Období Azuči-Momojama (japonsky安土桃山時代, Azuči-Momojama džidai) je období japonských dějin mezi lety 1568 až 1600, kterému předcházelo období válčících států Sengoku. Období Azuči-Momojama skončilo v roce 1600, kdy bylo Japonsko znovusjednoceno pod vládou šógunů a zaveden přísný centralizovaný vládní režim známý v japonské historiografii jako šógunát Tokugawa.
Období Azuči-Momojama je nazýváno podle opevněných míst - hradů Azuči a Momojama, které sloužily Nobunagu Odovi a Hidejošimu Tojotomimu jako centra jejich moci předtím, než dosáhli na nejvyšší posty v zemi. Období Azuči-Momojama začalo vojenskou výpravou velitele a daimjóaNobunagy Ody s cílem podmanit si hlavní město Kjóto a stát se tak svrchovaným vládcem opětovně sjednocené země.
Nobunaga brzy v čele svých armád porazil vojska šóguna Ašikagy Jošihideho, který se mu postavil na odpor. Šikovnou diplomatickou politikou se mu také podařilo umlčet císařovy námitky vůči svému způsobu uchopení moci a postupně izoloval a vojensky si podmanil nejdůležitější nepřátelská knížata. V zájmu posílení své moci a upevnění státní autority zkonfiskoval na dobytých územích zbraně všemu obyvatelstvu a snažil se obnovit všeobecnou disciplínu a úctu k autoritám. Nařídil provést katastrální soupis veškeré zemědělské půdy v zemi. Další prostředek k upevnění moci představovalo přesídlení nedůvěryhodných a potenciálně nebezpečných knížat do dalekých severních provincií země.
Nobunaga neměl rád buddhistické mnichy a s podezřením se díval na přílišnou moc a velký politický vliv buddhistických chrámů, protože během období Sengoku vytvořily kláštery vlastní soukromé armády, které se během nepokojů v období Sengoku výrazně angažovaly ve válkách na straně Nobunagových protivníků. Tato skutečnost naopak vysvětluje jeho mimořádně kladný vztah ke křesťanským misionářům, kteří v Japonsku začali působit v polovině 16. století brzy poté, co portugalští obchodníci v roce 1543 přistáli u japonských břehů. V roce 1582 byl Nobunaga zavražděn jedním ze svých generálů a v jeho odkazu sjednotit Japonsko pokračoval jeho nejbližší spolupracovník a nástupce Hidejoši Tojotomi.
Hidejoši pokračoval ve sjednocování země a pod svou kontrolu získal i dosud vládnímu vlivu odolávající západní provincie. Hidejoši po získání rozhodující moci odmítl přijmout v očích obyvatelstva obecně zdiskreditovaný titul šóguna a místo něj vládl jako titulární císařský regent kanpaku. Roku 1587 vydal edikt, kterým se zakazovalo na území Japonska vyznávat křesťanství a křesťanským misionářům bylo nařízeno, aby do dvaceti dnů opustili zemi. Toto nařízení ale nebylo nijak přísně prosazováno, zřejmě z obavy, aby nebyl ohrožen výnosný zahraniční obchod s Portugalci.
V roce 1591 Hidejoši zlikvidoval poslední centrum odporu na severu ostrova Honšú, čímž dokončil sjednocení země do jediného státního celku. Zároveň s tím obnovil pevný vládní režim, založený na přísné feudální kázni a vztahu podřízenosti a nadřazenosti mezi členy společnosti. Nechal provést obecný soupis půdy, jehož smyslem bylo, aby se i obyčejný rolník stal soukromým vlastníkem vlastního pozemku a byl tak zodpovědný za placení dávek z jeho výnosu, čímž měly narůst daňové příjmy státu a oslabit hospodářská moc místních zeměpánů.
Ke konci svého života ustanovil Hidejoši regentskou radu pěti starších, která se skládala z nejmocnějších knížat. Všechny její členy před smrtí zavázal přísahou, že budou věrní jeho synovi Hidejorimu, budou dodržovat Hidejošiho zákony a nebudou sobecky sledovat své vlastní cíle. Hidejoši zemřel roku 1598.
