Supermarine S.4 | |
---|---|
Supermarine S.4 | |
Určení | závodní plovákový letoun |
Původ | Spojené království |
Výrobce | Supermarine |
Šéfkonstruktér | R. J. Mitchell |
První let | 24. srpna 1925 |
Zařazeno | 1925 |
Vyřazeno | 1925 |
Charakter | zničen |
Vyrobeno kusů | 1 |
Další vývoj | Supermarine S.5 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Supermarine S.4 byl britský jednomotorový jednomístný závodní plovákový letoun z 20. let 20. století, který byl postaven společností Supermarine pro leteckou soutěž o Schneiderův pohár v roce 1925. Ještě před zahájením soutěže letoun havaroval a byl zničen.[1]
S.4 byl středoplošný hydroplán s nevyztuženým konzolovým křídlem a poloskořepinovým trupem poháněným speciálně vyvinutou verzí pístového motoru Napier Lion s výkonem 680 koní. Byl vyroben primárně ze dřeva. Jeho jednodílné nevyztužené křídlo mělo dva nosníky se smrkovými pásnicemi a překližkovými stojinami. Bylo potaženo překližkou. Do spodní plochy křídla byly zasazeny chladiče značky Lamblin.[2] Trup měl povrch z diagonálně kladených smrkových prken přes překližkové tvarovky.[2] Plováky byly připojeny k letounu pomocí dvojice ocelových rámů ve tvaru písmene A.
Supermarine S.4 byl navržen leteckým konstruktérem R. J. Mitchellem pro závod o Schneiderův pohár v roce 1925. Byl jako první letoun účastnící se této soutěže podpořen britskou vládou, která souhlasila s nákupem letadla, pokud společnosti Supermarine a Napier pokryjí počáteční náklady na vývoj a konstrukci.[3][4] Společnost Supermarine postavila letoun S.4 ve Woolstonu.
S.4 vznikl jako výjimečně aerodynamicky „čisté“ letadlo, jehož návrh byl ve výrazném kontrastu s dvouplošnými létajícími čluny Supermarine Sea Lion, které Mitchell navrhl pro předchozí ročníky závodu. Letoun Sea Lion vyhrál v roce 1922. A další letoun Sea Lion III získal třetí místo za americkými hydroplány Curtiss CR v roce 1923.[5]
S.4 byla ministerstvem letectví přidělena civilní registraci G-EBLP a sériové číslo N197.[6][7] Letoun, ale létal jen se závodním označením s číslem 4.[1] S.4 poprvé vzlétl 24. srpna 1925.[1][2] V literatuře se lze také setkat s datumem 25. srpna 1925.[4] 13. září 1925 na Southampton Water zvýšil světový rychlostní rekord hydroplánu (a britský rychlostní rekord) na 226,752 mph (365,071 km/h). [6] [8] S velkou nadějí na britské vítězství byl S.4 spolu se dvěma dvouplošníky Gloster III odeslán do Spojených států amerických na závod v roce 1925.[9] Během zkoušek v Bay Shore Park u města Baltimore dne 23. října 1925 bylo vidět, jak pilot Henri C. Biard ztratil výšku z 200 stop (61 m) a letoun byl zničen.[10][1][11] Biard, který přežil se dvěma zlomenými žebry, uvedl, že ztratil kontrolu po prudkých vibracích křídla.[12] Závod vyhrál o dva dny později poručík James Doolittle, letící na Curtiss R3C průměrnou rychlostí 374,443 km/h (232,573 mph).[13] Překonal tak světový rekord letounu S.4 z předchozího měsíce. [14] Většina zdrojů uvádí, že nehoda byla způsobena třepotáním křídla.[14][15]
O letounu S.4 se dochovalo velmi málo filmových a fotografických dat. Pět minut záznamu se nachází ve filmu Leslieho Howarda The First of the Few (1942, v USA vydáno jako Spitfire), ve kterém Leslie Howard a David Niven hrají. V celovečerním filmu jsou zachyceny kresby a archivní záběry stavby letadla, prvního vzletu a letu.[16]
Technické údaje
Výkony
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Supermarine S.4 na anglické Wikipedii.