Álvaro Siza Vieira

Álvaro Siza Vieira
Álvaro Siza Vieira v roce 2012
Álvaro Siza Vieira v roce 2012
Rodné jménoÁlvaro Joaquim de Melo Siza Vieira
Narození25. června 1933 (91 let)
Matosinhos
Alma materUniverzita Porto
Povoláníarchitekt a vysokoškolský učitel
ZaměstnavatelŠvýcarský federální technologický institut v Lausanne
OceněníMedalla de Oro de la Arquitectura (1988)
medaile Alvara Aalta (1988)
Cena Evropské unie za současnou architekturu (1988)
Pritzkerova cena (1992)
velkodůstojník Řádu svatého Jakuba od meče (1992)
… více na Wikidatech
ChoťMaria Antónia Siza
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Berlín, Schlesische Straße, Budova "Bonjour Tristesse"
Boa Nova Tee Pavilon & Restaurace v Leça da Palmeira (Portugalsko)
Fakulta architektury v Portu, Portugalsko

Álvaro Siza Vieira, celým jménem Álvaro Joaquim de Melo Siza Vieira (* 25. června 1933, Matosinhos, Portugalsko) je portugalský architekt. Patří mezi nejvýraznější osobnosti současné architektury a designu.

Tvorba

[editovat | editovat zdroj]

Na svém kontě má stovky architektonických realizací téměř ve všech evropských zemích – od rodinných domů přes sídla bank, administrativní a univerzitní budovy, obchody, galerie, muzea či velké developerské zakázky. Ve svých projektech je Siza často i autorem kompletního interiérového vybavení od nábytku po vázy či popelníky. Vedle ateliérové činnosti působí také jako profesor na Fakultě architektury na Univerzitě v Portu.

V letech 1949 až 1955 studoval na Univerzitě v Portu (Escola de Belas Artes). Učil ho a výrazně také ovlivnil nejvýznamnější portugalský architekt Fernando Távora. Později s ním i spolupracoval, navrhl mu rodinný dům. Svou první realizaci stihl mladý Siza ještě před ukončením studia v roce 1954. Jde o čtyři rodinné domy v rodném Matosinhos. V letech 1955–1958 si Siza otevřel své první architektonické studio v Portu.

Jeho architektura obsahuje modernistické principy, které se stejně jako v celé portugalské architektuře prolínají se silnými tradicemi. Jeho tvorbu ovlivnili zejména Adolf Loos, Frank Lloyd Wright nebo Le Corbusier. Sizova architektura je založena na jednotě prostoru a hmoty. Siza bývá často označován za tvůrce minimalismu. Ve své tvorbě respektuje a zároveň využívá prostředí (viz Koupaliště Leca de Palmeira v Portu). Architekt dokonale pracuje se světlem a stínem.

Výběr z tvorby

[editovat | editovat zdroj]
  • 1956–1963 – Vítěz v soutěži na Boa Nova v Matosinhos a zakládá vlastní architektonickou praxi
  • 1966 – Přímořské koupaliště Leca da Palmeira, Porto
  • 1977–1978 – Sociální bydlení SAAL Bouça, Porto, Portugalsko (druhá etapa 2004–2006)
  • 1995 – Univerzitní knihovna v Aveiru, Portugalsko
  • 1996 – FAUP – Fakulta architektury v Portu, Portugalsko
  • 1998 – Pavilon Portugalska na Expo '98, Lisabon, Portugalsko
  • 1999 – Museu de Serralves, Porto, Portugalsko
  • 2000 – Expo 2000, Hannover, Německo
  • 2005 – Serpentine Gallery Pavilion, Londýn, Spojené království
  • 2006 – Dům Tolo (Casa Tolo), Vila Real, Portugalsko
  • 2008 – Galerie a kulturní centrum Fundação Iberê Camargo, Porto Alegre, Brazílie

Vyznamenání a ocenění

[editovat | editovat zdroj]

Státní vyznamenání

[editovat | editovat zdroj]

Nestátní ocenění

[editovat | editovat zdroj]
  • 1992 – Pritzkerova cena za architekturu
  • 1996 – Cena Secil (portugalské ocenění v oblasti architektury a stavitelství)
  • 2000 – Cena Secil
  • 2001 – Cena Wolf
  • 2006 – Cena Secil

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Álvaro Siza Vieira na slovenské Wikipedii.

  1. ↑ a b c ENTIDADES NACIONAIS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-08-07]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Laureáti Pritzkerovy ceny

Philip Johnson (1979) • Luis Barragán (1980) • James Stirling (1981) • Kevin Roche (1982) • I. M. Pei (1983) • Richard Meier (1984) • Hans Hollein (1985) • Gottfried Böhm (1986) • Kenzó Tange (1987) • Gordon Bunshaft a Oscar Niemeyer (1988) • Frank Gehry (1989) • Aldo Rossi (1990) • Robert Venturi (1991) • Álvaro Siza Vieira (1992) • Fumihiko Maki (1993) • Christian de Portzamparc (1994) • Tadao Andó (1995) • Rafael Moneo (1996) • Sverre Fehn (1997) • Renzo Piano (1998) • Sir Norman Foster (1999) • Rem Koolhaas (2000) • Jacques Herzog a Pierre de Meuron (Herzog & de Meuron) (2001) • Glenn Murcutt (2002) • Jørn Utzon (2003) • Zaha Hadid (2004) • Thom Mayne (2005) • Paulo Mendes da Rocha (2006) • Richard Rogers (2007) • Jean Nouvel (2008) • Peter Zumthor (2009) • Kazujo Sedžimaová a Rjúe Nišizawa (SANAA) (2010) • Eduardo Souto de Moura (2011) • Wang Šu (2012) • Tojoo Itó (2013) • Šigeru Ban (2014) • Frei Paul Otto (2015) • Alejandro Aravena (2016) • Rafael Aranda, Carme Pigemová a Ramón Vilalta (RCR Arquitectes) (2017) • Balkrišna Doši (2018) • Arata Isozaki (2019) • Shelley McNamarová a Yvonne Farrellová (Grafton Architects) (2020) • Anne Lacatonová a Jean-Philippe Vassal (Lacaton & Vassal) (2021) • Diébédo Francis Kéré (2022) • David Chipperfield (2023) • Riken Jamamoto (2024)