Walter Schottky | |
---|---|
Narození | 23. července 1886 Curych |
Úmrtí | 4. března 1976 (ve věku 89 let) Forchheim |
Místo pohřbení | Pretzfeld |
Alma mater | Univerzita Friedricha Wilhelma v Berlíně Juliova–Maxmiliánova univerzita ve Würzburku |
Povolání | fyzik, vynálezce, vysokoškolský učitel, inženýr a elektrotechnik |
Zaměstnavatelé | Univerzita Jena (1912–1914) Siemens (1914–1919) Juliova–Maxmiliánova univerzita ve Würzburku (1919–1923) Rostocká univerzita (1923–1927) Siemens (1927–1958) |
Ocenění | Hughesova medaile (1936) čestný doktor Spolkové vysoké technické školy v Curychu (1960) čestný doktor Technické univerzity Berlín (1960) Carl Friedrich Gauss Medal (1962) Prsten Wernera von Siemense (1965) |
Rodiče | Friedrich Schottky |
Příbuzní | Ernst Max Schottky (sourozenec) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Walter H. Schottky (23. července 1886, Curych – 4. března 1976, Pretzfeld) byl německý fyzik a elektrotechnik, syn matematika Friedricha Schottkyho.
V roce 1915 vynalezl tetrodu.[1] Po studiu fyziky vyučoval Schottky v letech 1923 až 1927 fyziku na univerzitě v Rostocku. Poté odešel do výzkumných laboratoří firmy Siemens und Halske v Berlíně a Pretzfeldu, kde se zabýval základním výzkumem v oboru polovodičů a elektroniky. Jeho práce se soustředila mj. na mechanismus elektrického šumu, vlastnosti prostorového náboje především v elektronových trubicích a na závěrnou vrstvu v polovodičích, jejíž pochopení později posloužilo pro vývoj usměrňovačů na bázi oxidu měďného a také tranzistoru.
Jeho jménem je pojmenována např. Schottkyho dioda, Schottkyho přechod, Schottkyho porucha v krystalech a Schottkyho rovnice.[1]