Rufino Blanco Fombona

Rufino Blanco Fombona
Narození17. června 1874
Caracas
Úmrtí16. října 1944 (ve věku 70 let)
Buenos Aires
Místo pohřbeníVenezuelský národní panteon
Povoláníspisovatel, diplomat, novinář, politik, historik a vydavatel
Národnostvenezuelská
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rufino Blanco Fombona (17. června 1874 Caracas – 16. října 1944 Buenos Aires) byl venezuelský diplomat, spisovatel, novinář, politik, historik a redaktor, vůdčí osobnost literární moderny. Sehrál hlavní roli v uvedení děl latinskoamerických spisovatelů do světové pozornosti.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Pocházel ze slavné rodiny španělských dobyvatelů, hrdinů nezávislosti, právníků, diplomatů a spisovatelů. Byl synem Rufina Blanca Tora a Isabel Fombona Palacio. Jeho sourozenci byli: Horacio (1889–1948), Augusto (–1907), Oscar, Rebeca, Mario, Hector (1882–1970), Arnoldo (1884–1950), Humberto a Isabel Loscher (1886).[1]

Základní vzdělání dokončil v Caracasu a bakalářský titul získal v roce 1889. Začal studovat práva a filozofii na Central University of Venezuela, ale rozhodl se vstoupit na vojenskou akademii a v pouhých osmnácti letech se zúčastnil legální revoluce (1892), téhož roku byl jmenován konzulem ve Filadelfii. Tam se začal věnovat poezii, po návratu do Caracasu v roce 1895 psal do časopisů El Cojo Ilustrado a Cosmópola.

Byl vyslán na venezuelské velvyslanectví v Holandsku, kde působil v letech 1896 a 1897. V roce 1898 byl krátce uvězněn za to, že se utkal v souboji s pobočníkem prezidenta republiky, který nesouhlasil s jeho názory. Po propuštění odešel do New Yorku učit španělštinu, odtud se přestěhoval do Dominikánské republiky, kde pracoval jako novinář a byl jmenován konzulem této země v Bostonu (1898–1899). Roku 1899 vydal Blanco Fombona v Caracasu svou první knihu Trovadores y trovas, směs veršů a prózy. Následovaly Cuentos de poeta (1900), Cuentos americanos (1904) a Pequeña ópera lírica (1904), vyzrálá kniha veršů s předmluvou podepsaná Rubénem Daríem, která byla součástí estetiky modernismu. I když se později přiklonil spíše k postmodernismu. Část svých veršů přetiskl ve dvojjazyčném vydání Au-delà des horizons. Petits poèmes lyriques (Paříž, 1908) a současně vydal soubor statí Letras y literados de Hispanoamérica.

V Ciudad Bolívar se Blanco dostal do vězení za to, že zabil plukovníka, který se ho pokusil zatknout, když ve své pozici guvernéra federálního území Amazonas v srdci amazonské oblasti bojoval proti kaučukovému monopolu. To posloužilo jako inspirace pro jeho první román El hombre de hierro (1907), v němž jsou již patrné vlivy, které poznamenaly jeho vyprávění: francouzský realismus (Honoré de Balzac) a naturalistický pesimismus Guye de Maupassanta. Proti svému nepříteli napsal také pamflet De cuerpo entero; el negro Benjamín Ruiz (1900) a na vládu zaútočil dalším pamfletem z téhož roku Una página de historia; Ignacio Andrade y su gobierno, v němž obvinil stejnojmenného politika, že zfalšoval volby, které z něj udělaly prezidenta, a vyvolal občanskou válku ve Venezuele. V té době bojoval proti státnímu převratu Juana Vicente Gómeze jako tajemník Poslanecké sněmovny, což mu vyneslo exil, kvůli němuž opustil svou zemi na dvacet šest let.

Žil v Paříži (1910–1914) a poté v Madridu (1914–1936) v období jeho života, které bylo literárně mimořádně plodné. Začalo to protižidovskou básní Judas Capitolino (1912); básnickými sbírkami Cantos de la prisión y del destierro (1911), La lámpara de Aladino (1915) – knihou, v níž zavedl termín notícula, formu, kterou badatelka Violeta Rojo považovala za termín označující jednoho z předchůdců krátkého žánru.

Blanco Fombona vydal básně Cancionero del amor infeliz (1918) u příležitosti tragické sebevraždy své mladé ženy Carmen Casanové, která se dozvěděla o jeho nevěře. Později vydal knihy povídek Dramas mínimos (1920) a Tragedias grotescas (1928) a romány El hombre de oro (1915), La mitra en la mano (1927), La bella y la fiera (1931), El secreto de la felicidad (1933).

Téměř dvacet let vedl nakladatelství Editorial América. V tomto období vydal mimo jiné část děl Simóna Bolívara: Cartas (1913, 1921, 1922) a Discursos y proclamas (1913). Ve svých esejích navrhoval "panhispánský" projekt podle amerického "panamerikanismu" a vyzdvihoval dílo španělských conquistadorů, zakladatelů společenství, z něhož vzešly nové republiky. Shromáždil a otiskl také řadu studií o Bolívarovi, mimo jiné od Juana Montalva, Josého Martího a Josého Enrique Rodóa (1914). Přátelé ve Španělsku a Latinské Americe ho v roce 1925 neúspěšně navrhli na Nobelovu cenu za literaturu. Jako odpůrce diktatury Miguela Prima de Rivery ve Španělsku byl s podporou Republikánské radikální strany jmenován civilním guvernérem provincie Almería (1933) a Navarra (1933–1934).

