Albert Jäger, OSB | |
---|---|
Albert Jäger, r. 1854 | |
Poslanec Říšské rady | |
Ve funkci: 1867 – 1870 | |
Poslanec Dolnorakouského zemského sněmu | |
Ve funkci: 1865 – 1866 | |
Poslanec Tyrolského zemského sněmu | |
Ve funkci: 1867 – ??? | |
Rektor Vídeňské univerzity | |
Ve funkci: 1865 – 1866 | |
Předchůdce | Josef Hyrtl |
Nástupce | Josef Kisser |
Narození | 8. prosince 1801 Schwaz Habsburská monarchie |
Úmrtí | 10. prosince 1891 (ve věku 90 let) Innsbruck Rakousko-Uhersko |
Profese | historik, pedagog, spisovatel, vysokoškolský učitel a politik |
Náboženství | katolická církev |
Ocenění | Řád Františka Josefa |
Commons | Albert Jäger |
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Albert Jäger (8. prosince 1801 Schwaz – 10. prosince 1891 Innsbruck[1][2]) byl rakouský katolický kněz, historik a politik z Tyrolska, v 2. polovině 19. století poslanec Říšské rady.
Jeho otec byl pekařem, který zchudl v důsledku požáru města Schwaz roku 1809. Albert vychodil gymnázium v Bolzanu, potom absolvoval soukromé kurzy filozofie. Působil jako učitel v rodině Josepha von Giovanelliho. Roku 1825 vstoupil do benediktinského opatství Marienberg v jihotyrolském Vinschgau. Navštěvoval kněžský seminář v Brixenu. Setkal se s církevními historiky. Byl vysvěcen na kněze a vyučoval na gymnáziu v Meranu. V roce 1841 se stal vychovatelem v rodině Clemense Brandise v Innsbrucku, kde využíval bohaté archivní fondy pro své historické bádání. V roce 1845 se stal suplentem a následujícího roku profesorem dějin na Innbrucké univerzitě. Roku 1849 se stal ředitelem gymnázia v Meranu. Roku 1851 ho ministr Leopold Lev Thun-Hohenstein povolal jako profesora rakouských dějin na Vídeňskou univerzitu. Zasadil se o založení ústavu pro studium rakouského dějezyptu (Institut für österreichische Geschichtsforschung), v jehož čele stál v letech 1854–1869. V roce 1854/1855 byl děkanem a roku 1865/1866 rektorem Vídeňské univerzity. Od 14. května 1847 byl členem vídeňské akademie věd.[2][1]
Byl i politicky aktivní. Už v letech 1865–1866 usedl na Dolnorakouský zemský sněm jako virilista (z titulu své funkce rektora). 30. ledna 1867 byl zvolen na Tyrolský zemský sněm v obvodu Hall in Tirol, za kurii venkovských obcí.[2] Zemský sněm ho 1. března 1867[2] zvolil i do Říšské rady (tehdy ještě volené nepřímo) za kurii venkovských obcí v Tyrolsku. 27. ledna 1870 rezignoval v rámci hromadné rezignace poslanců za Tyrolsko poté, co na předchozí schůzi Říšské rady nebylo přijato usnesení, že Tyrolané nejsou Rakušany.[3]
Publikoval historické práce jako Die alte ständische Verfassung Tirols (vydáno 1848) nebo Der Streit des Cardinals Nicolaus... (1861). Roku 1853 mu byl udělen Řád Františka Josefa.[2]