Climategate

Tento článek potřebuje úpravy.

Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.

---

Konkrétní problémy: místy nečesky, strojový překlad nebo něco podobného; zdvojené věty

Sídlo Climate Research Unit (budova Huberta Lamba)

Termínem Climategate či spor o e-maily Climate Research Unit (CRU) bývá označována aféra, která začala v listopadu 2009 na oddělení pro výzkum klimatu (Climate Research Unit) na University of East Anglia. V tomto období proběhl kybernetický útok na server tohoto oddělení. Dle policejního vyšetřování šlo o velmi sofistikovaný a synchronizovaný útok, při kterém bylo použito maskování útoku, známé z kriminálního prostředí.^[1] Neznámí pachatelé stáhli data mailového serveru a získali tak tisíce e-mailů a dalších dokumentů CRU, které pocházely z let 1996–2009. E-maily klimatologů byly zveřejněny několik týdnů před celosvětovým summitem o klimatu v Kodani (7.-18. prosince 2009) na více veřejných serverech na Internetu.^[2] Některé zdroje se snažily tvrdit, že za útokem stojí Rusko, ale to nebylo věrohodně potvrzeno, policejní vyšetřování nenašlo pachatele.^[3][1] Hacker, který se v roce 2013 označil za autora útoků, rozeslal v roce 2013 s poslední várkou e-mailů prohlášení, kde říká, že jeho mateřštinou není angličtina a že není z USA ani Británie. Rovněž uvádí, že jednal sám na vlastní pěst. "Žádné spiknutí, žádní placení hackeři, žádné ropné firmy. Nenaplánovali to američtí republikáni."^[4]

Na zveřejnění e-mailů první zareagovali na svých blozích lidé, kteří nesouhlasí s vědeckým pohledem klimatologů^[5][6][7][8] na antropogenní příčiny klimatické změny.^[9] Název „Climategate“ poprvé uvedl ve svém článku sloupkař Delingpole.^{[10][pozn. 1]} V blozích tvrdili, že e-maily potvrzují netransparentní utajování dat a obcházení zákona o právu na informace. Za hlavní skandál e-mailů tzv. klimaskeptici prohlásili pasáže odhalující pozadí vzniku tzv. hokejkového grafu.^[11][12] CRU tato obvinění odmítla s tím, že věty z e-mailů byly vytrženy z kontextu a ve skutečnosti pouze reflektovaly počestnou výměnu vědeckých myšlenek.^[13][14] K dalším odhalením patřily například postupy obsazování redakčních rad vědeckých časopisů lidmi se stejnými názory a omezením přístupu autorů nepodporujících teorie antropogenních vlivů na klima.^[zdroj?]

Velká média zveřejnila tuto kauzu přesně v den zahájení mezinárodních jednání o opatřeních k zabránění dalšího oteplování v Kodani dne 7. prosince 2009.^[15][16][17] Údajný hacker s přezdívkou „Mr. FOIA“ rozeslal na tzv. „klimaskeptické“ weby, e-mail s vysvětlením načasování: „Říkal jsem si, buď to udělám já nebo nikdo, buď teď nebo nikdy… Do Kodaně měl přijet celý ten cirkus. Po něm by mohlo být už pozdě…. Nemůžeme vyhazovat biliony z okna a předstírat, že ty peníze nebudou někde jinde bolestně chybět… Miliony lidí trpí podvýživou, nemocemi, násilím, negramotností a nemohou si takový luxus dovolit. Cena za „ochranu klimatu“ a její kumulativní náklady jinak ublíží milionům lidí v příštích generacích.“^[4] Navíc k tomu stanice Fox vytvořila a stejný den vysílala 17minutový rozhovor s „klimaskeptikem“ Bretem Baierem.^[18] S ohledem na načasování celé kampaně prohlásili vědci, političtí představitelé i mediální odborníci únik e-mailů za špinavou kampaň (smear campaign), jejíž cílem bylo ovlivnění celosvětové konference o klimatické změně v Kodani.^{[19][20][21][22][23]} V návaznosti na mediální kampaň vydalo několik amerických vědeckých asociací (AAAS, AMS a UCS) prohlášení, ve kterém prohlašují, že celá aféra Climategate nic nemění na vědeckých závěrech klimatologů.^[24] Týden po první publikaci názvu „Climategate“ našel vyhledávač Google na internetu již 9 miliónů výskytu tohoto slova.^[25]

Vědecké postupy autorů zcizených e-mailů vyšetřovalo 8 různých komisí, které shodně prohlásily, že důkazy o pochybení klimatologů nenašly. Zároveň uznaly, že vědci měli být otevřenější a neměli veřejnosti odpírat data.^{[26][27][28][29][30][31][32][33][34]} Novináři pak psali, že vyšetřování klimatology očistilo (exonerated).^[35][36] Vyšetřování britských úřadů (Information Commissioner's Office) došlo k závěru, že některých případech vědci porušili velmi přísný britský zákon o svobodném přístupu k informacím (FOIA, Freedom of Information Act).^[37] Kriminální hackerský útok vyšetřovala bez úspěchu policie v Norfolku.^[1] Kritici jako A. Montfort namítají, že komise důkazy nenašly, protože je ani nehledaly. Tyto komise dle tzv. „klimaskeptiků“ nebyly nezávislé a byly jmenovány právě těmi, kteří mají být vyšetřováni. UEA (kde sídlí CRU) vyšetřovaly dvě komise (Oxburghova, Muir Russelova), které byly zřízeny touto univerzitou.^[38]

Průběh incidentu

Samotný incident začal „sofistikovaným a pečlivě řízeným“^[1] útokem na server CRU, při kterém bylo zcizeno 160 MB dat^[39] včetně cca 1 000 e-mailů a 3 000 dalších dokumentů.^[40] UEA prohlásila, že server, ze kterého byla data zcizena, nebyl snadno přístupný a že nemohlo dojít k náhodnému úniku dat.^[41] Norfolkská policie později dodala, že útočníci používali metody z „podsvětí Internetu“ k zabránění pozdějšího vyšetřování krádeže.^[1] Krádež dat byla zjištěna 17. listopadu 2009, kdy došlo také k hackerskému útoku na webový server RealClimate, při kterém byla na tento web nahrána zcizená data.^[42][43] Ve stejném čase se na webu Climate Audit objevil krátký komentář Stephena McIntyre „Stal se zázrak“.^[44]

19. prosince 2009 byl archivní soubor, obsahující zcizená data nahrán na server v Tomsku,^[45] a poté byl zkopírován na více míst na Internetu.^[39] Na tzv. „klimaskeptický“ blog „The Air Vent“^[42] byl z IP adresy v Saúdské Arábii^[46] napsán anonymní příspěvek, popisující materiály jako „náhodný výběr z korespondence, kódu a dokumentů“, dodávající, že klimatologie je „příliš důležitá, než aby byla držena pod pláštěm“.^[47] Následovalo hromadné sdílení zcizených dat na tzv. „klimaskeptických“ webech a jejich distribuce e-maily.^[44]

Vyšetřování kriminálního útoku na web CRU vedla Norfolkská policie ve spolupráci se specializovanou jednotkou pro e-kriminalitu Metropolitní policie,^[45] s jednotkou ICO (Information Commissioner's Office) a Národním týmem pro boj s extrémismem (NDET).^[48] Přes takovéto nasazení sil bylo dne 18. 7. 2012 uzavřeno s tím, že pachatel je neznámý. Zároveň policie došla k závěru, že na tomto kriminálním činu nemá podíl nikdo z University of East Anglia.^[1]

University of East Anglia si najali novináře z profesionální PR agentury Outside Organisation, aby jim pomohl bránit se mediálnímu útoku. Šlo o Neila Wallise přezdívaného Vlkodlak.^[49]

Obsah dokumentů

Zcizená data ze serveru CRU obsahovala cca 1 000 e-mailů, 2 000 dokumentů a komentovaný zdrojový kód vztahující se k problematice výzkumu klimatické změny z období let 1996 až 2009.^[50] Nejnovější e-mail byl z 12. 11. 2009.^[44] Podle analýzy britského deníku The Guardian byly zcizeny prakticky výhradně e-maily, jejichž autorem nebo příjemcem byly (s výjimkou 66 e-mailů z celkového počtu 1 073) 4 vědci – Phil Jones, vedoucí CRU, Keith Briffa, klimatolog CRU specializovaný na analýzu letokruhů, Tim Osborn, pracující v CRU na klimatických modelech a Mike Hulme, ředitel Tyndall Centre for Climate Change Research. Osborn a Hulme jsou autoři vysoce ceněných vědeckých článků, které byly citovány ve zprávách IPCC.^[43]

Většina e-mailů obsahuje běžné technické a výzkumné aspekty vědecké práce, jako je analýza dat a detaily příprav na vědecké konference.^[51] Britský deník The Guardian ve své analýze předpokládá, že byl použit filtr, kterým byla v komunikaci těchto 4 vědců hledána slova „data“, „climate“, „paper“, „research“, „temperature“ a „model“.^[43] Aféra byla vytvořena z několika málo e-mailů, z nichž tzv. „klimaskeptické“ weby vytrhly útržky vybraných vět. Tyto vybrané věty z korespondence byly brzy vydány v „komentovaném“ vydání „výběru z korespondence“ jak v angličtině,^[52] tak i v češtině.^[53]

Tzv. „klimaskeptici“ našli ve zcizené e-mailové korespondenci čtyři základní oblasti údajných kontroverzí:

Údajná pauza v oteplování, kterou klimatologové nedokáží vysvětlit

Toto tvrzení vychází z věty, ve které Kevin Trenberth napsal „Faktem je, že absenci oteplování nedokážeme vysvětlit a je to trapas“^[42] se týkala diskuse o potřebách lepšího monitorování energetických toků způsobujících krátkodobé klimatické odchylky,^[54] byla kritiky interpretována jako názor na průběh teplot po roce 1998.^[55][56]

To, že oteplování pokračuje dále ukazují i nejnovější studie, které také potvrzují správnost klimatických modelů, pokud započteme působení jevů El Niňo a La Niňa a aktivity vulkánů.^[57]

Podrobnější informace naleznete v článku Globální oteplování.

