Alain Juppé | |
---|---|
Alain Juppé roku 2015 | |
163. premiér Francie | |
Ve funkci: 17. května 1995 – 2. června 1997 | |
Prezident | Jacques Chirac |
Předchůdce | Édouard Balladur |
Nástupce | Lionel Jospin |
Stranická příslušnost | |
Členství | Unie pro lidové hnutí Sdružení pro republiku Les Républicains |
Rodné jméno | Alain Marie Juppé |
Narození | 15. srpna 1945 (79 let) Mont-de-Marsan Francie |
Choť | Christine Leblondová (1965–1993) Isabelle Legrand-Bodinová (od 1993) |
Děti | Laurent Marion Clara |
Alma mater | Pařížský institut politických věd (do 1968) École Nationale d'Administration (1970–1972) Lyceum Ludvíka Velikého École normale supérieure |
Profese | politik a diplomat |
Náboženství | římskokatolické |
Ocenění | Národní řád Quebecu (1996) Národní řád Pobřeží slonoviny (2012) Národní řád za zásluhy velkokříž Řádu za zásluhy Polské republiky velkodůstojník Řádu čestné legie … více na Wikidatech |
Webová stránka | www |
Commons | Alain Juppé |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Alain Marie Juppé (* 15. srpen 1945 Mont-de-Marsan) je francouzský konzervativní politik, v letech 1995–1997 premiér Francie a mezi roky 2006–2019 starosta Bordeaux.
V letech 1995–1997 byl premiérem Francie. Vedl dva kabinety. Zastával ovšem i řadu dalších vládních funkcí: ministr rozpočtu (1986–1988), ministr zahraničních věcí (1993–1995, 2011–2012), ministr životního prostředí (2007), ministr obrany (2010–2011). Od roku 1995 je s výjimkou let 2004 až 2006 nepřetržitě starostou města Bordeaux, tj. i v době, kdy byl francouzským premiérem a kdy vykonával další ministerské funkce.
Byl představitelem konzervativní politické strany Rassemblement pour la République, kterou v letech 1994–1997 i vedl. Strana pak roku 2002 spoluvytvořila nový pravicový subjekt Union pour un Mouvement Populaire, který Juppé vedl v letech 2002-2004, než ho vystřídal Nicolas Sarkozy. Juppé patřil k hlavním bojovníkům za sjednocení pravicových sil ve Francii.
Jeho návrh na redukci sociálního státu vyvolal ve Francii roku 1995 mohutnou vlnu protestů, včetně série generálních stávek. Šlo o největší sociální nepokoje od roku 1968.
Na přelomu 80. a 90. let jako zástupce pařížského starosty kryl fiktivní zaměstnávání sedmi osob, které ve skutečnosti pracovaly pro politickou stranu, jejíž byl generálním tajemníkem. V roku 2004 za to byl odsouzený pro trestný čin zneužívání veřejných prostředků města Paříže na 18 měsíců podmínečného vězení a dostal zákaz 10 let vykonávat veřejné funkce. Při odvolání mu byl snížen trest na 14 měsíců a zákaz vykonávat politické funkce omezen na jeden rok.[1]