Vipera

Vipera
	Zmije skvrnitá
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	strunatci (Chordata);
Podkmen	obratlovci (Vertebrata);
Třída	plazi (Reptilia);
Řád	šupinatí (Squamata);
Podřád	hadi (Serpentes);
Čeleď	zmijovití (Viperidae);
Rod	zmije (Vipera); Laurenti, 1768
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vipera je rod jedovatých zmijí. Tyto zmije jsou široce rozšířeny, nacházejí se od Severní Afriky po Severní polární kruh, od Britských ostrovů po východní Asii. Název je patrně odvozen z latinských slov vivus a pario znamenajících „živý“ a „narodit“ nebo „zrodit“; nejspíše jako odkaz na fakt, že většina zmijí rodí živá mláďata. V současné chvíli je známo 23 druhů.^[1]

Popis

Zástupci rodu jsou většinou malého vzrůstu a mají spíše zavalitější stavbu těla. Hlava je viditelně oddělena od krku a má trojúhelníkový tvar a u většiny druhů je pokryta malými šupinami, ačkoli některé druhy mají menší počet malých plátů na vrcholu hlavy. Hřbetní šupiny jsou na dotek hrubé, šupiny v blízkosti kloaky jsou rozděleny v párech.

Výskyt

Rod Vipera se vyskytuje pouze v tzv. „Starém světě“ (Evropa, Afrika, Asie), někdy se jim tedy říká zmije Starého světa. Zástupci rodu žijí ve Velké Británii a téměř všude po kontinentální Evropě, dále na některých menších ostrovech ve Středozemním moři (Elba, Montecristo, Sicílie) a Egejském moři, v severní Africe v Maroku, Alžírsku a Tunisu. Výskyt byl potvrzen také na Severním polárním kruhu a východně přes severní Asii na Sachalin a v Severní Koreji.

Přirozené prostředí

Většina druhů upřednostňuje chladnější prostředí. Zmije nalezeny v nižších zeměpisných šířkách mají tendenci upřednostňovat vyšší nadmořské výšky a sušší skalnatá útočiště, zatímco zmije, které se vyskytují v severních zeměpisných šířkách, upřednostňují nižší nadmořské výšky a prostředí s bujnou vegetací a vyšší vlhkostí.

Chování

Všechny druhy rodu jsou pozemní hadi. Všechny se živí bezobratlými a menšími obratlovci (savci, plazi, ptáci).

Reprodukce

Všechny zmije rodu rodí živá mláďata, u některých se nicméně uvádí tzv. vejcoživorodost.

Jed

Většina druhů rodu Vipera má jed, jenž obsahuje neurotoxiny a především hemotoxiny, které rozkládají krev a cévní stěny. Dopady uštknutí se u jednotlivých druhů liší. Různé zdroje udávají různou účinnost jedu a je proto obtížné porovnat kupříkladu hodnotu LD50. Kupříkladu zmije obecná má poměrně toxický jed, ale při uštknutí ho vystříkne pouze malé množství. Jiné druhy, jako je zmije růžkatá, jsou schopny při uštknutí vystříknout více jedu s možnými devastujícími účinky. Nicméně uštknutí od druhů rodu Vipera je zřídkakdy tak nebezpečné jako uštknutí od větších zástupců rodů Macrovipera nebo Daboia.