Údajné zkreslování teplotních grafů – tzv. Majkův trik

Asi nejkritizovanější větou ze zcizených e-mailů je ta, ve kterém Phil Jones píše, že použil v grafu pro WHO z roku 1999 „Majkův trik z časopisu Nature“^[58] ke „skrytí poklesu“ v datech z historické rekonstrukce teplot z letokruhů v některých lokalitách v druhé polovině 20. století, kdy reálně naměřené přístrojové teploty ve skutečnosti stoupaly. Tentýž graf se skrytím poklesu byl posléze použit ve Třetí zprávě klimatického panelu jako potvrzení "hokejkového grafu" Michaela Manna".

V prvních okamžicích po propuknutí aféry někteří tzv. klimaskeptici mylně "skrytí poklesu" vztahovali k pauze v oteplování po roce 1998. Tato mylná interpretace byla i v známém humoristickém videoklipu "Hide the Decline".^[59][60]

Rozpor mezi lokálními daty z letokruhů a globálními daty z teploměrů – tzv. "problém divergence" – byl otevřeně diskutován ve vědecké literatuře už koncem 90. let. Vědci zatím neučinili jednoznačný závěr o příčinách.^{[61][62][63][64][65][66][62][67][68][69]} Konečné analýzy z různých dalších šetření došly k závěru, že v tomto kontextu byl výraz „trik“ normální vědecký resp. matematický žargon pro harmonizaci dat, který se používá ve statistice, pokud se spojuje dohromady dva či více datových souborů z různých zdrojů do jednoho souboru (grafu).^[68]

EPA uvádí, že vědecká komunita si byla plně vědoma „problému divergence“ a nijak ho neskrývala, ani neutajovala, naopak byl diskutován v prestižních časopisech.^[55] Také podle citací jednotlivých zmíněných vědeckých prací (kterých je pouze pro 5 výše zmíněných prací přes 650,^{[pozn. 2]}) lze těžko mluvit o skrývání problému.

Interpretace zkreslování údajů o oteplování

Tyto dva kousky vět byly na počátky aféry interpretovány, většinou politiky a úplnými laiky, jako švindlování záznamů z fyzických měření teplot – např. americký senátor Jim Inhofe a bývalá guvernérka Aljašky Sarah Palinová – i když bylo v mailu přímo napsáno „kdy teploty byly na záznamu vysoké“.^[59][60]

Hodnocení tzv. Majkova triku

Od publikování Mannova „hokejkového grafu“ (1999) vznikla spousta nových rekonstrukcí teplot. Viz např. více než 25 různých studií. Čtvrtá hodnotící zpráva IPCC z roku 2007 uvádí 14 rekonstrukcí.^[70] Od té doby vzniklo 12 dalších rekonstrukcí, včetně Mann 2008.^[71]

Klimatologové ovšem údaje o teplotách v minulosti neurčují pouze z letokruhů, ale mnoha dalšími metodami. V roce 2014 již existuje více než 25 různých studií, které s použitím různých statistických metod a kombinací proxy dat potvrzují vědecký konsenzus na původním „hokejkovém grafu“ z roku 1998 s variacemi v tom, jak rovná byla „hůl“ teplot do začátku 20. století.^[72][73] Čtvrtá hodnotící zpráva IPCC z roku 2007 uvádí 14 rekonstrukcí, z toho 10 pokrývá 1 000 let či více, které ukazují, že teploty na konci 20. století byly na Severní polokouli nejvyšší za posledních 1 300 let.^[70] Od té doby vzniklo 12 dalších rekonstrukcí, včetně Mann 2008,^[74] které podporují tyto závěry. Studie týmu Michaela Manna z roku 2009, která zkoumala prostorové rozložení teplot během středověké teplé periody na základě proxy dat, konstatovala, že v některých oblastech teploty dosáhly, nebo i přesáhly současné teploty, ale globálně současných hodnot nedosahovaly.^[75] Největší teplotní maxima byly tehdy v oblasti Severního Atlantiku, Jižního Grónska, Euroasijských arktických oblastí a některých částí Severní Ameriky a tato maxima byla výrazně vyšší, než průměry teplot v těchto oblastech na konci 20. století (za období 1961–1990). V některých oblastech, jako je centrální Eurasie, severozápadní část Severní Ameriky a (s menší jistotou) také v oblastech Jižního Atlantiku došlo naopak k anomálnímu ochlazení.

Podrobnější informace naleznete v článku Globální oteplování.

Údajné utajování dat

V této oblasti konstatovaly i některé vyšetřovací komise, že vědci částečně pochybili. Jejich chyby úzce souvisely s tím, že Zákon o svobodném přístupu k informacím byl relativně nový a jasné stanovisko k tomu, jak se má tento zákon interpretovat ve vědeckém prostředí vydal Úřad komisaře pro informace ve věci až právě na základě této aféry a dal vědcům v mnohém za pravdu, když popsal výjimky, které mají chránit výzkum včetně interní výměny názorů mezi akademiky a výzkumníky, s tím že formulace názorů na vědecké otázky není předmětem externí kontroly.^[76] Další desinterpretace tohoto údajného utajování dat na mnohých blozích je, že se jednalo o zločin, za který měli být vědci propuštěni, ve skutečnosti se ovšem jednalo o pouhý přestupek proti zákonu FOIA s promlčecí dobou jeden rok – nikdo nebyl potrestán.^[77]

Díky této aféře došlo k jistému zprůhlednění nejen klimatologie, ale vědy vůbec – začal se stále více prosazovat otevřený přístup k datům, používaný ve vědeckých pracích. Pro klimatology znamenala tato aféra ztrátu důvěry veřejnosti.^[78][79][80]

Do utajování a kličkování vědci často investovali velké úsilí. Například britský občan David Holland využil zákona o právu na informace a chtěl vědět, jak si počínal recenzent Mitchell, když v IPCC posuzoval hokejkový graf. Meteorologický ústav Met Off ale projevil neobyčejnou vynalézavost, když hledal právnické kličky, jen aby nemusel dokumenty Hollandovi vydat. Met Off nejprve Holandovi tvrdila, že všechny Mitchellovy záznamy byly „smazány”. Pak přišli s novou výmluvou. Že sice záznamy existují, ale nelze je zveřejnit, protože Mitchell v IPCC pracoval jako soukromá osoba a ne jako zaměstnanec Met Off. Jenže pak se ukázalo, že Met Off Mitchella za práci v IPCC platila a proplácela mu cestovné. Čili tam byl služebně.^[81]

Letokruhy z poloostrova Jamal

V září 2009 se Stephen McIntyre po devíti letech průtahů dostal k podkladům, na nichž byl založen článek Keitha Briffy (CRU) z roku 2000.^[82] Šlo o údaje o letokruzích z poloostrova Jamal na Sibiři. McIntyre následně Briffu obvinil z nevědeckého chování, protože ignoroval většinu stromů, které nevykazovaly oteplení. Místo toho založil svůj graf na jediném „teplém“ stromu č. YAD061.^[83] Briff později vysvětloval správnost svých vědeckých závěrů na svém blogu.^[84] Objevily se spekulace, že krádež dat souvisela právě se stromy z poloostrova Jamal a že tomu pomohl „někdo zevnitř,^[85] ale to vyloučilo vyšetřování policie.^[1] Když se novinář Fred Pearce ptal Phila Jonese, proč myslí, že došlo k hackerskému útoku, Jones odpověděl: „Myslím, že jde o Jamal.“^[72] Veškerá data, kromě klimatických dat z Polska, které to vysloveně zakázalo, zveřejnila CRU 27. července 2011.^[86][87]

Údajné potlačování kritiky ve vědeckých publikacích

Maily se týkají vědeckého časopisu Climate Research. Jako reakce na studii (Mann et al. 1999) vyšel v časopise Climate Research článek autorů Soon a Baliunas,^[88] který zjištění studie popíral a ukazoval, že středověké teploty byly vyšší, než teploty na konci 20. století. Tento článek byl použit ve vystoupeních v americkém Senátu proti ratifikaci Kjótského protokolu.^[89][90] Po vyjití článku vznikla diskuse o kvalitě článku, který měl podle některých základní metodologické chyby. Diskuse skončila tím, že hlavní editoři časopisu uznali, že recenzní proces časopisu selhal, a vzdali se svých funkcí.^[91][92]

Reakce

Politické reakce

• Bývalý republikánský předseda vědeckého výboru Kongresu Sherwood Boehlert nazývá útoky „jako uměle vyrobený rozruch“ a aféru popisuje jako „vysoce řízenou“ a pobízenou deníky Newsweek a New York Times. Podiv nad rychlostí, kterou byli vědci v médiích obviněni a tím, jak malou pozornost později média věnovala jejich očištění odbornými komisemi vyjádřili novináři i političtí experti. Historik Spencer R. Weart z American Institute of Physics řekl, že incident byl bezprecedentní v dějinách vědy — „nikdy předtím neviděl, že by několik lidí obvinilo celou vědeckou komunitu z úmyslného klamání a dalších profesionálních selhání“.^[93]
• Někteří politici volali po okamžitém vyšetření zcizené e-mailové korespondence a zprvu ji považovali za „bezprecedentní zpochybnění britské vědy“, zatímco jiní požadovali především vyšetření způsobu zcizení dat a toho, kdo stojí za selektivním a tendenčním zveřejňováním této korespondence.^[94]
• Národní akademie věd USA vyjádřila obavy a odsoudila „politické útoky na vědce a klimatology především“.^[95]
• Ve Sněmovně reprezentantů USA proběhla na téma Climategate diskuse 2. 12. 2009.^[96]

Ostatní reakce

• Tzv. „klimaskeptici“ ve dnech vypuknutí aféry obsadili velký prostor v blozích a on-line zpravodajstvích,^[59] s obviněními, že zcizené e-maily ukazují jasně, že klimatologové manipulují s daty.^[39] Několik komentátorů, jako např. Roger A. Pielke^[97] psalo, že e-maily dokazují potlačování nesouhlasných vědeckých prací.^[98] The Wall Street Journal psal o tom, že e-maily ukazují na to, že se vědci snaží v rámci IPCC o prosazování vlastních názorů a vyloučení jiných.^[99]

