Kočerigin DI-6

Kočerigin DI-6
Kočerigin DI-6
Kočerigin DI-6
Určenístíhací letoun
PůvodSovětský svaz
VýrobceMoskevský letecký závod č. 39
ŠéfkonstruktérSergej Alexandrovič Kočerigin
Vladimir Panfilovič Jacenko[1]
První letléto 1934
UživatelVVS RKKA
Výroba1936–1938
Vyrobeno kusů223
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kočerigin DI-6 byl dvoumístný dvouplošný stíhací letoun zkonstruovaný v Sovětském svazu. Byl to první sovětský dvoumístný letoun vybavený zatahovacím podvozkem.[2]

Vývoj

[editovat | editovat zdroj]

Dvoumístné dvouplošné stíhací letouny (např. Bristol F.2 Fighter) se poměrně osvědčily za první světové války, a proto jejich vývoj pokračoval i ve 20. a 30. letech. V Sovětském svazu bylo vyvinuto několik typů takto koncipovaných letounů, nesoucích označení DI-1 až DI-4 (Dvuchměstnyj istrebitěl), nedostaly se však do sériové výroby.[1] Vývoj nového dvoumístného stíhacího typu byl zahájen roku 1932 v moskevském leteckém závodu č. 39 pod továrním označením CKB-11. Od počátku se počítalo se vznikem dvou hlavních verzí – stíhací DI-6I a bitevní DI-6Š. První vzlet prototypu proběhl v létě 1934.[2] Na základě stítních zkoušek probíhajících od září 1934 byla v roce 1936 vyrobena desetikusová ověřovací série DI-6 vybavených motory Švecov M-25. V roce 1937 vyrobily moskevská továrna č. 1 a tušinská továrna č. 81 dalších 112 letounů DI-6 s výkonnějšími motory M-25A a konečně roku 1938 vyrobila tušinská továrna č. 81 ještě dalších 100 kusů DI-6 vybavených motory M-25V. Celkem tak bylo kromě prototypu postaveno 223 letounů DI-6.[2]

Konstrukce

[editovat | editovat zdroj]

Jednalo se o konzervativně pojatý dvouplošník smíšené konstrukce. Kostra trupu byla zhotovena z chrommolybdenových trubek pokrytých duralovými plechy a plátnem. Křídla měla kovovou kostru centroplánu a dřevěnou dvounosníkovou plátnem potaženou konstrukci vnějších částí. Kostra křidélek a ocasních ploch byla zhotovena z duralu a potažena plátnem. Zatahovací podvozek byl záďového typu. V zimě bylo možné vyměnit kola za lyže. Prototyp poháněl hvězdicový devítiválec RCF-3 (Wright R-1820F-3 Cyclone) o výkonu 515 kW (700 k). Sériové letouny poháněl hvězdicový devítiválec Švecov M-25 ve verzích M-25, M-25A (530 kW/720 k) a M-25V (552 kW/750 k).[2]

Posádka byla dvoučlenná. Zatímco pilot seděl vpředu v nekrytém kokpitu, střelec seděl v kryté kabině, která však byla o něco níže, takže spolu oba členové posádky téměř nemohli komunikovat. Výzbroj stíhacích letounů tvořily dva synchronizované 7,62mm kulomety ŠKAS v dolním křídle, jeden pohyblivý kulomet ŠKAS ovládaný střelcem a až 40 kg pum. V případě bitevních letounů byly dva pevné kulomety nahrazeny čtveřicí synchonizovaných kulometů PV-1.[2]

Operační služba

[editovat | editovat zdroj]

Zavádění DI-6 do výzbroje sovětského letectva probíhalo velmi pomalu. Jako první v říjnu 1936 převzala svých prvních sedm DI-6i 54. letka dvoumístných stíhacích letounů z 56. stíhací letecké brigády, avšak ještě za rok bylo ve službě pouhých 28 kusů a v lednu 1939 celkem 131 kusů obou verzí. V té době už ale bylo jasné, že letouny DI-6 jsou zastaralé, mají nízké výkony a trpí řadou negativních vlastností (špatná vzájemná komunikace posádky, tendence k přechodu do vývrtky v nižších rychlostech, omezení některých obratů nižší pilotáže atd.).[2] DI-6 se proto nikdy nedočkaly žádného bojového nasazení. Pro sovětskou invazi do Polska roku 1939 sice bylo vyčleněno 94 DI-6, fronta se však zhroutila dříve, než mohly být nasazeny.[3]

Varianty

[editovat | editovat zdroj]
  • DI-6i – stíhací verze, vyrobeno 161 kusů.[2]
  • DI-6š – bitevní verze, vyrobeno 61 kusů.[2]

Specifikace (DI-6)

[editovat | editovat zdroj]
DI-6
DI-6

Technické údaje

[editovat | editovat zdroj]
  • Posádka: 2
  • Délka:
  • Rozpětí horního křídla:
  • Rozpětí dolního křídla:
  • Výška:
  • Plocha křídel: m²
  • Prázdná hmotnost:
  • Vzletová hmotnost :
  • Pohonná jednotka: 1× Švecov M-25
  • Výkon pohonné jednotky: k ( kW)

Výkony

[editovat | editovat zdroj]
  • Maximální rychlost: km/h
  • Vytrvalost:
  • Dostup:
  • Stoupavost:

Výzbroj

[editovat | editovat zdroj]
  • 3× 7,62mm kulomet ŠKAS
  • 40 kg pum

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b ŠNAJDR, Miroslav. DI-6. Military revue. 2016, roč. 12, čís. 34, s. 22. ISSN 1805-0247. Dále jen Šnajdr, 2016.
  2. ↑ a b c d e f g h Šnajdr, 2016, s. 23.
  3. ↑ Šnajdr, 2016, s. 24.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Sovětské vojenské letouny druhé světové války
Stíhací letouny
DI-6 • I-15 • I-153 • I-16 • MiG-1 • MiG-3 • Jak-1 • Jak-3 • Jak-7 • Jak-9 • LaGG-1 • LaGG-3 • La-5 • La-7 • Pe-3
Bombardovací letouny
R-5 • R-Z • Su-2 • Jak-4 • SB-2 • Ar-2 • Pe-2 • Pe-4 • Pe-8 • Tu-2 • Il-4 • Jer-2 • TB-3 •
Průzkumné a spojovací letouny
R-10 • Po-2 • MBR-2 • MDR-6 • Be-2 • Be-4 • ARK-3
Bitevní letouny
Il-2 • Il-10
Transportní letouny a kluzáky
Li-2 • Šče-2 • Š-1 • Š-2 • Š-7 • G-11
Cvičné letouny
UT-1 • UT-2 • G-27
Experimentální letouny a prototypy
A-40 • I-26 • I-28 • I-30 • I-110 • I-180 • I-185 • I-222 • I-225 • I-250 • ITP • MBR-7 • MDR-5 • DIS • TIS • BI-1 • ANT-58 • VIT-2 • Su-6 • Su-7 • Su-8 • Il-6 • S • Nikitin-Ševčenko IS