Mléčná čokoláda

Mléčná čokoláda
Základní informace
Kategoriecukrovinka, čokoláda
Místo původuŠvýcarskoŠvýcarsko Švýcarsko
TvůrceDaniel Peter
Nutriční hodnoty (100 g)
Energie565 kcal
Bílkoviny7 g
Tuky37,6 g
Sacharidy50,8 g
Složení
kakaové máslo, kakaová hmota, mléko, cukr
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mléčná čokoláda je čokoládová cukrovinka světle hnědé barvy, jedna ze základních druhů čokolád vedle hořké a bílé čokolády, která se skládá z kakaového másla, kakaové hmoty, mléka a cukru. Mezi hlavní výrobce mléčné čokolády patří Ferrero, Hershey, Mondelēz, Lindt, Mars a Nestlé,[1] přičemž nejvíce veškeré mléčné čokolády se spotřebuje v Evropě, kde nejvíce mléčné čokolády spotřebují Švýcaři, následují Spojené státy a poptávka se zvyšuje také v Číně.[2]

První použití termínu „mléčná čokoláda“ bylo pro nápoj přivezený z Jamajky v roce 1687. První moderní mléčnou čokoládu vynalezl švýcarský podnikatel Daniel Peter v roce 1875 a následně Rodolphe Lindt zdokonalil proces výroby konšováním. Ve dvacátých letech 20. století se začaly masově vyrábět pralinky v Belgii a začala se míchat mléčná čokoláda s dalšími přísadami, kdy vznikly první čokoládové tyčinky, jako Toblerone v roce 1908 a Kit Kat v roce 1935. V 21. století se začala objevovat čokoláda Fair Trade a certifikát UTZ s cílem poskytnout záruku kvality. V roce 2021 měl trh s mléčnou čokoládou hodnotu 58,6 miliardy dolarů.

Historie

[editovat | editovat zdroj]

První výskyt „mléčné čokolády“ se odkazoval na nápoj z čokolády v kombinaci s mlékem. V roce 1687 Hans Sloane, irský lékař, přinesl nápoj do Londýna poté, co jej viděl na Jamajce u domorodců.[3] Přípravek byl známý pro své léčivé vlastnosti.[4] Z Londýna se „mléčná čokoláda“ rozšířila nejprve do Francie, kde lékárník Ludvíka XVI. uvedl tento nápoj na dvůr, a následně se nápoj v roce 1834 dostal i do Spojených států.[5] Mezitím v Německu vytvořila společnost Jordan & Timaeus tzv. „parní čokoládu“ (německy dampfchocolade), která byla pevná a vyráběla se z čokolády a mléka – předchůdce moderní mléčné čokolády.[6]

Obal z mléčné čokolády Gala Peter z roku 1905.

V roce 1875 švýcarský podnikatel a prodejce čokolády Daniel Peter poprvé úspěšně spojil kakaovou hmotu, kakaové máslo a cukr s kondenzovaným mlékem, které nedávno předtím vytvořil jeho přítel Henri Nestlé, a vyrobil tak první mléčnou čokoládu.[7] Proces výroby následně zdokonalil švýcarský čokolatiér Rodolphe Lindt, který v roce 1879 vyvinul konšování, díky kterému byla čokoláda hladší a jemnější.[8][9] V roce 1887 byla čokoláda, po upravení receptury, uvedena na trh pod značkou Gala Peter.[10] Recept však unikl dalším výrobcům – François Caillerovi a Charlesi Kohlerovi. Každý z nich si otevřel svoji továrnu, přičemž Cailler začal čokoládu vyrábět masově. Kohler se později, v roce 1901 sloučil s Peterem, který otevřel novou továrnu v Orbe.[11] Ve stejném roce uvedla společnost Suchard z Neuchâtelu na trh čokoládu značky Milka.[12] Díky tomuto vývoji Švýcarsko brzy ovládlo čokoládový trh, produkce dramaticky vzrostla a do roku 1905 země produkovala 15 000 tun čokolády, z čehož se velká část exportovala.

Celosvětové rozšíření

[editovat | editovat zdroj]
Obal čokolády z let 1906–1911, společnosti Hershey.

Mezitím docházelo k dalšímu vývoji mléčné čokolády i mimo Švýcarsko – v roce 1905 vznikla značka Cadbury Dairy Milk ve Spojeném království,[13] která se stala ve 20. letech nejprodávanější mléčnou čokoládou v Anglii.[14] Současně v roce 1900 představil podnikatel Milton Hershey čokoládu Hershey, díky které se stala mléčná čokoláda populární i ve Spojených státech.[15]

V průběhu desetiletí se výroba mléčné čokolády rozšířila po celém světě a objevily se další nové značky. V roce 1910 vytvořili Arthur a George Ensorovi první mléčnou čokoládu v Kanadě z čerstvého mléka[16] a v roce 1926 společnost Meiji představila svoji první tabulku mléčné čokolády, vyrobenou v Japonsku.[17] Mléčná čokoláda byla i součástí 2. světové války, kdy britští a američtí vojáci nosili čokoládu D Ration jako nouzovou zásobu energie.[18]

