Jean de Lattre de Tassigny

Maršál Jean de Lattre de Tassigny
Narození2. února 1889
Mouilleron-en-Pareds
Úmrtí11. ledna 1952
Paříž
Místo pohřbeníMouilleron-en-Pareds Cemetery
Národnostfrancouz
ChoťSimonne Calary de Lamazière
DětiBernard de Lattre de Tassigny
Vojenská kariéra
Hodnostarmádní generál a maršál Francie
SloužilFrancie Třetí Francouzská republika
Francie Vichistická Francie
Svobodná Francie Svobodná Francie
Francie Čtvrtá Francouzská republika
Složkapozemní vojsko
VálkyDruhá světová válka
Indočínská válka
VyznamenáníŘád Čestné legie
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Jean Joseph Marie Gabriel de Lattre de Tassigny (2. února 1889 – 11. ledna 1952) byl francouzský armádní generál, posmrtně povýšen na Maršála Francie.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Jako důstojník během první světové války bojoval v boji v různých bitvách, včetně Verdunu, a byl pětkrát zraněn, válku přežil s osmi vyznamenáními, Čestnou legií a Vojenským křížem. V meziválečném období se zúčastnil Rífské války v Maroku, kde byl znovu zraněn v akci. Poté sloužil na ministerstvu války a ve štábu Conseil supérieur de la guerre pod viceprezidentem, generálem Maximem Weygandem.

Na začátku druhé světové války, od května do června 1940, byl nejmladším francouzským generálem. Svou divizi vedl během bitvy o Francii, v bitvách u Rethelu, Champagne-Ardenne a Loiry a až do příměří 22. června 1940.Během vichistického režimu zůstal v armádě, nejprve na regionálních velitelských postech, poté jako vrchní velitel jednotek v Tunisku. Po vylodění spojeneckých sil v severní Africe, 11. listopadu 1942, Němci napadli tzv. svobodnou zónu okupované Francie; Jean de Lattre de Tassigny, který v té době velel 16. vojenské divize v Montpellier, odmítl rozkaz nebojovat s Němci a byl jediným generálem, který svým jednotkám nařídil postavit se útočníkům. Následně byl zatčen, ale na konci roku 1943 uprchl a přidal se k Svobodné Francii pod vedením Charlese de Gaulla. V letech 1943 až 1945 byl jedním z hlavních velitelů francouzské osvobozenecké armády, velel silám, které se 15. srpna 1944 vylodily na jihu Francie.[1] poté bojoval až k řekám Rýn a Dunaj.

Později byl francouzským zástupcem při podpisu německé kapitulace v Berlíně dne 8. května 1945 a následně Berlínské deklarace z 5. června 1945.[2] Poté se stal vrchním velitelem francouzských sil v Německu a správcem francouzské okupační zóny, následně generálním inspektorem a náčelníkem štábu francouzské armády. V roce 1951 byl vrchním komisařem a později vrchním velitelem v Indočíně a vrchním velitelem francouzského expedičního sboru na dálném východě, vyhrál několik bitev proti Việt Minhu. Tam byl také zabit jeho jediný syn, načež ho nemoc přinutila vrátit se do Paříže, kde v roce 1952 zemřel na rakovinu. V roce 1952 byl během státního pohřbu posmrtně povýšen do hodnosti francouzského maršála.

Hodnosti a vyznamenání

[editovat | editovat zdroj]

Vojenské hodnosti

[editovat | editovat zdroj]

Řád Čestné legie

[editovat | editovat zdroj]
  • Rytíř Řádu Čestné legie (uděleno 3.1.1915)
  • Důstojník Řádu Čestné legie (uděleno 16.6. 1920)
  • Komandér Řádu Čestné legie (uděleno 20.12.1935)
  • Velkodůstojník Řádu Čestné legie (uděleno 12.7.1940)
  • Nositel velkokříže Řádu Čestné legie (uděleno 10.2.1945)

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jean de Lattre de Tassigny na anglické Wikipedii.

  1. ↑ KRUPKA, Jaroslav. Zapomenutá invaze. Před 75 lety se vylodili Spojenci u Cannes v jižní Francii. denik.cz [online]. Vltava Labe Media a.s., 2019-08-15 [cit. 2022-05-18]. Dostupné online. 
  2. ↑ VOLFOVÁ, Tereza. Před 75 lety složila Evropa zbraně. Dvakrát podepsaná kapitulace ale poukázala na novou prohlubující se propast. ct24.ceskatelevize.cz [online]. Česká televize, 2020-05-08 [cit. 2022-05-18]. Dostupné online. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]