S.M.1 A.3 | |
---|---|
Určení | průzkumný letoun |
Výrobce | Salmson-Moineau |
Šéfkonstruktér | René Moineau |
První let | 1916 |
Charakter | vyřazen ze služby |
Uživatel | Aéronautique militaire Letectvo carského Ruska |
Vyrobeno kusů | ~ 155 |
Varianty | S.M.2 S.2 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Salmson-Moineau S.M.1 A.3 (od 1. 5. 1918 přeznačený na Sal 1 A.3) byl francouzský dvouplošník s tříčlennou osádkou užívaný v době první světové války jako dálkový průzkumný letoun. Pro společnost Salmson jej navrhl René Moineau.
Salmson-Moineau S.M.1 byl vyvíjen od roku 1915 podle požadavků Francouzské armády na třímístný průzkumný letoun dlouhého doletu se silnou obrannou výzbrojí, spadající do kategorie A.3. Konstrukce S.M.1 byla nekonvenční, s kapalinou chlazeným hvězdicovým motorem Salmson 9A instalovaným příčně v trupu a prostřednictvím systému převodů pohánějícím dvě tažné vrtule instalované mezi křídly. Tento systém byl konstruktérem zvolen aby zmenšil aerodynamický odpor, a opačný smysl otáčení vrtulí také minimalizoval točivý moment.[1] Uspořádání s dvěma dálkově poháněnými vrtulemi také poskytovalo volné výstřelné pole dvěma pozorovatelům-střelcům, obsluhujícím pohyblivě lafetované letecké kanóny APX ráže 37 mm konstrukce Puteaux, z nichž jeden měl stanoviště v přídi letadla za radiátory chladičů, a druhý za kokpitem pilota. V ostatních ohledech byl drak relativně konvenční, konstruovaný převážně ze dřeva a potažený plátnem, s trupem neseným systémem vzpěr mezi křídly. Podvozek z ocelových trubek byl ostruhového typu, s pomocným příďovým kolem jehož rolí mělo být výhradně zabránění převrácení letadla během vzletu.
Nejméně jeden exemplář byl experimentálně vybaven motorem Salmson P.9 o výkonu 160 hp, ale jeho vývoj dál nepokračoval. Také S.M.2 S.2, s druhým motorem Salmson 9A instalovaným v přídi trupu a zesílenou konstrukcí, který měl sloužit jako bitevní letoun, zůstal po testování v roce 1918 v jediném prototypu, vzhledem k problémům s chlazením pohonné jednotky.
Letoun byl počátkem roku 1916 podroben zkouškám, které vedly k objednávce 100 exemplářů, ačkoliv jeho výkony byly horší než u Sopwithu Strutter. Typ byl po několika kusech zařazen k armádním pozorovacím letkám F 2, F 19, F 41, F 45, F 58, F 63, F 71, F 72, C 219, F 223 a AR 289, v nichž doplňoval jejich hlavní výzbroj. Počátkem roku 1917 se 10 exemplářů vyskytovalo ve výzbroji letky SM 229 (po sloučení s letkou C 106 označované SM 106).[1] Ve službě nebyl typ příliš úspěšný, a trpěl mnoha nehodami zaviněnými zhroucením příďové podvozkové nohy při nesprávně prováděných přistáních. Převodový systém pohonu vrtulí byl náročný na údržbu v polních podmínkách, a letoun také pravděpodobně následkem komplikovaného vzpěrového systému zvyšujícího odpor postrádal dostatečné výkony.[2] Do konce roku 1917 byl typ převážně stažen z prvoliniové služby, ačkoliv ještě v roce 1918 se nejméně jeden exemplář vyskytoval u letky AR 289, v jejímž rámci s ním v březnu a dubnu poručík Castex[2] prováděl průzkum v prospěch 66. pěší myslivecké divize (66e division des chasseurs à pied).[1]
V roce 1917 byly dva kusy poskytnuty armádnímu letectvu carského Ruska,[1] ale ani v Rusku se typ nedočkal větší obliby nebo úspěchů.
Údaje podle publikace French Aircraft of the First World War[1]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Salmson-Moineau S.M.1 na anglické Wikipedii.