René Huyghe

René Huyghe
Narození3. května 1906
Arras
Úmrtí5. února 1997 (ve věku 90 let)
Paříž
Alma materPařížská univerzita
École du Louvre
Lycée Michelet, Vanves
PracovištěFrancouzská kolej (1951–1976)
Louvre
OceněníEugène Carrière Prize (1953)
Broquette-Goninova cena (1956)
Erasmova cena (1966)
Všeobecná soutěž
velkokříž Národního řádu za zásluhy
… více na Wikidatech
DětiFrançois-Bernard Huyghe
PodpisRené Huyghe – podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

René Huyghe (3. května 1906 Arras – 5. února 1997 Paříž) byl francouzský historik a teoretik výtvarného umění. Jeho myšlení ovlivnili Henri Bergson a Daisaku Ikeda, zabýval se vlivem psychologie na vnímání uměleckého díla. Dále systematicky zpracoval a zhodnotil francouzské malířství 19. století.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval estetiku a filozofii na Pařížské univerzitě a dějiny umění na École du Louvre. Od roku 1930 pracoval v Louvru, kde se v roce 1937 stal hlavním kurátorem sbírky obrazů. Vydával odborné časopisy L'Amour de l'Art a Quadrige a byl zakladatelem Mezinárodní federace uměleckého filmu.[1]

Za druhé světové války spolupracoval s odbojem a podařilo se mu zachránit před Němci řadu cenných uměleckých děl z Louvru i z jiných francouzských sbírek.[2] Od roku 1950 učil pschologii umění na Collège de France. Od roku 1974 vedl Musée Jacquemart-André.

V roce 1960 obsadil páté křeslo Francouzské akademie.[3] Byla mu udělena Erasmova cena a Řád čestné legie.[4]

Rodina

[editovat | editovat zdroj]

Dílo (výběr)

[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1936 začal psát monografie o historii malířství. Jedna z prvních byla o Tizianovi. Věnoval se v encyklopedickém rozsahu zejména historii francouzského malířství. Jednu knihu napsal o životě a díle Jeana Antoina Watteaua. Tři monografie napsal o dějinách francouzského malířství 19. století (=ismy), jednu monografii o historii Salónu nezávislých (Un Siècle d’art moderne : l’historie du Salon des indépendants 1884-1984), další Janu Antoinovi Watteauovi, a zakladatelům moderní malby Eugène Delacroix neboli Osamocený boj, Paulu Gauguinovi, Paulu Cézannovi a Vincentu van Goghovi.

Od roku 1963 vydával také encyklopedie, pro které dokázal shromáždit a vést kolektiv špičkových autorů. Jeho knihy byly přeloženy do několika světových jazyků, všechny do angličtiny a němčiny, vycházely v opakovaných vydáních.[5]

České překlady

[editovat | editovat zdroj]
  • Řeč obrazů ve světle psychologie umění, (překlad Jitka Hamzová), Odeon 1973
  • Čtyřsvazková encyklopedie Larousse Umění a lidstvo, Odeon Praha 1967-1974, (spoluautor a hlavní editor)ː
    • Encyklopedie umění pravěku a starověku
    • Encyklopedie umění středověku (překlad Edgar Knobloch, Vladimír Mikeš a Jiří Pechar)
    • Encyklopedie umění renesance a baroku
    • Encyklopedie umění nové doby (překlad Hana Stašková a další)
  • Vermeer - souborné malířské dílo, (překlad Dagmar a F.X. Halasovi), Odeon Praha 1983
  • Vincent van Gogh, monografie, Fortuna print Praha 1992, ISBN 80-7153-029-8

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ UNIVERSALIS, Encyclopædia. RENÉ HUYGHE. Encyclopædia Universalis [online]. [cit. 2021-06-06]. Dostupné online. (francouzsky) 
  2. ↑ Biographie. www.college-de-france.fr [online]. [cit. 2021-06-06]. Dostupné online. (francouzsky) 
  3. ↑ René HUYGHE | Académie française. www.academie-francaise.fr [online]. [cit. 2021-06-06]. Dostupné online. 
  4. ↑ HUYGHE René, Louis - Maitron. maitron.fr [online]. [cit. 2021-06-06]. Dostupné online. 
  5. ↑ Přehled vydaných tiulů knih.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
5. křeslo Francouzské akademie
Předchůdce:
Robert Kempl 		1960–1998
René Huyghe 		Nástupce:
Georges Vedel