John Millman

John Millman
John Millman ve Wimbledonu 2015
Stát	Austrálie Austrálie
Datum narození	14. června 1989 (35 let)[1]
Místo narození	Brisbane, Austrálie[1]
Bydliště	Brisbane, Austrálie[1]
Výška	183 cm[1]
Profesionál od	2006
Držení rakety	pravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek	5 437 609 USD
Dvouhra
Poměr zápasů	121–149
Tituly	1 ATP, 12 challengerů, 7 Futures
Nejvyšší umístění	33. místo (15. října 2018)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open	3. kolo (2016, 2020)
French Open	1. kolo (2016, 2017, 2018, 2019, 2020, 2022)
Wimbledon	3. kolo (2016, 2019)
US Open	čtvrtfinále (2018)
Velké turnaje ve dvouhře
Olympijské hry	2. kolo (2016)
Čtyřhra
Poměr zápasů	17–42
Tituly	0 ATP, 3 Futures
Nejvyšší umístění	165. místo (11. června 2018)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open	3. kolo (2021)
French Open	2. kolo (2018)
Wimbledon	1. kolo (2018, 2021)
US Open	2. kolo (2017, 2021)
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open	1. kolo (2016)
Týmové soutěže
Davis Cup	semifinále (2017)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20201101a1. listopadu 2020 Některá data mohou pocházet z datové položky.

John H. Millman (* 14. června 1989 Brisbane) je australský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál jeden turnaj ve dvouhře. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal devatenáct titulů ve dvouhře a tři ve čtyřhře.^[2]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v říjnu 2018 na 33. místě a ve čtyřhře pak v červnu téhož roku na 165. místě. Trénuje ho irský kouč Louk Sorensen.^[1] Dříve tuto roli plnil Australan Gary Stickler.

V australském daviscupovém týmu debutoval v roce 2017 semifinálem Světové skupiny proti Belgii, v němž prohrál úvodní dvouhru s Davidem Goffinem. Australané odešli poraženi 2:3 na zápasy. Do září 2018 v soutěži nastoupil k jedinému mezistátnímu utkání s bilancí 0–1 ve dvouhře a 0–0 ve čtyřhře.^[3]

Narodil se roku 1989 v Brisbane jako druhý nejmladší z pěti sourozenců. Má čtyři sestry.^[4]

Tenisová kariéra

Premiérový start v hlavní soutěži turnaje ATP Tour odehrál na Brisbane International 2010, kde v úvodním kole vypadl s obhájcem titulu Radkem Štěpánkem po dvousetovém průběhu. V kvalifikaci Australian Open 2010 postoupil do závěrečného kola, v němž jej vyřadil Ukrajinec Illja Marčenko.

První vítězný zápas na okruhu ATP získal na Brisbane International 2013, kde postoupil z kvalifikace přes Luka Savilla, Alexe Bogomolova a Donalda Younga. Na úvod hlavní soutěže vyřadil Tacumu Ita, což mu vyneslo divokou kartu na lednový Australian Open 2013. Ve druhé fázi však podlehl světové trojce Andymu Murraymu ve třech setech. Díky divoké kartě startoval také na Apia International Sydney 2013, kde zdolal Španěla Tommyho Robreda,^[5] aby ve druhém kole nenašel recept na světovou třiadvacítku Andrease Seppiho.

V hlavní grandslamové soutěži debutoval na Australian Open 2013.^[6] V prvním kole mu čerstvou porážku vrátil 84. japonský hráč žebříčku Tacuma Itó v pětisetové bitvě.^[7] Premiérové vítězství na majoru dosáhl ve Wimbledonu 2015, kde jako postoupivší kvalifikant přehrál devatenáctého nasazeného Tommyho Robreda bez ztráty setu. Ve druhé fázi mu stopku vystavil Kypřan Marcos Baghdatis, když prohospodařil vedení 2–0 na sety.

Do Brisbane International 2015 obdržel divokou kartu. Po výhře nad Rhyne Williamsem vedl nad světovou dvojkou Rogerem Federerem 6–4 a 3–1, ale zápas nakonec ztratil.^[8] Australian Open 2015 znamenalo časné vyřazení od dvacátého šestého nasazeného Argentince Leonarda Mayera po třísetovém průběhu.

Na domácím Australian Open 2016 se poprvé dostal přes 1. kolo, když na úvod porazil argentinského tenistu Diega Schwartzmana. Ve druhém kole poté porazil světovou osmatřicítku, Lucemburčana Gillese Müllera v pěti sadách, díky čemuž poprvé ve své kariéře postoupil do třetího kola Grand Slamu. V něm byl však nad jeho síly krajan a šestnáctý nasazený Bernard Tomic, jemuž podlehl ve třech setech. Do téže fáze došel i ve Wimbledonu 2016, kde si nejprve poradil v pěti setech s Albertem Montañésem a ve čtyřech sadách také s dvacátým šestým nasazeným v turnaji Francouzem Benoîtem Pairem. Ve třetím kole ovšem jeho cestu v turnaji ukončil druhý nasazený domácí tenista Andy Murray, který mu dovolil v celém utkání jen deset gemů.^[9]

V singlu Letních olympijských her 2016 v Riu de Janeiru mu patřila 75. příčka žebříčku. Na olympiádě se stal prvním tenistou v mužské dvouhře od zařazení tenisu na hry v roce 1896, který vyhrál zápas bez ztráty gamu 6–0 a 6–0. V prvním kole tímto výsledkem za 50 minut porazil Litevce Ričardase Berankise.^[10] Vyřazen byl ve druhé fázi soutěže.

