Franko Škugor

Franko Škugor
Franko Škugor v kvalifikaci Wimbledonu 2016
PřezdívkaFranky[1]
StátChorvatskoChorvatsko Chorvatsko
Datum narození20. září 1987 (37 let)[1]
Místo narozeníŠibenik, Jugoslávie[1]
BydlištěZáhřeb, Chorvatsko[1]
Výška198 cm[1]
Hmotnost96 kg[1]
Profesionál od2005
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek1 693 883 USD
Dvouhra
Poměr zápasů8–23
Tituly0 ATP, 2 challengery, 5 Futures
Nejvyšší umístění145. místo (25. dubna 2016)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo kvalifikace (2011)
French Open2. kolo kvalifikace (2011, 2012)
Wimbledon1. kolo (2016)
US Open2. kolo kvalifikace (2008, 2010)
Čtyřhra
Poměr zápasů110–118
Tituly6 ATP, 10 challengerů, 4 Futures
Nejvyšší umístění17. místo (22. dubna 2019)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open3. kolo (2020)
French Openčtvrtfinále (2021)
Wimbledonsemifinále (2017, 2018)
US Open3 . kolo (2018)
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2018)
French Open2. kolo (2018, 2019)
Wimbledončtvrtfinále (2019)
US Openčtvrtfinále (2018, 2022)
Týmové soutěže
Davis Cupvítěz (2018)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20231116a16. listopadu 2023
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Franko Škugor (* 20. září 1987 Šibenik) je chorvatský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál šest turnajů ve čtyřhře včetně Monte-Carlo Masters 2019. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal do července 2017 sedm titulů ve dvouhře a čtrnáct ve čtyřhře.[2]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v dubnu 2016 na 145. místě a ve čtyřhře pak v dubnu 2019 na 17. místě. Trénuje ho Alan Marić.[1]

V chorvatském daviscupovém týmu debutoval v roce 2015 prvním kolem světové skupiny proti Srbsku, v němž prohrál čtyřhru po boku Marina Draganji i závěrečnou dvouhru s Filipem Krajinovićem. Srbové zvítězili 5:0 na zápasy. V roce 2016 se stal členem týmu, jež prohrálo světové finále s Argentinou 2:3 na zápasy. Do září 2017 v soutěži nastoupil ke čtyřem mezistátním utkáním s bilancí 1–2 ve dvouhře a 2–1 ve čtyřhře.[3]

Tenisová kariéra

[editovat | editovat zdroj]

V rámci hlavních soutěží challengerů ATP debutoval v červnu 2004, když na turnaj v italské Reggii Emilii obdržel divokou kartu. V úvodním kole podlehl Argentinci Nicolasi Toderovi.[2] Premiérový singlový titul v této úrovni si odvezl ze srpnového Beijing International Challenger 2010, konaného v Pekingu poté, co ve finále zdolal Francouze Laurenta Recouderca ve třech setech.[1][2]

V kvalifikaci dvouhry okruhu ATP World Tour debutoval na červencovém ATP Vegeta Croatia Open 2005 v Umagu, kde jej v úvodním duelu zdolal Španěl Albert Portas. Hlavní soutěž dvouhry si poprvé zahrál po obdržení divoké karty na únorovém PBZ Zagreb Indoors 2008, kde jej v otevíracím duelu vyřadil Rakušan Stefan Koubek.[1] Na bastadském Catella Swedish Open 2010 se premiérově probojoval do čtvrtfinále, v němž jej zastavil pozdější španělský vítěz turnaje a čtvrtý nasazený Nicolás Almagro.[1]

Do premiérového finále na okruhu ATP Tour postoupil na ATP Vegeta Croatia Open Umag 2014, když ve finále čtyřhry s Dušanem Lajovićem nestačili na českou dvojici František Čermák a Lukáš Rosol ve dvou setech.[1]

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském singlu Wimbledonu 2016 po zvládnuté tříkolové kvalifikaci, v níž na jeho raketě zůstali Srb Peđa Krstin, Španěl Daniel Muñoz de la Nava a Rakušan Gerald Melzer. V úvodním kole však skončil na raketě dvacátého šestého nasazeného Francouze Benoîta Paireho až po pětisetové bitvě, když o postupujícím rozhodl závěrečný set poměrem her 10–8.[1]

Finále na okruhu ATP Tour

[editovat | editovat zdroj]
Legenda (před/od 2009)
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0–0)
Turnaj mistrů (0–0)
ATP Tour Masters 1000 (1–0 Č)
ATP Tour 500 (1–1 Č)
ATP Tour 250 (4–2 Č)

