Zbigniew Brzezinski

Zbigniew Brzezinski
Zbigniew Brzezinski (2014)
Zbigniew Brzezinski (2014)
10. poradce pro národní bezpečnost
Ve funkci:
20. ledna 1977 – 20. ledna 1981
PrezidentJimmy Carter
PředchůdceBrent Scowcroft
NástupceRichard Allen
Stranická příslušnost
ČlenstvíDemokratická strana
Rodné jménoZbigniew Kazimierz Brzeziński
Narození28. března 1928
Varšava, PolskoPolsko Polsko
Úmrtí26. května 2017 (ve věku 89 let)
Falls Church, Virginie, USAUSA USA
Příčina úmrtízápal plic
Národnostbílí Američané a Běloši
ChoťEmilie Benesová Brzezinski (1961–2017)
RodičeTadeusz Brzeziński
DětiIan Brzezinski
Mark Brzezinski
Mika Brzezinski
PříbuzníMatthew Brzezinski (synovec)
Alma materMcGillova univerzita (1945–1950)
Harvard Law School (1950–1953)
Profesegeopolitik, politolog, pedagog, vysokoškolský učitel, autor, stratég a kritik
OceněníŘád bílé orlice caz (1995)
Řád Tomáše Garrigua Masaryka mzz 1. třídy (1998)
Čestné občanství města Krakova (2001)
Guggenheimovo stipendium
Řád knížete Jaroslava Moudrého caz
Řád litevského velkoknížete Gediminase cazvelkokříž
CommonsZbigniew Brzeziński
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zbigniew Kazimierz Brzeziński (28. března 1928 Varšava, Polsko – 26. května 2017 Falls Church, Virginie, USA) byl polsko-americký politolog, vedle Henryho Kissingera a Samuela P. Huntingtona považovaný za šedou eminenci americké zahraniční politiky.[1] V letech 1977–1981 byl bezpečnostním poradcem amerického prezidenta Jimmyho Cartera a později zahraničně-politickým poradcem Baracka Obamy. Zároveň byl profesorem americké zahraniční politiky na Univerzitě Johnse Hopkinse v Baltimoru, poradcem Centra pro strategická a mezinárodní studia (CSIS) ve Washingtonu, D.C. a autorem odborných politologických knih. Vedle toho byl činný jako poradce mnoha velkých amerických a mezinárodních firem.

Původ, studium a akademická činnost

[editovat | editovat zdroj]

Brzezinski se narodil ve Varšavě jako syn polského diplomata Tadeusze Brzezinského. Strávil část svého dětství v Lille (Francie), v Lipsku (Německo) a v Charkově, v ruské části dnešní Ukrajiny, poté se s rodinou přestěhoval do kanadského Montrealu. Vystudoval McGillovu univerzitu v Montrealu, kde v roce 1949 získal titul bakaláře a v následujícím roce i magistra. V roce 1953 promoval v oboru politických věd na renomované Harvardově univerzitě, kde poté i přednášel. Roku 1961 přestoupil na Kolumbijskou univerzitu, kde převzal vedení nově založeného Institutu komunistických věd.

Politické působení

[editovat | editovat zdroj]

Zbigniew Brzezinski se stal naturalizovaným občanem Spojených států amerických v roce 1958. V šedesátých letech působil jako poradce pro administrativy Kennedyho a Johnsonovy vlády. Během posledních let Johnsonovy administrativy byl zahraničněpolitickým poradcem viceprezidenta Huberta Humphreyho.

V roce 1973 se Brzezinski stal prvním ředitelem Trilaterální komise, což byla skupina prominentních politických, akademických a vědeckých osobností ze Spojených států, západní Evropy a Japonska. Cílem této skupiny bylo posílit vztahy mezi těmito třemi regiony. Členem komise byl i budoucí americký prezident Jimmy Carter. Během své kandidatury na post prezidenta USA v roce 1974 si Carter vybral jako svého zahraničně-politického poradce právě Brzezinského, který byl kritikem Nixonovy a Kissingerovy zahraniční politiky. Po svém vítězství v roce 1976 jmenoval Carter Brzezinského svým poradcem pro národní bezpečnost.