Druhy

Druh	Objevitel	Poddruhy*	Český název	Výskyt
V. albicornuta	Nilson & Andrén, 1985	0	zmije arménská	Zanjan – údolí a blízké hory v severozápadním Íránu.
V. albizona	Nilson, Andrén & Flärdh, 1990	0		Centrální Turecko.
V. ammodytes	(Linnaeus, 1758)	4	zmije růžkatá	Sever-Východ Itálie, jižní Slovensko, západní Maďarsko, Slovinsko, Chorvatsko, Bosna a Hercegovina, Srbsko, Černá Hora, Albánie, Severní Makedonie, Řecko a další.
V. aspis^T	(Linnaeus, 1758)	4	zmije skvrnitá	Francie, Andorra, severovýchodní Španělsko, okraj jihozápadního Německa, Švýcarsko, Monako, ostrov Elba a Montecristo, Sicílie, Itálie, San Marino a severozápadní Slovinsko.
V. barani	Böhme & Joger, 1984	0	zmije anatolská	Severozápadní Turecko.
V. berus	(Linnaeus, 1758)	2	zmije obecná	Od západní Evropy (Spojené království, Skandinávie, Francie) přes střední Evropu (Itálie, Albánie, Bulharsko a severní Řecko) a východní Evropu na sever Severního polárního kruhu, a Rusko až po Tichý oceán.
V. bornmuelleri	Werner, 1898	0	zmije libanonská	Golanské výšiny, jižní Libanon a Sýrie.
V. bulgardaghica	Nilson & Andrén, 1985	0	zmije turecká	středojižní Malá Asie, Turecko.
V. darevskii	Vedmederja, Orlov & Tuniyev, 1986	0	zmije Darevského	Arménie a přiléhající oblasti Gruzie.
V. dinniki	Nikolsky, 1913	0	zmije gruzínská	Rusko – (Kavkaz) a Gruzie (vysoké hory okolo řeky Inguri), východní Ázerbájdžán.
V. kaznakovi	Nikolsky, 1909	0	zmije kavkazská	Severovýchodní Turecko, Gruzie a Rusko (východní pobřeží Černého moře).
V. latastei	Bosca, 1878	1	zmije Latasteova	Úplný jihozápad Evropy (Portugalsko a Španělsko) a severozápad Afriky (Středomoří, oblast Maroka, Alžír a Tunis).
V. latifii	Mertens, Darevsky & Klemmer, 1967	0	zmije Latifova	Írán: vysoko položená údolí Albrozu.
V. lotievi	Nilson et al., 1995	0	zmije podhorská	Vysoko položená místa Velkého Kavkazu: Rusko, Gruzie, Ázerbájdžán.
V. monticola	Saint-Girons, 1954	0	zmije horská	Vysoký Atlas, Maroko.
V. nikolskii	Vedmederja, Grubant & Rudajewa, 1986	0	zmije ukrajinská	Střední(centrální) Ukrajina.
V. palaestinae	Werner, 1938	0	zmije palestinská	Sýrie, Jordán, Izrael a Libanon.
V. pontica	Billing, Nilson & Sattler, 1990	0	zmije pontská	Vyskytuje se pouze v Údolí Čoroch, severovýchodní Turecko.
V. raddei	Boettger, 1890	0		Východní Turecko, severozápadní Írán, Arménie, Ázerbájdžán a patrně i Irák.
V. seoanei	Lataste, 1879	1	zmije iberská	Samý okraj jihozápadní Francie a severní oblast Španělska a Portugalska.
V. ursinii	(Bonaparte, 1835)	0	zmije stepní	Jihovýchodní Francie, východní Rakousko (vyhynulý), Maďarsko, centrální Itálie, Chorvatsko, Bosna a Hercegovina, severní a severovýchodní Albánie, Rumunsko, severní Bulharsko až východní Čína (Sin-ťiang).
V. wagneri	Nilson & Andrén, 1984	0	zmije Wagnerova	Pohoří východního Turecka a přiléhající severozápad Íránu.
V. xanthina	(Gray, 1849)	0	zmije turecká	Samý východ Řecka až Turecko.

*) Neobsahuje soujmenovité poddruhy.
^T) Typový druh.

Reference

↑ ITIS Standard Report Page: Vipera. www.itis.gov [online]. [cit. 2020-10-28]. Dostupné online.

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Vipera na Wikimedia Commons

[1] ITIS Standard Report Page: Vipera. www.itis.gov [online]. [cit. 2020-10-28]. Dostupné online.

[1]