Mathias de l'Obel | |
---|---|
Narození | 1538 Lille |
Úmrtí | 3. března 1616 (ve věku 77–78 let) Londýn |
Alma mater | Faculty of Medicine of Montpellier |
Obor | botanika |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Matthias de l'Obel nebo také Matthaeus Lobelius (1538 Lille – 3. března 1616 Londýn) byl vlámský botanik a lékař.
Narodil se v Lille, které tehdy patřilo k Flanderskému hrabství. Vystudoval Univerzitu v Montpellieru, kde byl jeho oblíbeným učitelem Guillaume Rondelet. Provozoval lékařskou praxi v Antverpách, Delftu, Middelburgu a Londýně, byl dvorním lékařem Viléma I. Oranžského i Jakuba I. Stuarta.[1] Také se staral o bylinkářskou zahradu v Hackney.
Stejně jako Carolus Clusius a Rembert Dodoens patřil k „vlámské škole botaniků“, kteří získali značnou proslulost, v důsledku osmdesátileté války však museli žít v zahraničí. Zabýval se biologickou klasifikací rostlin, které jako první rozdělil na jednoděložné a dvouděložné.[2] Je autorem spisů Stirpium adversaria nova (ve spolupráci s Pierrem Penou)[3] a Plantarum seu stirpium historia, kde popsal více než dva tisíce druhů. Má autorskou zkratku Lobel.
Charles Plumier po něm v roce 1703 pojmenoval rod lobelka.[4] Jeden poddruh kýchavice bílé má podle něj název Veratrum album subsp. lobelianum, podle některých autorů samostatný druh Veratrum lobelianum.[5]
Jeho zetěm byl farmaceut John Wolfgang Rumler.