Elvin Jones | |
---|---|
Elvin Jones v roce 1976 | |
Základní informace | |
Rodné jméno | Elvin Ray Jones |
Narození | 9. září 1927 |
Původ | Michigan, USA |
Úmrtí | 18. května 2004 (76 let) |
Příčina úmrtí | infarkt myokardu |
Žánry | modal jazz, jazzová avantgarda, hard bop, post bop |
Povolání | jazz drummer a nahrávající umělec |
Nástroje | bicí |
Členem skupin | The Jones Brothers John Coltrane Quartet John Coltrane Quintet |
Ocenění | NEA Jazz Masters |
Manžel(ka) | Keiko Jones |
Příbuzní | Thad Jones a Hank Jones (sourozenci) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Elvin Ray Jones (9. září 1927 – 18. května 2004) byl americký jazzový bubeník. O bicí se začal zajímat už v raném dětství, už tehdy ho přitahovaly cirkusové kapely. Mezi lety 1946–1949 sloužil v americké armádě, poté už hrál v jazzových kapelách. V roce 1955 se přestěhoval do New Yorku, kde už si zahrál s takovými jazzovými ikonami jako byli Charles Mingus, Teddy Charles, Bud Powell a Miles Davis.[1]
Mezi lety 1960–1966 byl členem legendárního John Coltrane Quartetu, hraje například na věhlasné desce A Love Supreme. Během svého účinkování v tomto kvartetu vedl Elvin i své vlastní jazzové ansámbly — například The Elvin Jones Jazz Machine. Dva z jeho bratrů — Thad Jones a Hank Jones byli rovněž jazzoví hudebníci. Elvin si s nimi zahrál na několika deskách.
Elvin Jones se narodil v Pontiacu ve státě Michigan. „První vzpomínky na dobu, kdy mi byly tak dva roky, jsou sny o tom, jak se naučím hrát na bicí”[2], říká Elvin v rozhovoru na allaboutjazz.com. Jako malého chlapce ho fascinoval pohled na bubeníky v cirkusových kapelách. Mnohdy urazil několik mil, jen aby je mohl vidět a slyšet. Na střední škole už hrál v černošské pochodové kapele, ve které si osvojil základy hry na pochodový buben.
Po střední škole, v roce 1946, narukoval do armády. Domů se vrátil v roce 1949, úplně bez peněz. Od své sestry si půjčil 35 dolarů, aby si mohl koupit své první bicí. Svou profesionální kariéru začal v roce 1949 v Detroitu, kde měl tehdy jazz slušné zázemí, hráli tu muzikanti jako Barry Harris, Paul Chambers, Kenny Burrell, Milt Jackson, Tommy Flanagan a další. Jeho bratr Thad hrál v té době s orchestrem Bennyho Goodmana. Když se mu o Elvinovi zmínil, pozval ho Goodman na konkurz, který ale pro Elvina nedopadl nejlépe. Dostal se tak ale do New Yorku. Netrvalo dlouho a už hrál s Charlesem Mingusem, zahrál si tak i na desce J is for Jazz.
V roce 1960 se stal členem klasického kvartetu Johna Coltrana. V té době byli členy tohoto kvartetu i kontrabasista Jimmy Garrison a pianista McCoy Tyner. Elvin i Trane hráli velmi často dlouhá sóla. Elvin o této Traneově zálibě jednou prohlásil: „Nikdy mi nevadilo, že John hraje dlouhá sóla. Dělali to tak v té době skoro všichni a John na to rozhodně měl. Navíc, já jsem většinou hrál s ním.”[2] Tento kvartet — někdy také označovaný jako klasický Coltranův kvartet — znamenal pro vývoj jazzu takový přerod, svým vlivem stejně intenzivní jako ve své době hudba Louise Armstronga či Charlieho Parkera. Elvin zůstal s Coltranem až do roku 1966, kdy se jejich vzájemné cesty rozešly. Ač Elvin byl sám zastánce polyrytmů, nesmířil se už ale s novými hudebními cestami, po kterých se tehdy Coltrane rozhodl jít. Coltrana to táhlo k jazzové avantgardě, kdežto Elvin zůstával stále věrný hard bopu.
Elvin hrál dále i po odchodu z Coltranova kvartetu, na konci šedesátých a počátkem sedmdesátých let vedl své vlastní ansámbly. Za zmínku stojí například trio se saxofonistou a multiinstrumentalistou Joem Farrellem a kontrabasistou Jimmy Garrisonem (z Coltranova kvarteta). Spolu nahrály pro Blue Note desku Putinn’ it Together. Elvin si jako sidemana mohl vybrat prakticky kohokoli, v sedmdesátých letech nahrával například s trumpetistou Lee Morganem či původem českým klávesistou Janem Hammerem a nebo se skupinou Oregon, která stála na pomezí jazzu a world music.
Elvin byl velmi vlivným bubeníkem, sám svoji hru popisuje jednoduše: „Stejně jako malíř předem vidí barvy a tvary na plátně, tak i já, když hraju, dokážu vidět různé barvy. Činely představují jednu barvu, bubínek druhou a přechody další. Míchám je, a tak získám dojem neustálého pohybu.”[2]
Elvinův smysl pro timing, polyrytmy a jazzovou dynamiku posunul bicí do popředí. Jeho nenucená hra ovlivnila i mnoho rockových bubeníků. Patřili mezi ně Mitch Mitchell (kterému Jimi Hendrix říkal „můj Elvin Jones”) nebo Ginger Baker.
Elvin si také zahrál padoucha Job Caina v neobvyklém westernu Zachariah. Po vítězné přestřelce si v jednom baru zabubnuje sólo na bicí.