Do premiérového finále na okruhu ATP Tour postoupil na antukovém Gazprom Hungarian Open 2018 v Budapešti. Ve druhém kole vyřadil francouzskou turnajovou jedničku Lucase Pouilleho a v semifinále pátého nasazeného Slovince Aljaže Bedeneho. V boji o titul pak podlehl italskému 92. hráči světa Marcu Cecchinatovi po dvousetovém průběhu.^[11]

První kariérní trofej na túře ATP vybojoval na říjnovém Astana Open 2020, nursultanském turnaji dodatečně zařazeném kvůli koronavirové pandemii.^[12] Ve finále zdolal třetího nasazeného Francouze Adriana Mannarina po dvousetovém průběhu, čímž navýšil aktivní poměr vzájemných utkání na 3–0. V sezóně 2020 se tak stal pátým tenistou, jenž získal premiérový titul na okruhu ATP Tour. Navázal tím na Uga Humberta, Caspera Ruuda, Thiaga Seybotha Wilda a Miomira Kecmanoviće. Rovněž se stal pátým hráčem probíhající sezóny, který ovládl turnaj po odvrácení mečbolu na cestě za titulem. Ve čtvrtfinále proti Američanu Tommy Paulovi čelil za stavu her 3–5 dvěma mečbolovým hrozbám. Následně otočil i závěrečný tiebreak ze stavu 0:5. Bodový zisk jej posunul ze 45. na 38. místo žebříčku.^[13]

Finále na okruhu ATP Tour

Legenda D – dvouhra; Č – čtyřhra Grand Slam (0) Turnaj mistrů (0) ATP Tour Masters 1000 (0) ATP Tour 500 (0–1 D) ATP Tour 250 (1–1 D)

Dvouhra: 3 (1–2)

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	soupeř ve finále	výsledek
Finalista	1.	29. dubna 2018	Budapešť, Maďarsko	antuka	Marco Cecchinato	5–7, 4–6
Finalista	2.	6. října 2019	Tokio, Japonsko	tvrdý	Novak Djoković	3–6, 2–6
Vítěz	1.	1. listopadu 2020	Nur-Sultan, Kazachstán	tvrdý (h)	Adrian Mannarino	7–5, 6–1

Finále na challengerech ATP a okruhu Futures

Legenda
Challengery (12–6 D)
Futures (7–7 D; 3–2 Č)

Dvouhra: 32 (19–13)

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	soupeř ve finále	výsledek
Finalista	1.	18. dubna 2008	Bukurešť	antuka	Răzvan Sabău	5–7, 3–6
Vítěz	2.	6. října 2008	Traralgon	tvrdý	Andrew Coelho	6–2, 6–3
Finalista	3.	11. června 2009	Stara Zagora	antuka	Predrag Rusevski	2–6, 3–6
Finalista	4.	21. září 2009	Darwin	tvrdý	Jamie Baker	4–6, 6–2, 3–6
Finalista	5.	16. listopadu 2009	Esperance	tvrdý	Matthew Ebden	3–6, 4–6
Vítěz	6.	23. listopadu 2009	Kalgoorlie	tvrdý	Matthew Ebden	6–2, 7–6^(7–1)
Vítěz	7.	22. února 2010	Berri	tráva	Greg Jones	1–6, 6–4, 6–4
Finalista	8.	6. dubna 2010	Little Rock	tvrdý	Brydan Klein	3–6, 6–3, 3–6
Vítěz	9.	13. září 2010	Darwin	tvrdý	Hiroki Morija	6–0, 6–1
Finalista	10.	20. září 2010	Alice Springs	tvrdý	Colin Ebelthite	5–7, 6–7^(2–7)
Vítěz	11.	10. října 2010	Sacramento	tvrdý	Robert Kendrick	6–3, 6–2
Finalista	12.	26. března 2012	Bundaberg	antuka	Jason Kubler	4–6, 6–1, 1–6
Finalista	13.	7. května 2012	Pusan	tvrdý	Tacuma Itó	4–6, 3–6
Vítěz	14.	4. listopadu 2012	Bendigo	tvrdý	Benjamin Mitchell	6–3, 6–3
Vítěz	15.	28. ledna 2013	Burnie	tvrdý	Stéphane Robert	6–2, 4–6, 6–0
Vítěz	16.	10. března 2013	Kjóto	koberec	Marco Chiudinelli	4–6, 6–4, 7–6^(7–2)
Vítěz	17.	11. srpna 2014	Čchunčchon	tvrdý	Jose Rubin Statham	6–3, 6–7^(4–7), 7–6^(7–5)
Vítěz	18.	18. srpna 2014	Anseong	antuka (h)	Jose Rubin Statham	6–1, 7–5
Finalista	19.	12. října 2014	Tiburon	tvrdý	Sam Querrey	4–6, 2–6
Vítěz	20.	3. listopadu 2014	Traralgon 2	tvrdý	James Ward	6–4, 6–1
Vítěz	21.	16. listopadu 2014	Jokohama	tvrdý	Kyle Edmund	6–4, 6–4
Finalista	22.	1. března 2015	Kjóto	tvrdý	Michał Przysiężny	3–6, 6–3, 3–6
Finalista	23.	31. května 2015	Vicenza	antuka	Íñigo Cervantes	6–4, 6–2
Vítěz	24.	2. srpna 2015	Lexington	tvrdý	Jasutaka Učijama	6–3, 3–6, 6–4
Vítěz	25.	16. srpna 2015	Aptos	tvrdý	Austin Krajicek	7–5, 2–6, 6–3
Vítěz	26.	15. listopadu 2015	Kóbe	tvrdý (h)	Taró Daniel	6–1, 6–3
Finalista	27.	8. srpna 2017	Lexington	tvrdý (h)	Michael Mmoh	4–6, 7–6^(7–3), 3–6
Finalista	28.	29. října 2017	Ho Či Minovo Město	tvrdý	Michail Južnyj	4–6, 4–6
Vítěz	29.	26. listopadu 2017	Hua Hin	tvrdý	Andrew Whittington	6–2, 6–2
Vítěz	30.	25. února 2018	Kjóto	koberec (h)	Jordan Thompson	7–5, 6–1
Vítěz	31.	13. května 2018	Aix-en-Provence	antuka	Bernard Tomic	6–1, 6–2
Vítěz	32.	22. září 2019	Kao-siung	tvrdý	Marc Polmans	6–4, 6–2

