Řecká menšina v Česku

Za příslušníky řecké menšiny v Česku jsou považováni občané ČR hlásící se k řecké národnosti, a občané Helénské republiky mající v Česku krátkodobý či trvalý pobyt.

Historie

[editovat | editovat zdroj]
Památník „70 let od příchodu Řeků na Jesenicko 1949 – 2019“
Památník „Řeckým občanům Krnova“ (odhalený 2005)

Vznik této menšiny spadá do období po druhé světové válce. Po skončení řecké občanské války se v letech 1948-1949 usadilo na území tehdejší Československé republiky více než 12 000 emigrantů. Jednalo se převážně o občany levicového zaměření, ale např. i několik desítek válečných zajatců z řad královské armády. V první vlně v roce 1948 dorazilo přes 3000 dětí, na přelomu let 1948–1949 je následovali dospělí – po nezbytné aklimatizaci v karanténních táborech (Lešany u Benešova, Mikulov, Svatobořice u Kyjova, Těchonín[1]).

Přijetí řeckých komunistických uprchlíků do Československa na konci řecké občanské války umožnili členové Komunistické strany Řecka (KKE) žijící v exilu v rumunské Bukurešti. Z počátku se očekávalo, že se uprchlíci brzy vrátí do Řecka, vzhledem k vývoji politické situace se mnozí z nich nakonec naturalizovali jako českoslovenští občané a obecně se asimilovali, často se smísili s místními Čechy nebo s malou, ale významnou menšinou sudetských Němců, kterým bylo po osvobození Československa od nacistické německé okupace dovoleno v něm zůstat. V mnoha případech byli tito řečtí uprchlíci přesídleni do domů, které dříve patřily sudetským Němcům a po odsunu Němců z Československa zůstaly neobydlené. Následovalo usídlení emigrantů v příhraničních okresech z nichž většina se soustředila ve městech Brno, Ostrava, Opava a Krnov v jižním Slezsku a severozápadních Čech, nebo v jejich okolí, kde řecké zemědělské zkušenosti pomohly oživit zemědělskou výrobu na pozemcích, na nichž dříve pracovali sudetští Němci. Migranti byli etnicky různorodí, tvořili je nejen Makedonci, pontští Řekové a kavkazští Řekové, ale také Slovanomakedonci, Aromunci, sefardští Židé a dokonce i malé množství turecky mluvících Řeků nebo Urumů pocházejících z Gruzie a východní Anatolie.

Zpočátku izolovaná skupina se v polovině 50. let adaptovala a postupně se Řekové rozmístili téměř po celé republice. V 70. letech 20. století žilo v celém Československu 15 tisíc Řeků, z toho 900 v Krnově, ve kterém měli zaplnit mezeru po deportovaném německém obyvatelstvu.[2] Část z nich, zejména ti starší, se snažili vrátit po pádu vlády řecké vojenské junty do své vlasti, což se jim dařilo ve větší míře teprve až v 80. letech 20. století.

Současnost

[editovat | editovat zdroj]

Dle výsledků sčítání lidu k 3. 3. 1991 se 3379 občanů ČR hlásilo k řecké národnosti. Podle údajů z roku 2008 se cca 3500 občanů České republiky hlásilo k řecké národnosti[3] a dle údajů z roku 2009 žije v ČR 860 občanů Řecké republiky s krátkodobým, či trvalým pobytem.[4] Většina z nich žije v Praze, ve Slezsku (Krnov, Bruntál, Karviná, Třinec, Zlaté Hory) a na severní Moravě (Šumperk).

Na území ČR dnes existuje deset řeckých komunit ve městech Bohumín, Brno, Havířov, Jeseník, Karviná, Krnov, Ostrava, Třinec, Šumperk a Javorník.[3] Všech těchto deset obcí je součástí Asociace řeckých obcí v České republice. Mimo Asociaci stojí Řecká obec Praha. V ČR působí také mnoho jiných spolků a sdružení, jejichž činnost je spojena s touto menšinou: Společnost přátel Nikose Kazantzakise, Nadační fond Hellenika a Lyceum Řekyň v České republice.

