L-159 ALCA | |
---|---|
L-159A českého vojenského letectva | |
Určení | lehký bojový letoun (lehký bitevní letoun) cvičný letoun |
Výrobce | Aero Vodochody |
První let | 2. srpen 1997 |
Zařazeno | 2000[1] |
Charakter | ve službě |
Uživatel | Česko Irák USA (civilní uživatelé) |
Výroba | 1997–2003 (L-159A), 2016–2017[2] |
Vyrobeno kusů | 72 (L-159A)[1] |
Cena za kus | 9,5 mil. $ (2015)[3] 13 mil. $ (2003) 15–17 mil. $ |
Varianty | jednomístné (A, E) dvoumístné (B, T1, T2) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Aero L-159 ALCA (Advanced Light Combat Aircraft) je český jednomístný jednomotorový víceúčelový lehký bojový podzvukový letoun. Dvoumístné varianty L-159T1 a L-159B jsou primárně určeny pro výcvik a kondiční létání pilotů, sekundárně mohou působit jako víceúčelové lehké bojové letouny.
Letoun je vybaven pro bojovou činnost proti pozemním i vzdušným cílům a je schopen plnění bojových úkolů ve dne, v noci a za ztížených povětrnostních podmínek. Hlavním určením letounu je přímá letecká podpora. Je rovněž schopen vedení taktického vzdušného průzkumu a vzdušného boje na krátkou vzdálenost. Druhotným určením letounu je plnění výcvikových úloh při přechodu na plnohodnotné bojové letouny (tzv. lead-in-fighter training) a rovněž výcvik v použití zbraňově-navigačního kompletu a samotných zbraní.
Při vývoji letadla konstruktéři vycházeli ze zkušeností s předchozími modely L-39 Albatros a L-39MS / L-59 Super Albatros. Návrhové studie letounu L-159 začaly v roce 1992 a samotný vývoj byl zahájen v roce 1994. V dubnu 1995 se česká vláda zavázala pokrýt 25 % nákladů na vývoj a zakoupit 72 letadel. Tato objednávka ve výši 708 milionů amerických dolarů byla podepsána v červenci 1997.
Dne 12. června 1997 byl slavnostně představen první prototyp stroje a 2. srpna téhož roku se konal první let. Během prvního padesátiminutového letu dosáhlo letadlo rychlost 670 km/h a výšku 5 000 m. První prototyp L-159 byl v dvoumístném provedení (jednalo se o modifikaci trupu letounu L-59), druhý už splňoval požadavek armády na jednomístný stroj a stal se předlohou pro sériovou výrobu. Jednomístná verze ALCA vzlétla poprvé 18. srpna 1998 a veřejnosti byla představena na leteckém dni CIAF 29. srpna 1998 v Hradci Králové.
Dne 10. dubna 2000 byly na letecké základně v Čáslavi předány armádě první 2 sériové kusy L-159A pro účely armádních zkoušek. Přejímací řízení bylo ukončeno 29. prosince 2000 a letadla byla oficiálně zařazena do výzbroje [4]. Do konce roku 2003 bylo českému letectvu dodáno všech 72 letounů L-159A. V červnu 2006 podepsalo Ministerstvo obrany ČR se společností Aero Vodochody smlouvu o přebudování čtyř letadel L-159A na dvoumístnou cvičnou verzi L-159T1. První takto upravené letadlo vzlétlo 8. března 2007 a všechny čtyři stroje varianty L-159T1 byly české armádě dodány v listopadu 2007.[5]
Konstrukce letadla vychází z typu L-59, přičemž křídla byla zesílena a získala třetí pár závěsníků. Přední část trupu byla prodloužena a rozšířena, aby se do ní dal umístit radiolokátor s rozměry 560 x 370 mm. L-159 je dolnoplošník s přímým lichoběžníkovým křídlem. Životnost draku stroje je 12 000 letových hodin nebo 30 let provozu. Podvozek letadla spolu s robustní konstrukcí draku umožňují L-159 přistávat a vzlétat i z nezpevněných ploch.
