NHK | |
---|---|
Logo | |
Základní údaje | |
Právní forma | Specially designated public corporation |
Datum založení | 29. listopadu 1924, 1925 a 1. června 1950 |
Adresa sídla | Jinnan, 150-8001, Japonsko (Broadcasting Center) |
Souřadnice sídla | 35°39′54″ s. š., 139°41′45″ v. d. |
Charakteristika firmy | |
Zaměstnanci | 10 333 (2019)[1] |
Divize | televizní vysílání radiokomunikace služba streamování videa NHK World-Japan |
Dceřiné společnosti | NHK Service Center NHK Publishing NHK Enterprises NHK Educational NHK Gakuen NHK Foundation NHK Culture Center |
Identifikátory | |
Oficiální web | www |
OpenCorporates ID | jp/8011005000968 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
NHK (japonsky: 日本放送協会; Nippon Hōsō Kyōkai) je japonská veřejnoprávní vysílací společnost se sídlem v Shibuya, Tokio.[2]
NHK provozuje dva pozemní televizní kanály (NHK General TV a NHK Educational TV), čtyři satelitní televizní kanály (NHK BS 1 a NHK BS Premium a dva televizní kanály s ultra vysokým rozlišením - NHK BS 4K a NHK BS 8K) a tři rádiové sítě (NHK Radio 1, NHK Radio 2 a NHK FM).
NHK také poskytuje mezinárodní vysílací službu, známou jako NHK World-Japan. NHK World-Japan se skládá z NHK World TV, NHK World Premium a krátkovlnné rádiové služby Radio Japan (RJ). World Radio Japan také zpřístupňuje některé své programy na internetu.
Stejně jako v Česku za Českou televizi, i v Japonsku se za NHK platí koncesionářské poplatky. Poplatky se pohybují v přepočtu mezi 2 500 - 5 000 Kč ročně (cena se liší na Okinawě, a také podle zvoleného tarifu).[3] To se však Japoncům nelíbí, protože poplatek musí platit všechny domácnosti, jež vlastní televizi, i když NHK vůbec nesledují. Dokonce se poplatek vztahuje i na počítače, které mají tuner a na mobilní telefony, které mohou signál zachytit.[3]
Kritici tvrdí, že je poplatek nespravedlivý, zejména v době, kdy se stále více lidí obrací k internetovým streamovacím službám, jako jsou Netflix, Amazon Prime nebo YouTube, a televizní programy (včetně NHK) už vůbec nesledují. Pokud domácnost neplatí koncesionářský poplatek, NHK vyšle speciální neodbytné zaměstnance, aby poplatek vymáhali.[4]
Japonský politik Tačibana Takaši (japonsky 立花孝志; Tachibana Takashi), který sám v NHK pracoval po dobu 20 let, využil příležitosti a vytvořil populistickou pravicovou politickou stranu jménem „Strana na ochranu lidí před NHK“ (japonsky NHKから国民を守る党), která byla výlučně pro snížení těchto poplatků a pro zavedení mírnějších pravidel.[5]
Využívala kreativní strategie, jako například distribuci samolepek, které odrazovaly zmíněné vymahače koncesionářských poplatků. Kdo tuto samolepku vlastnil, bylo jasné, že vymáhání nebude mít žádný smysl. Samolepka obsahovala i osobní telefonní číslo na předsedu strany Tačibanu.[6]
Tyto vynikajicí strategické kroky mu v červenci 2019 pomohly získat přízeň obyvatelstva, přes milion hlasů a vyhrát místo v Sněmovně poradců.[7] Slogan jeho strany rezonoval především u mladších voličů.
Později však kroky politické strany začaly být dosti kontroverzní a neetické. V radikálním kroku Tačibana zveřejnil zacenzurované osobní údaje zákazníků NHK na YouTube, přičemž požadoval schůzku s vedením NHK.[5] Pokud vedení NHK odmítne schůzku zrealizovat, osobní údaje budou zveřejněny (osobní údaje byly falešné).[5] Tento trestný čin zneužití osobních údajů vedl k jeho odsouzení a podmíněnému trestu, což znamenalo začátek jeho problémů.[8]
Tačibana pokračoval v kontroverzních spojeních a erratickém vedení, což vedlo k rozdělení jeho strany. Jeden z jeho nejvážnějších přešlapů bylo, když v televizi otevřeně propagoval genocidu jako řešení přelidnění - což pro stranu, která cílí na snížení poplatků za veřejnoprávní televizi je nadmíru nevhodné.[9][10][11] Těmito přešlapy naprosto pohřbil svou mnohaletou snahu se v Japonsku prosadit.
Když byl nucen rezignovat, učinil chybný krok, když jmenoval dětskou herečku jménem Ajaka Ocu (japonsky 大津 綾香; Otsu Ayaka) novou předsedkyní strany. To vedlo k dalším skandálům a ztrátě kontroly nad stranou. V zoufalé snaze zůstat relevantní, Tačibana vyslal 24 kandidátů do voleb[8], aby využil speciální politický reklamní prostor k propagaci jeho strany (NHK je ze zákona povinna vyhradit dva 6minutové bloky pro projev kandidátů), což se opět obrátilo proti němu.[8] Veřejná nevole vůči jeho taktikám a negativní vnímání jeho metod způsobily další kritiku, která podkopala jeho politický vliv vůči veřejnoprávní televizi.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku NHK na anglické Wikipedii.