John Millman

John Millman
John Millman ve Wimbledonu 2015
John Millman ve Wimbledonu 2015
StátAustrálieAustrálie Austrálie
Datum narození14. června 1989 (35 let)[1]
Místo narozeníBrisbane, Austrálie[1]
BydlištěBrisbane, Austrálie[1]
Výška183 cm[1]
Profesionál od2006
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek5 437 609 USD
Dvouhra
Poměr zápasů121–149
Tituly1 ATP, 12 challengerů, 7 Futures
Nejvyšší umístění33. místo (15. října 2018)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open3. kolo (2016, 2020)
French Open1. kolo (2016, 2017, 2018, 2019, 2020, 2022)
Wimbledon3. kolo (2016, 2019)
US Openčtvrtfinále (2018)
Velké turnaje ve dvouhře
Olympijské hry2. kolo (2016)
Čtyřhra
Poměr zápasů17–42
Tituly0 ATP, 3 Futures
Nejvyšší umístění165. místo (11. června 2018)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open3. kolo (2021)
French Open2. kolo (2018)
Wimbledon1. kolo (2018, 2021)
US Open2. kolo (2017, 2021)
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open1. kolo (2016)
Týmové soutěže
Davis Cupsemifinále (2017)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20201101a1. listopadu 2020
Některá data mohou pocházet z datové položky.

John H. Millman (* 14. června 1989 Brisbane) je australský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál jeden turnaj ve dvouhře. Na challengerech ATPokruhu ITF získal devatenáct titulů ve dvouhře a tři ve čtyřhře.[2]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v říjnu 2018 na 33. místě a ve čtyřhře pak v červnu téhož roku na 165. místě. Trénuje ho irský kouč Louk Sorensen.[1] Dříve tuto roli plnil Australan Gary Stickler.

V australském daviscupovém týmu debutoval v roce 2017 semifinálem Světové skupiny proti Belgii, v němž prohrál úvodní dvouhru s Davidem Goffinem. Australané odešli poraženi 2:3 na zápasy. Do září 2018 v soutěži nastoupil k jedinému mezistátnímu utkání s bilancí 0–1 ve dvouhře a 0–0 ve čtyřhře.[3]

Narodil se roku 1989 v Brisbane jako druhý nejmladší z pěti sourozenců. Má čtyři sestry.[4]

Tenisová kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Premiérový start v hlavní soutěži turnaje ATP Tour odehrál na Brisbane International 2010, kde v úvodním kole vypadl s obhájcem titulu Radkem Štěpánkem po dvousetovém průběhu. V kvalifikaci Australian Open 2010 postoupil do závěrečného kola, v němž jej vyřadil Ukrajinec Illja Marčenko.

První vítězný zápas na okruhu ATP získal na Brisbane International 2013, kde postoupil z kvalifikace přes Luka Savilla, Alexe Bogomolova a Donalda Younga. Na úvod hlavní soutěže vyřadil Tacumu Ita, což mu vyneslo divokou kartu na lednový Australian Open 2013. Ve druhé fázi však podlehl světové trojce Andymu Murraymu ve třech setech. Díky divoké kartě startoval také na Apia International Sydney 2013, kde zdolal Španěla Tommyho Robreda,[5] aby ve druhém kole nenašel recept na světovou třiadvacítku Andrease Seppiho.

V hlavní grandslamové soutěži debutoval na Australian Open 2013.[6] V prvním kole mu čerstvou porážku vrátil 84. japonský hráč žebříčku Tacuma Itó v pětisetové bitvě.[7] Premiérové vítězství na majoru dosáhl ve Wimbledonu 2015, kde jako postoupivší kvalifikant přehrál devatenáctého nasazeného Tommyho Robreda bez ztráty setu. Ve druhé fázi mu stopku vystavil Kypřan Marcos Baghdatis, když prohospodařil vedení 2–0 na sety.

Do Brisbane International 2015 obdržel divokou kartu. Po výhře nad Rhyne Williamsem vedl nad světovou dvojkou Rogerem Federerem 6–4 a 3–1, ale zápas nakonec ztratil.[8] Australian Open 2015 znamenalo časné vyřazení od dvacátého šestého nasazeného Argentince Leonarda Mayera po třísetovém průběhu.

Na domácím Australian Open 2016 se poprvé dostal přes 1. kolo, když na úvod porazil argentinského tenistu Diega Schwartzmana. Ve druhém kole poté porazil světovou osmatřicítku, Lucemburčana Gillese Müllera v pěti sadách, díky čemuž poprvé ve své kariéře postoupil do třetího kola Grand Slamu. V něm byl však nad jeho síly krajan a šestnáctý nasazený Bernard Tomic, jemuž podlehl ve třech setech. Do téže fáze došel i ve Wimbledonu 2016, kde si nejprve poradil v pěti setech s Albertem Montañésem a ve čtyřech sadách také s dvacátým šestým nasazeným v turnaji Francouzem Benoîtem Pairem. Ve třetím kole ovšem jeho cestu v turnaji ukončil druhý nasazený domácí tenista Andy Murray, který mu dovolil v celém utkání jen deset gemů.[9]

V singlu Letních olympijských her 2016 v Riu de Janeiru mu patřila 75. příčka žebříčku. Na olympiádě se stal prvním tenistou v mužské dvouhře od zařazení tenisu na hry v roce 1896, který vyhrál zápas bez ztráty gamu 6–0 a 6–0. V prvním kole tímto výsledkem za 50 minut porazil Litevce Ričardase Berankise.[10] Vyřazen byl ve druhé fázi soutěže.