V letounech L-159T1 a L-159B došlo k jistým konstrukčním úpravám, aby se získalo místo pro dalšího člena posádky, avšak u každé verze se s tím vývojáři vypořádali jinak. Z nosu L-159T1 byl odstraněn palubní radar a místo něj tam přemístili zařízení, které se původně nacházelo za pilotem. Takovým způsobem získali konstruktéři prostor pro instruktora.[6] Verze L-159B získala prostor pro druhého člena posádky na úkor jedné palivové nádrže, čímž se zkrátil maximální dolet na 2360 km. Dalším výrazným rozdílem mezi L-159B a jednomístným provedením je nástavec na tankování, který se nachází v pravé přední části trupu letadla.
Pilot letadla sedí v lehce opancéřované kabině. Bezpečnost pilota v nouzové situaci zajišťuje vystřelovací sedadlo VS 2-C kategorie 0-0, další ze špičkových produktů českého leteckého průmyslu. Překryt kabiny se v závislosti na rychlosti letu buď odhazuje nebo se tříští jeho skleněná výplň pomocí malých detonačních náloží. Sedadlo umožňuje katapultaci v nulové výšce a při nulové rychlosti. Kokpit je před nepřátelskou střelbou chráněný zboku kompozitním, keramickým pancéřováním a zespodu pancéřovou deskou. Kabina pilota je moderní "skleněné" koncepce, založená na primárním přístroji HUD a dvojicí barevných MFD. Letové údaje jsou zobrazovány na průhledovém displeji (HUD) a na dvou barevných multifunkčních LCD displejích. V kokpitu je využit koncept HOTAS (Hands-On-Throttle-And-Stick), tj. nejdůležitější ovládací prvky jsou umístěny na plynové a řídicí páce. Řízení letadla je hydraulicko-mechanické. Záložní přístroje jsou elektro-mechanické či tlakové ADI, HSI, rychloměr/machmetr a výškoměr, doplněné záložním umělým horizontem a variometrem. Sestavu doplňují palubní hodiny, kapalinový kompas, ukazatel přetížení a signalizátor úhlu náběhu. Kabina je kompatibilní s brýlemi nočního vidění (NVG).
Pro plnění těchto úkolů je letoun vybaven moderním avionickým systémem, tzv. integrovaným zbraňově-navigačním kompletem (ZNK), jehož architektura je vybudována okolo sběrnice MIL-STD-1553 s dvojicí řídicích počítačů. Dodavatelem a integrátorem systému byla firma Boeing. ZNK umožňuje pilotovi řešit navigační úlohy a úkoly boje proti vzdušným a pozemním cílům a za letu měnit konfiguraci systémů a zobrazení informací na palubě podle okamžité potřeby. Součástí ZNK jsou následující systémy:
Letoun je dále vybaven řadou opatření pro zvýšení pravděpodobnosti přežití, mezi které patří ochrana palivových nádrží vháněním dusíku nad hladinu paliva (systém OBIGGS) a ochrana pilotního prostoru kompozitovým pancéřováním.
Výrazným pomocníkem pro létající i pozemní personál představují monitorovací systémy. Na letounu jsou instalovány tři: AMOS, FRAME a EMS.
Systém AMOS, produkt české firmy Speel Praha, sbírá informace z různých systémů letounu, ukládá je v jednotce sběru dat FDAU a umožňuje jejich využití jak přímo za letu (kritické a další informace o činnostech systémů se zobrazují pilotovi na MFD), tak po jejich stažení do pozemní jednotky i jejich vyhodnocení pro účely následné údržby nebo poletového rozboru činnosti pilota. Závady, indikované systémem AMOS mají návaznost v systému vyhledávání a odstraňování příčin závad v technické dokumentaci letounu a tvoří tak funkční celek. Při poletovém rozboru pilota jsou současně k dispozici záznamy z HUD a MFD a vizualizace letounu v prostoru, trajektorie jeho letu, detailní hodnoty jednotlivých parametrů v čase, a řada dalších funkcí.
Systém FRAME sleduje pomocí snímačů na draku letounu únavové zatížení jeho konstrukce a tak výrazně napomáhá při predikci a řízení "olétanosti" flotily letounů a umožňuje maximální využití životnosti stroje úpravou spektra zatížení v provozu jednotlivých letounů.
Systém EMS (Engine Monitoring System) snímá data z provozu motoru podobně jako AMOS sleduje systémy letounu. Umožňuje řídit a plánovat údržbu motoru, vyhledávat a odstraňovat příčiny závad a při použití systému ERMS řídit celou flotilu motorů.
