Louis Antoine Henri de Bourbon Condé

Louis Antoine Henri de Bourbon Condé
Narození	2. srpna 1772 Chantilly
Úmrtí	21. března 1804 (ve věku 31 let) nebo 22. března 1804 (ve věku 31 let) Zámek Vincennes
Příčina úmrtí	střelná rána
Místo pohřbení	Sainte-Chapelle
Povolání	politik, voják a voják
Ocenění	rytíř Řádu svatého Ducha rytíř Řádu sv. Michala
Nábož. vyznání	katolická církev
Choť	Šarlota Luisa de Rohan (od 1804)[1]
Rodiče	Ludvík VI. Jindřich Bourbonský a Bathilde d’Orléans
Rod	Bourboni
Podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ludvík Antonín Jindřich, vévoda d'Enghien

Louis Antoine Henri de Bourbon Condé, vévoda d'Enghien (2. srpna 1772, zámek Chantilly – 21. března 1804 zámek Vincennes) byl poslední mužský potomek rodu de Condé. V roce 1804 byl z emigrace násilím odvlečen do Francie a ve věku 31 let popraven, čímž rod de Condé v mužské linii vymřel.

Mládí v emigraci

Byl synem Ludvíka Jindřicha II., prince de Condé. Celá rodina de Condé emigrovala hned na počátku Velké francouzské revoluce a mladý vévoda d'Enghien tak získal možnost zúčastnit se bojů proti revoluční Francii v řadách emigrantského sboru. Od roku 1792 tak bojoval v armádě, kterou vedl jeho děd, Ludvík V. Josef de Bourbon-Condé. U tohoto armádního sboru zůstal Ludvík Antonín až do roku 1801, kdy byly tyto jednotky zrušeny. Poté, co vojsko opustil, usadil se v Bádensku, ve městě Ettenheim, nedaleko hranice s Francií. Zde žil až do roku 1804 se svou milenkou (s níž údajně uzavřel i tajný sňatek) princeznou Charlottou de Rohan-Rochefort.

Osudný omyl

Na počátku roku 1804 bylo ve Francii zatčeno několik osob, podezřelých z pokusu o atentát na konzula Napoleona Bonaparta. Tehdy také vyšlo najevo, že se údajně do Francie chystá tajně přicestovat někdo z rodu Bourbonů, aby zde vedl protistátní spiknutí a poté se ujal moci. Francouzská tajná policie začala horečně pátrat po všech údajných spiklencích a na seznam potenciálních podezřelých se záhy dostal i vévoda d'Enghien. Do Bádenska se vydali tajní agenti, kteří dostali za úkol zjistit vše o vévodově pobytu a jeho stycích s ostatními emigranty. 10. března 1804 dostal Napoleon Bonaparte do rukou okomentované hlášení o situaci, z něhož vyvodil, že vévoda d'Enghien je skutečně zapleten do onoho tajného spiknutí.

Únos

Konzul Bonaparte došel na podkladě informací, které mu byly předloženy, k závěru, že je nutno vévodu d'Enghien okamžitě dopravit do Francie a vyslechnout. Vévoda už v té době tušil, že mu i v emigraci hrozí jisté nebezpečí a rozhodl se z Ettenheimu v nejbližších dnech uprchnout. Ale jeho rozhodnutí přišlo pozdě. V noci ze 14. na 15. března se francouzské jednotky, pod velením markýze Caulaincourta, pozdějšího Napoleonova velvyslance v Rusku a ministra zahraničí, tajně přeplavily přes Rýn do Bádenska a kolem páté hodiny ranní byl vévodův dům v Ettenheimu obklíčen. Vévodu následně zatkli a odvezli do Štrasburku. V té době už vévoda věděl, že je obviněn z údajného atentátu na Napoleona Bonaparta. Prohlásil, že je nevinen a opakovaně žádal o možnost osobního setkání s Napoleonem Bonapartem, jelikož věřil tomu, že by se během jejich soukromého rozhovoru rychle prokázala jeho nevina. 20. března byl vévoda přepraven do Paříže a uvězněn na zámku (tehdy se jednalo spíš o hrad) ve Vincennes.

Soudní proces

Na osobní příkaz Napoleona Bonaparta byl vévoda d'Enghien postaven 20. března před vojenský soud a obviněn z toho, že pozvedl zbraň proti Francouzské republice a ohrožoval její vnitřní i vnější bezpečnost. Soudní proces byl veden velmi ukvapeně, nedůsledně, nepříliš pečlivě a s konečným rozhodnutím se spěchalo. Proces probíhal v noci z 20. na 21. března, výslech obžalovaného trval jen hodinu a za další dvě hodiny byl nad vévodou vynesen trest smrti.