Podle předsedy Asociace řeckých obcí v ČR Christose Bialase se v roce 2011 kvůli nepokojům v Řecku vrátily do Česka desítky rodin a stovky dalších o stěhování uvažují.[2] Do ČR přijíždějí Řekové za prací často na pozvání mezinárodních společností.

Řecké komunity pravidelně pořádají akce kulturního a společenského charakteru, setkání starší i mladší generace. Ve většině obcí probíhá výuka řečtiny a řeckých tanců.

Známí příslušníci menšiny

[editovat | editovat zdroj]
Jana Michailidu, česká politička řeckého původu.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Greeks in the Czech Republic na anglické Wikipedii.

  1. ↑ http://www.techonin.net/historie_obce_rekove.htm
  2. ↑ a b MOTÝL, Ivan. Řekové se vracejí do „svého“ Česka. Týden. Čís. 43/2011, s. 14–15. 
  3. ↑ a b (anglicky)Řecké ministerstvo zahraničí o vztazích s ČR
  4. ↑ ČSÚ: Cizinci podle typu pobytu, pohlaví a státního občanství – k 31. 12. 2009 Archivováno 15. 7. 2021 na Wayback Machine.
  5. ↑ Zemřela Evangelia Čarasová, nejstarší obyvatelka ČR. Novinky.cz [online]. Borgis. 
  6. ↑ https://www.pametnaroda.cz/cs/Joanidis-sotiris-1939
  7. ↑ Karagavrilidis Jordanis[nedostupný zdroj]
  8. ↑ Michal Kenis z Úvalna. Podpis jeho dílny najdete v kostelích u nás i v zahraničí • mujRozhlas. www.mujrozhlas.cz [online]. [cit. 2023-04-02]. Dostupné online. 
  9. ↑ „Zeman na hrad,“ pěje komunista Statis Prusalis. www.parlamentnilisty.cz [online]. [cit. 2011-03-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-06-06. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • BOTU, Antula, KONEČNÝ, Milan: Řečtí uprchlíci. Kronika řeckého lidu v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 1948-1989. Praha 2005
  • CIRONIS, Petros: Akce „Řecké děti 1948“. Dokumenty, vzpomínky a komentáře na emigraci hellénských dětí v roce 1948 do Československa. Rokycany 2001
  • HRADEČNÝ, Pavel: Řecká komunita v Československu. Její vznik a počáteční vývoj (1948-1954). Studijní materiály Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR, Praha 2000
  • MARTINEK, Libor. Spisovatelé řecké národnosti z Jeseníků. In: Okraj a střed v jazyce a v literatuře. Ústí nad Labem: UJEP, 2003. S. 462–467.
  • MARTINEK, Libor. Příspěvek k problematice řecké a slavomakedonské emigrace v Československu a v České republice po 2. světové válce.. In: Slezský sborník. Opava: Slezský ústav AV ČR v Opavě, 2003. Ročník 101, č. 4. S. 470–481.
  • MARTINEK, Libor. K literární tvorbě spisovatelů řecké národnostní menšiny v Československu a České republice Praxitelise Makrise a Sotirise Joanidise. In: ZEMANOVÁ, Zuzana; POŘÍZKOVÁ, Lenka. Cizinec – vyhnanec – přistěhovalec. Sborník příspěvků z mezinárodního sympozia Umění a kultury střední Evropy 2011.. Olomouc: Univerzita Palackého, 2012. S. 251–261.
  • MARTINEK, Libor. Praxitelis Makris – řecký spisovatel píšící česky. Průhledy. Roč. 2009, čís. 1, s. 9–10. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Národnostní menšiny v Česku
Se zastoupením v RVNM
Bez zastoupení v RVNM