Vasilij Danilovič Pojarkov

Vasilij Danilovič Pojarkov
Narozenído 1610
Úmrtípo 1668
ZeměRusko
Povoláníobjevitel
Znám jakoprůkopník, který pro Rusko prozkoumal Poamuří
Nábož. vyznánípravoslavný
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vasilij Danilovič Pojarkov (rusky Василий Данилович Поярков, do 1610 – po 1668) byl ruský průkopník a kozák, který se podílel se na připojení Poamuří k Rusku.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Pojarkov pocházel ze služebných lidí (служилых людей) v městě Kašin u Tveru. Od roku 1630 sloužil na Sibiři. Začátkem 40. let 17. století sloužil v Jakutsku jako pismennyj golova (письменный голова, pomocník vojevody pro administrativu).

Roku 1643 byl jakutským vojevodou pověřem velením nad výpravou do Poamuří, jeho oddíl měl 133 kozáků vyzbrojených píšťalami a jedním dělem.[1] Na cestu vyrazil v polovině července 1643, s oddílem plul po Leně, poté na jih po jejím přítoku Aldanu a pak po Učuru a Gonamu, zde se postup kozáků zpomalil, protože řeka byla nesjízdná. Po nástupu mrazů nechal část oddílu přezimovat na Gonamu s většinou zásob a s 90 kozáky postupoval přes Stanové pohoří.[1]

Překročil hory a v polovině prosince 1643 se na horním toku Zeji setkal s domorodými zemědělskými Daury. Požadoval po nich daň jasak, poddanství a potraviny; postupoval však rázně až krutě a záhy se s nimi dostal do konfliktu. Od začátku ledna 1644 byl jimi obležen ve svém zimovišti. Kozáci se ubránili daurským útokům, ale došly jim potraviny, takže se živili kůrou, kořínky a dokonce těly padlých, což domorodce šokovalo.[1] V květnu 1644 se K Pojarkovým mužům připojila skupina z Gonamu, poté početnost oddílu dosáhla méně než stovky mužů. Kozáci si postavili lodě a popluli po Zeje na Amur.[1]

Ďučeři žijící podél Amuru byli nepřátelští, pobili dvacetičlenný kozácký předvoj, Pojarkov proto rozhodl nezdržovat se v jejich zemi a plul po proudu k ústí Amuru, kde přezimoval v zemi Giljaků. Vymohl od nich jasak a na jaře 1645 vyplul na sever podél pobřeží Ochotského moře. Po třech měsících dorazil přezimoval v ústí řeky Ulči, vybral jasak od místních domorodců a přes hory se se zbývajícími dvaapadesáti kozáky se na jaře 1646 vrátil do Jakutska.[1]

Poté do roku 1648 sloužil v Jakutsku, načež se vrátil do Moskvy. V různých funkcích, včetně vojevody, je připomínán až do roku 1668.

Pojarkovova výprava přinesla ruským úřadům mnoho nových informací o geografických, hospodářských a politických poměrech v Poamuří, nicméně jeho konfliktní a kruté chování vůči domorodcům – ačkoliv měl nakázáno chovat se mírně a místním lidem neubližovat – vyneslo Rusům u amurských kmenů nepřátelství a velmi špatnou pověst,[1] kterou o několik let později ještě podpořil neméně surový Jerofej Chabarov.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c d e f Поярков Василий Данилович - землепроходец. Экспедиции Пояркова [online]. Комсомольск-на-Амуре: Центральная городская библиотека имени Н. Островского [cit. 2017-06-27]. Dostupné online. (rusky) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • БАХРУШИН, С. В. Казаки на Амуре. Ленинград: Брокгауз-Ефрон, 1925. (rusky) 
  • ЛЕОНТЬЕВА, Г. А. Землепроходец Ерофей Павлович Хабаров. М: Просвещение, 1991. 144 s. ISBN 5-09-001904-5. (rusky)