Suchoj Superjet 100

Superjet 100
Prototyp č. 97005
Prototyp č. 97005
Určeníregionální dopravní letoun
PůvodRusko
VýrobceSjednocená letecká korporace
Konstruktérská skupinaSuchoj
První let19. května 2008[1]
Zařazeno21. dubna 2011 (Armavia)
CharakterVe službě
UživatelAeroflot
Yamal Airlines
Gazpromavia
Azimuth
Výrobaod roku 2007
Vyrobeno kusů172 k 15. 7. 2019[2]
Cena za kus31–35 mil. USD (2012)[3]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Suchoj Superjet 100 (rusky Сухой Суперджет 100, anglicky Sukhoi Superjet 100) nebo SSJ100 je řada ruských dvoumotorových proudových úzkotrupých dopravních letounů pro regionální linky, dříve nazvaná RRJ – Russian Regional Jet, které vznikly v konstrukční kanceláři Suchoj, divizí společnosti Sjednocená letecká korporace. Vývoj začal v roce 2000, letoun provedl první let 19. května 2008 a první komerční let dne 21. dubna 2011 u společnosti Armavia.

Maximální vzletová hmotnost činí 46–49 t, obvykle pojme 87 až 98 cestujících a je poháněno dvěma dvouproudovými motory PowerJet SaM146 o výkonu 77–79 kN (17 000–18 000 lbf) vyvinutými společným podnikem mezi francouzským Safranem a ruskou firmou NPO Saturn. Ke květnu 2018 bylo v provozu 127 ks a do září flotila zaznamenala 300 000 výnosových letů a 460 000 hodin. Ke květnu 2019 letadlo zaznamenalo tři těžké nehody (ztráta trupu, tzv. „hull loss“) a 86 úmrtí.

Sankce uvalené na Rusko po ruské invazi na Ukrajinu v únoru 2022 zkomplikovaly údržbu i výrobu letounů,[4] když tyto mají mnoho komponent vyráběných mimo Rusko. Výrobce oznámil vývoj nové varianty pouze s díly vyráběnými v Rusku, u které by mimo jiné měl nahradit motor PowerJet ruský motor Aviadvigatěl PD-8.[5] Prototyp této varianty však k lednu 2024 neabsolvoval ani první let.[6]

Vývoj

[editovat | editovat zdroj]
První let 19. května 2008
Výroba kusu pro Aeroflot

Po zahájení vývoje v roce 2000 vzlétl první prototyp (95001, následně 97001, imatrikulace RA-97001) 19. května 2008 z letiště Dzemgi v Komsomolsku s posádkou šéfpilot OKB Suchoj Alexandr Jabloncev a zkušební pilot Leonid Čikunov. Druhý zkušební exemplář (95003, následně 97003) vzlétl 24. prosince 2008, třetí (97004, RA-97004) již s plným vybavením kabiny cestujících pak 25. července 2009. Čtvrtý prototyp (97005) sloužil k ověření stanovené doby pro nouzovou evakuaci cestujících. Certifikace ruského Mezistátního leteckého výboru byla ukončena 28. ledna 2011. Letoun vyrábí Sjednocená letecká korporace v Komsomolsku na Amuru za účasti zahraničních společností. Kromě ruského trhu a trhu Společenství nezávislých států dodává výrobce tato letadla i na ostatní světové trhy.

SSJ-100 byl vyvinut dle požadavku ruských leteckých společností na letoun, který by se měl stát náhradou za zastaralé a neekonomické Tupolev Tu-134 a Jakovlev Jak-42 a zároveň by svou kvalitou konkuroval strojům typů Embraer E-Jet a Bombardier CSeries.