Nadnárodní společnosti

[editovat | editovat zdroj]

V té době zároveň v důsledku vzniku velkých továren prudce klesl počet nezávislých výrobců. Už v roce 1899 se spojila společnost Lindt a Sprüngli a v roce 1929 se stalo Nestlé největším výrobcem mléčné čokolády v zemi.[19] Ve druhé polovině 20. století se tempo konsolidace trhu zrychlilo, a během třiceti let došlo k více než 200 spojením nebo převzetím, přičemž do roku 2001 vlastnilo 17 nadnárodních společností více než polovinu celosvětového trhu. V roce 2013 už to byly pouze čtyři společnosti – Mondelēz, Mars, Nestlé a Ferrero, které vlastnily 49 % trhu.[20] V roce 2021 měl celosvětový trh s mléčnou čokoládou hodnotu 58,6 miliardy dolarů,[21] přičemž se předpokládá, že v roce 2027 dosáhne hodnoty 69,42 miliardy dolarů.[22]

Výroba

[editovat | editovat zdroj]

Mléčná čokoláda se vyrábí z kakaového másla, kakaové hmoty, mléka a cukru. Kakaové boby, které jsou potřeba k výrobě se pěstují v jihovýchodní Asii, Jižní Americe a západní Africe, nejčastěji v Pobřeží slonoviny, odkud se vyváží až 40 % z celkového světového trhu s kakaovými boby.[23] Jakmile jsou kakaové lusky sklizeny, semena – kakaové boby – jsou z nich vyjmuta a dána do nádoby, aby začala fermentovat. Po usušení jsou odvezeny do závodu, kde se vyčistí, praží a následně melou. Vzniklá kakaová pasta se následně rozdělí lisováním na kakaovou hmotu a kakaové máslo.[24]

V další fázi výroby se přidávají další dvě složky – mléko a cukr. Mléko se nejčastěji přidává v práškové formě, jelikož by voda obsažená v nedehydratovaném mléce poškodila vlastnosti čokolády. Obvykle se používá sušené plnotučné mléko, ale alternativy zahrnují i sušené odstředěné mléko nebo i kondenzované mléko. Mléčné náhražky, jako je mandlové a rýžové mléko, se používají k výrobě mléčné čokolády bez laktózy.[25] Cukr, poslední hlavní složka, se přidává buď současně se sušeným mlékem nebo během konšování.

Tekutá čokoláda se následně nalévá do forem a tvaruje se do tabulek, pralinek, čoček atd.

Přidané přísady

[editovat | editovat zdroj]

Na začátku 20. století se v Evropě i v Spojených státech objevily tyčinky, které kombinovaly mléčnou čokoládu s dalšími sladkými přísadami. V roce 1904 uvedl François Cailler na trh čokoládu Branche,[26] která byla plněná pralinkami s lískovými ořechy a tvarovaná ve tvaru větví.[27] Theodor Tobler a Emil Baumann vynalezli v roce 1908 čokoládu Toblerone, která obsahovala mandle, med a nugát. Ve Spojených státech byl v roce 1912 představena cukrovinka Goo Goo Cluster, která se kromě mléčné čokolády skládala z karamelu, marshmallows a arašídů.[28] Krátce nato společnost D. L. Clark Company v roce 1917 představila tyčinku s dalšími přísadami – Clark Bar, která byla plněná karamelem.[29] Brzy na to následovaly další dvě značky, které se později staly globálně populárními – tyčinka Mars z roku 1932[30] a o tři roky později tyčinky Kit Kat.[31]

V roce 2021 měl trh s výrobky z čokolády hodnotu přes 151,9 miliard amerických dolarů a do roku 2027 se očekává hodnota 177,8 miliard dolarů.[32]

Spotřeba

[editovat | editovat zdroj]

Nejvíce čokolády se spotřebuje v Evropě – 50 %, kde nejvíce spotřebují Švýcaři, zhruba 9 kg za rok, Němci, 7,9 kg za rok, a Britové s 7,4 kg za rok na osobu.[33] Po Evropě následují Spojené státy s 20 % celkové spotřeby.[34]

