Zebra kvaga | |
---|---|
Zebra kvaga v londýnské zoo roku 1870 | |
Stupeň ohrožení podle IUCN | |
vyhynulý[1] | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | strunatci (Chordata) |
Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
Třída | savci (Mammalia) |
Řád | lichokopytníci (Perissodactyla) |
Čeleď | koňovití (Equidae) |
Rod | kůň (Equus) |
Podrod | zebra (Hippotigris) |
Druh | zebra stepní (Equus quagga) |
Trinomické jméno | |
Equus quagga quagga Boddaert, 1785 | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Zebra kvaga (Equus quagga quagga), někdy také zebra kvagga, nebo zebra stepní je druh nebo poddruh zebry vyhubený v 19. století. Od příbuzných zeber se lišila především zbarvením – typické pruhy měla jen na hlavě a krku, téměř bílé nohy a na trupu hnědou srst.
Velmi častou otázkou týkající se tohoto poddruhu zebry je, proč měla tak neobvyklé, pro zebry netypické zbarvení. Pravděpodobně se vyskytovala v oblasti, kde nežily ani mouchy Tse-tse, ani mnoho šelem, jako jsou lvi. Předpokládá se, že tudíž nepotřebovala pruhy, které by byly v hnědém křoví až příliš viditelné.
Jméno kvaga je psáno různě (kvagga, kwaga, quagga…) podle konkrétního jazyka. Jde o přepis výrazu, jímž zebru označovali Khoikhoiové. Údajně napodobuje hlas zebry. Písmeno g uprostřed se má správně vyslovovat jako ch.
Ještě na počátku 19. století žila kvaga ve velikých stádech na horním toku řeky Orange v jižní Africe. Jihoafričtí Búrové a další Evropané je však začali hromadně vybíjet. Například H. Lichteinstein, který roku 1804 doprovázel s celým vojskem guvernéra po jižní Africe, zapsal do svého deníku: Dnes jich bylo složeno víc, než mohla naše početná společnost zkonzumovat.[2] Vybíjení postupovalo tak rychle, že zoologové ani nestačili zareagovat a vytvořit v zajetí chovná stáda. V roce 1878 byla zastřelena poslední kvaga ve volné přírodě. Kusy chované v různých zoo byly většinou staré a neschopné rozmnožování, a tak poslední zvíře svého druhu pošlo 12. srpna 1883 v amsterdamské zoologické zahradě.
Jediné, co se po kvagách zachovalo do dnešních dnů, jsou tři fotografie, devatenáct kůží a několik lebek. Patří mezi nejvzácnější exponáty muzeí.
V únoru 2016 tým vědců, kteří navazovali na práci Reinholda Raua, oznámil, že se jim podařilo vyšlechtit zebru, která se vzhledem podobá právě druhu zebra kvaga.[3] Šlechtění probíhalo více než třicet let a současná pátá generace je oproti původním kvagám téměř k nerozeznání.[3] Samotný projekt ale mezi vědci budí kontroverze a není jasné, zda se v budoucnu podaří vysadit kvagy v přírodě a udržet jejich populace stabilními.
Systematické zařazení zebry kvaga je problematické. Neví se přesně, zda šlo o druh nebo poddruh. Výzkumy z roku 2004 naznačují spíše poddruh. Pokud je zebra kvaga druh, tak platí:
Pokud je zebra kvaga poddruh, tak platí:
Dále jsou uváděny další poddruhy (dnes neuznávané?):