Po smrti jednoho z regentů, který byl nejvlivnějším ochráncem Hidejoriho, porušil okamžitě přísahu věrnosti slíbenou Hidejorimu Iejasu Tokugawa, jeden z pěti regentů, který tak nerespektoval Hidejošiho poslední přání týkající se následnictví jeho syna. Tokugawa prostřednictvím několika strategických sňatků svých potomků s čelnými představiteli vojenské šlechty vytvořil spojenectví se čtyřmi nejmocnějšími vojenskými rody v zemi a připravoval se na úplné převzetí moci do svých rukou. Iejasuovo jednání vyvolalo odpor zbylých představitelů rodu Tojotomi a jim věrných knížat. Roku 1600 došlo k bitvě u Sekigahary mezi nimi a Iejasuovým spojeneckým vojskem, v níž Iejasu vyhrál. Ihned po vítězné bitvě začal pronásledovat své protivníky, zabavil léna nepřátelských feudálů a zároveň odměnil ty, kteří mu pomohli, čímž zlomil jakýkoliv odpor vůči své vládě. Aby legalizoval svou moc, obnovil vojenskou vládu bakufu a nechal se v roce 1603 jmenovat šógunem.
Leden:Šingen Takeda vedl armádu do provincie Suruga.
Únor: Šingen Takeda zabral hrad Hanzawa, který patřil Sukejošimu Óharovi.
Duben: Nobunaga Oda navštívil Kjóto a provedl přípravy na tažení proti Jošikagemu Asakurovi.
Květen: Nobunaga společně s Iejasuem vytáhli proti Jošikagemu Asakurovi do Ečizenu; Nobunaga byl však zrazen svým švagrem Nagamasou Azaiem, což ho donutilo se stáhnout.
Červen: Šingen Takeda se utkal s jednotkami Hódžóů a Imagawů v provincii Suruga.
30. červen: Odové a Tokugawové společně porazili vojska Azaiů a Asakurů u Anegawy, v provincii Ómi; následně Nobunaga vyrazil na hrad Odani, který patřil klanu Azai, ale po týdnu neúspěšného obléhání se stáhl.
Srpen: Nobunaga deklaroval nepřátelství mezi ním a klášterem Hongandži Išijama.
Udžimasa Hódžó se postavil do čela klanu po smrti Udžijasua Hódžóa.
Nobunaga získal větší kontrolu nad oblastí kolem přístavu Sakai, v provincii Seccú.
V bitvě u Imajamy byla vojska klanu Ótomo poražena armádou klanu Rjúzódži, vedenou Naošigem Nabešimou. Toto vítězství znamenalo upevnění moci Takanobua Rjúzódžiho nad provincií Hizen.
Prosinec: Nobunaga zaútočil na povstalce u Nagašimy.
6. leden:Šingen Takeda poráží vojska Iejasua Tokugawy v bitvě u Mikatagahary. Jeho armáda však utrpěla citelné ztráty a sám byl v boji vážně zraněn kulkou.
3. květen: Nobunagova vojska obklíčila Kjóto a donutila šóguna Jošiakiho Ašikagu, aby se vzdal pokusů o rebelii. V té době již Nobunaga disponoval mocí, která mu dovolovala ovládat císařský dvůr v Kjótu. Navíc to byl právě Nobunaga, který pomohl Jošiakimu získat zpět oficiíální postavení šóguna a který mu v Kjótu vystavěl honosný palác Nidžó. Začal definitivní proces sjednocování Japonska.
Červenec: Nobunaga podniká neúspěšný útok na povstalce v Nagašimě.
18. srpen: Protože Jošiaki neustal ve svém zájmu na potlačení Nobunagova vzestupu, Nobunaga si podrobil šógunovu tvrz na řece Udži; poté byl Jošiaki Ašikaga poslán do vyhnanství. Tím skončila éra šógunů z klanu Ašikaga.
Září: Nobunaga obklíčil Nagamasu Azaie, který v tu dobu pobýval na hradě Odani a porazil posily, které Azaiům poskytli Asakurové.
Srpen: Nobunaga pokračuje v blokádě hradu Nagašima a zapaluje jeho hlavní pevnost. Počet mrtvých se odhaduje na 20000. Z hradu byla ještě před hlavním útokem zachráněna Nobunagova sestra Oiči spolu se svými dětmi.
Odovy jednotky se zmocňují hradu Itami, který byl v područí klanu Ikeda, v provincii Seccú.
Květen: Nobunaga vytáhl v provincii Seccú proti klanu Mijoši.
28. červen: Spojená vojska Nobunagy Ody a Iejasua Tokugawy vítězí nad téměř čtyřicetitisícovým vojskem Kacujoriho Takedy v bitvě u Nagašina. Padlo zde na 10000 Takedových vojáků.
Září: Odové skoncovali v provincii Ečizen s podpůrci kláštera Hongandži. Provincii dostal odměnou Nobunagův generál Kacuie Šibata.
Takakage Kobajakawa, generál klanu Móri, porazil spolu s vojsky Naoie Ukity Motočiku Mimuru z provincie Bingo a dohnali ho k provedení seppuku.