• Úvodník časopisu Nature uvedl, že „při nestranném čtení celých e-mailů nic nepotvrzuje konspirační teorie tzv. ‚klimaskeptiků‘“. Také říká, že e-maily ukázaly, že výzkumníci byli obtěžováni velkým množství žádostí na základě Zákona o svobodném přístupu k informacím, kde byla CRU v obtížné situace s ohledem na omezení, která byla dána zároveň vládou ohledně meteorologických dat. Nature napsal, že v e-mailech nebylo nic, co by podkopávalo vědecký názor na antropogenní příčiny globálního oteplování, ani žádné podstatné důvody k nedůvěře ve vědecké práce dotčených výzkumníků.^[100] Podobně se vyjádřil také Telegraph^[101] a AP.^[102]
• V úvodníku „Atmosféra strachu“^[103] uvedl Nature: „Vědci si musí přiznat, že jsou v situaci pouliční války… Většina vědců je v tomto boji zcela zaskočena, protože ten boj se týká vědy jen okrajově… Na slušnost, fakta a vědu se v tomto boji nehledí… Paradoxně veřejnost přestává věřit v klimatickou vědu ve chvíli, kdy naše porozumění změnám klimatu je silnější než kdykoli předtím.“

• Klimatologové z CRU a jinde obdrželi po vypuknutí aféry četné výhrůžné a zastrašující e-maily.^[104][105] Phil Jones vypovídal na Norfolkské policii ve věci e-mailů, ve kterých mu bylo vyhrožováno smrtí;^[106] Jones později řekl, že mu policie řekla: E-maily „nesplňovaly kritéria pro vyhrožováno smrtí“.^[107] Výhrůžky smrtí oběma vědcům vyšetřoval také americký Federální úřad pro vyšetřování (FBI).^[104] Výhrůžné e-maily dostali také klimatologové v Austrálii, včetně toho, že v e-mailech byly adresy jejich bydlišť a upozornění, aby si „dávali pozor na reakce některých lidí na jejich vědecké poznatky“.^[108] V červenci 2012 prohlásil Michael Mann, že kvůli aféře „musel vytrpět nespočet verbálních útoků na jeho profesní pověst, jeho poctivost, jeho integritu, dokonce i na jeho život a svobodu.“^[109]

• Podle Myrona Ebela, ředitele Global Warming and International Environmental Policy „klimaskeptického“ think tanku Competitive Enterprise Institute, jde Nature v linii mediální strategie, kterou vytyčili Paul Ehrlich a Stephen Schneider: označit kritiku klimatologů za novodobý mccarthysmus a klimatology za nevinné oběti.^[110]

• Podle tzv. „klimaskeptiků“ e-maily dokazují, že vědci, kteří v lidmi zaviněnou klimatickou katastrofu nevěří, jsou pronásledováni jako kacíři. Je snaha jim znemožnit publikování, jsou diskriminováni v přístupu k datům, nejsou připuštěni k vyšetřování atd.^[111]

• George Monbiot prohlásil: Nemá smysl předstírat, že ta aféra není velká rána…. Jsem přesvědčen, že jsou pravé a jsem jimi otřesen… Avšak mají pravdu klimaskeptici, že je to „poslední hřebík“ do rakve teorie globálního oteplování? Vůbec ne. E-maily poškozují kredit tří nebo čtyř vědců. Zpochybňují jen jeden či snad dva ze stovek důkazů.^[112]

• Veřejné mínění se několik měsíců po vypuknutí aféry výrazně odklonilo od důvěry ve vědecké závěry klimatologů – např. ve Velké Británii pokleslo přesvědčení obyvatel o antropogenních příčinách klimatické změny z 44 % na 31 %^[113] a obdobně také v USA.^[114] Už jen pouhé využití přípony „-gate“, kterou lidé spojují s velkým politickým skandálem „Watergate“, pomohlo vzbudit velký odpor proti klimatologům.^[115]

• Při následujícím výzkumu blogů a článků publikovaných v médiích se ukázal a, že většina blogů pochází z pravé části politického spektra, často s religiózní orientací a že často stejné blogy, které popírají antropogenní příčiny klimatické změny, popírají také evoluční teorii. Velmi často se blogeři snažili vyvolat dojem, že věda je nový druh náboženství, nebo ideologie (např. označováním věda = „kult“, vědecké teorie = “dogma“, „mýtus“, „bible“, „evangelium“, vědecká shoda = „pravoslaví“, „kolektivismus“, vědci = „Mesiášové“, „apoštolové“, „guruové“, „věřící“ atd.).^[116]

• Spisovatel Michael Crichton označil environmentalismus za náboženství: „Když jsem na vysoké škole studoval antropologii, učili nás, že jisté společenské struktury se objevují znovu a znovu. Nelze je vykořenit. Jednou z nich je náboženství… Dnes je jedním z nejvlivnějších náboženství západního světa environmentalismus. Je to náboženství preferované městskými ateisty… Proč říkám, že je to náboženství? Když se na něj podíváte, je to dokonalé přepsání tradičních judeo-křesťanských mýtů do jazyka 21. století… Prý tu byl prvotní Ráj, kdy jsme žili v souladu s přírodou. Pak jsme ale pojedli ze stromu poznání a ráj jsme zničili znečištěním. Blíží se ale soudný den, kdy za své hříchy budeme pykat. Všichni jsme energetičtí hříšníci, ledaže budeme hledat spásu v podobě trvalé udržitelnosti.“^[117]
• Sérii článků hodnotících politizaci únik emailů CRU vydal také portál whistleblower.org ^[118]

Vyšetřování

Vědecké postupy autorů zcizených e-mailů vyšetřovalo 8 různých komisí, které postupně prohlásily, že důkazy o vážnějším pochybení klimatologů nenašly.^{[27][28][29][30][31][32][33][34]} Nicméně, vyšetřovací zprávy vyzvaly vědce, aby v budoucnu udělali vše, aby zabránili obdobným skandálům v budoucnosti a udělali vše pro to, aby znovu získali důvěru veřejnosti. Říkaly, že je třeba vynaložit „více úsilí, než kdy jindy, aby zpřístupnili všechny jejich podpůrné údaje – včetně počítačových programů, které používají – tak, aby jejich výsledky mohly být řádně ověřeny“.^[119]

Výbor pro vědu a technologie Dolní komory parlamentu (Velká Británie)

Zahájení vyšetřování bylo oznámeno 22. 1. 2010 s tím, že integrita vědecké práce bude posouzena jednak na základě kontroly nezávislého auditu vedeného na UEA, a srovnáním s nezávislými mezinárodními klimatickými daty.^{[120][121][122]} Výbor vyzval zúčastněné strany, aby daly písemná podání – do 10. února jich obdržel 55.^[123] Ústní projednání proběhlo 1. 3. 2010.^[124] 31. 3. 2010 vydal výbor prohlášení, že „vědeckou reputaci prof. Jonese a CRU považuje za nedotknutou“. Poslanci neviděli žádné známky toho, že by bylo manipulováno s daty, či byl ovlivňování recenzní proces.^[125]

Výbor kritizoval „kulturu nezveřejnění v CRU“ a obecně nedostatek transparentnosti v klimatických vědách, kde ve vědeckých pracích obvykle nejsou zahrnuta všechna data a kód používaný při rekonstrukcích. Což ovšem nemění nic na tom, že data z CRU byla věrohodná: výsledky z CRU souhlasí s těmi, které lze vyvodit z jiných mezinárodních datových souborů. Zpráva dále uvádí, že „si vědci mohli ušetřit mnoho problémů, pokud by iniciativně zveřejňovali všechna svá data“.^[126]

Výbor ve svém prohlášení zároveň uvedl, že jeho zpráva vznikla po jediném dni ústních slyšení a že jeho závěry nemohou jít do takové hloubky, jako ostatní vyšetřování.^[125]

Panel pro hodnocení vědy (Velká Británie)

Vyšetřovací komisi vedl prof. Ron Oxburgh. Zpráva nezávislého Panelu pro hodnocení vědy byla zveřejněna dne 11. 4. 2010 a uvedla, že panel neviděl „žádný důkaz o jakýchkoliv úmyslných vědeckých pochybeních v aktivitách CRU“. Bylo zjištěno, že vědecká práce v CRU je „prováděna s integritou“ a používají „spravedlivé a uspokojivé“ metody práce. Bylo zjištěno, že CRU „pracuje s daty a výsledky objektivně a nezaujatě a nebyl nalezen žádný náznak přizpůsobení výsledků.“ Místo toho „jejich jediným cílem bylo vytvořit co nejrobustnější záznam teplot z posledních století.“^[127]

Zpráva zároveň konstatuje, že je překvapující, že práce, které jsou silně závislé na výsledcích statistických zpracování, nebyly prováděny ve spolupráci s profesionálními statistiky. Ačkoliv nebylo v práci CRU nalezeno nesprávné využití statistických metod, je možné, že ne vždy byly využity ty nejlepší, které byly k dispozici. Zpráva konstatuje, že by CRU měla zlepšit metody dokumentace a archivování dat. Též konstatuje, že CRU nebyla připravena na takové tlaky zvnějšku, ke kterým došlo ze strany tzv. „klimaskeptiků“ a že procedury v této malé vědecké skupině byly založeny, jak to často bývá, většinou na neformálním základě. Komise také konstatovala nesoulad mezi vládní politikou ochrany dat a zněním Zákona o svobodném přístupu k informacím.^[127]

Kritika

• University of East Anglia zřídila dvě komise pro interní vyšetření. Jedné komisi velel lord Oxburgh, druhé sir Muir Russel. Podle novináře A. Orlowského je ale University of East Anglia sama za aféru zodpovědná, a tedy je v konfliktu zájmů, když vyšetřuje sama sebe. Ani podle něj není Ron Oxburgh nestranný, protože je ředitelem organizace GLOBE. Navíc byl president Carbon Capture and Storage Association a předseda Falck Renewables, která podniká ve větrné energetice. (Global Legislators Organisation for a Balanced Environment).^[128]
• Phil Willis (šéf britské parlamentní komise) byl Oxburghovou zprávou překvapen: „Upřímně řečeno, myslel jsem, že mě šálí zrak… Nejdříve nám slíbili, že budou vyšetřovat cosi a přitom se pak zaměřili na něco jiného.“ Oxburghova komise totiž měla v názvu „Science Appraisal“ (Hodnocení vědy), ale žádnou kontrolu správnosti dat neprovedla.^[129]

Pennsylvania State University (USA)