Jako bezpečnostní poradce prezidenta Cartera (ve funkci 1977–1981) proslul Brzezinski díky své politice vůči SSSR jako „hardliner“ (zastánce tvrdé linie). Od té doby je mu přičítána, i podle jeho vlastních slov, klíčová role při „zatažení“ Sovětského svazu do války v Afghánistánu a podpora muslimských mudžáhidů proti SSSR.[2] Brzezinski se také zabýval vývojem politických vztahů mezi USA a Čínou a doporučoval novou dohodu o kontrole zbrojení s Moskvou. Dále sdílel prezidentův názor, že Spojené státy americké mají místo samostatné diplomatické politiky pěstovat mezinárodní spolupráci.[zdroj?] V otázkách zahraniční politiky měl Brzezinski časté spory s tehdejším ministrem zahraničí USA Cyrusem Vancem.[3]

Ve své knize Jediná světová velmoc vykreslil Brzezinski globální jednostrannou dominanci Spojených států, kterou spojoval také s pronikáním amerických zájmů do středoasijského prostoru. V této souvislosti požadoval od zahraniční politiky USA omezení rozvoje velmocí konkurujících Spojeným státům, zvláště Číny a Ruska, a to pomocí podpory separatistických hnutí v jejich hraničních oblastech.

Od roku 2006 vystupoval Brzezinski jako kritik americké politiky vůči jaderným programům Íránu, ale také války v Iráku, kterou vedly USA v době prezidentství George W. Bushe. Brzezinski se domníval, že tato americká strategie ztroskotala. Začátkem roku 2007 upozorňoval, že vedoucí kruhy USA hledají záminku, aby iniciovaly válku proti Íránu, a varoval před tím.[zdroj?]

Působení jako politolog

[editovat | editovat zdroj]

Jako akademicky činný politolog rozvíjel Brzezinski společně s Carlem Joachimem Friedrichem teoretický model totalitarismu.[zdroj?]

Manželství, rodina a úmrtí

[editovat | editovat zdroj]

Brzezinski se 26. května 1961 oženil s praneteří Edvarda Beneše sochařkou Emilií Annou Benešovou.[4] Spolu měli tři děti – Jana (* 1963), Marka (* 1965), který je americkým diplomatem, a Miku (* 1967), která je moderátorkou zpráv na televizní stanici MSNBC.

26. května 2017 informovala rodina o jeho úmrtí. Zemřel ve věku 89 let.[5]

Vyznamenání

[editovat | editovat zdroj]

Bibliografie

[editovat | editovat zdroj]

Brzezinski od 50. let 20. století napsal přes desítku knih a neméně dalších prací a esejí (často ve spolupráci s dalšími autory). Mezi jeho nejvýznamnější, v angličtině vydané, knihy patří:

  • The Permanent Purge: Politics in Soviet Totalitarianism, Cambridge: Harvard University Press (1956)
  • Soviet Bloc: Unity and Conflict, Harvard University Press (1967), ISBN 0-674-82545-4
  • Between Two Ages: America's Role in the Technetronic Era, New York: Viking Press (1970), ISBN 0-313-23498-1
  • Power and Principle: Memoirs of the National Security Adviser, 1977–1981, New York: Farrar, Strauss, Giroux (March 1983), ISBN 0-374-23663-1
  • Game Plan: A Geostrategic Framework for the Conduct of the U.S.–Soviet Contest, Boston: Atlantic Monthly Press (June 1986), ISBN 0-87113-084-X
  • Grand Failure: The Birth and Death of Communism in the Twentieth Century, New York: Charles Scribner's Sons (1989), ISBN 0-02-030730-6
  • Out of Control: Global Turmoil on the Eve of the 21st Century, New York: Collier (1993), ISBN 0-684-82636-4
  • The Grand Chessboard: American Primacy and Its Geostrategic Imperatives, New York: Basic Books (October 1997), ISBN 0-465-02726-1, subsequently translated and published in nineteen languages
  • The Choice: Global Domination or Global Leadership, Basic Books (March 2004), ISBN 0-465-00800-3
  • Second Chance: Three Presidents and the Crisis of American Superpower, Basic Books (March 2007), ISBN 0-465-00252-8
  • America and the World: Conversations on the Future of American Foreign Policy, Basic Books (September 2008), ISBN 0-465-01501-8