1576: Nobunaga dokončil práce na hradě Azuči v provincii Omi (nynější prefektura Šiga) a přesouvá sem centrum své moci.
Nobunaga odstartoval čtyři roky trvající obléhání chrámu Hongandži Išijamy a dostal se do sporu s mocným klanem Móri. Během blokády kláštera Hongandži byli do oblasti Čúgoku poslány jednotky pod vedením generálů Hidejošiho Tojotomi a Micuhideho Akeči.
Duben: Nobunagova vojska jsou poražena armádou klanu Móri během námořního konfliktu u pobřeží provincie Seccú. Střet je také znám jako 1. bitva o Kizugawaguči.
Kacuie Šibata nařídil v provincii Ečizen „hon na meče“, což znamenalo hromadné odzbrojení civilního obyvatelstva.
Hidejoši oblehl hrad Nagaharua Beššóa, vazala klanu Móri. Jednalo se o hrad Miki v provincii Harima (v západní části nynější prefektury Hjógó).
Listopad:Murašige Araki se vzbouřil proti Nobunagovi a opevnil se na hradě Itami v provincii Seccú. Zároveň přešel pod vlajky klanu Móri a stal se jejich vazalem.
10. prosinec: Jošihisa Šimazu zvítězil nad klanem Ótomo v bitvě u Mimigawy, v provincii Hjúga.
Duben: Hidejoši Tojotomi oblehl Takamacu, pevnost Móriů v provincii Bingo.
Květen: Nobunaga Oda a Iejasu Tokugawa společně vtrhli do provincií Kai a Šinano, panství klanu Takeda. Kacujori Takeda utekl z hlavního města provincie do hor, spolu se svými vazali a rodinou. Než je pronásledovatelé dostihli, spáchal Kacujori seppuku. Tak skončil klan Takeda.
20. červen: Nobunaga Oda zemřel za nejasných okolností v chrámu Honnó (Honnódži) v Kjótu. Zde byl přepaden armádou vedenou vzbouřeným vazalem Micuhidem Akečim. Není známo, zda padl rukou nepřátelského vojáka nebo svou vlastní. Chrám Honnó vyhořel.
25. červen: Hidejoši uzavřel příměří s Mórii na západní frontě. Ti zatím nevěděli o Nobunagově smrti. Souhlasili tedy, aby velitel pevnosti Takamacu spáchal seppuku. Poté Hidejoši okamžitě vyrazil proti Akečimu.
2. červenec: Hidejoši vítězí nad Micuhidem v bitvě o Jamazaki, v provincii Seccú. Nedlouho potom je Micuhido zabit na svém útěku do Sakamota.
Motočika Čósokabe porazil Masajasua Sogóa u Nakatomigawy v provincii Awa a téměř tak dokončil dobývání ostrova Šikoku.
Na podzim Iejasu Tokugawa připojil provincie Kai a Šinano ke svému panství a potlačuje předchozí invazi klanu Hódžó.
Květen: Hidejoši Tojotomi porazil jednotky Kacuie Šibaty v kopcích poblíž Šizugatake, v provincii Omi. Kacuie unikl do svého panství Ečizen, kde byl dostižen Hidejošiho armádou a po krátkém obléhání spáchal seppuku.
5. květen: Vojska Šimazů a Arimů rozdrtily armádu Takanobua Rjúzódžiho u Okitanawate, v provincii Hizen; Takanobu padl v boji.
Hidejoši Tojotomi a Iejasu Tokugawa se utkali v bitvě u Komaki o nástupnická práva Nobua Ody. Nobuo zde sloužil jako figurka, kterou se na svou stranu snažil upoutat jak Hidejoši, tak Iejasu.
Listopad: Šimazuové pronikají do provincie Bungo, posledního území ovládaného klanem Ótomo.
Prosinec: Rychlý pokus jednotek vyslaných Hidejošim na pomoc klanu Ótomo končí neúspěchem. Stalo se tak na řece Hecugi v provincii Bungo.
1587: Hidejoši přijímá titul Daidžó daidžin a stává se tak teprve třetím vojevůdcem (po Kijomorim Tairovi a Jošimicu Ašikagovi), který jej získal.
Leden: Hidenaga Tojotomi podnikl se svou armádou invazi na Kjúšú.
24. leden: Šimazuové okupují město Funai, v provincii Bungó, ale rychle jej opustili při pohledu na postupující Tojotomiho armádu. Únor
Hidejoši Tojotomi se postavil do čela další armády směřující na Kjúšú a zvětšil tak vojenskou sílu klanu Tojotomi působící v oblasti na 170 tisíc mužů.
6. červen: Hidejoši vítězí nad Šimazuem v bitvě u řeky Sendai.