Po návratu do vlasti se stal členem Národní akademie historie (1939), byl jmenován prezidentem státu Miranda (1936–1937) a zplnomocněným ministrem Venezuely v Uruguayi (1939–1941). Do politiky se již nesnažil zasahovat: věnoval se historickému bádání, poezii a psaní Deníku – který má asi tisíc stran ve třech dílech: Diario de mi vida. La novela de dos años (1904–1905) 1929; Camino de imperfección, 1933 a Dos años y medio de inquietud, 1942; třetí díl nevyšel, protože ho zřejmě ukradli Gómezovi agenti v Madridu. Když se mu srdeční onemocnění zhoršilo, jeho poslední knihou byla poezie: Mazorcas de oro, kompilace starých básní s několika novými. Blanco Fombona zemřel na infarkt během cesty do Buenos Aires. Pohřben byl v Národním panteonu Venezuely.

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Deníky

[editovat | editovat zdroj]
  • Diario de mi vida. La novela de dos años. 1904–1905 (Madrid: Compañía Iberoamericana de Publicaciones, 1929)
  • Camino de imperfección. Diario de mi vida. 1906–1913 (Madrid: Ed. América, 1933)
  • Dos años y medio de inquietud (Caracas: Impresores Unidos, 1942)

Vyprávění

[editovat | editovat zdroj]
  • El hombre de hierro (Caracas: Tipografía Americana, 1907)
  • El hombre de oro (Madrid: Ed. Renacimiento, 1915)
  • Cuentos de poeta (Maracaibo: Imprenta Americana, 1900)
  • Cuentos Americanos (1904); 2.ª ed. aumentada París: Ed. Garnier, 1913
  • Dramas mínimos (Madrid: Ed. Biblioteca Nueva, 1920), relatos
  • La espada del samuray (Madrid: Ed. Mundo Latino, 1924)
  • Tragedias grotescas (Madrid: Ed. América, 1928), relatos
  • La mitra en la mano (1931)
  • La bella y la fiera (Madrid: Ed. Renacimiento, 1931)
  • El secreto de la felicidad (Madrid: Ed. América, 1933)

Poezie

[editovat | editovat zdroj]
  • Trovadores y trovas (1899)
  • Pequeña ópera lírica (1904)
  • Au-delà des horizons... Más allá de los horizontes; petits poèmes lyriques (1908), segunda edición selecta con versión en francés de los dos libros anteriores; segunda edición, Pequeña ópera lírica. Trovadores y trovas (1919)
  • Cantos de la prisión y del destierro (París: Librería P. Ollendort, 1911)
  • Cancionero del amor infeliz (Madrid: Ed. América, 1918)
  • Mazorcas de oro (Caracas: Impresores Unidos, 1943)

Politické brožury

[editovat | editovat zdroj]
  • De cuerpo entero; el negro Benjamín Ruiz (1900)
  • Una página de historia; Ignacio Andrade y su gobierno (1900)
  • Judas capitolino (Chartres: Imprenta de Edmond Garnier, 1912)
  • La máscara heroica (Madrid: Ed. Mundo Latino, 1923)

Eseje

[editovat | editovat zdroj]
  • La americanización del mundo (1902)
  • La evolución política y social de Hispano-América (Madrid: Ed. B. Rodríguez, 1911)
  • Grandes escritores de América (Madrid. Ed. Renacimiento, 1917)
  • El conquistador español del siglo XVI (Ensayo de interpretación) (Madrid: Ed. Mundo Latino, 1921)
  • El modernismo y los poetas modernistas (Madrid: Ed. Mundo Latino, 1929)
  • Motivos y letras de España (Madrid: Ed. Renacimiento, 1930)
  • El espejo de tres faces Santiago de Chile: Ediciones Ercilla, 1937
  • Mocedades de Bolívar (Buenos Aires: Ed. Inter-Americana, 1942)
  • Bolívar y la guerra a muerte. Época de Boves. 1813.1814 (Caracas: Impresores Unidos, 1942)
  • El espíritu de Bolívar. Ensayo de interpretación psicológica (Caracas: Impresores Unidos, 1943)
  • Bolívar, 1984, póstuma

Cestopisy

[editovat | editovat zdroj]
  • Más allá de los horizontes (Madrid: Casa Editorial de la Vda. de Rodríguez Serra, 1903)
  • Por los caminos del mundo (Madrid: Ed. Mundo Latino, 1926)

Články

[editovat | editovat zdroj]
  • Letras y letrados de Hispanoamérica (París: Sociedad de Ediciones Literarias y Artísticas, 1908)
  • La lámpara de Aladino (Notículas), Madrid: Ed. Renacimiento, 1915

Edice

[editovat | editovat zdroj]
  • Simón Bolívar, Cartas de Bolívar 1799–1822 (1913)
  • Simón Bolívar, Discursos y proclamas de Simón Bolívar (1913)

V češtině

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Rufino_Blanco_Fombona na anglické Wikipedii a Rufino_Blanco_Fombona na španělské Wikipedii.

  1. ↑ www.myheritage.cz [online]. [cit. 2023-11-01]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  • Libros de Rufino Blanco Fombona en la Biblioteca Virtual Miguel de Cervantes
  • Dos años y medio de inquietud: El Madrid de antes de la guerra civil, los últimos años de la monarquía. Madrid, del 1 de enero al 27 de diciembre de 1930, en la Biblioteca Virtual Miguel de Cervantes