Česky

[editovat | editovat zdroj]
  • Sovětský blok : jednota a rozpor. Praha: Svoboda, 1970. 813 s. [I. svazek 422 s., II. s. 423 – 813]. 
  • Bez kontroly : chaos v předvečer 21. století. Překlad Vladimír Drábek. Praha: Victoria Publishing, 1993. 222 s. ISBN 80-85605-83-X. 
  • Velká šachovnice : k čemu Ameriku zavazuje její globální převaha. Překlad Zina Freundová, Anna Grušová. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1999. 228 s. ISBN 80-204-0764-2. 
  • Volba: globální nadvláda nebo globální vedení. Překlad Martin Ritter. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2004. 290 s. (Myšlenky; sv. 18). ISBN 80-204-1179-8. 

Témata jeho knih

[editovat | editovat zdroj]

Tématem Brzezińského knih většinou byly a jsou úvahy v kontextu strategického směřování americké zahraniční politiky a diplomacie pro posílení její role ve světě. Brzeziński tam nezřídka rozvíjí svoje hypotézy a strategie proto, aby Spojené státy americké nejenom dobyly geopolitických cílů, ale získaly i prestiž v oblastech, které byly odjakživa doménou eurocentrismu, kde se tento přístup pokouší alespoň částečně zpochybnit.

Mimo jiné uvádí, že země, pod kterou sloužil jako poradce v několika érách a vládních administrativách, se od konce druhé světové války staly světovou supervelmocí po stránce

  • vojenské (kdy pouze výdaje na americkou armádu představují (bez několika procent) zhruba tolik, co na vojenství vydá zbytek světa),
  • ekonomické (tvoří největší národní ekonomický celek a představují největšího konzumenta zboží a služeb pro většinu jejích obchodních partnerů), a
  • finanční (její měna, americký dolar, i přestože jeho význam zejména od poslední ekonomické krize začala upadat, má stále statut světové měny pro obchod a rezervní měny pro nákup ropy).

Z její nezpochybnitelné vojenské síly pak pramení i její geopolitické ambice, a to v měřítku nikoli menším než globálním. Z toho důvodu považuje tedy Brzeziński za oprávněné, aby za „centrum“ současného světa byl považován americký kontinent.

Toto téma je společné pro řadu jeho děl. Nejvíce se o něm zmiňuje v knize Velká šachovnice: Americké prvenství a její geostrategické imperativy, dále též v knihách Volba: Globální dominance nebo globální vedení, Jediná světová velmoc a v menší míře i v knihách Mezi dvěma věky: Role Ameriky v technetronické éře a Amerika a svět: Konverzace o americké zahraniční politice budoucnosti. Ve Velké šachovnici (The Grand Chessboard: American Primacy and Its Geostrategic Imperatives) dokonce detailně popisuje, že cílem k americkému triumfu bude (ekonomicky, strategicky, diplomaticky nebo v nezbytném případě i vojensky) ovládnout strategicky důležitý region Střední Asie.