V 21. století začala narůstat i spotřeba na jiných trzích – v letech 2000 až 2013 se zvedl trh s mléčnou čokoládou v Africe a na Středním Východě o 239 % a v Latinské Americe o 228 %. V Asii, kde je obvykle spotřeba mléka nízká,[35] trh s čokoládou vzrostl v Australasii o 219 % a v asijsko-pacifickém regionu o 113 % a v Číně vzrostla hodnota dovozu mléčné čokolády z 17,7 milionů dolarů na 50 miliónů dolarů v letech 1999–2003[36] a v roce 2007 38 %[37] kupovalo mléčnou čokoládu.[38]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Mars, Nestlé nebo Ferrero. Největší výrobci čokolády požadují ekologičtější pěstování kakaa. iROZHLAS [online]. Český rozhlas [cit. 2022-07-08]. Dostupné online. 
  2. ↑ Udělejte si zásoby. Čokoláda zdražuje a cena nejspíš dál poroste. Lidovky.cz [online]. MAFRA, 2016-03-28 [cit. 2022-07-08]. Dostupné online. ISSN 1213-1385. 
  3. ↑ Was chocolate milk invented in Jamaica? | Loop Cayman Islands. Loop News [online]. [cit. 2022-07-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ MAGAZINE, Smithsonian; EVELETH, Rose. Chocolate Milk Was Invented in Jamaica. Smithsonian Magazine [online]. [cit. 2022-07-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ Wilson & Hurst 2012, s. 85.
  6. ↑ Fabian, Möge & Wünsche 2006, s. 119.
  7. ↑ Wilson & Hurst 2012, s. 97–98.
  8. ↑ ČOKOBANKA.CZ. Jak vzniká čokoláda, pochoutka Bohů? Odhalte její tajemství. cokobanka.cz [online]. 2021-12-15 [cit. 2022-07-08]. Dostupné online. 
  9. ↑ Daniel Peter. Chocolate Class [online]. [cit. 2022-07-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ Peter’s Chocolate | Our Story [online]. [cit. 2022-07-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ STRADLEY, Linda. Milk Chocolate History. What's Cooking America [online]. 2015-11-03 [cit. 2022-07-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ milka-čokoláda-obal. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2018-08-04 [cit. 2022-07-08]. Dostupné online. ISSN 1213-0702. 
  13. ↑ PRANJALI. The Story Behind India's favorite chocolate - Cadbury Dairy Milk [online]. 2020-01-25 [cit. 2022-07-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ Martin 2016, s. 44.
  15. ↑ Čokoládový král Milton Hershey: Unikl smrti na Titaniku a pro zaměstnance postavil utopické město. www.lifee.cz [online]. [cit. 2022-07-09]. Dostupné online. 
  16. ↑ Carr 2003, s. 24.
  17. ↑ Meiji Chocolate Factory - Osaka. JapanTravel [online]. [cit. 2022-07-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. ↑ Wilson & Hurst 2012, s. 119.
  19. ↑ The pioneers of Switzerland’s ‘Chocolate Revolution’. Expat Guide to Switzerland | Expatica [online]. 2017-12-13 [cit. 2022-07-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. ↑ Squicciarini & Swinnen 2016, s. 32.
  21. ↑ Milk Chocolate Market Size, Share, Demand and Forecast 2022 to 2027. www.imarcgroup.com [online]. [cit. 2022-07-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. ↑ MARKETS, Research and. Global Milk Chocolate Market Forecast, Industry Trends and Opportunity Analysis 2021-2027. GlobeNewswire News Room [online]. 2021-12-08 [cit. 2022-07-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. ↑ On the road with Côte d'Ivoire's cocoa beans. Equal Times [online]. [cit. 2022-07-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. ↑ CHOCOLAT, Le. Výroba čokolády - Le Chocolat. lechocolat.cz [online]. 2018-07-20 [cit. 2022-07-11]. Dostupné online. 
  25. ↑ ČOKOLÁDA.CZ. Alternativní mléka. www.cokolada.cz [online]. [cit. 2022-07-11]. Dostupné online. 
  26. ↑ Learn more about Cailler chocolate know-how and commitments | Cailler. cailler.ch [online]. [cit. 2022-07-11]. Dostupné online. 
  27. ↑ Premier Brands of Swiss Chocolate | L:uxury Homes by Brittany [online]. 2021-09-08 [cit. 2022-07-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  28. ↑ CLUSTER, Goo Goo. ABOUT. Goo Goo Cluster [online]. [cit. 2022-07-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  29. ↑ The Candy Bar That Set A Confectionary Trend, Supplied A War, And Survived Multiple Bankruptcies. OldTimeCandy.com [online]. [cit. 2022-07-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  30. ↑ BARRY, Anna. 'Rare' photos of original Mars bar released from 'top-secret factory archives' - pictures. Express.co.uk [online]. 2022-07-07 [cit. 2022-07-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  31. ↑ Made up in Britain: KitKat : Rowntree 1935. madeupinbritain.uk [online]. [cit. 2022-07-11]. Dostupné online. 
  32. ↑ Chocolate Market Share, Size, Price and Forecast 2022-2027. www.imarcgroup.com [online]. [cit. 2022-07-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  33. ↑ Čokoládový průmysl v číslech. Každý Švýcar sní 9 kilo za rok. roklen24.cz [online]. [cit. 2022-07-11]. Dostupné online. 
  34. ↑ PAVLISOVÁ, Veronika. Češi jedlíci čokolády – zkonzumují o pětinu více čokolády než před deseti lety | Můžeme jíst zdravěji [online]. 2020-07-11 [cit. 2022-07-08]. Dostupné online. 
  35. ↑ Intolerance neboli nesnášenlivost laktózy. Dr.Max E-shop [online]. [cit. 2022-07-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  36. ↑ Squicciarini & Swinnen 2016, s. 117.
  37. ↑ Squicciarini & Swinnen 2016, s. 383.
  38. ↑ Squicciarini & Swinnen 2016, s. 34.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]