Obec vznikla ve 12. století na kopci kolem kostela sv. Martina. Od poloviny 13. století zde bylo sídlo spišské kapituly v čele s proboštem. V letech 1662–1665 byla obec obehnaná hradbami a rozvíjela se jako město. Od roku 1776 je zde sídlo spišského biskupství. Počet domů se ustálil po staletí asi na 30 a počet obyvatel na 250 až 300. Obyvatelstvo tvořili vesměs členové kapituly se služebnictvem, kteří žili v domech po obou stranách jediné ulice, zakončené dvěma branami. Od roku 1948 patří ke Spišskému Podhradí.
Spišská kapitula se stala také jedním z center církevního školství na Slovensku. Už ve 13. století zde byla kapitulní škola a od poloviny 17. století také gymnázium. V letech 1815–1849 zde bylo bohoslovecké učiliště a v letech 1819–1950 tu vznikl první slovenský i uherský ústav pro výchovu učitelů základních škol. Po komunistickém převratu byl spišský biskup zavřený a dlouhodobě odsouzený. Učitelský ústav byl znárodněn a učiliště zrušeno. V jejich prostorách vznikla vojenská, později policejní škola a policejní archiv. Domy kanovníků se staly byty pro chudé obyvatelstvo z blízkého okolí, které je však zdevastovalo.[2]
Dominantou je pozdně románská katedrála sv. Martina z let 1245–1273 se dvěma věžemi v průčelí. Chrámová loď a chór byly zaklenuté a rozšířené gotickými přístavbami (kaple Zápolských). Katedrála má mimořádně cenné vybavení interiéru: tři gotické oltáře, sochy, náhrobní desky, zvony apod. V kapitulní pokladnici jsou cenné kalichy, monstrance a paramenta. Na freskách z roku 1317 je znázorněna mimo jiné korunovace uherského krále Karla Roberta. Nachází se zde také nejstarší známá románská plastika na Slovensku – Leo albus (bílý lev).
pozdně renesanční biskupský palác z roku 1652 s barokními úpravami
BORODÁČ, Ladislav: Podoby starého Spiša. Tatran Bratislava 1975
JANOVSKÁ, Magdaléna; OLEJNÍK, Vladimír: Katedrála sv. Martina v Spišskej Kapitule. Spišské Podhradie : Rímskokatolícka cirkev Biskupstvo Spišské Podhradie, 2017. ISBN 9788097134150.