Rebbachisauridae

Jak číst taxoboxRebbachisauridae
Stratigrafický výskyt: Pozdní jura až pozdní křída (asi před 150 až 90 miliony let)
alternativní popis obrázku chybí
Zuby nigersaura, zástupce čeledi
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídaplazi (Sauropsida)
Nadřáddinosauři (Dinosauria)
Řádplazopánví (Saurischia)
PodřádSauropodomorpha
NadčeleďDiplodocoidea
ČeleďRebbachisauridae
Bonaparte, 1997
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Čeleď Rebbachisauridae je skupinou sauropodních dinosaurů, obvykle známých podle fragmentárních pozůstatků z pozdně jurského až pozdně křídového období Jižní Ameriky, Afriky, Evropy a Asie.[1] Jedny z geologicky nejmladších fosilních pozůstatků této skupiny sauropodů byly objeveny v sedimentech geologického souvrství Huincul a souvrství La Amarga na území Argentiny.[2][3]

Tito sauropodní dinosauři patřili do nadčeledi Diplodocoidea a kladu Diplodocimorpha (významnou skupinou rebbachisauridů byl klad Khebbashia). Prvním popsaným rodem byl severoafrický Rebbachisaurus, kterého popsal v roce 1990 paleontolog Jack McIntosh jako zástupce podčeledi Dicraeosaurinae v rámci čeledi Diplodocidae. V dalších letech se však objevilo množství nových nálezů, které dokázaly, že šlo o poněkud odlišnou skupinu sauropodů než jsou diplodocidi. Proto argentinský paleontolog José F. Bonaparte v roce 1997 stanovil novou čeleď Rebbachisauridae. Nejranějším zástupcem této skupiny byl zřejmě Xenoposeidon proneneukos, žijící na území Velké Británie v období rané křídy (asi před 140 miliony let).[4][5]

Do této skupiny patří například také gigantický severoamerický rod Maarapunisaurus[6] a zároveň i jediný dosud známý chorvatský dinosaurus Histriasaurus.[7]

Zástupci této čeledi se liší od ostatních diplodocidů nepřítomností vidlice u krčních neurálních trnů a specifickým tvarem zubů (resp. přítomností zubních „baterií“ u některých zástupců). Rebachisauridi žili zřejmě také nejdéle ze všech diplodocidů, téměř až do období svrchní křídy. V Argentině byly objeveny také série fosilních otisků stop těchto sauropodů. Patří do kategorie tzv. úzkorozchodných stop, což ukazuje, že trup těchto diplodokoidů byl užší než v případě masivních titanosaurů.[8]

Obratle těchto sauropodů byly do značné míry pneumatizované, jak ukazují například objevy z Argentiny.[9]

Zástupci čeledi

[editovat | editovat zdroj]
  1. Paulo Victor Luiz Gomes da Costa Pereira; et al. (2020). The path of giants: a new occurrence of Rebbachisauridae (Dinosauria, Diplodocoidea) in The Açu Formation, NE Brazil, and its paleobiogeographic implications. Journal of South American Earth Sciences Article. 102515. doi: https://doi.org/10.1016/j.jsames.2020.102515
  2. Flavio Bellardini, Leonardo S. Filippi, Alberto C. Garrido, José L. Carballido, & Mattia A. Baiano (2022). New rebbachisaurid remains from the Huincul Formation (Middle Cenomanian–Early Turonian) of the Central Neuquén Basin, Patagonia, Argentina. Publicación Electrónica de la Asociación Paleontológica Argentina. 22 (2): 1–24. doi: http://dx.doi.org/10.5710/PEAPA.22.04.2022.419
  3. Lucas Nicolas Lerzo (2023). Redescription of the key specimen MACN PV 35: Laminar anatomy and hyposphene-hypantrum in an early rebbachisaurid (Dinosauria, Sauropoda) from Patagonia, Argentina. Cretaceous Research. 105689. doi: https://doi.org/10.1016/j.cretres.2023.105689
  4. Michael P. Taylor (2017). Xenoposeidon is the earliest known rebbachisaurid sauropod dinosaur. PeerJ Preprints 5:e3415v1. doi: https://doi.org/10.7287/peerj.preprints.3415v1
  5. https://svpow.com/2017/11/15/xenoposeidon-is-ten-years-old-today-and-its-the-oldest-rebbachisaur/
  6. SOCHA, Vladimír. Představuje se Maraapunisaurus. OSEL.cz [online]. 25. října 2018. Dostupné online.  (česky)
  7. https://veda.instory.cz/1308-v-chorvatsku-byl-objeven-a-vedecky-popsan-jeden-druh-dinosaura.html
  8. Arturo Miguel Heredia; et al. (2018). A new narrow-gauge sauropod trackway from the Cenomanian Candeleros Formation, northern Patagonia, Argentina. Cretaceous Research. doi: https://doi.org/10.1016/j.cretres.2018.11.016
  9. Guillermo J. Windholz, Juan D. Porfiri, Domenica Dos Santos, Flavio Bellardini, and Mathew J. Wedel (2024). A well-preserved vertebra provides new insights into rebbachisaurid sauropod caudal anatomical and pneumatic features. Acta Palaeontologica Polonica. 69 (1): 39-47. doi: 10.4202/app.01104.2023
  10. Kenneth Carpenter (2018). Maraapunisaurus fragillimus, n.g. (formerly Amphicoelias fragillimus), a basal rebbachisaurid from the Morrison Formation (Upper Jurassic) of Colorado Archivováno 22. 10. 2018 na Wayback Machine.. Geology of the Intermountain West 5: 227-244.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Bonaparte, J. F. (1997). Rayososaurus grioensis Bonaparte 1995. Ameghiniana. 34 (1): 116.
  • McIntosh, J. S. (1990). „Sauropoda“ in The Dinosauria, Edited by David B. Weishampel, Peter Dodson, and Halszka Osmólska. University of California Press, pp. 345–401.
  • Upchurch, P., Barrett, P. M. and Dodson, P. (2004). „Sauropoda“. In The Dinosauria, 2nd edition. Weishampel, Dodson, and Osmólska (eds.). University of California Press, Berkeley. pp. 259–322.
  • Wilson, J. A. (2002). Sauropod dinosaur phylogeny: critique and cladistic analysis, Zoological Journal of the Linnean Society. 136 (2): 215–275.
  • Wilson, J. A. and Sereno, P. C. (2005). „Structure and Evolution of a Sauropod Tooth Battery“ in The Sauropods: Evolution and Paleobiology in Curry Rogers and Wilson, eds. (2005). The Sauropods: Evolution and Paleobiology, University of California Press, Berkeley, ISBN 0-520-24623-3
  • Holwerda, F. M.; et al. (2018). Could Late Cretaceous sauropod tooth morphotypes provide supporting evidence for faunal connections between North Africa and Southern Europe?. PeerJ Preprints. 6: e27286v1. doi: https://doi.org/10.7287/peerj.preprints.27286v1
  • Bellardini, F.; et al. (2023). Exploring rebbachisaurid hind-limb anatomy on the basis of a new articulated specimen from the Huincul Formation (upper Cenomanian) of Neuquén Basin, Patagonia, Argentina. Historical Biology (advance online publication). doi: https://doi.org/10.1080/08912963.2023.2268638

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]