Karol Irzykowski

Karol Franciszek Irzykowski
Narození25. ledna 1873
Błaszkowa
Úmrtí2. listopadu 1944 (ve věku 71 let)
Żyrardów
Příčina úmrtístřelná rána
Místo pohřbeníRakovický hřbitov v Krakově
Povoláníliterární a filmový kritik, prozaik, básník a dramatik
Národnostpolská
Alma materLvovská univerzita
Literární hnutíMladé Polsko
Oceněnídůstojnický kříž Řádu znovuzrozeného Polska (1933)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karol Irzykowski (25. ledna 1873, Błaszkowa– 2. listopadu 1944, Żyrardów) byl polský literární a filmový kritik, prozaik, básník a dramatik, v počátcích své tvorby představitel uměleckého hnutí Mladé Polsko.[1]

Život

[editovat | editovat zdroj]

Byl šlechtického původu. Střední školu začal navštěvovat roku 1881 v Berežanech, pak přešel na gymnázium v Zoločivě a maturitu složil roku 1889 ve Lvově. Studium germanistiky na Lvovské univerzitě pro nedostatek finančních prostředků nedokončil, získal pouze absolutorium. Začal se živit jako novinář a úředník, od roku 1908 žil v Krakově a od roku 1918 ve Varšavě. V letech 1919–1933 působil jako úředník polského Sejmu. Spolupracoval například s periodiky Nowa Reforma, Skamander, Wiadomości Literackie, Robotnik a s dalšími.[2]

Karol Irzykowski roku 1933

Byl rovněž vášnivý šachista a v letech 1895–1914 patřil k polské špičce. Roku 1939 byl zvolen do Nejvyšší rady Polské šachové asociace (Polski Związek Szachowy).[3]

Zemřel na infekci ze zranění z Varšavského povstání. Pohřben byl nejprve na hřbitově v Żyrardówě, ale roku 1981 byly jeho ostatky uloženy do rodinného hrobu na Rakovickém hřbitově v Krakově.[4]

O literaturu se začal zajímat již na střední škole, kde také začal psát své první práce. Vývoj polského románu ovlivnil experimentálním románem Pałuba (1903). Jeho dramata předešla tvorbu Stanisława Ignacyho Witkiewicze a dalších avantgardistů. Protože novátorské tendence jeho prací nebyly jeho současníky doceněny, věnoval se především literární a filmové kritice. Po smrti Stanisław Brzozowského roku 1911 se stal ústřední postavou polské literární kritiky. Prosazoval kritiku jako rovnocenný literární žánr. Byl vynikající aforista a je rovněž autorem jedné z prvních prací o filmové estetice.[5] Od roku 1933 byl členem Polské literární akademie a v tom samém roce obdržel za svou práci důstojnický kříž Řádu znovuzrozeného Polska.[2]

Dílo

[editovat | editovat zdroj]
První vydání románu Pałuba z roku 1903
První vydání knihy Nowele z roku 1906
  • Na pełnym morzu (1895, Na volném moři), divadelní hra.
  • Zwycięstwo (1897, Vítězství), divadelní hra, jedno z nejoriginálnějších literárních zpracování šachové hry založené na skutečné šachové partii [6]
  • Pałuba (1903), experimentální román, ve kterém autor mimo jiné vystoupil proti některým povrchním teoretickým principům hnutí Mladé Polsko (například proti heslu upřímnosti). Román však především zahrnuje filozofické, psychologické a sociologické úvahy se snahou popsat roli lidského nevědomí a tlaku konvencí, bránících plné autenticitě člověka.
  • Sny Marii Dunin (1903, Sny Marie Duninové), symbolická novela napsaná již roku 1896 a vydána až roku 1903 společně s románem Pałuba. Autor v ní upozornil na problémy spojené s fungováním lidského podvědomí a nevědomí.
  • Nowele (1906, Novely), texty psychologického charakteru a texty psané v duchu prací E. T. A. Hoffmana a E. A. Poea.
  • Wiersze i dramaty (1907, Verše a dramata), autorovy básně z let 1893–1897 a čtyři divadelní hry: Scena z poematu dramatycznego pt. Modra płaszczyzna, Na pełnym morzu, Zaraza w Bergamo a Zwycięstwo.
  • Dobrodziej złodziei (1907), komedie, spoluautor Henryk Mohort.
  • Fryderyk Hebbel jako poeta konieczności (1907, Friedrich Hebbel jako básník nezbytnosti), monografie věnovaná německému básníkovi Friedrichovi Hebbelovi.
  • Lemiesz i szpada przed sądem publicznym (1908, Čepel a meč před veřejným soudem), spis na obranu Stanisława Brzozowského podezřelého ze spolupráce s ruskou tajnou policií Ochranka (Oddělení pro ochranu pořádku a veřejné bezpečnosti), společně s Ostapem Ortwinem.
  • Czyn i słowo (1913, Čin a slovo), soubor studií a esejů, kritické shrnutí éry Mladého Polska.
  • Prolegomena do charakterologii (1913, Prolegomena k charaktelogii), psychologická studie.
  • Spod ciemnej gwiazdy (1922, Pod temnou hvězdou), sbírka povídek, ve kterých se autor zaměřil na psychologickou analýzu iracionálních jevů.
  • Dziesiąta muza (1924, Desátá múza), jedna z prvních monografií věnovaných filmovému umění.
  • Walka o treść (1929, Boj za obsah), eseje analyzující avantgardní poezii a polemizující s teorií čisté formy Stanisława Ignacy Witkiewicze.
  • Beniaminek. Rzecz o Boyu Żeleńskim (1933), pamflet proti Tadeuszovi Boy-Żeleńskému.
  • Słoń wśród porcelany (1934, Slon v porcelánu), polemické články a eseje.
  • Lżejszy kaliber (1938, Lehčí kalibr), eseje.

Filmové adaptace

[editovat | editovat zdroj]


Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ ŠŤĚPÁN, Ludvík a kol. Slovník polských spisovatelů, Praha: Libri 2000, S. 202-203.
  2. ↑ a b Karol Irzykowski - Życie i twórczość - Culture.pl
  3. ↑ Karol Irzykowski: Literat und Schachspieler – ChessBase
  4. ↑ Irzykowski Karol – Encyklopedia Krakowa
  5. ↑ BARTOŠ, Otakar a kol. Slovník spisovatelů – Polsko. Praha. Odeon 1974, S. 171–172.
  6. ↑ LITMANOWICZ, Władysław. GIŻYCKI Jerzy. Szachy od A do Z. II. díl, Warszawa: Sport i Turystyka 1987, S. 1368-1369
  7. ↑ Přízrak/Widziadlo - Česko-Slovenská filmová databáze

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]