Veleslavín

Veleslavín
Sídliště Hvězda, architekt: Vlado Milunić
Sídliště Hvězda, architekt: Vlado Milunić
Lokalita
Městská částPraha 6
Správní obvodPraha 6
ObvodPraha 6
ObecPraha
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel6 614 (2021)[1]
PSČ162 00
Počet domů431 (2011)[2]
Počet ZSJ3
Veleslavín na mapě
Veleslavín
Veleslavín
Další údaje
Kód části obce400432
Kód k. ú.729353
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Veleslavín (německy Weleslawin) je dříve samostatná vesnice, dnes městská čtvrť a katastrální území v městské části Praha 6, mezi ulicemi Evropskou, Kladenskou, Pod Petřinami a Na okraji. Veleslavín sousedí na severu s Vokovicemi, na východě se Střešovicemi, na jihu s Břevnovem a na západě s Libocí, kde jeho hraniční území tvoří Libocký rybník a upravená studánka s pitnou vodou Veleslavínka.

Pravěké keltské osídlení pochází z doby laténské; na pozemku zdejší cihelny bylo koncem 19. století objeveno pohřebiště s cennými nálezy včetně šperků[3]. Vznik středověké vsi Veleslavín spadá patrně do 10.11. století. První zmínka je v zakládací listině břevnovského kláštera z roku 993. Do roku 1420 náležel břevnovskému klášteru, pak byl zabaven Pražany a přešel do majetku měšťanů Starého Města. Část osady byla později postoupena statkům nejvyššího purkrabství a část navrácena břevnovskému klášteru. Ves neměla vlastní kostel, byla přifařena k Liboci, dochovala se kaple – zvonička. V 16. století měla ves již 14 dvorů. Jeden ze dvorů náležel Štěpánovi Adamovi z Veleslavína, otci tiskaře Daniela Adama z Veleslavína; jiný zdejší dvůr vlastnil Ferdinand Šlik. Územím obce podél Veleslavínské ulice od 16. století procházela štola hradního vodojemu, zčásti dosud zachovaná. Zdejší zámeček má čp. 1 a byl postaven na místě břevnovského dvora mezi roky 17301750.

V roce 1922 byl Veleslavín s 1814 obyvateli a 173 domy připojen k Praze jako součást Velké Prahy – Prahy XIX. V roce 1949 se stalo k.ú. Veleslavín součástí obvodu Praha 6 (s Dejvicemi, Sedlcem, Vokovicemi a s částmi Bubenče, Hradčan, Střešovic a Liboce) a zůstalo součástí obvodu Praha 6 i při reformě v roce 1960. V roce 1990 se území stalo součástí městské části Praha 6.

Od konce 19. století do 60. let 20. století na rozhraní s novými Vokovicemi stávala malá továrna na šamotové a hliněné zboží, která zanikla v souvislosti s výstavbou Leninovy třídy a sídlištěm[4][5], zbytek části jejího areálu pak užíval Výzkumný ústav televizní techniky.

Pamětihodnosti

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Seznam kulturních památek ve Veleslavíně.

Veřejná doprava

[editovat | editovat zdroj]

Železnice

[editovat | editovat zdroj]

Fotogalerie

[editovat | editovat zdroj]
  1. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
  2. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Český statistický úřad. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  3. JÍRA, Jan Antonín: Pohřebiště veleslavínské, Časopis Společnosti přátel starožitností českých v Praze, roč. 2, 1894, s. 5–12, 40–43, 74–75, 111–112.
  4. http://www.prazsketramvaje.cz/view.php?cisloclanku=2006041018
  5. https://zpravy.org/1/2012/19/Fafejtova.html
  6. [1]

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • PRIX, Dalibor (ed.): Umělecké památky Prahy. Velká Praha (M-Ž). Praha : Academia, 2017, ISBN 978-80-200-2469-5

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]