Státní univerzita v Pensylvánii (PSU) oznámila v prosinci 2009, že provede kontrolu vědecké práce svého zaměstnance Michaela Manna, konkrétně těch aspektů, které nebyly kontrolovány předchozím vyšetřováním Národní rady pro vědu a Národní akademií věd, které konstatovaly určité chyby v metodologii jeho práce, ale celkově vyslovily souhlas s jeho výsledky.^{[130][131][132]} Ve své zprávě z 3. 2. 2010 komise konstatovala, že nenašla žádné známky toho, že by dr. Mann upravoval či falzifikoval data, mazal e-maily, informace či data, která se vztahují ke spolupráci s IPCC, či že by zneužíval vyhrazené či tajné informace. Doslovně konstatovala, že souhlasí s předešlým zjištěním komise Národní akademie věd, že „vědecká práce dr. Manna odpovídá požadavkům na správnou vědeckou praxi“, ale pro ověření těchto zjištění komise navrhla další vyšetřování komisí složenou z pěti prominentních vědců PSU z jiných vědních disciplín.^[69][133]

Druhá vyšetřující komise podala zprávu dne 4. 6. 2010. Konstatovala, že „dr. Michael E. Mann neprováděl, ani se neúčastnil, přímo či nepřímo, jakékoliv akce, které se vážně odchylují od uznávaných postupů v rámci akademické obce“. Konstatovala, že „dr. Mann patří mezi nejuznávanější vědce ve svém oboru. Takový úspěch by nebyl možný, kdyby nebyly splněny nebo překročeny nejvyšší standardy jeho povolání, pro navrhování výzkumu.“ Dr. Mann je velmi uznáván v rámci výzkumné komunity a „jeho vědecké práce, zejména metody jeho výzkumu, jsou od počátku jeho kariéry hodnoceny jako vynikající širokým spektrem vědců“. Komise prominentních vědců se jednomyslně shodla, že „neexistuje jakýkoliv důvod“, aby byl dr. Mann obviněn.^[134][135]

Na závěr vyšetřování konstatoval dr. Mann, že je rád, že nevymazal žádné e-maily podle návrhů, které mu psal dr. Jones a že doufá, že ani on je nakonec nesmazal.^[136][137]

Kritika

• Marc Morano, šéfredaktor z Climatedepot, závěry vyšetřování komentoval: „Žádný div, že Mannova vlastní universita ho chrání a zúžila záběr zkoumání tak, aby nemohla nic zlého objevit. Že jako důkaz kvality Mannovy práce uvádějí jeho úspěchy při získávání dotací, jasně ukazuje, že pro universitu je Mann především dojná kráva. Než ho zavřeli za podvody, Bernie Madoff byl také velmi úspěšný v získávání financí.“^[138]

• Tzv. „klimaskeptici“ zpochybňují objektivitu vyšetřování, protože rektor PSU byl posléze vyhozen za to, že nezajistil ani správné vyšetření aféry s pedofilií. Mark Steyn z National Review komentoval: „Pokud je nějaká instituce ochotná krýt sériové znásilňování dětí, nejspíše je ochotná krýt cokoliv… Vyšetřování prováděné tak hluboce mravně zkorumpovaným úřadem je špatný vtip.“^{[139][140][141]}

• Dle tzv. „klimaskeptiků“ se vyšetřování omezilo jen na dvouhodinový rozhovor Manna s jeho kolegy. Zeptali se Manna, jestli něco provedl, on řekl, že ne a tím pátrání skončilo. Jediný vyslechnutý tzv. „klimaskeptik“ byl klimatolog Richard Lindzen. Ten na oznámení, že výbor už shledal Manna nevinným ve 3 ze 4 obvinění, reagoval: „Cože? To si snad děláte srandu. Vždyť ty věci jsou přece v těch e-mailech napsány černé na bílém. Co se to tady u všech všudy děje?“^[142]

Nezávislá recenze e-mailů o klimatické změně (Velká Británie)

UEA ustavila nezávislou komisi na vyhodnocení e-mailů o klimatické změně v prosinci 2009, závěrečnou zprávu tato komise publikovala v červenci 2010.^[143] Konstatovala, že se vědci nedopustili žádné manipulace s daty, že o čestnosti vědců z CRU nelze pochybovat^[144] a že vědci nijak neovlivňovali recenzní procedury k umlčení kritiky a že klíčová data, potřebná k reprodukci jejich objevů byla volně dostupná každému „kompetentnímu“ vědci.^[145]

Panel pokáral vědce za jejich odpor k poskytování počítačových souborů a shledal, že graf vytvořený v roce 1999 byl „zavádějící“, i když ne záměrně, protože nezbytná upozornění byla zahrnuta v doprovodném textu.^[146]

Jako výsledek vyšetřování byl dr. Jones znovu jmenován na nově vytvořené místo ředitele výzkumu.^{[144][145][147]}

Agentura pro ochranu životního prostředí USA

Agentura pro ochranu životního prostředí USA (EPA) obdržela žádosti, aby přehodnotila své rozhodnutí o regulaci CO2 (tzv. Endangerment Finding) vzhledem k novým odhalením z aféry Climategate. Přehodnocení žádaly petice od států Virginie a Texas, Obchodní komory USA, Úřadu pro hospodářskou soutěž a uhelné společnosti Peabody Energy.^[148]

EPA petice odmítla, protože podle jejího názoru nepřinesly nové argumenty. Prý jen vytrhávají citace e-mailů z kontextu, selektivně „vyzobávají třešničky“ a argumenty v peticích jsou prý mylné, dávno vyvrácené a vycházejí z nepochopení vědy.^[149] EPA vydala detailní rozbory problémů, obsažených v jednotlivých peticích a své odpovědi spolu s přehlednou zprávou^[150] a s webovou stránkou „Mýty versus fakta“. EPA pečlivě prošla všechnu zcizenou e-mailovou korespondenci a tvrdí, že nenašla žádné náznaky manipulace s daty či špatné interpretace výsledků.^[151] V prohlášení vydaném 29. 7. 2010 prohlásila ředitelka EPA Lisa P. Jackson, že petice byly založeny na „selektivně editovaných, ze souvislosti vytržených, datech a na uměle vyvolaném sporu“ a konstatovala, že „není důvod nic měnit na stanovisku EPA, že skleníkové plyny narůstají a tvoří hrozbu pro naše zdraví a blahobyt.“^[152]

Kritika

Vznést námitky proti Endangerment Finding včas nebylo možné, protože EPA tehdy nezveřejnila vědeckou analýzu, na jejímž základě své rozhodnutí přijala. Tuto analýzu psalo jen 12 vědců, analýza neprošla recenzním řízením, pouze bez kontroly převzali data od jiné organizace (IPCC). Za tento neprůhledný postup byla EPA v roce 2011 kritizována vlastním generálním inspektorem. Posudek EPA, který odmítl petice, má podle kritiků stejné nedostatky, které EPA vyčítá peticím. Vyzobávání třešinek, subjektivní vytrhování z kontextu, překrucování faktů.^[153]

Generální inspektor Obchodní komory USA

Senátor Jim Inhofe požádal generálního inspektora Obchodní komory USA o provedení nezávislé kontroly jak Národní úřad pro oceán a atmosféru (NOAA) naložil s e-maily a zda e-maily ukazují nějaké nepravosti.^[154][155] Zpráva, vydaná 18. února 2011 vědce očistila a konstatovala, že „NOAA nijak nesprávně nemanipulovala s daty, ani nijak nezasahovala do recenzních procesů“. Konstatovala, že NOAA provedla kontrolu svých klimatických dat, nikoliv v důsledku aféry, ale jako součást standardní kontrolní procedury. Bylo konstatováno, že co se týče Zákona o svobodném přístupu k informacím, tak v případě dat, která patřila IPCC, nebyl porušen tento zákon.

Národní nadace pro vědu USA

Úřad Generálního inspektora (OIG) Národní nadace pro vědu uzavřel vyšetřování 15. 8. 2011 s konstatováním, že prof. Michael Mann z Pensylvánské státní univerzity se nedopustil vědeckého pochybení^[156] a potvrdil tak výsledky předešlých vyšetřování, především Pensylvánské univerzity.^[157] Konstatoval, že „postrádá jakýkoliv náznak toho, že by se prof. Mann dopustil porušení směrnic Národní vědecké nadace o nepatřičných postupech ve vědě a proto vyšetřování končí bez dalších opatření“.^[158]

Kritika

Inspektor nezkoumal Hokejkový graf z roku 1998, protože ten vznikl dříve než Mann dostal granty od National Science Foundation. Inspektor prověřoval, zda vnitřní vyšetřování Penn State proběhlo řádně. Z novin víme, že inspektor vyslechl klimaskeptiky jako McIntyre, které původní vyšetřování nevyslechlo. Ale ve výsledné kratičké zprávě (5 stran) není uvedeno, s kým inspektor mluvil, o čem mluvili ani zda nějaké argumenty klimaskeptiků prověřili. Není tedy jasno, jestli vyšetřování skutečně proběhlo.^[159]

Vyšetřování Inter Academy Council

Generální tajemník OSN požádal, aby série chyb klimatického panelu OSN (aféry Glaciergate, Africagate, Amazongate atd.) byla vyšetřena. Vyšetřování bylo svěřeno do rukou Meziakademické rady (InterAcademyCouncil). Šéfem komise IAC (InterAcademy Council) jmenovali fyzika Roberta Dijkgraafa. Komise pouze posuzovala pracovní procedury IPCC a navrhla jejich reformu.

Kritika

Jedna komise OSN (IAC, InterAcademy Council) vyšetřovala jinou komisi OSN (IPCC). Podle novináře Jamese Delingpoleho je střetem zájmu to, že vyšetřovací komisi financuje sám obviněný, totiž OSN, která je zakladatelem IPCC i IAC. Komise IAC nikoho nepotrestala. Navržené reformy jako zákaz užívání kontroverzní šedé literatury, byly v IPCC stejně ignorovány.^[160]

Rozhodnutí Úřadu komisaře pro informace ve věci Svobodného přístupu k informacím (Velká Británie)

CRU je podle zákona o poskytování informací (Freedom of information Act, FOIA) povinna zveřejnit data a důkazy, na kterých stojí jejich grafy. Protože jsou financováni z peněz daňových poplatníků. Ve dvou případech vydal Úřad komisaře pro informace (ICO) rozhodnutí o odmítnutých žádostech na základě zákona o Svobodném přístupu k informacím (FOIA).

