Lazar Mamula

Lazar Mamula
Místodržitel v Dalmácii
Ve funkci:
1859 – 1865
PředchůdceJosip hrabě Jellačić
NástupceFranjo baron Filipović
Vojenská služba
SlužbaHabsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Hodnostpolní zbrojmistr (1865), polní podmaršál (1853), generálmajor (1850)
Narození22. května 1795
Gomirje
Úmrtí12. ledna 1878 (ve věku 82 let)
Vídeň
TitulHodnostní korunka náležící titulu svobodný pán svobodný pán (1851)
Profesedůstojník
OceněníVojenský řád Marie Terezie (1849)
CommonsLazarus Freiherr von Mamula
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lazar svobodný pán Mamula (německy Lazarus Freiherr von Mamula) (22. května 1795 Gomirje, Habsburská monarchie – 12. ledna 1878 Vídeň, Rakousko-Uhersko) byl rakouský generál chorvatského původu. Jako absolvent vojenské akademie sloužil od mládí u ženistů a podílel se na výstavbě pevností na různých místech habsburské monarchie. V revolučních letech 1848–1849 se vyznamenal v bojích proti povstání v Uhrách, získal prestižní Vojenský řád Marie Terezie a v roce 1851 byl povýšen na barona. V letech 1859–1865 byl místodržitelem v Dalmácii, v roce 1865 odešel do penze v hodnosti polního zbrojmistra.[1]

Biografie

[editovat | editovat zdroj]
Polní podmaršál Lazar Mamula (1853)

Původ měl Gorském Kotaru v rodině hraničářů. Narodil se ve vesnici Gomirje a pocházel z rodiny důstojníka. V letech 1811–1815 studoval na Inženýrské akademii ve Vídni a poté vstoupil k ženistům. V roce 1817 byl povýšen na poručíka[2] Původně sloužil v Zadaru, později byl převelen do Itálie, kde postupoval v hodnostech (nadporučík 1823 [3], kapitán 1829[4]) V této době byl důstojníkem ženijního vojska ve Splitu a podílel se na výstavbě opevnění na ostrovech Vis a Hvar. V roce 1833 byl přeložen do tyrolského Brixenu, kde se zúčastnil budování tehdy jedné z největších fortifikačních staveb v Evropě (pevnost Franzenfeste).[5] V letech 1839–1842 sloužil v pevnosti Komárno, kde byl v roce 1841 povýšen na majora. V roce 1842 byl přidělen k vojenskému stavebnímu úřadu v Innsbrucku[6] a znovu byl zaměstnán při výstavbě opevnění v Tyrolsku. V roce 1846 byl povýšen na podplukovníka a vrátil se do Zadaru již jako ředitel výstavby pevností.[7]

V revolučním roce 1848 byl povolán do štábu generála Jelačiće a úspěšně řídil obranu chorvatské hranice proti maďarským povstalcům. Byl povýšen na plukovníka a zformoval štýrsko-chorvatskou pěší brigádu, s níž pod velením generála Lavala Nugenta bojoval mezi Drávou a Dunajem. Zastavil průnik revoluční uherské armády na území Slavonie a Sremu. Svoji armádu proti Maďarům poslal nejprve k Osijeku a později k Petrovaradínu. Odmítl však útočit na Sremskou Kamenici a Sremské Karlovce, naopak svůj postup zastavil a bránil se před postupujícími silami maďarských povstalců. Od března 1849 velel obléhání pevnosti Petrovaradín obsazené Maďary. V účasti v revolučních bojích zúročil své poznatky z pevnostního stavitelství, vynikal strategickými schopnostmi a především se vyznamenával osobní statečností. Díky tomu v krátké době obdržel několik vysokých ocenění včetně prestižního Řádu Marie Terezie a získal šlechtický titul barona.

Erb Lazara Mamuly udělený při povýšení do stavu svobodných pánů (1851). V dolní polovině erbovního štítu je vyobrazena pevnost Petrovaradín.

K datu 20. dubna 1850 byl povýšen do hodnosti generálmajora a stal se velitelem brigády v Dubrovníku a pevnosti v Kotoru.[8] V této době nařídil výstavbu pevnosti na malém ostrově v ústí Boky Kotorské do Jaderského moře. Ostrov později začal být znám pod jeho jménem – Mamula.[9] V roce 1852 se stal velitelem v celé Dalmácii, současně byl zástupcem dalmatského místodržitele Josipa Jelačiće, protože ten souběžně nadále zastával funkci chorvatského bána.[10] K datu 19. března 1853 byl Mamula povýšen do hodnosti polního podmaršála.[11] V lednu 1855 byl zástupcem Rakouského císařství na svatbě černohorského knížete Danila II., s nímž byl již předtím v kontaktu kvůli ochraně rakouských zájmů během vyhlášení nezávislého Černohorského knížectví v době krymské války.[12]