Čtyřhra: 9 (6–3)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Finalista 1. 27. července 2014 Umag, Chorvatsko antuka Srbsko Dušan Lajović Česko František Čermák
Česko Lukáš Rosol
4–6, 6–7(5–7)
Finalista 2. 30. července 2017 Gstaad, Švýcarsko antuka Francie Jonathan Eysseric Rakousko Oliver Marach
Rakousko Philipp Oswald
3–6, 6–4, [8–10]
Vítěz 1. 29. dubna 2018 Budapešť, Maďarsko antuka Spojené království Dominic Inglot Nizozemsko Matwé Middelkoop
Argentina Andrés Molteni
6–7(8–10), 6–1, [10–8]
Vítěz 2. 16. června 2018 Rosmalen, Nizozemsko tráva Spojené království Dominic Inglot Jižní Afrika Raven Klaasen
Nový Zéland Michael Venus
7–6(7–3), 7–5
Vítěz 3. 28. října 2018 Basilej, Švýcarsko tvrdý (h) Spojené království Dominic Inglot Německo Alexander Zverev
Německo Mischa Zverev
6–2, 7–5
Vítěz 4. 13. dubna 2019 Marakéš, Maroko antuka Rakousko Jürgen Melzer Nizozemsko Matwé Middelkoop
Dánsko Frederik Nielsen
6–4, 7–6(8–6)
Vítěz 5. 21. dubna 2019 Monte-Carlo, Monako antuka Chorvatsko Nikola Mektić Nizozemsko Robin Haase
Nizozemsko Wesley Koolhof
6–7(3–7), 7–6(7–3), [11–9]
Finalista 3. 6. října 2019 Tokio, Japonsko tvrdý Chorvatsko Nikola Mektić Francie Nicolas Mahut
Francie Édouard Roger-Vasselin
6–7(7–9), 4–6
Vítěz 6. 13. září 2020 Kitzbühel, Rakousko antuka USA Austin Krajicek Španělsko Marcel Granollers
Argentina Horacio Zeballos
7–6(7–5), 7–5

Tituly na challengerech ATP

[editovat | editovat zdroj]
Legenda
Challengery (2 D; 10 Č)

Dvouhra (2)

[editovat | editovat zdroj]
č. datum turnaj povrch poražený finalista výsledek
1. 8. srpna 2010 Peking, ČLR tvrdý Francie Laurent Recouderc 4–6, 6–4, 6–3
2. 3. května 2015 An-ning, ČLR antuka Austrálie Gavin Van Peperzeel 7–5, 6–2

Čtyřhra (10)

[editovat | editovat zdroj]
č. datum turnaj povrch spoluhráč poražení finalisté výsledek
1. 26. ledna 2013 Bucaramanga, Kolumbie antuka Brazílie Marcelo Demoliner Peru Sergio Galdós
Argentina Marco Trungelliti
7–6(10–8), 6–2
2. 8. června 2013 Arad, Rumunsko antuka Chorvatsko Antonio Veić Argentina Facundo Bagnis
Ekvádor Júlio César Campozano
7–6(7–5), 4–6, [11–9]
3. 17. srpna 2013 Cordenons, Itálie antuka Chorvatsko Marin Draganja Slovensko Norbert Gombos
Česko Roman Jebavý
6–4, 6–4
4. 7. června 2014 Arad, Rumunsko (2) antuka Chorvatsko Antonio Veić Moldavsko Radu Albot
Nový Zéland Artem Sitak
6–4, 7–6(7–3)
5. 28. června 2014 Marburg, Německo antuka Česko Jaroslav Pospíšil Argentina Diego Schwartzman
Argentina Horacio Zeballos
6–4, 6–4
6. 13. srpna 2016 Gatineau, Kanada tvrdý Francie Tristan Lamasine Austrálie Jarryd Chaplin
Austrálie John-Patrick Smith
6–3, 6–1
7. 2. října 2016 Orléans, Francie tvrdý Chorvatsko Nikola Mektić Uruguay Ariel Behar
Bělorusko Andrej Vasilevskij
6–2, 7–5
8. 9. dubna 2017 Sophia Antipolis, Francie antuka Francie Tristan Lamasine Bělorusko Uladzimir Ignatik
Slovensko Jozef Kovalík
6–2, 6–2
9. 23. dubna 2017 Tchaj-pej, Tchaj-wan koberec (h) Švýcarsko Marco Chiudinelli Thajsko Sančaj Ratiwatana
Thajsko Sončat Ratiwatana
4–6, 6–2, [10–5]
10. 7. května 2017 Ostrava, Česko antuka Indie Džívan Nedunčežijan Austrálie Rameez Junaid
Česko Lukáš Rosol
6–3, 6–2

Finále soutěží družstev: 1 (0–1)

[editovat | editovat zdroj]
Stav Č. Datum Soutěž Povrch Spoluhráči Finalisté Výsledek
Finalista 1. 25.–27. listopadu 2016 Davis Cup 2016
ZáhřebChorvatsko
tvrdý (h) Chorvatsko Marin Čilić
Chorvatsko Ivo Karlović
Chorvatsko Ivan Dodig
Argentina Juan Martín del Potro
Argentina Federico Delbonis
Argentina Leonardo Mayer
Argentina Guido Pella
2–3

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Franko Škugor na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g h i j k l Franko Škugor na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20170715a15. července 2017
  2. a b c Franko Škugor na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20170715a15. července 2017
  3. Franko Škugor na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20170206a6. února 2017

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]