Tebbeovo činidlo | |
---|---|
Strukturní vzorec | |
Model molekuly | |
Obecné | |
Systematický název | μ-chlor[di(cyklopenta-2,4-dien-1-yl)]dimethyl(μ-methylen)titan-hliník |
Sumární vzorec | C13H18AlClTi |
Identifikace | |
Registrační číslo CAS | 67719-69-1 |
PubChem | 53384502 |
SMILES | C[Al-]1(C[Ti+2][Cl+]1)C.[cH-]1cccc1.[cH-]1cccc1 |
InChI | InChI=1S/2C5H5.2CH3.CH2.Al.Cl.Ti/c2*1-2-4-5-3-1;;;;;;/h2*1-5H;2*1H3;1H2;;;/q2*-1;;;;-1;+1;+2 |
Vlastnosti | |
Molární hmotnost | 284,58 g/mol |
Rozpustnost v polárních rozpouštědlech | za nízkých teplot rozpustný v tetrahydrofuranu |
Rozpustnost v nepolárních rozpouštědlech | rozpustný v benzenu, dichlormethanu a toluenu |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Tebbeovo činidlo je organokovová sloučenina se vzorcem (C5H5)2TiCH2ClAl(CH3)2. Používá se k methylenacím karbonylových sloučenin, kdy přeměňuje R2C=O skupiny na R2C=CH2.[1]
Jedná se o červeně zbarvenou pevnou látku, na vzduchu samozápalnou, se kterou se musí pracovat v anaerobním, bezvodém prostředí. Objevil ji Fred Tebbe.
Tebbeovo činidlo obsahuje dvě tetraedrická kovová centra spojená dvojicí můstkových ligandů. Na atom titanu jsou navázány dva cyklopentadienyly (C5H -
5 , Cp) a na atom hliníku dvě methylové skupiny. Atomy titanu a hliníku jsou navzájem propojeny jak methylenovým můstkem (-CH2-), tak i chloridovým můstkem a geometrie Ti–CH2–Al–Cl je téměř čtvercově rovinná.[2]
Tebbeovo činidlo bylo první popsanou sloučeninou s methylenovým můstkem spojujícím přechodný kov (titan) a kov hlavní skupiny (hliník).[3]
Tebbeovo činidlo se připravuje reakcí titanocendichloridu s trimethylhliníkem v toluenu.[3][4]
Po přibližně 3 dnech se získá produkt rekrystalizací, která odstraní Al(CH3)2Cl.[3] Přestože syntézy využívající izolované Tebbeovo činidlo vedou k čistějším produktům, tak byly dosaženy dobré výsledky i při použití činidla in situ.[5][6] Místo izolace Tebbeova činidla se roztok před přidáním výchozích látek ochladí ledem.
Jiným způsobem je použití dimethyltitanocenu:[7]
Nevýhodou tohoto postupu je, kromě potřeby Cp2Ti(CH3)2, obtížné oddělování produktu od nezreagovaných výchozích látek.
Samo Tebbeovo činidlo s karbonylovými sloučeninami nereaguje, nejprve musí být vystaveno Lewisově zásadě, například pyridinu, čímž vznikne aktivní Schrockův karben.
Podobně jako u Wittigových činidel reaktivitu řídí vysoká oxofilita titaničitých sloučenin. Schrockův karben (1) reaguje s karbonylovou sloučeninou (2) za tvorby oxatitanacyklobutanového meziproduktu (3). Tento cyklický meziprodukt nebyl nikdy izolován, pravděpodobně kvůli rychlému rozpadu na výsledný alken (5).
Tebbeovo činidlo slouží k methylenacím karbonylových sloučenin,[8][8][9][10] tuto přeměnu lze také provést pomocí Wittigovy reakce; i když je Tebbeovo činidlo účinnější, obzvláště u stericky zatížených karbonylových sloučenin. Tebbeovo činidlo je méně zásadité než Wittigova činidla a nezpůsobuje β-eliminace.
Methylenace probíhají i u esterů, laktonů a karboxamidů. Tebbeovo činidlo přeměňuje estery a laktony na enolethery a karboxamidy na enaminy. Pokud sloučenina obsahuje ketonové i esterové skupiny, tak keton za přítomnosti jednoho ekvivalentu činidla reaguje selektivně.
Tebbeovo činidlo methylenuje karbonylové sloučeniny, aniž by docházelo k racemizaci chirálních α uhlíků. Díky tomu má využití v reakcích cukrů, kde je třeba zachovat stereoizomerii.[11]
Tebbeovo činidlo reaguje s acylchloridy za tvorby titaničitých enolátů nahrazením Cl−.
Tebbeovo činidlo lze obměňovat použitím různých ligandů., čímž se může měnit reaktivita komplexu, jež umožní provádění širšího rozsahu reakcí; například s chlorovanou obdobou lze dosáhnout cyklopropanací.[12]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tebbe's reagent na anglické Wikipedii.