Andrej Bubnov | |
---|---|
Stranická příslušnost | |
Členství | Komunistická strana Sovětského svazu |
Narození | 22. březnajul. / 3. dubna 1884greg. Ivanovo |
Úmrtí | 1. srpna 1938 (ve věku 54 let) popraviště a hřbitov Kommunarka |
Místo pohřbení | popraviště a hřbitov Kommunarka |
Alma mater | Ruská státní zemědělská univerzita |
Profese | politik a voják |
Ocenění | Řád rudého praporu Leninův řád |
Commons | Andrei Bubnov |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Andrej Sergejevič Bubnov (rusky Андрей Сергеевич Бубнов; 22. březnajul./ 3. dubna 1884greg., Ivanovo – 1. srpna 1938, Moskva)[1] byl bolševický vůdce a člen Levé opozice.
Andrej Bubnov se narodil v Ivanovu do rodiny obchodníka. Studoval na moskevském agrárním institutu a v roce 1903 se připojil k Ruské sociálně demokratické dělnické straně[1]. Když se téhož roku strana rozdělila na bolševiky a menševiky, dal Bubnov přednost prvně jmenované frakci.
V roce 1909 se Bubnov stal bolševickým agentem v Moskvě, ale následující rok byl uvězněn. Po propuštění začal organizovat bolševickou konferenci v Nižním Novgorodu[1] a přispívat do stranického deníku Pravda.
Roku 1916 byl Bubnov zatčen a poslán na Sibiř. Do Moskvy se vrátil po únorové revoluci. Připojil se k moskevskému sovětu a spolu se Zinověvem, Kameněvem, Leninem, Sokolnikovem, Stalinem a Trockým stal jedním ze sedmi členů politbyra. Jako člen vojenského revolučního výboru pomohl Bubnov organizovat říjnovou revoluci.
Během ruské občanské války se Bubnov připojil k Rudé armádě a bojoval na Ukrajinském frontu. Po Leninově smrti roku 1924 se stal členem Levé opozice.
Roku 1923 Bubnov podepsal Deklaraci 46,[1] následující rok však podporoval Stalina, za což byl odměněn postem lidového komisaře pro vzdělávání, v němž nahradil Anatolije Lunačarského.
Roku 1937 byl Bubnov vyloučen z politbyra, později byl zatčen a 1. srpna 1938 popraven. Roku 1956 byl rehabilitován.[1]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Andrei Bubnov na anglické Wikipedii.