Nakadžima E8N
| Nakadžima E8N | |
|---|---|
 | |
| Určení | průzkumný plovákový letoun |
| Výrobce | Nakadžima |
| První let | březen 1934 |
| Zařazeno | 1935 |
| Uživatel | Japonské císařské námořní letectvo Thajské královské námořnictvo[1] |
| Výroba | 1934–1940 |
| Vyrobeno kusů | 755 (včetně 7 prototypů) |
| Varianty | E8N1 a E8N2 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Nakadžima E8N (japonsky: 九五式水上偵察機 Gjúgo-šiki suidžó teisacuki, Průzkumný hydroplán Typ 95, ve spojeneckém kódu Dave) byl jednomotorový dvoumístný dvouplošný průzkumný plovákový letoun, který používalo japonské císařské námořní letectvo před a během druhé světové války. Byl vyvinut pro nasazení z lodí japonského námořnictva, ze kterých startoval pomocí katapultu. Byl vybaven jedním centrálním plovákem a dvěma malými vyvažovacími plováky na konci dolního křídla. Byl vyráběn v letech 1934–1940 a celkem bylo vyrobeno 755 kusů.
Vývoj
[editovat | editovat zdroj]Letoun, určený pro katapulty plavidel císařského námořnictva, vznikl na základě specifikace 8-Ši na lehký dvoumístný taktický průzkumný letoun s dobrými manévrovacími a především nautickými vlastnostmi. Měl být náhradou za průzkumný typ Nakadžima E4N, ze kterého konstruktéři Nakadžimy vycházeli při navrhování prototypu Nakadžima model MS.[2] Nový typ měl upravené křídlo, zvětšenou směrovku a silnější motor. Kostra byla kovová, potažená plátnem.[3] Bylo postaveno sedm prototypů a první vzlet se uskutečnil v březnu 1934. Prototypy byly podrobeny zkouškám, kterých se zúčastnily se svými prototypy i firmy Ajči (s Ajči AB-7) a Kawaniši (s Kawaniši model P). Ze soutěže vyšel vítězně právě model MS, který byl následně přijat do výzbroje jako E8N.[2]
Letoun poháněl hvězdicový motor Nakadžima Kotobuki 2 Kai 1, pohánějící dvoulistou vrtuli.[3] Posádka se skládala z pilota a pozorovatele/radisty/zadního střelce, který mohl letoun bránit jedním 7,7mm kulometem.
Firma Nakajima Hikoki K. K. vyrobila celkem sedm prototypů a 700 kusů obou sériových verzí. Firma Kawanishi Kokuki K. K. vyrobila dalších 48 strojů.[3]
Již v roce 1934 byla vyhlášena soutěž o nástupce typu E8N, kterým se nakonec stal Micubiši F1M.[2]
Nasazení
[editovat | editovat zdroj]
Námořním průzkumným hydroplánem typu 95 byly postupně vybaveny všechny tehdejší bitevní lodě císařského námořnictva, šestnáct křižníků a pět nosičů hydroplánů. Poprvé byl nasazen během bojů za druhé čínsko–japonské války, kde kromě průzkumných úkolů a řízení palby, prováděl i útoky na pozemní cíle.
Na začátku druhé světové války v Tichomoří byl postupně nahrazován výkonnějšími Micubiši F1M a Aiči E13A, neboť jeho dolet již nedostačoval pro zabezpečení průzkumu. Ale ještě během bitvy u Midway vyslala Haruna svůj E8N2, aby prozkoumal prostor severně od Nagumova svazu letadlových lodí.[4]
Po stažení z prvoliniové služby dosloužil E8N u jednotek v druhé linii.
Varianty
[editovat | editovat zdroj]- E8N1 - první varianta s hvězdicovým motorem Nakadžima Kotobuki 2 Kai 1
- E8N2 - pozdější varianta se silnějším motorem Nakadžima Kotobuki 2 Kai 2
Specifikace (E8N1)
[editovat | editovat zdroj]
Technické údaje
[editovat | editovat zdroj]- Osádka: 2
- Délka: 8,81 m[3]
- Rozpětí: 10,98 m[3]
- Výška: 3,84 m[3]
- Nosná plocha: 26,5 m²[3]
- Plošné zatížení: 71,7 kg/m²[3]
- Hmotnost prázdného letounu: 1320 kg[3]
- Vzletová hmotnost: 1900 kg
- Max. vzletová hmotnost: ??? kg
- Pohonná jednotka: 1 × vzduchem chlazený hvězdicový devítiválec Nakadžima Kotobuki 2 Kai 1[3]
Výkony
[editovat | editovat zdroj]- Nejvyšší rychlost: 300 km/h ve výšce 3000 metrů[3]
- Cestovní rychlost: 185,2 km/h[3]
- Dostup: 7270 m[3]
- Výstup do výšky 3000 m: 6 minut, 31 sekund[3]
- Dolet: 898,2 km (485 námořních mil)[3]
Výzbroj
[editovat | editovat zdroj]- 2× 7,7mm kulomet typ 92 (1 pevný, 1 pohyblivý)[3]
- 2× 30kg puma pod křídly[3]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nakajima E8N na anglické Wikipedii.
- ↑ Photos from the Royal Thai Navy archive [online]. j-aircraft.com [cit. 2009-09-27]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c Vejřík, str. 58
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s PAULO, Joao; MATSUURA, Juliao. Nakajima E8N [online]. 1997 [cit. 2009-04-06]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ HACKETT, Bob; KINGSEPP, Sander; AHLBERG, Lars. IJN HARUNA: Tabular Record of Movement [online]. Rev. 2006-06-06 [cit. 2009-04-07]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- FRANCILLON, René J. Japanese Aircraft of the Pacific War. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1994. ISBN 0-87021-313-X. Kapitola Nakajima E8N, s. 408 až 410. (anglicky)
- VEJŘÍK, Lubomír. Vzestup a pád orlů Nipponu 1931-1941 (Prolog). Cheb: Svět křídel, 1994. ISBN 80-85280-26-4.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Nakadžima E8N na Wikimedia Commons - PAULO, Joao; MATSUURA, Juliao. Nakajima E8N [online]. 1997 [cit. 2009-04-06]. Dostupné online. (anglicky)
- (japonsky)Nakajima E8N DAVE na YouTube
- Kamufláže letounu Nakadžima E8N Archivováno 7. 11. 2017 na Wayback Machine.
