Martha Argerichová

Martha Argerichová
Martha Argerichová roku 2015
Martha Argerichová roku 2015
Narození5. června 1941 (83 let)
Buenos Aires, Argentina
BydlištěŽeneva
Národnostargentinská
VzděláníVincenzo Scaramuzza (1946)
Friedrich Gulda (1955, největší vliv)
Stefan Askenase
Maria Curcio
Arturo Benedetti Michelangeli
PovoláníKlavíristka
Ocenění1. místo:
Mezinárodní hudební soutěž v Ženevě (1957)
1. místo:
Mezinárodní soutěž Ferruccia Busoni (1957)
Absolutní vítěz:
Mezinárodní klavírní soutěž Fryderyka Chopina ve Varšavě (1965)
Medaile Claudia Arrau (1997)
Grammy Award (2000, 2005, 2006)
Praemium Imperiale (Japonsko) (2005)
Řád vycházejícího slunce (Japonsko) (2005)
ChoťChen Liang-Sheng (do 1964)
Charles Dutoit (1969–1973)
Partner(ka)Stephen Kovacevich
DětiLyda Chen-Argerich
Stéphanie Argerich
Annie Dutoit
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Martha Argerichová ([argeričová], nepřechýleně Martha Argerich (* 5. června 1941, Buenos Aires) je argentinsko-švýcarská pianistka, která patří mezi nejvýznamnější klavírní interprety současnosti.

Kariéra

[editovat | editovat zdroj]
Martha Argerichová roku 1962 v New Yorku.

Narodila se v roce 1941 v Buenos Aires a je po matce židovského původu.[1] Její otec pocházel z významné rodiny katalánského původu, usedlé v Argentině od 18. století. Na klavír se učila hrát už od svých tří let. V osmi letech veřejně debutovala s Beethovenovým Klavírním koncertem č. 1[2][3] a téhož roku ho také nahrála[4][5]. V roce 1955 se s rodinou přestěhovala do Rakouska, kde studovala u světoznámého klavíristy Friedricha Guldy. V roce 1957, ve svých šestnácti letech věku, vyhrála prestižní Mezinárodní hudební soutěž v Ženevě. Později své umění zdokonalovala u Artura Benedettiho Michelangeliho. V roce 1965 vyhrála Mezinárodní klavírní soutěž Fryderyka Chopina ve Varšavě. Od roku 1966 se věnovala také nahrávání. Ve světě vystupovala hlavně jako koncertní klavíristka. V 80. letech 20. století se začala více orientovat na komorní hudbu. V roce 1980 vzbudila rozruch, když vystoupila z poroty Chopinovy soutěže ve Varšavě na protest proti tomu, že chorvatský klavírista Ivo Pogorelić byl vyřazen ze soutěže už ve třetím kole. Prohlásila o něm, že je génius, čímž mu dopomohla k mezinárodnímu úspěchu. Nadále se věnuje podpoře mladých talentů. Založila soutěž, která nese její jméno, a je čestnou prezidentkou Mezinárodní klavírní akademie (plným jménem International Piano Academy Lake Como). Tato instituce sídlí v Palazzo del Vescovo, biskupském paláci ze 17. století, který byl postaven na břehu Comského jezera v Itálii.

Osobní život

[editovat | editovat zdroj]

Vždy se úzkostlivě vyhýbala publicitě, což způsobilo, že nebyla v počátečním období své kariéry adekvátně známá. Málo známé jsou také detaily z jejího soukromí. Má však tři dcery se třemi různými muži, se kterými byla sezdána. Jejím prvním manželem byl skladatel Robert Chen, druhým z nich byl známý švýcarský dirigent Charles Dutoit, třetím americký klavírista Stephen Kovacevich. Se svým druhým manželem Argerichová nadále spolupracuje a pravidelně spolu koncertují. Sňatkem s Dutoitem obdržela také švýcarské občanství.

Umělecká činnost

[editovat | editovat zdroj]

Hudební veřejnost zaujala svým temperamentem, rebelantským duchem a především spontánní a nenásilnou virtuózní interpretací hudebních děl. Navzdory tomu, že je klavíristkou neobyčejných možností, její technika hry je považována za velmi osobitou a nepříkladnou, podobně jako tomu bylo u klavíristy Vladimira Horowitze.

Její repertoár je široký, zahrnuje na jedné straně skladby z období hudebního klasicismu (Haydnovy a Mozartovy klavírní koncerty) a raného romantismu, na druhé straně skladby 20. století, kterými si získala největší uznání. Vytvořila početné nahrávky děl Fryderyka Chopina, Roberta Schumanna a Maurice Ravela. V koncertní literatuře se soustředila hlavně na ruské autory, vysoce ceněna je mj. její interpretace Prokofjevova Klavírního koncertu č. 3. Vytvořila také množství nahrávek komorní hudby. Vystupuje a nahrává často s houslistou Gidonem Kremerem, violoncellistou Mišou Maiským a brazilským klavíristou a svým blízkým přítelem Nelsonem Freirem.

Významné nahrávky

[editovat | editovat zdroj]

Vyznamenání

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Martha Argerichová na slovenské Wikipedii.

  1. ↑ Archivovaná kopie. www.associatepublisher.com [online]. [cit. 2011-01-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-06-05. 
  2. ↑ Článek o Marthě Argerichové. findarticles.com [online]. [cit. 29-05-2012]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 29-05-2012. 
  3. ↑ Info na Classical Music Guide
  4. ↑ Nahrávka z r. 1949 Archivováno 9. 10. 2016 na Wayback Machine. na YouTube
  5. ↑ Seznam nahrávek
  6. ↑ Le onorificenze della Repubblica Italiana. www.quirinale.it [online]. [cit. 2019-12-02]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.