Alice Sasko-Koburská
| Alice Sasko-Koburská | |
|---|---|
| hesenská velkovévodkyně | |
 Alice Sasko-Koburská | |
| Doba vlády | 13. června 1877 – 14. prosince 1878 |
| Úplné jméno | Alice Maud Mary |
| Křest | 2. června 1843 |
| Narození | 25. dubna 1843 Buckinghamský palác, Londýn, Anglie, Spojené království |
| Úmrtí | 14. prosince 1878 (ve věku 35 let) Darmstadt, Hesenské velkovévodství, Německé císařství |
| Předchůdce | Matilda Karolína Bavorská |
| Nástupce | Viktorie Melita Sasko-Koburská |
| Manžel | Ludvík IV. Hesenský |
| Potomci | Viktorie Hesensko-Darmstadtská Alžběta Ruská Irena Hesensko-Darmstadtská Arnošt Ludvík Hesenský Fridrich Hesenský Alexandra Fjodorovna Ruská Marie Hesensko-Darmstadtská |
| Dynastie | Koburkové |
| Otec | Albert Sasko-Kobursko-Gothajský |
| Matka | královna Viktorie |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Alice Sasko-Koburská, plným jménem Alice Maud Mary (25. dubna 1843, Londýn – 14. prosince 1878, Darmstadt) byla jako manželka velkovévody Ludvíka IV. od 13. června 1877 až do své smrti v roce 1878 hesenská a porýnská velkovévodkyně. Byla třetím dítětem a druhou dcerou královny Viktorie Britské a prince Alberta Sasko-Kobursko-Gothajského. Alice byla prvním z devíti dětí královny Viktorie, které zemřelo, a jedním ze tří, které zemřelo před jejich matkou, která zemřela v roce 1901. Její život byl od otcovy smrti v roce 1861 tragédií.
Alice strávila své rané dětství ve společnosti svých rodičů a sourozenců a cestovala mezi britskými královskými rezidencemi. Její vzdělání bylo navrženo blízkým přítelem a poradcem prince Alberta, Christianem Friedrichem, baronem Stockmarem, a zahrnovalo praktické činnosti, jako je vyšívání a práce se dřevem, a jazyky jako francouzština a němčina. Když její otec v prosinci 1861 smrtelně onemocněl, Alice ho až do jeho smrti ošetřovala. Po jeho smrti vstoupila královna Viktorie do období intenzivního smutku a Alice strávila dalších šest měsíců jako neoficiální sekretářka své matky. Dne 1. července 1862 se Alice provdala za nezletilého německého prince Ludvíka Hesenského. Obřad, konající se v Osborne House, královna popsala jako „spíše pohřeb než svatbu“. Alicin život v Darmstadtu byl nešťastný v důsledku zbídačení, rodinných tragédií a zhoršujících se vztahů s manželem a matkou.
Alice projevila zájem o ošetřovatelství, zejména o práci Florence Nightingalové. Když se Hesensko zapojilo do prusko-rakouské války, Darmstadt se zaplnil zraněnými; Alice v pokročilém stádiu těhotenství věnovala hodně svého času vedení polních nemocnic.[1] Jedna z jejích organizací, Dámský cech princezny Alice, převzala velkou část každodenního provozu státních vojenských nemocnic. V roce 1877 se Alice po nástupu svého manžela na trůn stala velkovévodkyní, přičemž její povinnosti dále zatěžovaly její zdraví. Koncem roku 1878 se na hesenském dvoře rozšířil záškrt. Alice pečovala o svou rodinu více než měsíc, než sama onemocněla a později toho roku zemřela.
Princezna Alice byla sestrou Eduarda VII. Britského a německé císařovny Viktorie (manželka Fridricha III.), matkou císařovny Alexandry Fjodorovny Ruské (manželka Mikuláše II.) a babičkou z matčiny strany královny Louise Švédské (druhá manželka Gustava VI. Adolfa) a Louise Mountbattena, 1. hraběte Mountbattena z Barmy (poslední místokrál Indie). Další dcera, Alžběta, která se provdala za velkoknížete Sergeje Alexandroviče Ruského, byla stejně jako Alexandra a její rodina zabita bolševiky v roce 1918.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Původ, dětství a mládí
[editovat | editovat zdroj]Alice, zvaná Alix, se narodila v Buckinghamském paláci v Londýně jako třetí z devíti dětí britské královny Viktorie a jejího manžela prince Alberta.
,_and_Princess_Alice,_later_Grand_Duchess_of_Hesse_and_by_Rhine_(1843-78).jpg)
Princezna dostala své první jméno díky premiéru Williamu Lambovi, královnině oblíbenci, jenž měl toto jméno v oblibě. Druhé jméno Maud (staroanglická verze jména Matylda) dostala po své kmotře, princezně Žofii Matyldě Gloucester, sestřenici Jiřího III., jméno Marie proto, že se narodila v tentýž den jako její teta Marie, vévodkyně z Gloucesteru, dcera Jiřího III. Křest proběhl v kapli Buckinghamského paláce 3. června.