Do premiérového finále na okruhu ATP Tour postoupil na antukovém Gazprom Hungarian Open 2018 v Budapešti. Ve druhém kole vyřadil francouzskou turnajovou jedničku Lucase Pouilleho a v semifinále pátého nasazeného Slovince Aljaže Bedeneho. V boji o titul pak podlehl italskému 92. hráči světa Marcu Cecchinatovi po dvousetovém průběhu.[11]

První kariérní trofej na túře ATP vybojoval na říjnovém Astana Open 2020, nursultanském turnaji dodatečně zařazeném kvůli koronavirové pandemii.[12] Ve finále zdolal třetího nasazeného Francouze Adriana Mannarina po dvousetovém průběhu, čímž navýšil aktivní poměr vzájemných utkání na 3–0. V sezóně 2020 se tak stal pátým tenistou, jenž získal premiérový titul na okruhu ATP Tour. Navázal tím na Uga Humberta, Caspera Ruuda, Thiaga Seybotha Wilda a Miomira Kecmanoviće. Rovněž se stal pátým hráčem probíhající sezóny, který ovládl turnaj po odvrácení mečbolu na cestě za titulem. Ve čtvrtfinále proti Američanu Tommy Paulovi čelil za stavu her 3–5 dvěma mečbolovým hrozbám. Následně otočil i závěrečný tiebreak ze stavu 0:5. Bodový zisk jej posunul ze 45. na 38. místo žebříčku.[13]

Finále na okruhu ATP Tour

[editovat | editovat zdroj]
Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistrů (0)
ATP Tour Masters 1000 (0)
ATP Tour 500 (0–1 D)
ATP Tour 250 (1–1 D)

Dvouhra: 3 (1–2)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Finalista 1. 29. dubna 2018 Budapešť, Maďarsko antuka Itálie Marco Cecchinato 5–7, 4–6
Finalista 2. 6. října 2019 Tokio, Japonsko tvrdý Srbsko Novak Djoković 3–6, 2–6
Vítěz 1. 1. listopadu 2020 Nur-Sultan, Kazachstán tvrdý (h) Francie Adrian Mannarino 7–5, 6–1

Finále na challengerech ATP a okruhu Futures

[editovat | editovat zdroj]
Legenda
Challengery (12–6 D)
Futures (7–7 D; 3–2 Č)

