Racek (divadelní hra)

Anton Pavlovič Čechov čte hru Racek hercům MCHATu (1899).
Představení Racka v Dejvickém divadle, zleva: Konstantin Treplev (Jaroslav Plesl), Ilja Šamrajev (Pavel Šimčík), Pavlína, jeho žena (Zdeňka Žádníková), Boris Trigorin (Ivan Trojan), Irina Arkadinová (Klára Melíšková), Jevgenij Dorn (David Novotný), Máša (Lenka Krobotová).
foto: Hynek Glos

Racek (rusky Чайка) je drama, které napsal v roce 1895 ruský spisovatel Anton Pavlovič Čechov.

Hra má čtyři dějství.

Racek je považován za přelomovou hru v dějinách evropského moderního dramatu. Děj hry, který nemá žádnou výraznější linii, je potlačen a čelné místo získává vnitřní život postav. Hra zároveň obsahuje řadu komicky absurdních situací. Hře dominuje šest jednostranných milostných vzplanutí. Přestože je Racek protkán řadou milostných vztahů, typicky pro Čechova, postavy si povídají o literatuře. Jejich vztahy a postoje lze poznat často pouze díky drobným zmínkám v textu nebo detailům v hereckém projevu jednotlivých protagonistů.

Ačkoli hra obsahuje řadu pochmurných míst a témat (nešťastná láska, rozpad osobnosti, sebevražda, alkoholismus), Čechov ji označil jako komedii. Snažil se tak vyjádřit své nazírání na život, který i přes řadu nešťastných momentů má převážně groteskně-absurdní charakter.

Děj

[editovat | editovat zdroj]

Hrdinové prožívají své nenaplněné sny, lásky a zklamání z neúspěchů. Konstantin Treplev, mladý ambiciózní dramatik a spisovatel (Čechovovo alter ego, postava je rovněž označována jako ruský Hamlet), se snaží upoutat pozornost své matky, herečky Arkadinové a získat lásku dívky ze sousedství Niny Zarečné. Domácí představení jeho divadelní prvotiny, v níž vystupuje Zarečná, sklidí neúspěch, částečně i matčinou zásluhou. Trepleva opouští i Nina, která se sblíží s milencem Arkadinové, úspěšným povídkářem Trigorinem (druhé Čechovovo alter ego v hře). Nina nakonec s Trigorinem utíká a zanechávají tak za sebou zlomená srdce Trepleva a Arkadinové. Nina se stává po vzoru Arkadinové herečkou. Linii milostných vzplanutí navršují neopětovaná láska dcery správcových domu Máši k Treplevovi, láska učitele Medvěděnka k Máše a Mášiny matky k lékaři Dornovi.

Po dvou letech se ukazuje, že postavy nebyly schopny nalézt žádné přijatelné řešení svých životů. Máša si vzala Medvěděnka a stala se z ní alkoholička, Treplev se stal spisovatelem, ale dál se utápí v tvůrčích depresích atd. Nina se vrací a schází se s Treplevem, který ji stále miluje, Nina mu vyjevuje svůj zničený život a Trepleva podruhé opouští. Ten spáchá sebevraždu. Příčina Treplevovy sebevraždy nabízí řadu různých interpretací a záleží na režisérovi, jakou z nich divákům v představení nabídne.

Hra je prostoupena řadou hlubokých i banálních rozhovorů o podstatě tvorby, postavení umělce ve společnosti a jeho úloze, o divadle a potřebě originality v tvůrčí činnosti (vyjadřují se k ní postupně Arkadinová, Trigorin, Treplev, Zarečná a v komicky absurdní rovině i správce Šamrajev).

Hra dostala název podle racka, o kterém se ve hře často mluví. Racek představuje ptačí volnost a možnost vzletu (Nina opouští rodinu a stává se herečkou), ale i snadnou oběť pro náhodného lovce (Ninino a Treplevovo zlomené srdce). Příběh o zabitém rackovi vypravuje Nina Trigorinovi, jenž inspirován vyprávěním napíše povídku "o dívce volné jako racek". Ninin život se paradoxně završí podobně jako osud zastřeleného racka.

Postavy

[editovat | editovat zdroj]
  • Irina Arkadinová, herečka
  • Konstantin Treplev, její syn
  • Petr Sorin, její bratr
  • Boris Trigorin, spisovatel
  • Nina Zarečná
  • Šamrajev, správce Sorinova domu
  • Pavlína, jeho žena
  • Máša, jejich dcera
  • Jevgenij Dorn, lékař
  • Semjon Medvěděnko, učitel

Inscenace

[editovat | editovat zdroj]
Pahýl Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Anton Pavlovič Čechov: Racek Archivováno 7. 4. 2014 na Wayback Machine. na stránkách Českého rozhlasu
  2. ↑ Anton Pavlovič Čechov: Racek na stránkách Dejvického divadla
  3. ↑ Údaje na serveru I-divadlo.cz, přístup 28. 11. 2018.
  4. ↑ Racek [online]. Praha: Divadlo Na zábradlí [cit. 2024-03-25]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • MACURA, Vladimír a kolektiv. Slovník světových literárních děl 1/ A-L. Praha: Odeon, 1989. ISBN 80-207-0948-7. S. 475. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]