Čtyřhra: 5 (3–2)

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	spoluhráč	soupeři ve finále	výsledek
Vítěz	1.	15. března 2009	Badalona	antuka	Mark Verryth	Jordi Marse-Vidri Allen Perel	6–1, 7–6^(7–5)
Vítěz	2.	10. května 2009	Sandanski	antuka	Thomas Kromann	Valentin Dimov Todor Jenev	3–6, 6–1, [10–5]
Finalista	1.	21. března 2010	Bath	tvrdý (h)	Tim Bradshaw	Kamil Capkovic Andrej Martin	6–7^(1–7), 3–6
Vítěz	3.	4. dubna 2010	Sandanski	antuka	Brydan Klein	Kaden Hensel Jose Rubin Statham	4–6, 6–4, [10–6]
Finalista	2.	11. dubna 2010	Little Rock	tvrdý	Brydan Klein	Lester Cook Brett Joelson	4–6, 6–3, [7–10]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku John Millman na anglické Wikipedii.

1. John Millman na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20201110a10. listopadu 2020
2. John Millman na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup:20201110a10. listopadu 2020
3. John Millman na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20180902a2. září 2018
4. MASON, James. Churchie: The Centenary Register. Brisbane, Australia: The Anglican Church Grammar School, 2011. ISBN 978-0-646-55807-3. Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
5. Millman on a roll ahead of Open - ABC Grandstand Sport - ABC News (Australian Broadcasting Corporation)
6. Brave Millman goes down fighting. www.heraldsun.com.au [online]. 2013-01-14 [cit. 2020-11-10]. Dostupné online. (anglicky) 
7. Millman eyes top 100 after Open debut. www.couriermail.com.au [online]. 2013-01-22 [cit. 2020-11-10]. Dostupné online. (anglicky) 
8. FEDERER BEATS GALLANT MILLMAN IN BRISBANe [online]. tennis.com.au [cit. 2015-01-09]. Dostupné online. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
9. POKORNÝ, Petr. Senzace ve Wimbledonu: Djokovič nestačil na Querreyho a končí už ve 3. kole! [online]. 2016-07-02 [cit. 2016-07-05]. Dostupné online. 
10. Michael Chammas. John Millman creates history at Rio Olympics with 6-0, 6-0 win [online]. The Sydney Morning Herald, 2016-08-07 [cit. 2016-08-07]. Dostupné online. (anglicky) 
11. Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Cecchinato v Budapešti vyhrál souboj finálových debutantů s Millmanem [online]. BUDAPEŠŤ: TenisPortal.cz, 2018-04-29 [cit. 2018-04-30]. Dostupné online. 
12. ATP Announces Four New Events For 2020 [online]. ATP Tour, Inc.. Dostupné online. 
13. Millman Earns Maiden Title In Nur-Sultan [online]. ATP Tour, Inc., 2020-11-01 [cit. 2020-11-10]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

• John Millman na stránkách ATP Tour (anglicky)
• John Millman na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
• John Millman na stránkách Davis Cupu (anglicky)

Portály: Tenis