Dvouhra: 32 (19–13)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Finalista 1. 18. dubna 2008 Bukurešť antuka Rumunsko Răzvan Sabău 5–7, 3–6
Vítěz 2. 6. října 2008 Traralgon tvrdý Austrálie Andrew Coelho 6–2, 6–3
Finalista 3. 11. června 2009 Stara Zagora antuka Severní Makedonie Predrag Rusevski 2–6, 3–6
Finalista 4. 21. září 2009 Darwin tvrdý Spojené království Jamie Baker 4–6, 6–2, 3–6
Finalista 5. 16. listopadu 2009 Esperance tvrdý Austrálie Matthew Ebden 3–6, 4–6
Vítěz 6. 23. listopadu 2009 Kalgoorlie tvrdý Austrálie Matthew Ebden 6–2, 7–6(7–1)
Vítěz 7. 22. února 2010 Berri tráva Austrálie Greg Jones 1–6, 6–4, 6–4
Finalista 8. 6. dubna 2010 Little Rock tvrdý Austrálie Brydan Klein 3–6, 6–3, 3–6
Vítěz 9. 13. září 2010 Darwin tvrdý Japonsko Hiroki Morija 6–0, 6–1
Finalista 10. 20. září 2010 Alice Springs tvrdý Austrálie Colin Ebelthite 5–7, 6–7(2–7)
Vítěz 11. 10. října 2010 Sacramento tvrdý USA Robert Kendrick 6–3, 6–2
Finalista 12. 26. března 2012 Bundaberg antuka Austrálie Jason Kubler 4–6, 6–1, 1–6
Finalista 13. 7. května 2012 Pusan tvrdý Japonsko Tacuma Itó 4–6, 3–6
Vítěz 14. 4. listopadu 2012 Bendigo tvrdý Austrálie Benjamin Mitchell 6–3, 6–3
Vítěz 15. 28. ledna 2013 Burnie tvrdý Francie Stéphane Robert 6–2, 4–6, 6–0
Vítěz 16. 10. března 2013 Kjóto koberec Švýcarsko Marco Chiudinelli 4–6, 6–4, 7–6(7–2)
Vítěz 17. 11. srpna 2014 Čchunčchon tvrdý Nový Zéland Jose Rubin Statham 6–3, 6–7(4–7), 7–6(7–5)
Vítěz 18. 18. srpna 2014 Anseong antuka (h) Nový Zéland Jose Rubin Statham 6–1, 7–5
Finalista 19. 12. října 2014 Tiburon tvrdý USA Sam Querrey 4–6, 2–6
Vítěz 20. 3. listopadu 2014 Traralgon 2 tvrdý Spojené království James Ward 6–4, 6–1
Vítěz 21. 16. listopadu 2014 Jokohama tvrdý Spojené království Kyle Edmund 6–4, 6–4
Finalista 22. 1. března 2015 Kjóto tvrdý Polsko Michał Przysiężny 3–6, 6–3, 3–6
Finalista 23. 31. května 2015 Vicenza antuka Španělsko Íñigo Cervantes 6–4, 6–2
Vítěz 24. 2. srpna 2015 Lexington tvrdý Japonsko Jasutaka Učijama 6–3, 3–6, 6–4
Vítěz 25. 16. srpna 2015 Aptos tvrdý USA Austin Krajicek 7–5, 2–6, 6–3
Vítěz 26. 15. listopadu 2015 Kóbe tvrdý (h) Japonsko Taró Daniel 6–1, 6–3
Finalista 27. 8. srpna 2017 Lexington tvrdý (h) USA Michael Mmoh 4–6, 7–6(7–3), 3–6
Finalista 28. 29. října 2017 Ho Či Minovo Město tvrdý Rusko Michail Južnyj 4–6, 4–6
Vítěz 29. 26. listopadu 2017 Hua Hin tvrdý Austrálie Andrew Whittington 6–2, 6–2
Vítěz 30. 25. února 2018 Kjóto koberec (h) Austrálie Jordan Thompson 7–5, 6–1
Vítěz 31. 13. května 2018 Aix-en-Provence antuka Austrálie Bernard Tomic 6–1, 6–2
Vítěz 32. 22. září 2019 Kao-siung tvrdý Austrálie Marc Polmans 6–4, 6–2

Čtyřhra: 5 (3–2)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Vítěz 1. 15. března 2009 Badalona antuka Austrálie Mark Verryth Španělsko Jordi Marse-Vidri
Austrálie Allen Perel
6–1, 7–6(7–5)
Vítěz 2. 10. května 2009 Sandanski antuka Dánsko Thomas Kromann Bulharsko Valentin Dimov
Bulharsko Todor Jenev
3–6, 6–1, [10–5]
Finalista 1. 21. března 2010 Bath tvrdý (h) Spojené království Tim Bradshaw Slovensko Kamil Capkovic
Slovensko Andrej Martin
6–7(1–7), 3–6
Vítěz 3. 4. dubna 2010 Sandanski antuka Austrálie Brydan Klein Austrálie Kaden Hensel
Nový Zéland Jose Rubin Statham
4–6, 6–4, [10–6]
Finalista 2. 11. dubna 2010 Little Rock tvrdý Austrálie Brydan Klein Spojené království Lester Cook
Spojené království Brett Joelson
4–6, 6–3, [7–10]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku John Millman na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e John Millman na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20201110a10. listopadu 2020
  2. John Millman na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup:20201110a10. listopadu 2020
  3. John Millman na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20180902a2. září 2018
  4. MASON, James. Churchie: The Centenary Register. Brisbane, Australia: The Anglican Church Grammar School, 2011. ISBN 978-0-646-55807-3. 
  5. Millman on a roll ahead of Open - ABC Grandstand Sport - ABC News (Australian Broadcasting Corporation)
  6. Brave Millman goes down fighting. www.heraldsun.com.au [online]. 2013-01-14 [cit. 2020-11-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Millman eyes top 100 after Open debut. www.couriermail.com.au [online]. 2013-01-22 [cit. 2020-11-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. FEDERER BEATS GALLANT MILLMAN IN BRISBANe [online]. tennis.com.au [cit. 2015-01-09]. Dostupné online. 
  9. POKORNÝ, Petr. Senzace ve Wimbledonu: Djokovič nestačil na Querreyho a končí už ve 3. kole! [online]. 2016-07-02 [cit. 2016-07-05]. Dostupné online. 
  10. Michael Chammas. John Millman creates history at Rio Olympics with 6-0, 6-0 win [online]. The Sydney Morning Herald, 2016-08-07 [cit. 2016-08-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Cecchinato v Budapešti vyhrál souboj finálových debutantů s Millmanem [online]. BUDAPEŠŤ: TenisPortal.cz, 2018-04-29 [cit. 2018-04-30]. Dostupné online. 
  12. ATP Announces Four New Events For 2020 [online]. ATP Tour, Inc.. Dostupné online. 
  13. Millman Earns Maiden Title In Nur-Sultan [online]. ATP Tour, Inc., 2020-11-01 [cit. 2020-11-10]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]