14. června: Klan šimazu se vzdává. Jošihisa je nucen se stáhnout, ale jeho rodina nadále drží provincie Sacuma, Ósumi a část provincie Hjúga.
Nagačika Kanamori rozdrtil Korecunu Anegakódžiho z provincie Hida aby později prohrál s Hidejošim.
Zemřel Sórin Ótomo.
24. červenec: Hidejoši vydává první edikt, který ustavil vyhnat jezuitské misionáře a zakázat křesťanství.
1.-10. listopad: Sen no Rikjú a Sógju Cuda vykonali pod patronací Hidejošiho Tojotomi velký čajový obřad ve svatyni Kitano v Kjótu.
Jaro: Nepokoje v provincii Higó; Hidejsoši Tojotomi vydává rozkaz, aby Narimasa Sassa za své selhání spáchal seppuku.
Hidejoši posílá vyslance k Udžimasovi Hódžóovi s požadavkem jeho přítomnosti v hlavním městě, kde mu chce nabídnout příslib nedotknutelnosti držav Hódžóů v provincii Kantó.
Srpen: Hidejoši vyhlásil celojaponský „lov na meče“ (hromadné odzbrojení civilního obyvatelstva).
Září:Iejasu Tokugawa přijíždí do hradu Edo, kde se nyní nalézá jeho ústředí. Klan Tokugawa se kompletně přestěhoval do oblasti Kantó a završil tak již 12 měsíců trvající tendence.
Zemřel známý malíř Kanó Eitoku, který se narodil v roce 1543.
1591: Jednotky klanu Tojotomi obsazují hrad Kunóe v severní části provincie Mucu. Tímto vítězstvím dokončil Hidejoši své „dobývání“ Japonska.
Leden: Hidejoši informuje korejské diplomaty, že má v plánu dobýt Čínu.
Březen: Hidejoši nařizuje čajovému mistru Sen no Rikjúovi, aby spáchal seppuku.
Duben:Korea nechce povolit tranzit japonských sil pro invazi do Číny.
Zemřel Hidejošiho nevlastní bratr, Hidenaga (Tojotomi) Hašiba.
Hidejoši adoptoval Hidecugua Tojotomi.
Červenec: Druhý pokus o zabezpečení korejské spolupráce pro invazi do Číny ztroskotal.
Srpen: Hidejoši nařizuje přípravy pro invazi do Korey.
Září: Hidejoši vydává rozkaz o přísném rozlišování mezi válečníky a prostými občany a zakazuje další přestupy z jedné třídy do druhé.
Květen: Jukinaga Koniši a Kijomasa Kató okupují Soul.
27. květen: Korejské „želví lodě“ pod vedením admirála Sun Šin Ji potopily 26 japonských plavidel nedaleko Okpo. (Do 8. května jich Ji potopil 18). Želví lodě (Kobukson) byla železnými pláty pobitá plavidla, která měla po stranách a na přídi ocelové bodce a na jejich palubách dleli lukostřelci se zápalnými šípy. Není jasné, proč Hidejoši poslal proti Korejcům obyčejné dřevěné lodě, když v té době měl k dispozici podobné Kobuksonům. Ty používal Nobunaga Oda a jeho flotila byla považována za nezranitelnou.
19. září: „Zázrak z Mjongnjangu“: 16 lodí pod velením admirála I Sun-sina porazilo japonskou flotilu o síle 133 lodí. Hidejoši se nepoučil z předchozí porážky a opět poslal pouze dřevěné lodě. To by vysvětlovalo tuto drtivou porážku. Jeho špatná taktika je připisována jeho zhoršujícímu se psychickému stavu. Podle některých pramenů Hidejoši trpěl v pokročilejším věku duševní nevyrovnaností a snad i chorobou.
Srpen: Nemocný Hidejoši ustavil radu regentů, kteří měli vládnout, než mladý Hidejori dospěje. Koncil tvořili Iejasu Tokugawa, Tošiie Maeda, Terumoto Móri, Hideie Ukita a Kagekacu Uesugi.
Kagekacu Uesugi přestěhoval z provincie Ečigo do Aizu majetek v hodnotě 1 000 000 koku (1 koku = cca 2093 litrů; v kontextu jde o převod na jednotky rýže).
1600: Mijamoto Musaši se utkává a vítězí nad dalším významným šermířem, Akijamou Tadašimou a přidává se ke klanu Ašikaga, který se postavil proti Tokugawovi.
12. dubna: Holandská loď Liefde na palubě s Angličanem Williamem Adamsem dorazila k břehům provincie Bungó. Po Portugalcích (1543) a Španělech (1596) se tak Holanďané s Angličanem stali dalšími Evropany, kteří vstoupili na japonskou půdu.