Franko Škugor | |
---|---|
Franko Škugor v kvalifikaci Wimbledonu 2016 | |
Přezdívka | Franky[1] |
Stát | Chorvatsko |
Datum narození | 20. září 1987 (37 let)[1] |
Místo narození | Šibenik, Jugoslávie[1] |
Bydliště | Záhřeb, Chorvatsko[1] |
Výška | 198 cm[1] |
Hmotnost | 96 kg[1] |
Profesionál od | 2005 |
Držení rakety | pravou rukou, bekhend obouruč |
Výdělek | 1 693 883 USD |
Dvouhra | |
Poměr zápasů | 8–23 |
Tituly | 0 ATP, 2 challengery, 5 Futures |
Nejvyšší umístění | 145. místo (25. dubna 2016) |
Dvouhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 2. kolo kvalifikace (2011) |
French Open | 2. kolo kvalifikace (2011, 2012) |
Wimbledon | 1. kolo (2016) |
US Open | 2. kolo kvalifikace (2008, 2010) |
Čtyřhra | |
Poměr zápasů | 110–118 |
Tituly | 6 ATP, 10 challengerů, 4 Futures |
Nejvyšší umístění | 17. místo (22. dubna 2019) |
Čtyřhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 3. kolo (2020) |
French Open | čtvrtfinále (2021) |
Wimbledon | semifinále (2017, 2018) |
US Open | 3 . kolo (2018) |
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 2. kolo (2018) |
French Open | 2. kolo (2018, 2019) |
Wimbledon | čtvrtfinále (2019) |
US Open | čtvrtfinále (2018, 2022) |
Týmové soutěže | |
Davis Cup | vítěz (2018) |
Údaje v infoboxu aktualizovány dne Některá data mohou pocházet z datové položky. | 16. listopadu 2023
Franko Škugor (* 20. září 1987 Šibenik) je chorvatský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál šest turnajů ve čtyřhře včetně Monte-Carlo Masters 2019. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal do července 2017 sedm titulů ve dvouhře a čtrnáct ve čtyřhře.[2]
Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v dubnu 2016 na 145. místě a ve čtyřhře pak v dubnu 2019 na 17. místě. Trénuje ho Alan Marić.[1]
V chorvatském daviscupovém týmu debutoval v roce 2015 prvním kolem světové skupiny proti Srbsku, v němž prohrál čtyřhru po boku Marina Draganji i závěrečnou dvouhru s Filipem Krajinovićem. Srbové zvítězili 5:0 na zápasy. V roce 2016 se stal členem týmu, jež prohrálo světové finále s Argentinou 2:3 na zápasy. Do září 2017 v soutěži nastoupil ke čtyřem mezistátním utkáním s bilancí 1–2 ve dvouhře a 2–1 ve čtyřhře.[3]
V rámci hlavních soutěží challengerů ATP debutoval v červnu 2004, když na turnaj v italské Reggii Emilii obdržel divokou kartu. V úvodním kole podlehl Argentinci Nicolasi Toderovi.[2] Premiérový singlový titul v této úrovni si odvezl ze srpnového Beijing International Challenger 2010, konaného v Pekingu poté, co ve finále zdolal Francouze Laurenta Recouderca ve třech setech.[1][2]
V kvalifikaci dvouhry okruhu ATP World Tour debutoval na červencovém ATP Vegeta Croatia Open 2005 v Umagu, kde jej v úvodním duelu zdolal Španěl Albert Portas. Hlavní soutěž dvouhry si poprvé zahrál po obdržení divoké karty na únorovém PBZ Zagreb Indoors 2008, kde jej v otevíracím duelu vyřadil Rakušan Stefan Koubek.[1] Na bastadském Catella Swedish Open 2010 se premiérově probojoval do čtvrtfinále, v němž jej zastavil pozdější španělský vítěz turnaje a čtvrtý nasazený Nicolás Almagro.[1]
Do premiérového finále na okruhu ATP Tour postoupil na ATP Vegeta Croatia Open Umag 2014, když ve finále čtyřhry s Dušanem Lajovićem nestačili na českou dvojici František Čermák a Lukáš Rosol ve dvou setech.[1]
Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském singlu Wimbledonu 2016 po zvládnuté tříkolové kvalifikaci, v níž na jeho raketě zůstali Srb Peđa Krstin, Španěl Daniel Muñoz de la Nava a Rakušan Gerald Melzer. V úvodním kole však skončil na raketě dvacátého šestého nasazeného Francouze Benoîta Paireho až po pětisetové bitvě, když o postupujícím rozhodl závěrečný set poměrem her 10–8.[1]