David Holland, elektroinženýr z Northamptonu požádal Univerzitu ve východní Anglii na základě FOIA v roce 2008 o veškerou e-mailovou korespondenci Keitha Briffa, která se týká přípravy 4. hodnotící zprávy IPCC. 23. listopadu 2009, po začátku aféry, napsal stížnost komisaři ICO,^[161] přímo s požadavkem na vyšetření okolností, kde Phil Jones žádá další o smazání mailů, které se týkají diskuse při přípravě AR4 s dr. Briffou.^[162] Ve zprávě komisaře bylo konstatováno, že mohlo dojít k přestupku ze strany univerzity, ale s ohledem na promlčecí dobu přestupek řešit nebude.^[77][162]

CRU tvořila svůj datový model CRUTEM na základě dat z pozemních měření teplot, které prováděly národní meteorologické organizace z celého světa. Tato data získala na základě formálních či neformálních důvěrných dohod, které povolovaly pouze omezené použití zdrojových dat po akademické účely a nedovolovaly jejich předání třetí osobě. Přesto cca 95 % dat klimatických dat bylo volně k dispozici již několik let před červencem 2009,^[163] kdy začaly na CRU chodit nesčetné žádosti o zdrojová data a o texty důvěrných smluv od tzv. klimaskeptika Stephena McIntyre a od čtenářů tzv. „klimaskeptického“ blogu Climate Audit. Phill Jones z CRU oznámil, že byla zaslána žádost na všechny národní meteorologické organizace o povolení zveřejnění jejich dat spolu s daty britského Met Office. McIntyre namítal, že data, která jsou jemu odpírána, byla ale zaslána Peterovi Websterovi na Georgia Institute of Technologii pro přípravu společné publikace a že o stejná data požádal na základě FOIA také Jonathan A. Jones z Oxfordské univerzity a Don Keiller z Anglia Ruskin University a že obě tyto žádosti byly 11. 9. 2011 odmítnuty.^{[164][165][166][167][86][168]} Ačkoliv některé národní meteorologické organizace daly souhlas se zveřejněním dat, další na žádost vůbec neodpověděly a Polsko a Trinidad a Tobago žádost výslovně odmítly.

V diskusi s ICO univerzita namítala, že data byla veřejně dostupná z národních meteorologických organizací a že neměla souhlas se zveřejněním zbylých dat. V rozhodnutí z 23. 6. 2011 ICO uvedla, že zahraniční data nebyla snadno přístupná a že UEA musí zveřejnit data, která spadají pod FOIA.^[168] 27. července 2011 oznámila CRU, že všechna zdrojová data, která doposud nebyla volně přístupná, byla zpřístupněna a jsou volně ke stažení s výjimkou dat z Polska, která pod FOIA legislativu nespadají. Univerzita konstatovala, že zveřejněním materiálů ze zdroje, který k tomu výslovně odmítnul dát souhlas, by mohlo mít negativní důsledky pro mezinárodní vědeckou spolupráci Velké Británie.^[86][87]

V září 2011 vydala ICO nové směrnice pro univerzity, které vzaly v úvahu záležitosti, které vyšly najevo s touto kauzou. Popsala výjimky, které mají chránit výzkum včetně interní výměny názorů mezi akademiky a výzkumníky, s tím že formulace názorů na vědecké otázky není předmětem externí kontroly. Konstatuje přínosy aktivního zpřístupňování informací, pokud je to ve veřejném zájmu a zveřejňování informací ze soukromých e-mailů, pokud se týkají záležitostí veřejné správy.^[76]

Kritika

• CRU údajně vytrvale odmítala žádosti o poskytnutí dat. Například když klimatolog Warwick Hughes žádal Phila Jonese o jistá data, aby je mohl překontrolovat, Jones mu odepsal: „I když WMO dá souhlas, nic vám nedám. Investovali jsme do toho 25 let života. Proč bych vám měl něco posílat, když vám jde jen o to, jak v tom hledat chyby.“^[169]

• V létě 2009 se z žádostí podle FOIA stala přímo lavina, zejména díky kanadskému tzv. „klimaskeptiku“ Stephenu McIntyrovi. CRU dostávala až 50 žádostí během jediného týdne. Jones se bránil, že smlouvy s některými státy neumožňují volně zveřejňovat jejich surová data.^[164] Na žádost profesora Rogera Pielka odpověděl Jones, že má pouze upravená data a původní data nebyla archivována.^[170]

Další dávka zcizených e-mailů z roku 2011

22. 11. 2011 bylo na ruském serveru zveřejněno dalších 5 000 e-mailů, které zjevně pocházely ze stejné krádeže dat, jako e-maily zveřejněné v roce 2009. Odkazy na tento web byly rozeslány na několik tzv. „klimaskeptických“ webů.^[171] Zpráva, která doprovázela odkaz, odkazovala většinou na stejné záležitosti jako v roce 2009. Redaktoři britského deníku The Guardian konstatovali, že jde zjevně o snahu upoutat pozornost veřejnosti před konferencí OSN o globální změně klimatu v Durbanu o týden později.^[171][172] Časopis Nature popsal tento další únik e-mailů jako „ubohé pokračování“ a konstatoval, že „si lze těžko představit někoho, kromě lidí, kteří bezvýhradně věří v konspirační teorie, koho by obsah e-mailů, i vytržených z kontextu, vůbec zajímal.“^[173]

Poznámky

1. Devět dnů po vypuknutí skandálu vysvětlil autor, jak přišel na výraz „Climategate“ – ačkoliv je mu přisuzováno autorství, ve skutečnosti mu ho navrhl bloger „Bulldust“ – viz Climategate: how the 'greatest scientific scandal of our generation' got its name Archivováno 29. 6. 2011 na Wayback Machine.
2. Dle hledání na http://www.scholar.com Archivováno 6. 1. 2009 na Wayback Machine. dne 2. 2. 2014

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Climatic Research Unit e-mail hacking incident na anglické Wikipedii a Hackerzwischenfall am Klimaforschungszentrum der University of East Anglia na německé Wikipedii.