Elvin zemřel na zástavu srdce v roce 2004 ve svých 76 letech. Tohoto úctyhodného věku se dožil i přesto, že v padesátých a šedesátých letech holdoval heroinu, za jehož držení se také dvakrát dostal do vězení.[3]
Year | Album | Leader | Label |
---|---|---|---|
1948 | Swing…Not Spring! | Billy Mitchell | Savoy Records |
1955 | Blue Moods | Miles Davis | Prestige Records |
1956 | Farmer's Market | Art Farmer | New Jazz |
1956-57 | The Jones Boys | Quincy Jones | Everest Recordings |
1957 | Paul Chambers Quintet | Paul Chambers | Blue Note |
1957 | Night at the Village Vanguard | Sonny Rollins | Blue Note |
1957 | Blue Moods | Kenny Burrell | Prestige (7088) |
1958 | Reflections | Steve Lacy | New Jazz (8206) |
1959 | All the Gin Is Gone | Jimmy Forrest | Delmark |
1959 | Black Forrest | Jimmy Forrest | Delmark |
1959 | Great Jazz Standards | Gil Evans | World Pacific |
1959 | Sketches of Spain | Miles Davis | Columbia |
1960 | Coltrane Plays the Blues | John Coltrane | Atlantic |
1960 | Coltrane's Sound | John Coltrane | Atlantic |
1960 | My Favorite Things | John Coltrane | Atlantic |
1961 | Coltrane Jazz (pouze jedna skladba) | John Coltrane | Atlantic |
1961 | Africa/Brass | John Coltrane | Impulse! |
1961 | Live! at the Village Vanguard | John Coltrane | Impulse! |
1961 | Into Something | Yusef Lateef | New Jazz |
1961 | Motion | Lee Konitz | Verve |
1962 | Ready for Freddie | Freddie Hubbard | Blue Note |
1962 | Ballads | John Coltrane | Impulse! |
1962 | Coltrane | John Coltrane | Impulse! |
1962 | Inception | McCoy Tyner | Impulse! |
1963 | Today and Tomorrow | McCoy Tyner | Impulse! |
1963 | Impressions | John Coltrane | Impulse! |
1963 | John Coltrane and Johnny Hartman | John Coltrane | Impulse! |
1963 | Live at Birdland | John Coltrane | Impulse! |
1964 | Crescent | John Coltrane | Impulse! |
1964 | A Love Supreme | John Coltrane | Impulse! |
1964 | Judgment! | Andrew Hill | Blue Note |
1964 | Stan Getz & Bill Evans | Stan Getz, Bill Evans | Verve |
1964 | Bob Brookmeyer and Friends | Bob Brookmeyer | Verve |
1964 | Night Dreamer | Wayne Shorter | Blue Note |
1964 | JuJu | Wayne Shorter | Blue Note |
1964 | Speak No Evil | Wayne Shorter | Blue Note |
1964 | McCoy Tyner Plays Ellington | McCoy Tyner | Impulse! |
1964 | Matador | Grant Green | Blue Note |
1964 | Street of Dreams | Grant Green | Blue Note |
1964 | Solid | Grant Green | Blue Note |
1964 | Talkin' About! | Grant Green | Blue Note |
1964 | In 'N Out | Joe Henderson | Blue Note |
1964 | Inner Urge | Joe Henderson | Blue Note |
1964 | Into Somethin' | Larry Young | Blue Note |
1964 | The Individualism of Gil Evans | Gil Evans | Verve |
1965 | Unity | Larry Young | Blue Note |
1965 | Rip, Rig and Panic | Roland Kirk | Limelight |
1965 | I Want to Hold Your Hand | Grant Green | Blue Note |
1965 | The John Coltrane Quartet Plays | John Coltrane | Impulse! |
1965 | Om | John Coltrane | Impulse! |
1965 | New Thing at Newport | John Coltrane | Impulse! |
1965 | Gleanings | John Coltrane | Impulse! |
1965 | Transition | John Coltrane | Impulse! |
1965 | First Meditations | John Coltrane | Impulse! |
1965 | Living Space | John Coltrane | Impulse! |
1965 | Sun Ship | John Coltrane | Impulse! |
1965 | Meditations | John Coltrane | Impulse! |
1965 | Kulu Sé Mama | John Coltrane | Impulse! |
1965 | Live at the Half Note: One Down, One Up | John Coltrane | Impulse! |
1966 | Live in Seattle | John Coltrane | Impulse! |
1966 | East Broadway Run Down | Sonny Rollins | Impulse! |
1966 | Blue Spirits | Freddie Hubbard | Blue Note |
1967 | The Lee Konitz Duets | Lee Konitz | Milestone |
1967 | The Real McCoy | McCoy Tyner | Blue Note |
1968 | Love Call | Ornette Coleman | Blue Note |
1970 | Extensions | McCoy Tyner | Blue Note |
1971 | Outback | Joe Farrell | CTI |
1975 | Trident | McCoy Tyner | Milestone |
1976 | Together | Oregon | Vanguard |
1977 | Something for Lester | Ray Brown | OJC |
1987 | But Beautiful | Lew Soloff | King Records |
1990 | Special Quartet | David Murray | DIW/Columbia |
1991 | Ask the Ages | Sonny Sharrock | Axiom Records |
1995 | After the Rain | John McLaughlin | Verve |
1999 | Jones for Elvin - Volumes 1 and 2 | Steve Griggs | Hip City Music |
2001 | With Dave Holland and Elvin Jones | Bill Frisell | Nonesuch |
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Elvin Jones na anglické Wikipedii.