Po úmrtí chorvatského bána Jelačiće byl nakonec jmenován místodržitelem v Dalmatském království se sídlem v Zadaru (1859–1865).[13]. Z titulu této funkce byl zároveň ředitelem zemského finančního ředitelství v Zadaru a čestným členem Zemědělské společnosti v Zadaru.[14] Jako dalmatský místodržitel měl pro svou povahu a charakter širokou podporu ve všech vrstvách obyvatelstva, oblíben byl mimo jiné díky svému slovanskému původu a familiérně byl nazýván Tatíček Mamula. Kvůli očnímu onemocnění rezignoval na své úřady na začátku října 1865. Zároveň byl k datu 2. října penzionován v armádě s titulární hodností polního zbrojmistra.[15][16]

V roce 1858 založil nadaci ve výši 20 000 zlatých pro válečné invalidy z Dalmácie. V roce 1867 nechal na své náklady zřídit ikonostas v pravoslavném kostele v Ogulinu nedaleko od svého rodiště.

Zemřel ve Vídni 12. ledna 1878 ve věku 82 let.

Tituly a ocenění

[editovat | editovat zdroj]

Za obléhání pevnosti Petrovaradín získal v roce 1849 rytířský kříž Vojenský řád Marie Terezie.[17][18][19] Na základě řádových stanov byl v roce 1851 povýšen do stavu svobodných pánů.[20][21] Za vojenské zásluhy získal také další vyznamenání, byl nositelem rytířského kříže Leopoldova řádu a Vojenského záslužného kříže, díky součinnosti ruské armády na potlačení uherské revoluce získal také ruský Řád sv. Anny I. třídy.[22] Ve funkci vrchního velitele v Dalmácii obdržel v roce 1854 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[23] Od roku 1858 byl čestný majitelem 25. pěšího pluku dislokovaného v Lučenci.[24] Jako místodržitel v Dalmácii obdržel Řád železné koruny I. třídy (1864) a při odchodu do výslužby byl dekorován velkokřížem Leopoldova řádu (1865).[25] V roce 1876 byl jmenován doživotním členem rakouské Panské sněmovny.[26]

Rakouské císařství

[editovat | editovat zdroj]

Zahraničí

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Ottův slovník naučný, díl XVI.; Praha, 1900 (reprint 1999); s. 741–742 (heslo Lazar Mamula) ISBN 80-7185-237-6
  2. ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1818; Vídeň, 1818; s. 482 dostupné online
  3. ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1825; Vídeň, 1825; s. 382 dostupné online
  4. ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1830; Vídeň, 1830; s. 366 dostupné online
  5. ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1835; Vídeň, 1835; s. 386 dostupné online
  6. ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1842; Vídeň, 1842; s. 386 dostupné online
  7. ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1848; Vídeň, 1848; s. 415 dostupné online
  8. ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1851; Vídeň, 1851; s. 59, 95 dostupné online
  9. ↑ Oficiální web ostrova Mamula dostupné online
  10. ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1852; Vídeň, 1852; s. 51, 66 dostupné online
  11. ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1854; Vídeň, 1854; s. 45, 56 dostupné online
  12. ↑ MANDALINIČ, Josip: Období rodící se identity národa Černé Hory na pozadí východní otázky (1848–1861); Filozofická fakulta Univerzity Karlovy Praha, 2011 (rigorźní práce); s. 60, 64 dostupné online
  13. ↑ Přehled představitelů státní správy Dalmácie na webu worldstatesmen.org dostupné online
  14. ↑ Hof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes 1859; Vídeň, 1859; s. 187 dostupné online
  15. ↑ Služební postup Lazara Mamuly in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 111 dostupné online
  16. ↑ Přehled generálů rakouské a rakousko-uherské armády 1859–1889 na webu austro-hungarian army dostupné online
  17. ↑ Seznam nositelů Vojenského řádu Marie Terezie in: Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1914; Vídeň, 1914; s. 45 dostupné online
  18. ↑ Přehled nositelů Vojenského řádu Marie Terezie na webu austro-hungarian army dostupné online
  19. ↑ MĚŘIČKA, Václav: Řád Marie Terezie; Klub pro českou heraldiku a genealogii, Praha, 1990; s. 76
  20. ↑ Nobilitační diplom Lazara Mamuly ze dne 7. ledna 1851 na webu Rakouského státního archivu dostupné online
  21. ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1864; Gotha, 1864; s. 513–514 dostupné online
  22. ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1863; Vídeň, 1863; s. 84 dostupné online
  23. ↑ Hof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes für das Jahr 1856; Vídeň, 1856; s. 92 dostupné online
  24. ↑ Přehled majitelů pěšího pluku č. 25 in: Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1914; Vídeň, 1914; s. 428 dostupné online
  25. ↑ Hof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes für das Jahr 1866; Vídeň, 1866; s. 45, 57 dostupné online
  26. ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1878; Vídeň, 1878; s. 258 dostupné online

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • HIRTENFELD, Jaromir: Der Militär-Maria-Theresien-Orden und seine Mitglieder: 1805–1850, 2. svazek; Vídeň, 1857; s. 1663–1665 dostupné online

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]