Sayda
| Sayda | |
|---|---|
 Pohled na město Sayda | |
 znak | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 50°43′ s. š., 13°25′ v. d. |
| Nadmořská výška | 680 m n. m. |
| Časové pásmo | UTC +1 |
| Stát |  Německo |
| Spolková země | Sasko |
| Zemský okres | Střední Sasko |
| Administrativní dělení | 5 místních částí |
 | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 35,3 km² |
| Počet obyvatel | 1 702 (2023)[1] |
| Hustota zalidnění | 48,2 obyv./km² |
| Správa | |
| Status | město |
| Starosta | Volker Krönert (CDU) |
| Oficiální web | www |
| Adresa obecního úřadu | Am Markt 1 09619 Sayda |
| Telefonní předvolba | 037365 |
| PSČ | 09619 |
| Označení vozidel | FG, BED, DL, FLÖ, HC, MW, RL |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Sayda (česky zastarale Zavidov) je město ležící v jihovýchodní části zemského okresu Střední Sasko v německé spolkové zemi Sasko. Nachází se v podhůří Krušných hor, zhruba 13 km severozápadně od česko-německého hraničního přechodu Mníšek/Deutscheinsiedel po silnici č. 207. Žije zde přibližně 1 700[1] obyvatel.
Historie
[editovat | editovat zdroj]První písemné zmínky o vsi mají souvislost s cisterciáckým klášterem v Oseku. V zakládací listině kláštera z roku 1191 je mezi jeho příjmy uveden desátek ze cla a soudních poplatků v Saydě.
Významný podíl na vzniku a rozvoji osady měla obchodní cesta, která vedla z Čech z Prahy přes Mníšek a Saydu dále do Lipska a Halle ve středním Německu. Vznikla na konci 11. nebo ve 12. století. Sayda je považována za kolonizační území českých Hrabišiců a odtud také plynula příslušnost celého území k českému království. Sayda chránila svým zeměpanským hradem obchodníky. V listinách z let 1253 a 1289 je Sayda zmiňována jako město (civitas Saydowe) V polovině 13. století získal Saydu míšeňský markrabě Jindřich III., který vyslovil své nároky na jakési statky v Rakousku, patrně získané Přemyslem Otakarem II., a ten mu jako náhradu za tyto statky převedl vlastnictví Saydy a jejího okolí.[2] Oblast Saydy byla ovšem několikrát prodána i do Čech, až se na počátku 14. století stala definitivně součástí míšeňského markrabství. V roce 1300 byla uzavřena smlouva, že míšeňský biskup převzal od oseckého kláštera a pražského biskupství do své správy všechny kostely a kaple v Saydě a okolí.
V roce 1324 získal Saydu v léno šlechtický rod Lobdeburgů od lankraběte Fridricha Durynského. V roce 1352 byl lenním pánem Saydy markrabě Meinher IV. Míšeňský, švagr Boreše z Riesenburka, který ale léno vzápětí dále předal Heinrichovi von Schönberg a tento rod zde vládl dlouhou dobu.
Rozkvět Saydy probíhal ve 14. století, kdy město těžilo ze své polohy na významné obchodní cestě. Teprve s rozvojem hornictví v Krušných horách v 15. století její význam ustoupil do pozadí na rozdíl od jiných měst, jako Freiberg, Marienberg, Annaberg nebo Schneeberg, která bohatla na těžbě a zpracování rudy a dálkový obchod již nebyl tak významný.
_2006-07-15.JPG)
V roce 1451 se stal leníkem v Saydě Bernhard von Schönberg, který v roce 1476 odcestoval s vévodou Albrechtem do Jeruzaléma. Na zpáteční cestě onemocněl a zanechal závěť, ve které zřídil v Saydě špitál pro nemocné a potřebné. Špitál sv. Jana byl zřízen v roce 1508. Budova měla být po roce 1990 stržena, ale nakonec se ji díky Krušnohorskému spolku podařilo zachránit. Jedná se o nejstarší dům v Saydě. Spolek dům opravil a 22. května 1993 v něm otevřel muzeum. Vedle tohoto muzea se v Saydě nachází ještě hasičské muzeum ve staré hasičské zbrojnici, Muzeum silničních staveb a mlýn v osadě Friedebach.
Památky
[editovat | editovat zdroj]- Pozdněgotický kostel Nanebevzetí Panny Marie z roku 1391, interiér renovován v roce 1892
- Špitál sv. Jana z roku 1508, do roku 1945 sloužil jako nemocnice, poté jako obytný dům, od roku 1993 muzeum
- Vodárenská věž uvedená do provozu v roce 1894 a používaná dodnes, vysoká 25 metrů
- Nádražní budova úzkorozchodné dráhy, která do Saydy vedla z Muldy. Budova dnes slouží jako mateřská škola.
Sport
[editovat | editovat zdroj]- Lyžařský areál Sayda, které nabízí 45 km tratí, osvětlenou sjezdovku, jízdy na saních tažené koni a na sněžných skútrech.
Partnerská města
[editovat | editovat zdroj]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sayda na německé Wikipedii.
- ↑ a b Alle politisch selbständigen Gemeinden mit ausgewählten Merkmalen am 31.12.2023. Spolkový statistický úřad. 28. října 2024. Dostupné online. [cit. 2024-11-16].
- ↑ JAN, LIBOR,. Václav II. : král na stříbrném trůnu : 1283-1305. Vydání první. vyd. Praha: [s.n.] 739 pages, 32 unnumbered pages of plates s. Dostupné online. ISBN 978-80-257-1544-4, ISBN 80-257-1544-2. OCLC 954490138 S. 272.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Yves Hoffmann - Volkmar Geupel, Archäologische Funde aus Sayda im Erzgebirge. In: Život v archeologii středověku. Das Leben in der Archäologie des Mittelalters. Life in the archaeology of the middle ages. Praha 1997, ISBN 80-902465-0-8, s. 185-191
- Gottfried Krönert, Chronik und Zeittafel der Bergstadt Sayda. Sayda 2000
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Sayda na Wikimedia Commons - (německy) Stránky města Sayda
- (česky) (německy) Stránky o staré obchodní cestě
