Urmas Reinsalu
| Urmas Reinsalu | |
|---|---|
 Urmas Reinsalu v roce 2023 | |
| Předseda Isamaa | |
| Úřadující | |
| Ve funkci od: 11. května 2023 | |
| Předchůdce | Helir-Valdor Seeder |
| Poslanec Riigikogu | |
| Úřadující | |
| Ve funkci od: 10. dubna 2023 | |
| Ministr zahraničních věcí | |
| Ve funkci: 18. července 2022 – 17. dubna 2023 | |
| Předseda vlády | Kaja Kallasová |
| Předchůdce | Eva-Maria Liimetsová |
| Nástupce | Margus Tsahkna |
| Ministr zahraničních věcí | |
| Ve funkci: 29. dubna 2019 – 26. ledna 2021 | |
| Předseda vlády | Jüri Ratas |
| Předchůdce | Sven Mikser |
| Nástupce | Eva-Maria Liimetsová |
| Ministr spravedlnosti | |
| Ve funkci: 9. dubna 2015 – 29. dubna 2019 | |
| Předseda vlády | Taavi Rõivas Jüri Ratas |
| Předchůdce | Andres Anvelt |
| Nástupce | Raivo Aeg |
| Ministr obrany | |
| Ve funkci: 11. května 2012 – 26. března 2014 | |
| Předseda vlády | Andrus Ansip |
| Předchůdce | Mart Laar |
| Nástupce | Sven Mikser |
| Předseda Isamaa | |
| Ve funkci: 28. ledna 2012 – 6. června 2015 | |
| Předchůdce | Mart Laar |
| Nástupce | Margus Tsahkna |
| Poslanec Riigikogu | |
| Ve funkci: 2. března 2003 – 14. května 2012 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Isamaa (od 2006) |
| Narození | 22. června 1975 (49 let) Tallinn,  Estonsko |
| Děti | 2 |
| Alma mater | Tartuská univerzita |
| Profese | politik a právník |
| Ocenění | Komtur Řádu Fénixe (1999) Záslužný řád Spolkové republiky Německo (2000) komandér Řádu čestné legie (2001) Velkodůstojník Řádu za zásluhy o Litvu (2013) Komandérský kříž s hvězdou Řádu za zásluhy Polské republiky (2014) … více na Wikidatech |
| Commons | Urmas Reinsalu |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Urmas Reinsalu ([ˈuɾmɑs ˈɾei̯nsɑlu]; * 22. června 1975, Tallinn) je estonský politik, který v letech 2022 až 2023 a dříve v letech 2019 až 2021 působil jako ministr zahraničních věcí.[1][2] Předtím působil v letech 2012 až 2014 jako ministr obrany a v letech 2015 až 2019 jako ministr spravedlnosti.[3] Reinsalu je členem a současným předsedou politické strany Isamaa („Otčina“). Předsedou Isamaa byl také v letech 2012 až 2015.
Mládí a vzdělání
[editovat | editovat zdroj]Reinsalu se narodil v Tallinnu v Estonsku 22. června 1975. Vystudoval střední školu v Tallinnu č. 37. Poté studoval práva na Tartuské univerzitě, kterou ukončil v roce 1997.
Politická kariéra
[editovat | editovat zdroj]První roky
[editovat | editovat zdroj]V letech 1996 až 1997 pracoval Reinsalu jako specialista na veřejné právo na estonském ministerstvu spravedlnosti a v letech 1996 až 1998 jako poradce tehdejšího estonského prezidenta. V roce 1998 byl jmenován ředitelem Kanceláře prezidenta Estonska. V letech 2001 až 2002 působil jako politický tajemník strany Res Publica. V letech 2002 až 2003 byl přednášejícím na Estonské akademii bezpečnostních věd.
Od roku 2007 do roku 2013 byl poslancem Riigikogu, jednokomorového estonského parlamentu. Dne 28. ledna 2012 se stal předsedou Unie Pro Patria a Res Publica, estonské národně-konzervativní, křesťansko-demokratické politické strany. Ve funkci nahradil Marta Laara. Předsedou byl zvolen absolutní většinou v prvním kole hlasování na stranickém sjezdu v Tallinnu.
Ministr obrany (2012–2015)
[editovat | editovat zdroj]Dne 11. května 2012 byl jmenován ministrem obrany. Nahradil Marta Laara, který rezignoval na úřad ze zdravotních důvodů.[4] Reinsaluovo funkční období ve funkci ministra obrany skončilo 26. března 2014, kdy jej nahradil Sven Mikser.[5] Od roku 2014 do roku 2015 byl poslancem Riigikogu.
Ministr spravedlnosti (2015–2019)
[editovat | editovat zdroj]V parlamentních volbách v roce 2015 byl Reinsalu s 2 949 hlasy znovu zvolen do Riigikogu.[6] Dne 9. dubna 2015 se stal ministrem spravedlnosti v druhé vládě Taaviho Rõivase.
Vzhledem k tomu, že Unie Pro Patria a Res Publica se ztrátou 9 mandátů volby výrazně prohrála, Reinsalu oznámil, že po sjezdu strany v červnu 2015 rezignuje na funkci předsedy strany.[7] Dne 6. června 2015 jej ve funkci nahradil Margus Tsahkna.[8]
Ministr zahraničních věcí (2019–2021, 2022–2023)
[editovat | editovat zdroj]Reinsalu byl estonským ministrem zahraničních věcí od dubna 2019 do ledna 2021.
Na ministerstvo zahraničí se vrátil v červenci 2022 poté, co premiérka Kaja Kallasová odstranila své koaliční partnery Estonské strany středu z vlády.