Stroj byl představen veřejnosti 26. září 2007 v Komsomolsku na Amuru a světové veřejností pak na aerosalónu v Paříži 2009, kde si prvních 20 letounů objednala italská letecká společnost Itali Airlines. Z objednávky je 10 strojů závazných, na dalších deset kusů dal italský zákazník opci. O letouny, které vzbuzují pozornost, mají zájem ruské letecké společnosti, ale i další zahraniční letečtí dopravci. Suchoje Superjety měly být dodávány od konce roku 2009, kvůli nepřipravenosti motorů však bylo způsobeno zpoždění prvních dodávek. Vývoj a výrobu turbodmychadlových dvouhřídelových motorů SaM146 zajišťuje Powerjet, společný podnik francouzské firmy SNECMA a ruského NPO Saturn. Zpoždění je pro výrobce o to nepříjemnější, že přišlo ve chvíli, kdy se již naplno rozjížděla sériová výroba konkurenčního letounu Antonov An-148.

V květnu 2008 měla společnost Suchoj závazné objednávky na 73 kusů Superjetu 100.[1] Od začátku roku 2009 do června 2009 získala objednávky na dalších 122 letadel.[7]

V listopadu 2010 sdělovací prostředky oznámily, že první sériové letadlo Suchoj Superjet (97007, EK-95015, „Jurij A. Gagarin“), určené pro arménskou leteckou společnost Armavia, vykonalo svůj první let.[8] První komerční let uskutečnila letecká společnost Armavia 21. dubna 2011 na lince z Jerevanu do Moskvy.

Prvním zákazníkem na ruském trhu se stal Aeroflot, který uvedl svůj první Superjet (výr. č. 95008, RA-89001, „Michail Vodopjanov“) na linku z Moskvy do Petrohradu 16. června 2011. Druhým strojem Aeroflotu se stal Superjet výrobního čísla 95010 (RA-89002, „Dmitrij Jezerskij“) zalétaný 11. července 2011 a na linky nasazený 27. srpna téhož roku.

Prvními zákazníky v Asii byly indonéská letecká společnost Sky Aviation a laoská Lao Central, v Americe mexický Interjet.[9] Prvním provozovatelem Superjetu 100 v Západní Evropě se stala v květnu 2015 irská letecká společnost CityJet.[10] Interjet začal letadla v roce 2018 kvůli nedostatku náhradních dílů odstavovat a kanibalizovat, v roce 2019 bylo v provozu už jen 5 z 22 dodaných letadel.[11] Po krachu společnosti v roce 2020 zůstala letadla zaparkovaná na mexických letištích,[12] kde zůstávají i v březnu 2024.[13]

Do května 2019 bylo vyrobeno 192 kusů letadel typu Suchoj Superjet 100.[14] K říjnu 2023 letadla provozují pouze ruské subjekty,[15] výjimkou jsou dvě letadla provozovaná Thajským královským letectvem[16] a jedno v Kazachstánu.[17] Z důvodu nedostatku náhradních dílů počet aktivních letadel klesá.[4]

Specifikace

[editovat | editovat zdroj]
Třípohledová kresba Superjetu 100
Kokpit
Datasheet[18]
SSJ 100 95
Posádka v kokpitu 2
Počet míst 87 (2 třídy) až 108 (1 třída)
Rozteč sedadel 30-32 in (economy), 38 (premium)
Délka 29,94 m (98 ft 3 in)
Rozpětí 27,80 m (91 ft 2 in)
Nosná plocha 83,80 m² / 902 ft² (9.22 AR)
Výška 10,28 m (33 ft 9 in)
Trup 3,46 m (11 ft 4 in) průměr[19]
Kabina 3,236 m (127,4 in) délka × 2,12 m (6 ft 11 in) výška
MTOW 45 880 kg (101 150 lb), LR: 49 450 kg (109 020 lb)
Prázdná hmotnost 24 250 kg (53 460 lb), LR: 25 100 kg (55 300 lb)
Max. užitečné zatížení 12 245 kg (26 996 lb)
Max. paliva 15 805 L (4 175 US gal)
Nákladový prostor 21,97 m3 (776 cu ft)
Vzlet (MTOW) 1 731 m (5 679 ft), LR: 2 052 m (6 732 ft)
Dostup 12 500 m (41 000 ft)
Cestovní rychlost Mach 0.78 (828 km/h / 448 knots at FL400)
Max. cest. rychlost Mach 0,81 (870 km/h / 469 knots at FL400)
Dolet (98 pax) 3 048 km (1 894 mi), LR: 4 578 km (2 845 mi)
2 x dvouproudový motor SaM146-1S17, LR: SaM146-1S18
2 x tah 68,5 kN (15 400 lbf), LR: 71,6 kN (16 100 lbf)

