Sandrine Bonnaire | |
---|---|
![]() | |
Narození | 31. května 1967 (57 let) Gannat, Allier, ![]() |
Aktivní roky | 1980–dodnes |
Choť | Guillaume Laurant (od 2003) |
Partner(ka) | William Hurt |
César | |
1986 – Bez střechy a bez zákona | |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Sandrine Bonnaire (* 31. května 1967 Gannat, Allier) je francouzská filmová herečka a režisérka, držitelka Césara pro nejlepší herečku.
Narodila se jako sedmé z jedenácti dětí. Ve filmu začala hrát jako velmi mladá, když si jí všiml režisér Maurice Pialat a obsadil jí do svého snímku Našim láskám. Za svůj výkon v tomto filmu získala Césara coby nejslibnější herečka.
Ve filmu často ztvárňuje ženy, které svými činy jdou proti společenské většině. Takovou byla také úloha tulačky ve filmu Bez střechy a bez zákona, za kterou byla v roce 1986 oceněna Césarem pro nejlepší herečku, stejně jako její pozdější ztvárnění Jany z Arku v dvoudílném filmu Jeanne la Pucelle režiséra Jacquesa Rivetta z roku 1994. S jejím objevitelem, Mauricem Pialatem, spolupracovala dále v roce 1987 v náboženském melodramatu Pod sluncem Satanovým.
Významným v její další tvorbě je například film Pan Hire z roku 1989 nebo Slavnost z roku 1995, režírován Claudem Chabrolem, za který, kromě nominace na Césara, získala také Volpiho pohár pro nejlepší herečku na Benátském filmovém festivalu.
V roce 2007 vytvořila a režírovala dokumentární film o své sestře, trpící autismem, s názvem Jmenuje se Sabine, ve kterém upozornila na špatné podmínky ve francouzských ústavech pro duševně choré.[1] Výsledkem bylo přijetí u tehdejšího francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho a podnícení zájmu veřejnosti o tento problém.[1]
V roce 2009 zasedala v porotě Benátského filmového festivalu a v roce 2012 předsedala porotě filmového festivalu v americkém Deauville.
Byla vdaná za amerického herce Williama Hurta, se kterým měla dceru Jeanne. Od roku 2003 je vdaná za herce a scenáristu Guillauma Lauranta a mají spolu druhou dceru, Adèle.