1. Norfolk Constabulary. Police closes UEA investigation [online]. 2012-07-18 [cit. 2014-07-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-07-19. 
2. „Climategate broke in November, when a cache of e-mails was hacked from a server at the Climatic Research Unit (CRU) of the University of East Anglia in Norwich, England.“ – viz Eric Pooley: The Climate War: True Believers, Power Brokers, and the Fight to Save the Earth, Hyperion Books, 2010, ISBN 1-4013-2326-X, str. 425
3. „Most media representations of the Climategate hack linked the events to other incidents in the past, suggesting a consistent narrative frame which blames the attacks on Russian hackers...Although the Climategate material was uploaded on various servers in Turkey and Saudi Arabia before ending up in Tomsk in Siberia...“ – viz Extensive discussion about the media coverage of hacking and climategate in Karatzogianni, Athina 2010; Blame it on the Russians: Tracking the Portrayal of Russians During Cyber conflict Incidents, Digital Icons: Studies in Russian, Eurasian and Central European New Media 4, str. 128-150, ISSN 2043-7633
4. Bell, Larry. Who released the Climategate e-mails and why [online]. Forbes, 15. 3. 2013 [cit. 2014-06-17]. Dostupné online. 
5. LAVELL, M. Survey Tracks Scientists' Growing Climate Concern. U.S. News & World Report [online]. 23.4.2008 [cit. 2013-05-10]. Dostupné online. 
6. DORAN, Peter T., Zimmerman, Maggie Kendall. Examining the Scientific Consensus on Climate Change. Eos, Transactions American Geophysical Union. 2009-01-01, roč. 90, čís. 3, s. 22. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-11-06. DOI 10.1029/2009EO030002.  Archivováno 6. 11. 2015 na Wayback Machine.
7. ANDEREGG, William R. L. Expert credibility in climate [online]. Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America, 9. 4. 2010. 
8. FARNSWORTH, Stephen J.; LICHTER, S. Robert. The Structure of Scientific Opinion on Climate Change. International Journal of Public Opinion Research. 27. 10. 2011. Dostupné online. 
9. Leiserowitz, A., Maibach, E., Roser-Renouf, C., Smith, N., & Dawson, E. Climategate, Public Opinion, and the Loss of Trust [online]. 2012 [cit. 2014-01-31]. Dostupné online. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
10. Delingpole, James. Climategate: the final nail in the coffin of 'Anthropogenic Global Warming'? [online]. The Telegraph, 2009-11-20 [cit. 2014-01-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-01-29. 
11. Somaiya, Ravi. Third Inquiry Clears 'Climategate' Scientists of Serious Wrongdoing [online]. Newsweek, 7. 7. 2010 [cit. 2014-01-31]. Dostupné online. 
12. Efstathiou Jr., Jim; Alex Morales. UK climate scientist steps down after email flap [online]. Bloomberg newspaper LiveMint, 2. 12. 2009 [cit. 2014-01-31]. Dostupné online. 
13. EILPERIN, Juliet. Hackers steal electronic data from top climate research center. The Washington Post. 21 November 2009. Dostupné online. Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
14. WEBSTER, Ben. Sceptics publish climate e-mails 'stolen from East Anglia University'. The Times. London: 21 November 2009. Dostupné online. Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
15. Mooney, Chris; Kirshenbaum, Sheril. Unscientific America: How Scientific Illiteracy Threatens Our Future. [s.l.]: [s.n.], 2010. (Basic Books). Dostupné online. ISBN 0-465-01917-X. S. xi. 
16. Boslough, Mark. Mann bites dog: why 'climategate' was newsworthy. Skeptical Inquirer. March–April 2010. 
17. Goldenberg, Suzanne. Fox News chief enforced climate change scepticism – leaked email. guardian.co.uk. Guardian News and Media Limited, 15 December 2010. Dostupné online. 
18. Bret Baier. Fox News Reporting: Global Warming...or a lot of Hot Air? [online]. 2010. Dostupné online. 
19. Winter, Brian. Scientist: Leaked climate e-mails a distraction. USA Today. 25 November 2009. Dostupné online [cit. 2014-02-01]. 
20. Feldman, Stacy. Hacked climate emails called a „smear campaign“. Reuters. 2009-12-25. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-02-02.  Archivováno 2. 2. 2014 na Wayback Machine.
21. Carrington, Damian; Suzanne Goldenberg. Gordon Brown attacks 'flat-earth' climate change sceptics. guardian.co.uk. 2009-12-04. Dostupné online [cit. 2014-02-01]. 
22. Fimrite, Peter. Hacked climate e-mail rebutted by scientists. San Francisco Chronicle. 2009-12-05. Dostupné online [cit. 2014-02-01]. 
23. Carrington, Damian. IPCC vice-chair: Attacks on climate science echo tobacco industry tactics. The Guardian. 2010-10-28. Dostupné online [cit. 2014-02-01]. 
24. Henig, Jess. Newsweek. 2009-12-10. Dostupné online [cit. 2014-02-01]. 
25. Booker, Christopher. Climate change: this is the worst scientific scandal of our generation. The Telegraph. 2009-11-28. Dostupné online. 
26. House of Commons Science and Technology Committee (UK) Dostupné online. 
27. Independent Climate Change Review (UK) [online]. Dostupné online. 
28. International Science Assessment Panel (UK) [online]. [cit. 2014-02-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-05-09. 
29. Pennsylvania State University [online]. [cit. 2022-05-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2010-07-04. 
30. first panel [online]. [cit. 2014-02-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-09-25. 
31. second panel (US) [online]. [cit. 2014-02-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-30. 
32. United States Environmental Protection Agency (US) [online]. Dostupné online. 
33. Department of Commerce (US) [online]. Dostupné online. 
34. National Science Foundation (US) [online]. Dostupné online. 
35. BLACK, Richard. Global warming 'confirmed' by independent study. BBC News [online]. 2011-10-21 [cit. 2012-05-19]. Dostupné online. 
36. Vědci v aféře Climategate nepodváděli, Země se otepluje, potvrdila studie. Novinky.cz [online]. 2011-10-21 [cit. 2012-05-19]. Dostupné online. 
37. Information Commissioner's decision on one of the climate data FoI requests [online]. 2010-07-07. Dostupné online. 
38. Andrew Montfort. The Climategate Inquiries. GWPF. 2010. Dostupné online. 
39. HICKMAN, Leo; RANDERSON, James. Climate sceptics claim leaked emails are evidence of collusion among scientists. The Guardian. UK: 20 November 2009. Dostupné online [cit. 27 July 2010]. Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
40. EILPERIN, Juliet. Hackers steal electronic data from top climate research center. Washington Post. 21 November 2009. Dostupné online. Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
41. LOWTHORPE, Shaun. Scotland Yard call in to probe climate data leak from UEA in Norwich. Norwich Evening News. 1 December 2009. Dostupné online. Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
42. REVKIN, Andrew C. Hacked E-Mail Is New Fodder for Climate Dispute. The New York Times. 20 November 2009. Dostupné online [cit. 27 July 2010]. Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
43. ARTHUR, Charles. Hacking into the mind of the CRU climate change hacker. The Guardian. UK: 5 February 2010. Dostupné online [cit. 19 April 2011]. Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
44. ARTHUR, Charles; EVANS, Rob; LEIGH, David; PEARCE, Evans. Climate emails: were they really hacked or just sitting in cyberspace?. The Guardian. London: 4 February 2010. Dostupné online. Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
45. Stewart, Will; DELGADO, MARTIN. Were Russian security services behind the leak of 'Climategate' emails?. Daily Mail. UK: 6 December 2009. Dostupné online. Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
46. WEBSTER, Ben. Climate e-mails were hijacked 'to sabotage summit'. The Times. UK: 6 December 2009. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 16 August 2011. Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
47. WEBSTER, Ben. Sceptics publish climate emails 'stolen from East Anglia University'. The Times. UK: 21 November 2009. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 6 January 2010. Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
48. GREAVES, Tara. Extremism fears surround Norwich email theft. Norwich Evening News. 11 January 2010. Dostupné online. Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
49. McIntyre, Steve. Covert” Operations by East Anglia’s CRU [online]. Climateaudit, 14.7. 2011 [cit. 2014-06-17]. Dostupné online. 
50. GARDNER, Timothy. Hacked climate emails awkward, not game changer. Green Business. Mon 23 November 2009 4:07 pm EST. Dostupné online [cit. 24 November 2009]. Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
51. FLAM, Faye. Penn State scientist at center of a storm. The Philadelphia Inquirer. 8 December 2009. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 30 December 2009. Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
52. John Costella. The Climategate Emails [online]. Lavoisier.com, 2010. Dostupné online. 
53. Vítězslav Kremlík. Climategate česky – výběr z korespondence [online]. Klimaskeptik.cz, 2010 [cit. 2013-02-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-05-16. 
54. Kevin Trenberth. CGD's Climate Analysis Section (CAS) [online]. National Center for Atmospheric Research, 2010 [cit. 2010-10-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 11-06-2010. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
55. Denial of Petitions for Reconsideration of the Endangerment and Cause or Contribute Findings for Greenhouse Gases under Section 202(a) of the Clean Air Act | Regulatory Initiatives | Climate Change [online]. United States Environmental Protection Agency, 29 September 2010 [cit. 2010-10-26]. S. 1.1.4. Dostupné online. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
56. Denial of Petitions for Reconsideration of the Endangerment and Cause or Contribute Findings for Greenhouse Gases under Section 202(a) of the Clean Air Act | Regulatory Initiatives | Climate Change [online]. United States Environmental Protection Agency, 29 September 2010 [cit. 2010-10-26]. S. 1.2.2.2 Response (1–21). Dostupné online. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
57. RISBEY, James S., Stephan Lewandowsky, Clothilde Langlais, Didier P. Monselesan, Terence J. O’Kane, Naomi Oreskes. Well-estimated global surface warming in climate projections selected for ENSO phase. Nature Climate Change. 2014-07-20. Dostupné online [cit. 2014-07-27]. ISSN 1758-6798 1758-678X, 1758-6798. DOI 10.1038/nclimate2310. Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
58. MANN, Michael E., Raymond S. Bradley, Malcolm K. Hughes. Global-scale temperature patterns and climate forcing over the past six centuries. Nature. 1998, s. 779–787. Dostupné online [cit. 2014-02-04]. Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
59. PEARCE, Fred. Part two: How the 'climategate' scandal is bogus and based on climate sceptics' lies. The Guardian. UK: 9 February 2010. Dostupné online [cit. 20 March 2010]. Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
60. John Tierney: E-Mail Fracas Shows Peril of Trying to Spin Science
61. BRIFFA, K. R., Schweingruber, F. H.; Jones, P. D.; Osborn, T. J.; Harris, I. C.; Shiyatov, S. G.; Vaganov, E. A.; Grudd, H. Trees tell of past climates: but are they speaking less clearly today?. Philosophical Transactions of the Royal Society B: Biological Sciences. 1998-01-29, roč. 353, čís. 1365, s. 65–73. DOI 10.1098/rstb.1998.0191. 
62. D'ARRIGO, Rosanne, Wilson, Rob; Liepert, Beate; Cherubini, Paolo. On the ‘Divergence Problem’ in Northern Forests: A review of the tree-ring evidence and possible causes. Global and Planetary Change. 2008-02-01, roč. 60, čís. 3–4, s. 289–305. DOI 10.1016/j.gloplacha.2007.03.004. 
63. BRIENEN, Roel J. W., Gloor, Emanuel; Zuidema, Pieter A. Detecting evidence for CO2 fertilization from tree ring studies: The potential role of sampling biases. Global Biogeochemical Cycles. 2012-03-01, roč. 26, čís. 1. DOI 10.1029/2011GB004143. 
64. TAUBES, G. Is a Warmer Climate Wilting The Forests of the North?. Science. 1995-03-17, roč. 267, čís. 5204, s. 1595–1595. DOI 10.1126/science.267.5204.1595. 
65. JACOBY, Gordon C., D'Arrigo, Rosanne D. Tree ring width and density evidence of climatic and potential forest change in Alaska. Global Biogeochemical Cycles. 1995-06-01, roč. 9, čís. 2, s. 227–234. DOI 10.1029/95GB00321. 
66. BRIFFA, K. R., F. H. Schweingruber, P. D. Jones, T. J. Osborn, S. G. Shiyatov, E. A. Vaganov. Nature. 1998-02-12, roč. 391, čís. 6668, s. 678–682. DOI 10.1038/35596. 
67. POLACH, Roman. Mýty a fakta o globálním oteplování – díl III. – „ClimateGate“ [online]. 2010-01-15. Dostupné online. 
68. RANDERSON, James. Climate researchers 'secrecy' criticised – but MPs say science remains intact. The Guardian. London: 31 March 2010. Dostupné online [cit. 26 July 2010]. Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
69. FOLEY, Henry C., Alan W. Scaroni and Candice A. Yekel. RA-10 Inquiry Report: Concerning the Allegations of Research Misconduct Against Dr. Michael E. Mann, Department of Meteorology, College of Earth and Mineral Sciences, The Pennsylvania State University [online]. The Pennsylvania State University, 3 February 2010 [cit. 2010-02-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 15-02-2010. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
70. IPCC AR4 WG1, Kap. 6.6
71. MANN, M. E., Zhang, Z.; Hughes, M. K.; Bradley, R. S.; Miller, S. K.; Rutherford, S.; Ni, F. Proxy-based reconstructions of hemispheric and global surface temperature variations over the past two millennia. Proceedings of the National Academy of Sciences. 2008-09-02, roč. 105, čís. 36, s. 13252–13257. DOI 10.1073/pnas.0805721105. 
72. PEARCE, Fred. The climate files: the battle for the truth about global warming. [s.l.]: Guardian Books, 2010. S. 54. Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
73. FRANK, David, Esper, Jan; Zorita, Eduardo; Wilson, Rob. A noodle, hockey stick, and spaghetti plate: a perspective on high-resolution paleoclimatology. Wiley Interdisciplinary Reviews: Climate Change. 2010-07-01, roč. 1, čís. 4, s. 507–516. DOI 10.1002/wcc.53. 
74. MANN, M. E., Zhang, Z.; Hughes, M. K.; Bradley, R. S.; Miller, S. K.; Rutherford, S.; Ni, F. Proxy-based reconstructions of hemispheric and global surface temperature variations over the past two millennia. Proceedings of the National Academy of Sciences. 2008-09-02, roč. 105, čís. 36, s. 13252–13257. DOI 10.1073/pnas.0805721105. 
75. MANN, M. E., Zhang, Z.; Rutherford, S.; Bradley, R. S.; Hughes, M. K.; Shindell, D.; Ammann, C.; Faluvegi, G.; Ni, F. Global Signatures and Dynamical Origins of the Little Ice Age and Medieval Climate Anomaly. Science. 2009-11-26, roč. 326, čís. 5957, s. 1256–1260. DOI 10.1126/science.1177303. 
76. ICO issues FoI guidance for universities : Guardian Government Computing : Guardian Professional [online]. The Guardian, 26 September 2011 [cit. 2011-12-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 20-04-2013. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
77. The disclosure of climate data from the Climatic Research Unit at the University of East Anglia [online]. Parliament of the United Kingdom, 31 March 2010. S. 28–31. Dostupné online. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
78. LEISEROWITZ, A. A., E. W. Maibach, C. Roser-Renouf, N. Smith, E. Dawson. Climategate, Public Opinion, and the Loss of Trust. American Behavioral Scientist. 2013-06-01, s. 818–837. Dostupné online [cit. 2014-07-16]. ISSN 1552-3381 0002-7642, 1552-3381. DOI 10.1177/0002764212458272. Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
79. GRUNDMANN, R. Climategate and The Scientific Ethos. Science, Technology & Human Values. 2012-04-23. Dostupné online [cit. 2014-07-16]. ISSN 1552-8251 0162-2439, 1552-8251. DOI 10.1177/0162243911432318. Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
80. KENALL, Amye, Simon Harold, Christopher Foote. An open future for ecological and evolutionary data?. BMC Ecology. 2014, s. 10. Dostupné online [cit. 2014-07-16]. ISSN 1472-6785. DOI 10.1186/1472-6785-14-10. Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
81. Orlowski, Andrew. Info commissioner finds saintly CRU crew guilty [online]. The Register, 8.7.2010 [cit. 2014-06-17]. Dostupné online. 
82. KITRICK, Ross. Defects in key climate data are uncovered. Financial Post. 2009-10-01. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-02-20.  Archivováno 20. 2. 2014 na Wayback Machine.
83. MCINTYRE, Stephen. YAD06 – The most influential tree in the world. Climate Audit. 2009-09-30. Dostupné online. 
84. BRIFFA, Keith R., Thomas M. Melvin. Examining the validity of the published RCS Yamal tree-ring chronology. Unpublished report. University of East Anglia, Norwich. http://www. cru. uea. ac. uk/cru/people/briffa/yamal2009. 2009. Dostupné online [cit. 2014-02-03]. Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
85. Is Keith Briffa the Climategate Whistleblower? [online]. 2009-12-09. Dostupné online. 
86. BLACK, Richard. Climate unit releases virtually all remaining data [online]. BBC News, 27 July 2011 [cit. 2011-08-02]. Dostupné online. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
87. Climate data released – University of East Anglia (UEA) [online]. [cit. 2011-08-04]. Dostupné online. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
88. SOON, W, Baliunas, S. Proxy climatic and environmental changes of the past 1000 years. Climate Research. 2003-01-01, roč. 23, s. 89–110. DOI 10.3354/cr023089. 
