Veleslavín

Veleslavín
Sídliště Hvězda, architekt: Vlado Milunić
Lokalita
Městská část	Praha 6
Správní obvod	Praha 6
Obvod	Praha 6
Obec	Praha
Stát	Česko Česko
Zeměpisné souřadnice	50°5′28″ s. š., 14°21′29″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel	6 614 (2021)[1]
PSČ	162 00
Počet domů	431 (2011)[2]
Počet ZSJ	3
Veleslavín
Další údaje
Kód části obce	400432
Kód k. ú.	729353
Geodata (OSM)	OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky.

Veleslavín (německy Weleslawin) je dříve samostatná vesnice, dnes městská čtvrť a katastrální území v městské části Praha 6, mezi ulicemi Evropskou, Kladenskou, Pod Petřinami a Na okraji. Veleslavín sousedí na severu s Vokovicemi, na východě se Střešovicemi, na jihu s Břevnovem a na západě s Libocí, kde jeho hraniční území tvoří Libocký rybník a upravená studánka s pitnou vodou Veleslavínka.

Historie

Pravěké keltské osídlení pochází z doby laténské; na pozemku zdejší cihelny bylo koncem 19. století objeveno pohřebiště s cennými nálezy včetně šperků^[3]. Vznik středověké vsi Veleslavín spadá patrně do 10. až 11. století. První zmínka je v zakládací listině břevnovského kláštera z roku 993. Do roku 1420 náležel břevnovskému klášteru, pak byl zabaven Pražany a přešel do majetku měšťanů Starého Města. Část osady byla později postoupena statkům nejvyššího purkrabství a část navrácena břevnovskému klášteru. Ves neměla vlastní kostel, byla přifařena k Liboci, dochovala se kaple – zvonička. V 16. století měla ves již 14 dvorů. Jeden ze dvorů náležel Štěpánovi Adamovi z Veleslavína, otci tiskaře Daniela Adama z Veleslavína; jiný zdejší dvůr vlastnil Ferdinand Šlik. Územím obce podél Veleslavínské ulice od 16. století procházela štola hradního vodojemu, zčásti dosud zachovaná. Zdejší zámeček má čp. 1 a byl postaven na místě břevnovského dvora mezi roky 1730–1750.

V roce 1922 byl Veleslavín s 1814 obyvateli a 173 domy připojen k Praze jako součást Velké Prahy – Prahy XIX. V roce 1949 se stalo k.ú. Veleslavín součástí obvodu Praha 6 (s Dejvicemi, Sedlcem, Vokovicemi a s částmi Bubenče, Hradčan, Střešovic a Liboce) a zůstalo součástí obvodu Praha 6 i při reformě v roce 1960. V roce 1990 se území stalo součástí městské části Praha 6.

Od konce 19. století do 60. let 20. století na rozhraní s novými Vokovicemi stávala malá továrna na šamotové a hliněné zboží, která zanikla v souvislosti s výstavbou Leninovy třídy a sídlištěm^[4][5], zbytek části jejího areálu pak užíval Výzkumný ústav televizní techniky.

Pamětihodnosti

Podrobnější informace naleznete v článku Seznam kulturních památek ve Veleslavíně.

• Zámek Veleslavín
• Pomník Daniela Adama z Veleslavína – kamenná busta na soklu, autor Antonín Procházka (1902)^[6]
• Zvonička
• Hostinec Na závisti – historická budova z přelomu 19.–20. století; dnes již nefunkční
• Hostinec U Marčanů – historická budova hospody z počátku 20. století (1910), interiér nově adaptovaný; dodnes funkční
• Historická budova železničního nádraží a viadukt Buštěhradské dráhy
• Budova základní a mateřské školy, Pod Novým lesem čp. 98
• Vodovodní domek Královského hradního vodovodu z roku 1555

Doprava

Veřejná doprava

• Autobusové a tramvajové linky a metro trasy A PIDu.
  • Tramvajová trať vede Evropskou ulicí z Vítězného náměstí přes Bořislavku, sídliště Červený vrch až k vozovně Vokovice a odtud na konečnou stanici do Liboce u Vokovického hřbitova. Původní tramvajová trať sem byla kdysi vedena z Bořislavky Kladenskou ulicí.
  • Autobusy mají terminál – konečnou zastávku i přestupní stanice u stanice metra Nádraží Veleslavín, spojují Prahu s letištěm Praha Ruzyně, obcemi Nebušice a dalšími ve Středočeském kraji.

• Pražské metro trasy V.A vede od stanice Dejvická v ose Evropské ulice přes stanice Bořislavka a Nádraží Veleslavín, celý úsek byl otevřen v roce 2015.

Železnice

• Nádraží Praha-Veleslavín

Fotogalerie

• 
  Sídliště Hvězda architekta Vlado Miluniče
• 
  Nádraží Veleslavín
• 
  Železniční přejezd se závorami na trati z Prahy do Rakovníka, stavba metra, stanice Nádraží Veleslavín, v pozadí vlevo budova základní školy v nových Vokovicích

Reference

1. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
2. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Český statistický úřad. 21. prosince 2015. Dostupné online.
3. JÍRA, Jan Antonín: Pohřebiště veleslavínské, Časopis Společnosti přátel starožitností českých v Praze, roč. 2, 1894, s. 5–12, 40–43, 74–75, 111–112.
4. http://www.prazsketramvaje.cz/view.php?cisloclanku=2006041018
5. https://zpravy.org/1/2012/19/Fafejtova.html
6. [1]

Literatura

• PRIX, Dalibor (ed.): Umělecké památky Prahy. Velká Praha (M-Ž). Praha : Academia, 2017, ISBN 978-80-200-2469-5

Související články

• Petřiny
• Břevnov
• Seznam uměleckých realizací ve veřejném prostoru ve Veleslavíně

Externí odkazy

• Encyklopedické heslo Veleslavín v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Katastrální mapa Veleslavín na webu ČÚZK
• Archivní mapy na webu ČÚZK [cit. 2021-03-05]
• Supermoderní nájemní dům
• Veleslavínka: [2]

Autoritní data	Biblio: 3a390eba-4ac1-435c-b8c9-a5bf11752b7a NKC: ge137117

Portály: Praha | Příroda