|
Stav | č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráč | soupeři ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|---|
Finalista | 1. | 27. července 2014 | Umag, Chorvatsko | antuka | Dušan Lajović | František Čermák Lukáš Rosol |
4–6, 6–7(5–7) |
Finalista | 2. | 30. července 2017 | Gstaad, Švýcarsko | antuka | Jonathan Eysseric | Oliver Marach Philipp Oswald |
3–6, 6–4, [8–10] |
Vítěz | 1. | 29. dubna 2018 | Budapešť, Maďarsko | antuka | Dominic Inglot | Matwé Middelkoop Andrés Molteni |
6–7(8–10), 6–1, [10–8] |
Vítěz | 2. | 16. června 2018 | Rosmalen, Nizozemsko | tráva | Dominic Inglot | Raven Klaasen Michael Venus |
7–6(7–3), 7–5 |
Vítěz | 3. | 28. října 2018 | Basilej, Švýcarsko | tvrdý (h) | Dominic Inglot | Alexander Zverev Mischa Zverev |
6–2, 7–5 |
Vítěz | 4. | 13. dubna 2019 | Marakéš, Maroko | antuka | Jürgen Melzer | Matwé Middelkoop Frederik Nielsen |
6–4, 7–6(8–6) |
Vítěz | 5. | 21. dubna 2019 | Monte-Carlo, Monako | antuka | Nikola Mektić | Robin Haase Wesley Koolhof |
6–7(3–7), 7–6(7–3), [11–9] |
Finalista | 3. | 6. října 2019 | Tokio, Japonsko | tvrdý | Nikola Mektić | Nicolas Mahut Édouard Roger-Vasselin |
6–7(7–9), 4–6 |
Vítěz | 6. | 13. září 2020 | Kitzbühel, Rakousko | antuka | Austin Krajicek | Marcel Granollers Horacio Zeballos |
7–6(7–5), 7–5 |
Legenda |
---|
Challengery (2 D; 10 Č) |
č. | datum | turnaj | povrch | poražený finalista | výsledek |
---|---|---|---|---|---|
1. | 8. srpna 2010 | Peking, ČLR | tvrdý | Laurent Recouderc | 4–6, 6–4, 6–3 |
2. | 3. května 2015 | An-ning, ČLR | antuka | Gavin Van Peperzeel | 7–5, 6–2 |
č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráč | poražení finalisté | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
1. | 26. ledna 2013 | Bucaramanga, Kolumbie | antuka | Marcelo Demoliner | Sergio Galdós Marco Trungelliti |
7–6(10–8), 6–2 |
2. | 8. června 2013 | Arad, Rumunsko | antuka | Antonio Veić | Facundo Bagnis Júlio César Campozano |
7–6(7–5), 4–6, [11–9] |
3. | 17. srpna 2013 | Cordenons, Itálie | antuka | Marin Draganja | Norbert Gombos Roman Jebavý |
6–4, 6–4 |
4. | 7. června 2014 | Arad, Rumunsko (2) | antuka | Antonio Veić | Radu Albot Artem Sitak |
6–4, 7–6(7–3) |
5. | 28. června 2014 | Marburg, Německo | antuka | Jaroslav Pospíšil | Diego Schwartzman Horacio Zeballos |
6–4, 6–4 |
6. | 13. srpna 2016 | Gatineau, Kanada | tvrdý | Tristan Lamasine | Jarryd Chaplin John-Patrick Smith |
6–3, 6–1 |
7. | 2. října 2016 | Orléans, Francie | tvrdý | Nikola Mektić | Ariel Behar Andrej Vasilevskij |
6–2, 7–5 |
8. | 9. dubna 2017 | Sophia Antipolis, Francie | antuka | Tristan Lamasine | Uladzimir Ignatik Jozef Kovalík |
6–2, 6–2 |
9. | 23. dubna 2017 | Tchaj-pej, Tchaj-wan | koberec (h) | Marco Chiudinelli | Sančaj Ratiwatana Sončat Ratiwatana |
4–6, 6–2, [10–5] |
10. | 7. května 2017 | Ostrava, Česko | antuka | Džívan Nedunčežijan | Rameez Junaid Lukáš Rosol |
6–3, 6–2 |
Stav | Č. | Datum | Soutěž | Povrch | Spoluhráči | Finalisté | Výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|---|
Finalista | 1. | 25.–27. listopadu 2016 | Davis Cup 2016 Záhřeb, Chorvatsko |
tvrdý (h) | Marin Čilić Ivo Karlović Ivan Dodig |
Juan Martín del Potro Federico Delbonis Leonardo Mayer Guido Pella |
2–3 |
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Franko Škugor na anglické Wikipedii.