Poprava

Ve tři hodiny ráno, 21. března 1804, byl vévoda vyveden z budovy paláce ve Vincennes a v doprovodu popravčí čety došel příkopem ke zdi u Královnina pavilonu, kde byla již vyhloubena jáma, původně určená na odpadky. Zde vévoda požádal o nůžky, ustřihl si pramen vlasů a požádal o to, zda by mohl být tento pramen vlasů doručen jeho milované Charlottě. Poté popravčí četa o osm kroků ustoupila, generál Savary vyzval velitele čety k vykonání rozsudku a velitel čety, adjutant Pelé, vydal rozkaz k palbě. Vévoda zasažen padl k zemi, ale popravě nebyl přítomen lékař, který by konstatoval smrt. Tělo tak ohledali jen vojáci, vyprázdnili mrtvému kapsy a pak tělo popraveného nepříliš šetrně pohodili do jámy. Až v březnu 1816 byly vévodovy ostatky exhumovány a pohřbeny v hlavní lodi kostela zámku ve Vicennes, za Napoleona III. byly přemístěny i s původním náhrobkem do boční kaple. Místo popravy dodnes označuje kamenný sloup.

Spravedlivý soud?

Z exilu v Bádensku byl původně unesen proto, že existovalo podezření z jeho účasti na údajně připravovaném atentátu na konzula Napoleona Bonaparta. Už několik hodin po vévodově únosu však bylo jasné, že se toto podezření zakládalo na zcela mylných informacích tajných agentů, a že vévoda neměl sebemenší tušení o nějakém chystaném spiknutí proti Francii. Přesto byl z těchto zločinů obviněn a následně také odsouzen a popraven. Jediné, čím se snad proti revoluční Francii skutečně provinil, byl jeho boj v emigrantské armádě a samozřejmě také přirozený odpor proti revolučnímu zřízení ve Francii, který měl ale vzhledem k vévodově původu své opodstatnění. Tyto důvody byly nakonec také uvedeny v tisku, čímž se před veřejností obhájil jak únos, tak i následná poprava. O prvotní příčině, údajném spiknutí, už nepadlo ani slovo. Celá aféra nijak nepoškodila jméno konzula Napoleona Bonaparta ve Francii a jeho popularita u obyvatelstva nadále rostla. V témže roce, kdy byl popraven vévoda d’Enghien, se Napoleon Bonaparte stal císařem.

Vývod z předků

Ludvík III. Bourbon-Condé

Louis Henri de Bourbon-Condé

Luisa Františka Bourbonská

Ludvík Josef Bourbon-Condé

Ernest II. Leopold Hesensko-Rotenburský

Karolina Hesensko-Rotenburská

Eleonore Maria Anna von Löwenstein-Wertheim

Ludvík Jindřich Bourbon-Condé

Jules de Rohan

Karel de Rohan, kníže ze Soubise

Anne Julie de Melun

Šarlota de Rohan

Emmanuel Théodose de La Tour d'Auvergne

Anne Marie Louise de La Tour d'Auvergne

Anne Marie Christiane de Simiane

Louis Antoine Henri de Bourbon Condé

Filip II. Orleánský

Ludvík I. Orléanský

Františka Marie Bourbonská

Ludvík Filip I. Orléanský

Ludvík Vilém I. Bádenský

Augusta Bádenská

Sibyla Sasko-Lauenburká

Batilda Orleánská

František Ludvík Bourbon-Conti

Ludvík Armand Bourbonský

Marie Tereza Bourbonská

Luisa Henrietta Bourbonská

Ludvík III. Bourbon-Condé

Luisa Alžběta Bourbonská

Luisa Františka Bourbonská

Reference

1. Dostupné online. [cit. 2020-08-07].

Literatura

• Sňatky se smrtí, autor: Jiří Kovařík, Moravská Bastei MOBA s.r.o. Brno 2008, ISBN 978-80-243-3284-0

Externí odkazy

Autoritní data

Biblio: 7efbf005-d98b-4dca-b73e-fcdd09972309 NKC: js2016897677 BNE: XX5628945 BNF: cb11974335r (data) CANTIC: 981058516444806706 GND: 118684884 ISNI: 0000 0001 1874 011X LCCN: n84236796 NDL: 001277874 NLA: 35502864 NLG: 144065 NLI: 987007280747505171 NLP: a0000001053602 NTA: 073361194 PLWABN: 9810618689305606 SELIBR: 185848 SNAC: w6jx0z14 SUDOC: 027772500 Trove: 976593 VcBA: 495/59220 VIAF: 24609898

Portály: Francie | Lidé | Novověk