Její narození bylo nicméně přijato se smíšenými pocity, Královská tajná rada poslala princi Albertovi gratulaci a kondolenci proto, že se narodila další dcera.
Viktorie i Albert preferovali monarchii založenou na rodinných ctnostech a tomu odpovídal i způsob výchovy jejich potomků. Tu připravil její otec a jeho blízký přítel, baron Stockmar. Byla vychovávána spolu s jejími dvěma staršími sourozenci ve velmi skromných podmínkách, učili se mj. i vařit, pracovat na zahradě či stolařským pracím. Alice byla fascinovaná životem obyčejných obyvatel Balmoralu, kde byla nejšťastnější. V roce 1854, v době krymské války, navštěvovala jedenáctiletá Alice spolu s matkou a starší sestrou londýnské špitály pro raněné vojáky.
Byla nejcitlivější z celé rodiny a velmi vnímavá k utrpení ostatních. Nejsilnější vztah měla s bratrem Eduardem (budoucím králem Eduardem VII.) a starší sestrou Viktorií (budoucí německou císařovnou), proto velmi těžce nesla, když se Viktorie v roce 1858 provdala za Fridricha III. Pruského.
Byla oporou své babičky (princezna Viktorie Sasko-Kobursko-Saalfeldská) v nemoci a po její smrti, když se královna Viktorie zhroutila, stala se i její oporou. Královna psala o své dceři svému strýci, belgickému králi Leopoldu I.: "Dobrá, drahá Alice, plná citu, lásky a starosti o mne.". Princezna pečovala i o nemocného otce, prince Alberta, po jehož smrti se stala neoficiálním matčiným zástupcem (přitom jí napomáhala její mladší sestra Luisa).
Manželství a potomci
[editovat | editovat zdroj]
1. července roku 1862 se provdala za hesenského prince Ludvíka a stala se princeznou hesenskou (von Hessen und bei Rhein). Svatba se konala na zámku Osborne na ostrově Wight; v den svatby udělila královna Viktorie velkovévodovi Ludvíkovi titul královská výsost (ten však platil jen ve Spojeném království). Alice s manželem se usadili v hesenské metropoli Darmstadtu.
13. června 1877 zemřel bez potomků velkovévoda hesenský Ludvík III. a na hesenský trůn nastoupil Alicin manžel jako Ludvík IV., stav se tak velkovévodou a Alice velkovévodkyní.
Z jejich manželství vzešlo sedm potomků (dva chlapci a pět dívek):
- Viktorie Hesensko-Darmstadtská (5. dubna 1863 – 24. září 1950), ⚭ 1884 Ludvík z Battenbergu (24. května 1854 – 11. září 1921)
- Alžběta Hesensko-Darmstadtská (1. listopadu 1864 – 18. července 1918), po konverzi přijala jméno Alžběta (Jelizaveta) Fjodorovna, zavražděna bolševiky ⚭ 1884 Sergej Alexandrovič Romanov (11. května 1857 – 17. února 1905), ruský velkokníže, zavražděn atentátníkem
- Irena Hesensko-Darmstadtská (11. července 1866 – 11. listopadu 1953), ⚭ 1888 Jindřich Pruský (14. srpna 1862 – 20. dubna 1929)
- Arnošt Ludvík Hesenský (25. listopadu 1868 – 9. října 1937), poslední hesenský vekovévoda,
- ⚭ 1894 Viktorie Melita Sasko-Koburská (25. listopadu 1876 – 2. března 1936), rozvedli se v roce 1901
- ⚭ 1905 Eleonora ze Solms-Hohensolms-Lich (17. září 1871 – 16. listopadu 1937)
- Fridrich Hesenský (7. října 1870 – 29. května 1873)
- Alexandra Fjodorovna Ruská (6. června 1872 – 17. července 1918), ⚭ 1894 Mikuláš II. Alexandrovič (18. května 1868 – 17. července 1918), polský král, finský velkokníže a ruský car v letech 1894–1917, po bolševické revoluci v Rusku v roce 1917 byla spolu s manželem a rodinou zavražděna ve vyhnanství
- Marie Hesenská (24. května 1874 – 16. listopadu 1878)
Z Aliciných dětí čtyři skončily tragicky: nejmladší syn Fridrich zemřel ve věku dvou let na následky vnitřního krvácení po zranění, když vypadl při hře se svým starším bratrem z okna Aliciny ložnice (byl hemofilik a nebyla šance na jeho záchranu), a nejmladší dcerka Marie zemřela ve čtyřech letech na tyfus (kterým se posléze nakazila a na něj později zemřela i Alice). Nejtragičtější konec však čekal obě její dcery provdané do Ruska za členy vládnoucí dynastie Romanovců – Alix (ruská carevna Alexandra Fjodorovna) byla spolu s celou svou rodinou 17. července roku 1918 zavražděna bolševiky, o pouhý den později pak s dalšími členy dynastie byla zavražděna její starší sestra Alžběta.