Nehody a incidenty

[editovat | editovat zdroj]
  • Náraz Suchoje Superjet do hory Salak – První letecká nehoda tohoto typu proběhla 9. května 2012 během předvádějícího letu RA-36801 pro indonéské aerolinie, kdy zemřelo 45 lidí. Stalo se tak na úbočí hory Salak jižně od Jakarty. [20] Závěry vyšetřování stanovily jako příčinu chybu pilotáže (CFIT), když se piloti v domnění, že letí nad plochým terénem, zřejmě v nepozornosti způsobené diskusí s potenciálním zákazníkem, ocitli nečekaně nad hornatým terénem a varování systému TAWS před nárazem do terénu vyhodnotili jako jeho chybnou funkci. K nehodě přispěly mj. i chyby na straně výcviku a přípravy posádky a technické i lidské nedostatky na straně indonéského řízení letového provozu.[21]
  • Let Aeroflot 1492 – dne 5. května 2019 letoun Superjet 100-95 ruské společnosti Aeroflot, registrace RA-89098 havaroval při nouzovém přistání po úderu blesku na moskevském letišti Šeremeťjevo. Zemřelo 41 lidí z celkového počtu 78.
  • Let Gazpromavia 9608 - dne 12. července 2024 havaroval v blízkosti města Kolomna v Moskevské oblasti Superjet 100 společnosti Gazpromavia během zkušebního letu po opravách. Na jeho palubě byla přítomna pouze tříčlenná osádka, která při nehodě zahynula.[22] Vyšetřování příčin nehody provádí Mezistátní letecký výbor za účasti specialistů z Federální agentury letecké dopravy (Росавиация).[23] Ministerstvo průmyslu a obchodu přispěchalo s ujištěním, že havárie nepostihla verzi letounu Suchoj Superjet 100NEW-95, jejíž zkoušky probíhají na letišti Ramenskoje.[24]
  • 24. listopadu 2024 Superjet 100 letu A45051 ruských aerolinek Azimuth přilétávající ze Soči začal hořet po tvrdém přistání na tureckém letišti Antalya. Všichni cestující byli úspěšně evakuováni.[25][26] Stejný letoun v říjnu 2024 kvůli nízké hladině kapaliny v jednom z hydraulických systémů nouzově přistál na letišti Vnukovo a byl na 3 dny uzemněn.[27]

