Emile Berliner | |
---|---|
Rodné jméno | Emile Berliner |
Narození | 20. května 1851 Hannover |
Úmrtí | 3. srpna 1929 (ve věku 78 let) Washington, D.C. |
Příčina úmrtí | infarkt myokardu |
Místo pohřbení | hřbitov Rock Creek |
Bydliště | Hannover (1851–1870) Spojené státy americké (od 1870) |
Alma mater | Cooper Union |
Povolání | vynálezce, podnikatel, elektroinženýr a průmyslník |
Ocenění | John Scott Medal (1897) medaile Elliotta Cressona (1913) Franklinova medaile (1929) Grammy Trustees Award (1987) Národní síň slávy vynálezců (1994) |
Děti | Henry Berliner Herbert Samuel Berliner |
Příbuzní | Joseph Berliner, Jacob Berliner a Manfred Berliner (sourozenci) Cora Berlinerová (neteř) Hans Berliner (prasynovec) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Emile Berliner (20. květen 1851 Hannover – 3. srpen 1929 Washington, D.C.) byl v Německu narozený americký vynálezce židovského původu. V roce 1870 se přestěhoval z Německa do Spojených států, do Washingtonu D.C. Americké občanství získal v roce 1881. Do Evropy se vracel zpeněžit některé ze svých nejslibnějších vynálezů – mezi nejznámější patřil mikrofon (1877) a gramofon (1887). Žil a podnikal střídavě v USA, Německu, ve Velké Británii a v Kanadě.
Jeho otec byl obchodník. Měl dvanáct sourozenců, dva z nich ještě v dětství zemřeli. Po střední škole (Samsonschule ve Wolfenbüttelu) začal pracovat v otcově obchodě. Brzy však odešel do Spojených států amerických (1870), možná proto, aby se vyhnul narukování do prusko-francouzské války. Namísto křestního jména Emil užíval v USA jméno Emile. Nejprve žil ve Washingtonu, později v New Yorku, kde získal místo v laboratoři Constantina Fahlberga, objevitele sacharinu. Fahlberg ho zcela nadchl pro vědu, spolu s dobovou atmosférou, která senzačními zprávami o nových vynálezech doslova přetékala. Jedním z nich byl i Bellův telefon. Když ho Berliner prozkoumal, zklamalo ho, jak málo je slyšet hlas z druhé strany přístroje. Sestrojil tedy přístroj, jenž nazval „volný kontaktní vysílač“. To byl jeho první velký vynález – dnes známý jako mikrofon.
Berliner žádal podíl na patentu telefonu. Ten nevysoudil, ale Bellův kolega Thomas Watson Berlinera navštívil, aby si mikrofon prohlédl – byl nadšený a nabídl mu místo v Bellových laboratořích. Berliner přijal a Bellova firma v roce 1877 patent mikrofonu zaregistrovaný odkoupila za 50 000 dolarů. Tím mohl přístroj nastoupit své vítězné tažení světem (a Berliner se stal ekonomicky nezávislým).[1]
Z Bellovy firmy Berliner odešel v roce 1884. Přesídlil zpět do Washingtonu a zde založil firmu vlastní. Věřil, že má s čím prorazit: sestrojil první gramofon a gramofonovou desku. Patent získal roku 29. září 1887 ve Washingtonu a 8. listopadu 1887 v Německu (Kaiserlichen Patentamt). První desky vyráběl ze skla. Později přešel na zinek. Průlomem byl nástup plastů. Berliner prokázal brzy i ryze obchodní talent. Navázal za účelem propagace gramofonu spolupráci se dvěma pěveckými hvězdami té doby, pěvkyní Nellie Melbou a hlavně nejslavnějším tenorem Enricem Carusem.[2] V roce 1898 prodal více než sedm set tisíc desek.[3] Dobře pracoval i s konceptem značky. Když Berliner a Elridge Johnson založili v roce 1901 Victor Talking Machine Company, stal se její obchodní značkou Little Nipper – pejsek, na kterého z gramofonu promlouvá jeho pán. I tuto značku a nápisem His Master’s Voice („hlas jeho pána“, „pánův hlas“) si Berliner nechal patentovat.[4][3] Svůj podíl Berliner později odprodal – v USA jeho jméno z hudebního průmyslu postupně zmizelo a bylo nahrazeno jmény Victor a Victrola.[3]
Protože Berlinera lákalo letectví, zdokonalil letecký motor, sestrojil rotační letecký motor „Gyro“ (používal jej mj. Lincoln Beachey). Se synem Henrym Berlinerem sestrojil vrtulník, který se prvně vznesl roku 1919. V roce 1924 postavil se synem vrtulník, který byl nejvýkonnějším vrtulníkem v USA do roku 1939 (vystřídal jej Sikorského vrtulník VS-300). Model vrtulníku je umístěn v College Park Aviation Museum v Marylandu. V roce 1909 založil Emil Berliner ve Washingtonu společnost na výrobu leteckých rotačních motorů Gyro Motor Company, která vyráběla přibližně do roku 1926.[5][6]