89. REVKIN, Andrew C. Politics Reasserts Itself in the Debate Over Climate Change and Its Hazards. www.nytimes.com. New York Times, August 5, 2003. Dostupné online [cit. 2011-03-06]. Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
90. James M. Inhofe. James M. Inhofe – U. S. Senator – Oklahoma [online]. James M. Inhofe, July 28, 2003 [cit. 2011-03-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-03-28. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
91. VON STORCH, Hans. Editorial Climate Research 28.7.2003 (unpublished). Climate Research. 4 August 2003. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“. Archivovaná kopie. w3g.gkss.de [online]. [cit. 2014-02-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
92. CAUCHI, Stephen. Global warming: a load of hot air?. The Age. 2004-01-17. Dostupné online. Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
93. FREEDMAN, Andrew. Science historian reacts to hacked climate e-mails. The Washington Post. 23 November 2009. Dostupné online. Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
94. HICKMAN, Leo. Climate change champion and sceptic both call for inquiry into leaked emails. The Guardian. London: 23 November 2009. Dostupné online [cit. 25 November 2009]. Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
95. GLEICK, P. H. at al. Climate Change and the Integrity of Science. Science. 2010-05-06, roč. 328, čís. 5979, s. 689–690. DOI 10.1126/science.328.5979.689. 
96. BORENSTEIN, Seth. Business & Technology : Obama science advisers grilled over hacked e-mails [online]. Seattle Times Newspaper, 3 December 2009 [cit. 2012-12-11]. Dostupné online. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
97. Pielke Jr., Roger. The Climate Fix: What Scientists and Politicians Won't Tell You About Global Warming. [s.l.]: Basic Books, 2010. Dostupné online. ISBN 0-465-02052-6. S. 194. Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
98. FAHRENTHOLD, David A.; EILPERIN, Juliet. In emails, science of warming is hot debate. The Washington Post. 5 December 2010. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 9 April 2010. Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
99. JOHNSON, Keith. Climate Emails Stoke Debate. Wall Street Journal. 23 November 2009. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 9 April 2010. Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
100. Climatologists under pressure. Nature. 2009-12-03, roč. 462, čís. 7273, s. 545–545. DOI 10.1038/462545a. 
101. MOORE, Matthew. Climate change scientists face calls for public inquiry over data manipulation claims. The Daily Telegraph. UK: 24 November 2009. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 8 January 2010. Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
102. Climategate [online]. FactCheck.org, 10 December 2009, corrected 22 December 2009 [cit. 2010-01-04]. Dostupné online. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
103. EDITORIAL. Climate of fear. Nature. 2009-03-11. Dostupné online. 
104. RAVILLIOUS, Kate. Hacked email climate scientists receive death threats. The Guardian. London: 8 December 2009. Dostupné online. Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
105. Richard Girling url=http://www.timesonline.co.uk/tol/news/environment/article7017905.ece. The leak was bad. Then came the death threats. The Sunday Times. 2010-02-17. 
106. MCCRAE, Fiona. Professor in climate change scandal helps police with enquiries while researchers call for him to be banned. The Daily Mail. London: 2 December 2009. Dostupné online. Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
107. „I passed the threats on to Norfolk police who said they didn’t fulfil the criteria for death threats.“ Interview published at Spalding (UK) Guardian, „Top climate professor in Spalding for talk“, Thursday 3 February 2011. Archived copy available at Highbeam.com^{[nedostupný zdroj]}. Retrieved 9 May 2011, registration required.
108. O'NEILL, Margot. The ugly side of climate politics. The Drum. ABC, 8 December 2009. Dostupné online. Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
109. JACKMAN, Tom. U.Va. wins key ruling in Prince William global warming-FOIA case involving Michael Mann. www.washingtonpost.com. The Washington Post, 18 September 2012. Dostupné online [cit. 18 September 2012]. Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
110. EBEL, Myron. Alarmist scientists plan a snow job. [online]. 5 March 2010. Dostupné online. 
111. LINDZEN, Richard. Climate of fear.. Wall Street Journal. 2006-04-12. Dostupné online. 
112. MONBIOT, George. Global warming rigged? Here's the email I'd need to see. The Guardian. 2009-11-23. Dostupné online. 
113. Jowit, J. Sharp decline in public's belief in climate threat, British poll reveals. The Guardian. 2010-02-23. Dostupné online. 
114. LEISEROWITZ, A. A., Maibach, E. W.; Roser-Renouf, C.; Smith, N.; Dawson, E. Climategate, Public Opinion, and the Loss of Trust. American Behavioral Scientist. 2012-09-13, roč. 57, čís. 6, s. 818–837. DOI 10.1177/0002764212458272. 
115. Nisbet, M. „ClimateGate“: A catchphrase that instantly flips the frame on climate scientists [online]. 2009. Dostupné online. 
116. NERLICH, Brigitte. 'Climategate': Paradoxical Metaphors and Political Paralysis. Environmental Values. 2010-11-01, roč. 19, čís. 4, s. 419–442. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-02-24. DOI 10.3197/096327110X531543.  Archivováno 24. 2. 2014 na Wayback Machine.
117. Crichton, Michael. Environmentalism as a religion. Remarks to the Commonwealth club. San Francisco [online]. Science and Public Policy, 15.9.2003 [cit. 2014-06-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-06-25. 
118. Whistleblower.org. whistleblower.org [online]. [cit. 2011-04-28]. Dostupné online. 
119. HICKMAN, Leo. Climate scientist at centre of leaked email row dismisses conspiracy claims. The Guardian. UK: 24 November 2009. Dostupné online [cit. 27 July 2010]. Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
120. Science and Technology Committee Announcement: The Disclosure of Climate Data from the Climatic Research Unit at the University of East Anglia [online]. 22 January 2010 [cit. 2010-01-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 25-01-2010. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
121. House of Commons. announcement [online]. [cit. 2022-05-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2010-04-02. 
122. House of Commons. Report on The disclosure of climate data from the Climatic Research Unit at the University of East Anglia [online]. 2010-04-31. Dostupné online. 
123. Science and Technology – Memoranda [online]. House of Commons [cit. 2010-02-27]. Dostupné online. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
124. Official Shorthand Writers to the Houses of Parliament. House of Commons Science and Technology Select Committee, Session 2009–10: Uncorrected oral evidence, 1 March 2010, „The disclosure of climate data from the Climatic Research Unit at the University of East Anglia“, HC 387-i. Uploaded on 3 March 2010 [online]. UK Parliament website, 31 March 2010 [cit. 2010-03-06]. Dostupné online. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
125. SATTER, Raphael G. 'Climategate' inquiry largely clears scientists. Seattle Times. London: 30 March 2010. Dostupné online [cit. 17 June 2010]. Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
126. The disclosure of climate data from the Climatic Research Unit at the University of East Anglia [online]. Parliament of the United Kingdom, 31 March 2010. S. 52–54. Dostupné online. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
127. OXBURGH, Ron, Huw Davies, Kerry Emanuel, Lisa Graumlich, David Hand, Herbert Huppert, Michael Kelly. Report of the International Panel set up by the University of East Anglia to examine the research of the Climatic Research Unit [online]. University of East Anglia, 14 April 2010 [cit. 2010-04-27]. Dostupné online. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
128. ORLOWSKI, Andrew. Oops: Chief Climategate investigator failed to declare eco directorship. The Register. 2010-03-24. Dostupné online. 
129. Lawrence Solomon: Reopen Climategate hearings, says UK parliamentarian [online]. [cit. 2022-05-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-04. 
130. BRODER, John M. Climatologist Leaves Post in Inquiry Over email Leaks. New York Times. 1 December 2009. Dostupné online [cit. 27 July 2010]. Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
131. University Reviewing Recent Reports on Climate Information [online]. College of Earth and Mineral Sciences, Pennsylvania State University [cit. 2009-12-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 06-12-2009. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
132. Genaro C. Armas, Associated Press. Penn St. prof. welcomes climate change scrutiny. www.google.com. Google, 3 December 2009. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 6 December 2009. Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
133. KINTISCH, Eli. Climate Scientist Mann Partially Absolved by Penn State – ScienceInsider [online]. Science, 3 February 2010 [cit. 2012-01-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-09-25. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
134. Final Investigation Report Involving Dr. Michael E. Mann [online]. The Pennsylvania State University, 4 June 2010 [cit. 2010-07-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 04-07-2010. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
135. KINTISCH, Eli. Michael Mann Exonerated as Penn State Inquiry Finds 'No Substance' To Allegations – ScienceInsider [online]. Science, 1 July 2010 [cit. 2012-01-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-30. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
136. WARNER, Frank. Penn State climate professor: 'I'm a skeptic'. The Morning Call. 3 January 2010. Dostupné online [cit. 28 March 2010]. Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.^{[nedostupný zdroj]}
137. Breaking: Penn State inquiry finds no evidence for allegations against Michael Mann [online]. Dostupné online. 
138. Morano, Marc. Penn State investigation cited Mann’s level of success… [online]. ClimateDepot, 7.2.2010 [cit. 2014-06-17]. Dostupné online. 
139. Steyn, Mark. Football and hockey [online]. National Review, 15.7.2012 [cit. 2014-06-17]. Dostupné online. 
140. Penn State President Fired [online]. Dostupné online. 
141. Vítězslav Kremlík. Rektor, který kryl Climategate, dostal vyhazov [online]. 2011-11-15. Dostupné online. 
142. Mann exonerated by PSU inquiry: “No substance to the allegation” [online]. Dostupné online. 
143. The Independent Climate Change Email Review – an independent review funded by the UEA, chaired by Sir Muir Russell [online]. Dostupné online. 
144. GILLIS, Justin. British Panel Clears Climate Scientists. The New York Times. 7 July 2010. Dostupné online [cit. 27 July 2010]. Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
145. ADAM, David. 'Climategate' review clears scientists of dishonesty over data. The Guardian. London: 7 July 2010. Dostupné online [cit. 7 July 2010]. Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
146. ADAM, David. 'Climategate' review clears scientists of dishonesty over data. The Guardian. UK: 7 July 2010. Dostupné online [cit. 11 July 2010]. Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
147. The Independent Climate Change Email Review [online]. 7 July 2010 [cit. 2010-07-07]. Dostupné online. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
148. GEMAN, Ben. EPA rejects 'Climate-gate' bid to scuttle carbon rules – The Hill's E2-Wire [online]. The Hill (newspaper), 29 July 2010 [cit. 2011-09-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 05-01-2013. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
149. Scientists' 'Climategate' e-mails 'just discussions'. www.bbc.co.uk. BBC News, 6 August 2010. Dostupné online [cit. 16 September 2011]. Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
150. Denial of Petitions for Reconsideration of the Endangerment and Cause or Contribute Findings for Greenhouse Gases under Section 202(a) of the Clean Air Act / Regulatory Initiatives / Climate Change / U. S. EPA [online]. Environmental Protection Agency, updated on 14 April 2011 [cit. 2011-09-16]. Dostupné online. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
151. Myths vs. Facts: Denial of Petitions for Reconsideration of the Endangerment and Cause or Contribute Findings for Greenhouse Gases under Section 202(a) of the Clean Air Act / Regulatory Initiatives / Climate Change / U. S. EPA [online]. Environmental Protection Agency, updated on 14 April 2011 [cit. 2011-09-16]. Dostupné online. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
152. EPA. 07/29/2010: EPA Rejects Claims of Flawed Climate Science [online]. EPA Newsroom, 29 July 2010 [cit. 2011-09-16]. Dostupné online. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
153. Procedural Review of EPA’s Greenhouse Gases Endangerment Finding Data Quality Processes. Report No. 11-P-0702 [online]. U.S. EPA Office of Inspector General , 26.9.2011 [cit. 2014-06-17]. Dostupné online. 
154. U. S. scientists cleared in 'climategate' – Technology & Science. www.cbc.ca. CBC News, 24 February 2011. Dostupné online [cit. 3 January 2012]. Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
155. ZINSER, Todd J. Examination of issues related to internet posting of emails from Climatic Research Unit [online]. Office of the Inspector General of the United States Department of Commerce, 18 February 2011 [cit. 2012-01-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-07-20. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
156. National Science Foundation Office of Inspector General. Case Number: A09120086 [online]. [httpu://www.science20.com/uploads/1770191916-429173860.pdf Dostupné online]. 
157. EFSTATHIOU JR., Jim. Climate-Change Scientist Cleared in Closing of U. S. Data-Altering Inquiry. www.bloomberg.com. Bloomberg, 22 August 2011. Dostupné online [cit. 3 January 2012]. Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
158. Climate scientist cleared of research misconduct [online]. physicsworld.com, A website from the Institute of Physics, 30 August 2011 [cit. 2012-01-03]. Dostupné online. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
159. Mann's critics not appeased by NSF investigation, extend unfounded "whitewash" accusations to NSF itself [online]. Scholars and Rogues , 15.9. 2011 [cit. 2014-06-17]. Dostupné online. 
160. DELINGPOLE, James. Herod orders top UN scientists to investigate mysterious infant slaughter in Judaea [online]. 2010-03-11 [cit. 2010-03-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-03-14. 
161. Press Association. University of East Anglia rejects lost climate data claims. The Guardian. UK: 25 February 2010. Dostupné online [cit. 26 February 2010]. Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
162. Freedom of Information Act 2000 (Section 50) / Environmental Information Regulations 2004 Decision Notice, Reference: FER0238017 [online]. Information Commissioner's Office, 7 July 2010 [cit. 2010-07-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 25-07-2011. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
163. CRU update 2 [online]. University of East Anglia (UEA), 24 November 2009 [cit. 2011-08-02]. Dostupné online. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
164. HEFFERNAN, Olive. Climate data spat intensifies. Nature. 2009-08-13, roč. 460, čís. 7257, s. 787–787. DOI 10.1038/460787a. 
165. HEFFERNAN, Olive. Climate Feedback: McIntyre versus Jones: climate data row escalates [online]. Nature, 12 August 2009 [cit. 2011-08-02]. Dostupné online. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
166. Pearce 2010, s. 143–156
167. CRU Data Availability [online]. Climatic Research Unit [cit. 2012-01-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-10-16. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
168. Freedom of Information Act 2000 (Section 50) Environmental Information Regulations 2004 Decision Notice [online]. ICO, 23 June 2011 [cit. 2011-08-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 03-07-2011. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“. FOI request made 24 July 2009, refused by UEA 14 August 2009.
     Freedom of Information Act 2000 (Section 50) Environmental Information Regulations 2004 Decision Notice [online]. ICO, 23 June 2011 [cit. 2011-08-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 29-08-2011. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“. FOI request made 14 August 2009, refused by UEA 11 September 2009.
169. MCINTYRE, Stephen. We have 25 years invested in this work. Climate Audit. 2005-10-15. Dostupné online. 
170. MICHAELS, Patrick. Dog Ate Global Warming. CATO Institute. 2009-09-23. Dostupné online. 
171. JOWIT, Juliette. Climate scientists defend work in wake of new leak of hacked emails. www.guardian.co.uk. London: guardian.co.uk, 23 November 2011. Dostupné online [cit. 2 December 2011]. Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
172. LEAN, Geoffrey. Climategate II: the scientists fight back. The Daily Telegraph. London: 25 November 2011. Dostupné online [cit. 2 December 2011]. Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
173. A poor sequel. Nature. 2011-11-30, roč. 480, čís. 7375, s. 6–6. DOI 10.1038/480006a. 