Na schůzce ministrů zahraničí NATO v listopadu 2022 Reinsalu prohlásil, že „Poselství je jasné: všichni spojenci NATO si jsou vědomi toho, že bestie chce převzít kontrolu nad západním Balkánem, a my potřebujeme praktickou a dosažitelnou podporu, která těmto zemím pomůže přežít."[9]
Dne 31. března 2023 na zasedání Bukurešťské devítky vyzval ke zrušení zakládajícího aktu NATO-Rusko, protože podle jeho názoru spolupráce s touto zemí „nepřipadá v úvahu“.[10]
Na schůzce ministrů zahraničí NATO ve dnech 4. až 5. dubna 2023 v exkluzivním rozhovoru pro The Kyiv Independent varoval, že „falešný mír je předehrou nových válek“. Reinsalu si „myslí, že je velmi rozumné“, aby jeho země fungovala jako prostředník pro Ukrajince k získání F-16.[11][12]
Dne 11. května 2023 byl znovu zvolen předsedou politické strany Isamaa.
Kontroverze
[editovat | editovat zdroj]V roce 2012 byl Reinsalu kritizován za to, že podpořil estonský „Valentýnský zákon“, který prohlásil estonské veterány z 2. světové války, kteří bojovali na straně nacistického Německa (včetně členů 20. granátnické divize SS) za „bojovníky za svobodu“[13] a za účast na setkání Svazu estonských bojovníků za svobodu (organizace těchto veteránů) na ostrově Saaremaa. Během své návštěvy pronesl projev k veteránům, ve kterém vyzdvihl fakt, že „osvobodili Estonsko“. Později, v červenci 2013, poslal Svazu své pozdravy a pochválil organizaci za „udržování ideálů svobody naživu“.[14]
V lednu 2014 také rozzlobil veřejnost, když na čestném pohřbu pochválil veterána SS Haralda Nugisekse, který byl držitelem nejvyššího vojenského vyznamenání nacistického Německa Rytířského kříže Železného kříže.[14][15]
Osobní život
[editovat | editovat zdroj]Reinsalu je ženatý a má dvě děti. Hovoří plynně anglicky, německy, rusky a finsky.
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Urmas Reinsalu na anglické Wikipedii.
- ↑ ERR, ERR News |. Ratas' second government sworn in Monday afternoon. ERR [online]. 2019-04-29 [cit. 2023-09-20]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ERR, ERR, ERR News |. Reform, Center announce incoming ministers. ERR [online]. 2021-01-24 [cit. 2023-09-20]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ERR. New Estonian government assumes office. ERR [online]. 2015-04-09 [cit. 2023-09-20]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Minister of Defence Urmas Reinsalu Assumes Office | Välisministeerium. web.archive.org [online]. 2014-04-15 [cit. 2023-09-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-04-15.
- ↑ Minister of Defence Sven Mikser | Republic of Estonia Government. web.archive.org [online]. 2014-11-07 [cit. 2023-09-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-11-07.
- ↑ Riigikogu valimised. rk2015.vvk.ee [online]. [cit. 2023-09-20]. Dostupné online.
- ↑ ERR. Reinsalu to resign as IRL chairman. ERR [online]. 2015-03-09 [cit. 2023-09-20]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ERR. Tsahkna named IRL chairman, pledges to unite party. ERR [online]. 2015-06-08 [cit. 2023-09-20]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ IRISH, John; ILIE, Luiza; SIEBOLD, Sabine. NATO seeks to reassure Russia's neighbours fearful of instability. Reuters. 2022-11-30. Dostupné online [cit. 2023-09-20]. (anglicky)
- ↑ ERR, ERR News |. Estonian FM: It's time to annul the NATO-Russia Founding Act. ERR [online]. 2023-03-31 [cit. 2023-09-20]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Estonian minister warns 'false peace is prelude to new wars,' backs NATO membership for Ukraine. Yahoo News [online]. 2023-04-08 [cit. 2023-09-20]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Estonia does not rule out buying F-16s, transferring them to Ukraine. Trend.Az [online]. 2023-04-09 [cit. 2023-09-20]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ HISTORY, Defending. Estonia's 2012 “Valentine’s Day Law” [online]. 2012-05-26 [cit. 2023-09-20]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b SHAFIR, Michael. The Nature of Postcommunist Antisemitism in East Central Europe: Ideology’s Backdoor Return. Journal of Contemporary Antisemitism. 2018-03-01, roč. 1, čís. 2, s. 33–62. Dostupné online [cit. 2023-09-20]. ISSN 2472-9906. DOI 10.26613/jca/1.2.12. (anglicky)
- ↑ HISTORY, Defending. Estonia's Last "Knight’s Cross" Waffen SS Man Gets Full-Honors Military Funeral [online]. 2014-01-13 [cit. 2023-09-20]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Urmas Reinsalu na Wikimedia Commons
| Ministr obrany | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Mart Laar |
2012–2014 Urmas Reinsalu |
Nástupce: Sven Mikser |
| Předseda Unie Pro Patria a Res Publica | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Mart Laar |
2012–2015 Urmas Reinsalu |
Nástupce: Margus Tsahkna |
| Ministr spravedlnosti | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Andres Anvelt |
2015–2019 Urmas Reinsalu |
Nástupce: Raivo Aeg |
| Ministr zahraničních věcí | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Sven Mikser Andres Sutt (zastupující) |
2019–2021 2021– Urmas Reinsalu |
Nástupce: Eva-Maria Liimetsová |
