, Německu a Rusku pouze fotografoval. Mějme na paměti, že jméno Jean a příjmení Laurent jsou velmi časté. Stejně je známo, že v ruském Petrohradu měl studio například H. Laurent, nebo v německém Mainzu jiný J. B. Laurent. Žádný z nich by však neměl být zaměňován s Jeanem Laurentem z Madridu.

Do roku 1855 pracoval jako cartonero, zabývající se výrobou luxusních boxů pro dorty a mramorovaných papírů pro výrobu knižních vazeb. Ve stejném roce se začal zajímat o kolorování fotografií a učil se ovládat fotografickou technologii. Následující rok založil vlastní fotografický ateliér v Carrera de San Jerónimo, číslo 39, Madrid (v blízkosti Sněmovny reprezentantů a ve stejné místnosti, ve které působil britský fotograf Charles Clifford) a začal pracovat jako profesionální fotograf.

Byl držitelem titulu Fotograf Jejího Veličenstva královny[4] v letech 1861 až 1868.[5]

V roce 1868 otevřel v pařížské ulici Rue de Richelieu obchod (nikoli fotostudio), kde jeho zaměstnanec prodával fotografie ze Španělska a Portugalska.

Během své profesní kariéry spolupracoval s různými odborníky, mezi nimiž vynikal jeho příbuzný Alfonso Roswag. V roce 1883 vlastnila fotografickou sbírku jeho nevlastní dcera Catalina Melina Dosch de Roswag.

Zemřel v Madridu 24. listopadu 1886.[6]

Fotografické dílo

[editovat | editovat zdroj]

Jean Laurent vždy držel krok s technologickým pokrokem, ke kterému docházelo ve fotografii v průběhu devatenáctého století. Sám vynalezl a zavedl několik technik, jako je leptografický papír, spolu se španělským fotografem Josém Martínezem Sánchezem v roce 1866.

V roce 1874 fotografoval obrazy Francisca Goyi a také nástěnné malby, které byly v domě malíře. Jeho fotografie pak byly použity jako předloha při přenosu obrazů na plátno.[7] Originální negativy na kolódiových skleněných deskách jsou v archivu IPCE (Instituto del Patrimonio Cultural de España, Institut kulturního dědictví Španělska).

Galerie

[editovat | editovat zdroj]
  • 1865-1867
    1865-1867
  • 1858
    1858
  • 1870
    1870
  • 1874
    1874
  • 1874
    1874
  • 1861-1863
    1861-1863

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Carlos Teixidor (junio de 2001). Universidad de Arizona. The college of fine arts. (ed.): «Jean Laurent. Textos. Un tal Laurent: Datos comprobados y errores publicados.» (en español). Consultado el 2 de abril de 2010.
  2. ↑ Un fotógrafo francés en la España del siglo XIX: J. Laurent. Madryt: Ministerio de Educación y Cultura, 1996. ISBN 84-922135-0-7. 
  3. ↑ López Mondéjar, P. (1999). Historia de la fotografía en España (1ª edición). Barcelona: Lunwerg editores. str. 45. ISBN 84-7782-660-9.
  4. ↑ Titul v originálu: Fotógrafo de Su Majestad la Reina
  5. ↑ Fontanella, L. (1981). La historia de la Fotografía en España desde sus orígenes hasta 1900. Madrid: Ediciones El Viso. str. 137. ISBN 84-86022-00-2.
  6. ↑ Carlos Teixidor, «Fotografías de Sevilla, años 1857–1880, por Juan Laurent», en Sevilla artística y monumental. 1857–1880. Fotografías de J. Laurent, Madrid, Fundación Mapfre y Ministerio de Cultura, 2008, str. 26. ISBN 978-84-9844-114-7.
  7. ↑ Nigel Glendinning. Arte, ideología y originalidad en la obra de Goya. Salamanka: Uniwersytet w Salamance, 2008. ISBN 84-7800-343-6. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • DÍAZ-AGUADO Y MARTÍNEZ, César, “La fotografía de obras públicas de Laurent y Cía. en la comunidad valenciana”, en Las fotografías valencianas de J. Laurent, Ayuntamiento de Valencia, 2003. ISBN 84-8484-069-7
  • VV. AA. Jean Laurent en el Museo Municipal de Madrid. Retratos. Artistas plásticos, cat. Purificación Nájera Colino, Madrid, Museo Municipal de Madrid, 2005. Tomo I. ISBN 84-7812-591-4.
  • VV. AA., La Casa Laurent y Guadalajara. Fotografías, 1862–1902, Guadalajara, Diputación Provincial, 2007. ISBN 978-84-87791-90-1
  • VV. AA., La Andalucía del siglo XIX en las fotografías de J. Laurent y Cía., Almería, Junta de Andalucía, 1999. ISBN 84-8266-024-1
  • VV. AA., Un fotógrafo francés en la España del siglo XIX: J. Laurent: Un photographe français dans l'Espagne du XIXème siècle, Madrid, Ministerio de Educación y Cultura, Caja de Madrid, 1996. ISBN 84-922135-0-7
  • VV. AA., J. Laurent y Cía en Aragón. Fotografías, 1861–1877, Zaragoza, Diputación Provincial de Zaragoza, 1997. ISBN 84-89721-13-0
  • VV. AA., Obras Públicas de España. Fotografías de J. Laurent, 1858–1870, Ciudad Real, Universidad de Castilla-La Mancha, 2003. ISBN 84-8427-286-9
  • VV. AA., ¡Hola, España! XIX amziaus Ispanijos fotografijos. Fotografías de la España del siglo XIX, Vilna (Lituania), Lietuvos dailes muziejus y Ministerio de Cultura de España, 2005. ISBN 9986-669-47-2. Dvojjazyčné vydání v litevském jazyce a španělštině.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]