Aero A-32 | |
---|---|
Aero AP-32 s motorem Jupiter VI | |
Určení | víceúčelový vojenský letoun |
Výrobce | Aero |
Šéfkonstruktér | Antonín Husník |
První let | 1927 |
Zařazeno | 1928 |
Vyřazeno | 1944 (Finsko) |
Uživatel | Československé letectvo Ilmavoimat |
Vyrobeno kusů | 130 ks |
Vyvinuto z typu | Aero A-11 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Aero A-32 byl československý jednomotorový vojenský dvouplošník, který byl stavěn v modifikaci buď jako doprovodný stíhací nebo jako bitevní letoun. Stroj vychází z typu Aero A-11. První prototyp A-32 vzlétl roku 1927, celkem bylo vyrobeno 130 kusů, z toho 16 kusů bylo dodáno do Finska.
První prototyp ještě s označením „A.11J“ byl zalétán v létě 1927. Jak z názvu vyplývá, jednalo se o pokračovatele úspěšné řady letounů A.11. Do sériového stroje Ab.11.17 byl zamontován licenční hvězdicový devítiválec Walter Jupiter IV o výkonu 309 kW (420 k). Továrna jej v dubnu 1928 nabídla MNO pod označením „A.32“ jako doprovodný stíhací letoun. Prototyp A.32.1 byl zalétán v říjnu 1928 a vojenské letectvo jej převzalo v prosinci. Mezitím se účastnil předvádění v Bulharsku a následně byl také nabízen tureckému letectvu. Na druhém prototypu (A.32.2) se zkoušel motor s válci do W Škoda L o výkonu 330 kW (450 k). Třetí prototyp (A.32.3) měl opět hvězdicový motor Walter Jupiter.
Začátkem roku 1929 firma Aero nabídla tento typ Finsku. Po úspěšném předvedení zástupci finského letectva uzavřeli s továrnou Aero smlouvu na dodání 16 letadel: jednoho A.32IF s řadovým motorem Isotta Fraschini Asso Caccia o výkonu 330 kW (450 k) a 15 A.32GR s hvězdicovým motorem Gnome-Rhône Jupiter. Objednávka byla splněna v červnu (8 strojů)[1] a druhá část v druhé polovině roku 1929. Mezi srpnem a říjnem 1929 bylo dodáno 15 letadel (označení AEj-49 až AEj-64) a jedno v roce 1930. Poslední z nich dosloužil 30. června 1944.[2]
MNO 11. července 1929 objednalo u továrny Aero výrobu šesti AP-32 s motorem Walter Jupiter IV (AP.32.4–AP.32.9) a 19. prosince 1929 následovala zakázka na dalších 25 kusů (AP.32.10–AP.32.34). V návaznosti na zkoušky prototypů a ve spolupráci s VLÚS firma Aero nabídla vylepšenou verzi, jíž v letech 1930–1931 na základě objednávek ze srpna 1930 a ledna 1931 vzniklo 45 kusů (AP.32.35–AP.32.79). Také všechny původní stroje byly na žádost letectva upraveny na vylepšenou verzi (došlo k zesílení trupu, rekonstrukci podvozku, instalaci brzd a nových pumových závěsníků). Formace těchto bitevních a průzkumných letounů se s úspěchem v roce 1930 účastnila vedená velitelem československého letectva, generálem ing. Jaroslavem Fajfrem, národního leteckého mítinku v Bukurešti.[3]
Montáží výkonnějšího motoru Walter Jupiter VI vznikla verze APb.32, které bylo do roku 1932 ve dvou sériích vyrobeno 35 kusů (APb.32.80–APb.32.99 a APb.32.100–APb.32.114).
Jako bitevní sloužily AP.32/APb.32 do poloviny 30. let, kdy je nahradily Letovy Š.328. V roce 1938 byly používány pouze jako cvičné a jako stroje druhé linie. Čtyři armádou zapůjčené AP.32 (výrobních čísel 7, 19, 20 a 42) vytvořily společně se stíhačkami Škoda D.1 v červenci 1935 základ výzbroje Četnických leteckých hlídek.
Během služby u československého letectva bylo ze 114 vyrobených při haváriích zrušeno 43 AP.32/APb.32. Zahynulo v nich 11 pilotů a devět pozorovatelů. Po zániku ČSR se pět AP.32 a jeden APb.32 dostaly jako dědictví po Leteckém pluku 3 do výzbroje Slovenských vzdušných zbraní (náhradní a 12. letka). Ostatní padly do rukou Luftwaffe, která je ještě rok používala u svých cvičných jednotek.
AP.32 a APb.32 byly dvoumístné jednomotorové vzpěrové dvouplošníky s pevným záďovým podvozkem a otevřenými prostory osádky. Kovová kostra trupu byla v přední části kryta hliníkovými plechy, zbytek trupu a dřevěná kostra křídel byly potaženy plátnem. Výztužné sloupky mezi křídly byly z ocelových trubek a opláštěny aerodynamickým obložením ze dřeva. V baldachýnu byla umístěna spádová benzínová nádrž.[4]
AP.32 poháněl vzduchem chlazený hvězdicový devítiválec Walter Jupiter IV o výkonu 309 kW (420 k), APb.32 Walter Jupiter VI o výkonu 330 kW (450 k), s dvoulistou nestavitelnou dřevěnou vrtulí. Výzbroj tvořily dva synchronizované kulomety vz. 28 ráže 7,92 mm v trupu. Pozorovatel ovládal kulometné dvojče vz. 28. Celková zásoba munice činila 1100 nábojů. Pumy do celkové hmotnosti 120 kg u AP.32 a 250 kg u APb.32 mohly být zavěšeny pod spodním křídlem.
V leteckém muzeu Kbely je vystaven letoun Aero AP-32.[5] Tento letoun je částečnou replikou. Byl vyroben v Leteckých opravnách Trenčín v roce 1990 na základě původní technické a výrobní dokumentace. Je opatřen kamufláži Leteckého pluku č. 1 československého letectva, který sídlil na letišti Praha-Kbely. [6]
Ve finském leteckém muzeu v Päijät-Häme je vystaven nekompletní letoun Aero A-32GR (bez motoru).[2]
Při nočním leteckém cvičení 7. června 1935 došlo nedaleko Radějova (okr. Hodonín) k havárii Aero APb-32. Letoun patřící do stavu 13. letky Leteckého pluku 3 tehdy dislokovaného na košickém letišti se po přeletu slovanské vesnice Sobotište dostal do nekontrolované vývrtky a havaroval v katastru obce Radějov. Jeden ze dvou letců na palubě, pozorovatel nadporučík Antonín Šárovec (1904–1980) z letounu vyskočil a s drobnými zraněními se zachránil na padáku. Pilot četař Václav Kopta (nar. 1908) zahynul v hořících troskách letounu po jeho dopadu na zem. Byl pohřben v rodné vesnici, Klecanech za účasti oficiální delegace příslušníků Leteckého pluku 3, kteří u hrobu drželi čestnou stráž, když předtím byla rakev s ostatky pilota vezena na draku letadla[10][11].