„ Je nasnadě, že prvořadý zájem Ameriky je pomoci ujistit se, že žádná velmoc nepřijde získat kontrolu nad tímto geopolitickým místem a že světové společenství k němu odstavilo finanční a ekonomické překážky. “
— Velká šachovnice, str. 148 (v českém vydání)
„ To, jak Amerika „zvládne“ Euroasii, je kriticky důležité… Mocnost, která ovládá Euroasii, by vládla třemi nejpokročilejšími a ekonomicky nejproduktivnějšími oblastmi. Pouhý letmý pohled na mapu též napovídá, že nadvláda nad Euroasií by téměř automaticky s sebou nesla za následek podřízenost Afriky, což by Západní polokouli a Oceánii stavělo na místo geopoliticky okrajové části tohoto centrálního světového nadsvětadílu. Okolo 75 % světové populace žije v Euroasii a taktéž je tam většina světového fyzického bohatství, jak v jeho podnicích tak pod povrchem její půdy. Euroasie čítá 60 % světového HDP a okolo 3/4 známých světových energetických rezerv. “
— str. 31
„ Amerika je nyní jediná světová supervelmoc a Eurasia je hlavní světová aréna. Odtud, co se stane rozložení moci na euroasijském (nad)kontinentu, bude mít rozhodující důležitost vzhledem k globálnímu prvenství Ameriky a jejímu historickému odkazu. “
— str. 194
„ S varovnými signály na obzoru přes Evropu a Asii se úspěšná americká politika musí zaměřit na Eurasii jako na celek a být vedena geostrategickým návrhem. “
— str. 197

Pocty

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1963 byl zvolen Americkou obchodní komorou jedním z 10 nejvýznamnějších lidí v Americe. V roce 1969 se stal čestným členem Americké akademie umění a vědy (American Academy of Arts and Sciences). Roku 1981 obdržel Prezidentskou medaili svobody za svou roli při normalizaci politických vztahů mezi Lidovou republikou Čína a USA a za svůj přínos pro lidská práva a národní bezpečnostní politiku Spojených států. Za svůj přínos ke znovunabytí nezávislosti Polska obdržel v roce 1995 Řád bílého orla (polské nejvyšší civilní vyznamenání).

Přijal akademické čestné doktoráty z univerzit Georgetown University, Williams College, Fordham University, College of Holy Cross, Alliance College, Katolické univerzity v Dublinu a Varšavské univerzity.

Další vyznamenání získal od Harvardovy univerzity (Centennial Medal of the Graduate School of Arts and Sciences) nebo Americké politologické asociace (Hubert Humphry Award for Public Service a U Thant Award). Mimoto byl čestným členem různých nadací (Guggenheimova nadace a Fordova nadace).

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Brzezinski: Češi by se měli přestat chovat jako malé děti | Svět. Lidovky.cz [online]. 2009-11-17 [cit. 2019-10-08]. Dostupné online. 
  2. ↑ What Really Happed to the Shah of Iran. www.payvand.com [online]. [cit. 2019-10-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-05-22. 
  3. ↑ ASSOCIATED PRESS. Zbigniew Brzezinski, President Carter's national security advisor, dies. [Zbigniew Brzezinski, poradce pro národní bezpečnost prezidenta Cartera, zemřel.] The Los Angeles Times. May 26, 2017. Dostupné z: https://www.latimes.com/local/obituaries/la-me-zbigniew-brzezinski-20170526-story.html
  4. ↑ Archivovaná kopie. www.otaulc.com [online]. [cit. 2009-04-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-08-22. 
  5. ↑ Zemřel „jestřáb“ studené války Brzezinski, radil Kennedymu i Carterovi [online]. iDNES.cz, 2017-05-27 [cit. 2017-05-27]. Dostupné online. 
  6. ↑ WWW.FG.CZ, 2015, FG Forrest, a s. Seznam vyznamenaných. Pražský hrad [online]. [cit. 2019-10-08]. Dostupné online. 
  7. ↑ Lietuvos Respublikos Prezidentė. grybauskaite1.lrp.lt [online]. [cit. 2019-10-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-08-08. 
  8. ↑ Niemcy uhonorowali Brzezińskiego | Wiadomości ze świata - Gazeta.pl. gazetapl [online]. [cit. 2019-10-08]. Dostupné online. (polsky) 
  9. ↑ Brzezinski gets highest Polish order. UPI [online]. [cit. 2019-10-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ Prezident SR - Kríž prezidenta Slovenskej republiky, II. stupeň [online]. [cit. 2024-03-06]. Dostupné online. 
  11. ↑ Cancelaria Ordinelor. canord.presidency.ro [online]. [cit. 2019-10-08]. Dostupné online. 
  12. ↑ zakon.rada.gov.ua [online]. [cit. 2019-10-08]. Dostupné online. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
anglicky
česky