Vleklé problémy s motorem Lotarev DV-2 a jeho regulací především v letounu verze L-59E byly radikálně odstraněny instalací nového motoru se zvýšeným tahem Honeywell/ITEC F-124GA-100. Tento moderní turbodmychadlový motor má velmi rychlou akceleraci, jeho modulární koncepce umožňuje relativně snadnou a levnou údržbu výměnou jednotlivých modulů bez nutnosti měnit celý motor. Regulaci chodu motoru zabezpečuje dvojitý plně elektronický systém FADEC s hlavním a záložním řídicím počítačem. Páka ovládání motoru již není s motorem spojena táhlem, ale pouze předává po kabelu signál o své poloze elektronickému řízení.
Řízení letounu je hydraulicko-mechanické, příčné a podélné kanály řízení mají vřazeny hydraulické posilovače, směrovka je ovládána mechanicky táhly. V ovládání letounu napomáhá pilotovi systém automatického řízení (AFCS), který je tvořen autopilotem a tlumičem stranových kmitů.
Autonomní provoz na letišti bez použití pozemních zdrojů energie umožňuje pomocná energetická jednotka APU Safír-5F z PBS Velká Bíteš, která za letu slouží jako pohon pro záložní zdroje elektrické energie a tlaku v hydraulické soustavě, či pro spouštění motoru jak na zemi tak i za letu. Přistávací zařízení s nízkotlakými pneumatikami a celková koncepce letounu umožňuje pro tuto kategorii letadel zcela unikátní provoz z nezpevněných vzletových a přistávacích ploch. Pohybu stroje po letištní ploše napomáhá hydraulický systém natáčení příďového kola (NWS Nosewheel Steering System), rovněž novinka u vodochodských strojů.
Velká pozornost při konstrukci stroje byla věnována ulehčení obsluhy a údržby letounu pozemním personálem. Pilot je vybaven systémem generování kyslíku na palubě (OBOGS), takže není nutné plnění v průběhu letové akce. Palivový systém lze plnit centrálně tlakovým způsobem. Letoun má systém rychlé informace o technickém stavu, na centrálním panelu údržby je umístěn "semafor" se třemi žárovkami, zelená propouští letoun k další letové činnosti, oranžová a červená definují kritičnost detekované závady. Ke zlepšení údržby a obsluhy přispívá řada dalších "drobností", jako například samohybná vlečná oj s vlastním motorem, která umožňuje manipulaci s letounem bez přítomnosti tažného vozidla, apod.
Česká armáda objednala (v roce 1997)[7] a v letech 1999 až 2003 obdržela 72 kusů jednomístné varianty L-159A[8]. Původně byly dislokovány na letištích Čáslav a Náměšť nad Oslavou, v roce 2013 bylo ve stavu 25 letounů (19 L-159A + 6 L-159T1[9]) u 212. taktické letky v Čáslavi, zbylé byly uskladněny a hledal se pro ně kupec. Za faktory snižujícími jejich prodejnost byly považovány mj. absence vlastních palubních zbraní (všechny zbraně jsou podvěsné) a systému pro doplňování paliva za letu, stejně jako skutečnost, že řada důležitých dílů pochází ze Spojených států, které ovšem do mnoha zemí díly nejsou ochotny z politických důvodů dodávat.
Na konci listopadu 2013 oznámil ministr Vlastimil Picek, že o 28 uskladněných letounů (z toho čtyři na náhradní díly) má vážný zájem americká firma Draken International podnikající v sektoru leteckého výcviku (její letouny simulují protivníka při výcviku vzdušného boje). Odhadovaná cena za všechny letouny byla 434 až 516 milióny korun. Další náklady měly být spojeny se zprovozněním letadel.[10] Vláda Jiřího Rusnoka schválila dne 2. ledna 2014 prodej až 28 letounů L-159 společnosti Draken International za celkovou částku 21,72 až 25,8 milionů USD, tj. 15,5 až 18,5 milionů korun za jeden stroj. Práce spojené s uvedením letounů do provozu byly hrazeny americkou stranou.[11] V roce 2015 projevilo zájem o 12 jednomístných a dva dvoumístné bitevníky irácké letectvo. Počet dodaných letounů společnosti Draken International se proto snížil z 28 na 21 strojů. Od konce května 2016 nasazuje irácká armáda bitevníky L-159 v boji proti islamistům.[12][13]
2340 kg zbraní či jiných podvěsů na sedmi vnějších závěsech (tři pod každým křídlem a jeden pod trupem)