Charitativní činnost
[editovat | editovat zdroj]Alicina povaha i výchova ji vedly k intenzivní charitativní činnosti a k péči o potřebné. Byla následovnicí Florence Nightingalové (průkopnice organizované ošetřovatelské péče pro raněné vojáky), a např. pro péči o raněné v prusko-rakouské válce (v níž Hesensko stálo na straně Rakouska) v roce 1866 založila s Ludvíkem Alice-Frauenverein (Unie žen), která měla školit zdravotní sestry a pomocný personál. Založila rovněž "Alicinu nemocnici", která je v Darmstadtu dodnes.
Po porážce ve válce bylo vévodství rozvráceno, většina jeho obyvatel zbídačená. Vévodská rodina vedla krajně skromný způsob života, zcela se odlišující od obvyklých představ o královském přepychu.
Alice se sama starala o děti, věnovala mnoho pozornosti jejich výchově a vzdělání, snažíc se jim vštípit, že není vhodné pyšnit se svým původem, ale že o lidech je třeba soudit podle jejich činů, že v životě je třeba se chovat vždy čestně…
Udržovala kontakty s mnoha známými osobnostmi své doby, např. s Brahmsem či Tennysonem. Sama byla obdařena výrazným hudebním a uměleckým nadáním a podporovala umění jako rozšíření svých dobročinných činností.
Smrt
[editovat | editovat zdroj]V listopadu roku 1878, po návratu z cest po Evropě, celá rodina vyjma Alice a Alžběty onemocněla záškrtem a Alice, pečujíc o své blízké, posléze onemocněla rovněž. Když totiž v důsledku nemoci zemřela 16. listopadu nejmladší dcerka – Marie, Alice před ostatními dětmi smrt jejich sestřičky tajila, po neustálých otázkách syna Ernesta Ludvíka však dětem tuto zlou zprávu sdělila, políbivši je přitom – a nakazila se. Vyčerpaná náročnou péčí o děti, oslabená žalem, podlehla nemoci 14. prosince, čtyři týdny po Marii, ve věku 35 let. Byla pohřbena v rodinné hrobce v Rosenhöhe v Darmstadtu.
Dědičná zátěž
[editovat | editovat zdroj]Alice byla jedním z potomků královny Viktorie, kteří po ní zdědili gen hemofilie; skrze její dcery se rozšířil do několika evropských panovnických rodin.
V roce 1872 byla hemofilie diagnostikována u Alicina syna Fridricha. Diagnóza znamenala pro evropské královské domy otřes: uběhlo dvacet let od chvíle, kdy královna Viktorie přivedla na svět hemofilického syna Leopolda, a Fridrichova nemoc byla první indicií skutečnosti, že tato porucha krvetvorby je dědičná a pochází právě od Viktorie. Následující rok Fridrich utrpěl nehodu, když vypadl z okna na dřevěné schody a zemřel na krvácení do hlavy.
Přinejmenším dvě z Aliciných dcer byly rovněž nositelkami dispozice k nemoci – hemofilií trpěli dva ze tří synů Ireny (pruští princové Valdemar a Jindřich) a jediný syn Alix, ruský cesarevič Alexej Nikolajevič (pravděpodobně byla nějaká nositelka i mezi jeho sestrami, všechny však zemřely bezdětné). Syn Ernest Ludvík nemoc nezdědil a dcera Viktorie nositelkou zřejmě také nebyla. O dalších dvou dcerách se v tomto směru nic neví – Marie zemřela v dětství a Alžběta byla bezdětná.
Zajímavosti
[editovat | editovat zdroj]Přes svou dceru Viktorii, matku Alice Battenberg, je velkovévodkyně Alice prababičkou Filipa Mountbattena, manžela královny Alžběty II.
Vývod z předků
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ DROMI, Shai M. Above the Fray: The Red Cross and the Making of the Humanitarian NGO Sector. Chicago, IL: University of Chicago Press 240 s. Dostupné online. S. 96. (anglicky)
Bibliografie
[editovat | editovat zdroj]- G. Noel: Princess Alice. Londýn 1974;
- Bennett: Queen Victoria’s Children. Londýn 1980;
- N. Epton: Victoria and her daughters. Londýn 1971.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Galerie Alice Sasko-Koburská na Wikimedia Commons- Obrázky, zvuky či videa k tématu Alice Sasko-Koburská na Wikimedia Commons
| Hesenská velkovévodkyně | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Matilda Karolína Bavorská |
1877–1878 Alice Sasko-Koburská |
Nástupce: Viktorie Melita Sasko-Koburská |