Literatura

• KEMP, Jeremy, Richard Milne, Dave S. Reay. Sceptics and deniers of climate change not to be confused. Nature. 2010, s. 673–673. Dostupné online [cit. 2014-02-14]. Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
• RYGHAUG, Marianne, Skjølsvold, Tomas Moe. The Global Warming of Climate Science: Climategate and the Construction of Scientific Facts. International Studies in the Philosophy of Science. 2010-09-01, roč. 24, čís. 3, s. 287–307. DOI 10.1080/02698595.2010.522411. 
• PEARCE, Fred. How the ‘climategate’scandal is bogus and based on climate sceptics lies. The Guardian. 2010. Dostupné online [cit. 2014-02-14]. Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
• HOLLIMAN, R. Advocacy in the tail: Exploring the implications of 'climategate' for science journalism and public debate in the digital age. Journalism. 2011-09-08, roč. 12, čís. 7, s. 832–846. DOI 10.1177/1464884911412707. 
• GRUNDMANN, R. Climategate and The Scientific Ethos. Science, Technology & Human Values. 2012-04-23. DOI 10.1177/0162243911432318. 
• REAY, Dave S. Lessons from Climategate. Nature. 2010-09-09, roč. 467, čís. 7312, s. 157–157. DOI 10.1038/467157a. 

Externí odkazy

• Climategate „hide the decline“ explained by Berkeley professor Richard Muller, Youtube video. [online]. Dostupné online. 
• Realclimate.org web Michaela Manna, autora hokejkového grafu
• Climateaudit.org web Steve McIntyra, známého kritika hokejkového grafu
• [1] Berkeley Earth Surface Temperature Přístrojové měření teplot posledních 150 let
• Václav Řezníček: Climategate aneb Podvod s globálním oteplováním Archivováno 7. 12. 2009 na Wayback Machine.
• web Skeptical Science s vědeckými argumenty proti většině teorií tzv. „klimaskeptiků“