Fotogalerie

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b Suchoj Superjet 100 vzlétl [online]. Letectví.cz, 2008-05-19 [cit. 2008-05-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-08-01. 
  2. ↑ Michael Gubisch. The United Aircraft of Russia. Flightglobal. 20 Aug 2019. Dostupné online. 
  3. ↑ Russia brings the Superjet to Pakistan [online]. 9 May 2012 [cit. 2018-09-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 12 September 2018. 
  4. ↑ a b Ruský Superjet čelí roustoucím problémům s údržbou - Aeroweb.cz. www.aeroweb.cz [online]. [cit. 2024-03-23]. Dostupné online. 
  5. ↑ PERRY, Dominic. Why order for Russian jets will turn Aeroflot into a replica of its former self. Flight Global [online]. [cit. 2024-03-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ Let Superjetu 100 pouze ruské výroby se odkládá - Aeroweb.cz. www.aeroweb.cz [online]. [cit. 2024-03-23]. Dostupné online. 
  7. ↑ http://www.tyden.cz/rubriky/byznys/svet/rusky-suchoj-ziskal-dalsi-objednavky-na-sve-letadlo_124922.html
  8. ↑ První sériový Suchoj Superjet 100 poprvé vzlétnul, [1]
  9. ↑ http://www.ato.ru/content/gss-planiruet-postavit-eshche-10-samoletov-ssj-100-do-konca-2012-goda
  10. ↑ www.airways.cz [online]. www.airways.cz [cit. 2016-06-03]. Dostupné online. 
  11. ↑ CUMMINS, Nicholas. What Happened To Interjet's Sukhoi SSJ100s?. Simple Flying [online]. 2020-01-14 [cit. 2024-03-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ MAZÓ, Edgardo Gimenez. Irkut Rules Out Feasibility of Relocating Interjet's SSJ 100 to Russia [online]. 2023-06-26 [cit. 2024-03-23]. Dostupné online. (španělsky) 
  13. ↑ Interjet Fleet Details and History. Planespotters.net [online]. 2024-03-23 [cit. 2024-03-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ https://russianplanes.net/planelist/Sukhoi/SuperJet-100
  15. ↑ PRODUCTION LIST SUKHOI SUPERJET 100 : COMPLETE LIST [online]. Airfleets.net [cit. 2023-10-17]. Dostupné online. 
  16. ↑ ROYAL THAI AIR FORCE FLEET DETAILS. Airfleets.net [online]. [cit. 2023-10-17]. Dostupné online. 
  17. ↑ Kazakhstan National Security Committee. Planespotters.net [online]. 2021-02-14 [cit. 2023-10-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. ↑ SSJ100 Datasheet [online]. SuperJet International, 2011. Dostupné online. 
  19. ↑ Jane's all the world's aircraft. [s.l.]: [s.n.], 2005. S. 451. (anglicky) 
  20. ↑ http://zpravy.idnes.cz/pad-ruskeho-letounu-suchoj-v-indonesii-d9j-/zahranicni.aspx?c=A120510_064102_zahranicni_skr
  21. ↑ (anglicky) Závěrečná zpráva o nehodě. www.dephub.go.id [online]. [cit. 19-02-2013]. Dostupné v archivu pořízeném dne 23-12-2012. 
  22. ↑ LUKIV, Jaroslav. Russia passenger jet crashes near Moscow during test flight. BBC News [online]. BBC, 2024-07-12 [cit. 2024-07-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. ↑ Расследовать крушение самолета под Коломной будут МАК и Росавиация. RIA Novosti [online]. 2024-07-12 [cit. 2024-07-12]. Dostupné online. (rusky) 
  24. ↑ Минпромторг: под Коломной рухнул не импортозамещенный Sukhoi Superjet. RIA Novosti [online]. 2024-07-12 [cit. 2024-07-12]. Dostupné online. (rusky) 
  25. ↑ KAMINSKI-MORROW, David. Azimuth Superjet burns after ‘rough landing’ at Antalya. FlightGlobal [online]. 2024-11-24 [cit. 2024-11-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  26. ↑ За последние 3,5 года на борту «Суперджета», который загорелся при посадке в Турции, произошло 15 авиаинцидентов. The Insider [online]. 2024-11-25 [cit. 2024-11-25]. Dostupné online. (rusky) 
  27. ↑ OČADLÝ, Vojtěch. Na letišti v Antalyi vzplál po přistání ruský Suchoj, lidé z něj utíkali i s kufry [online]. 2024-11-24 [cit. 2024-11-26]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Letouny Suchoj
Stíhací letouny
Su-27 • Su-30 • Su-35 • Su-57 • Su-75

Záchytné letouny
Su-9 • Su-11 • Su-15
Palubní stíhači
Stíhací bombardéry
Su-7 • Su-17 • Su-20 • Su-22 • Su-24 • Su-32 • Su-34
Bitevní letouny
Bombardéry
Průzkumné letouny
Cvičné letouny
Su-26 • Su-28 • Su-29 • Su-31
Dopravní letouny
Experimentální letouny
Su-1 • Su-3 • Su-5 • Su-6 • Su-7 (1944) • Su-8 • Su-9 (1946) • Su-10 • Su-11 (1946) • Su-13 • Su-15 (1949) • Su-17 (1949) • Su-37 • Su-47 • P-1 • T-3 • T-4 • T-405 • T-431
Bezpilotní letouny
Zemědělské letouny
Sjednocená letecká korporace