Fátin Hamámaová | |
---|---|
Rodné jméno | Faten Ahmed Hamama |
Narození | 27. května 1931 Al-Mansura Egypt |
Úmrtí | 17. ledna 2015 (ve věku 83 let) Káhira Egypt |
Alma mater | Cairo Higher Institute of Cinema |
Aktivní roky | 1949–1993 |
Choť | Ezzel Dine Zulficar (1947–1954) Omar Sharif (1954–1974) |
Děti | Tarek Sharif |
Příbuzní | Omar Sharif Jr. (vnuk) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Fátin Hamámaová (arabsky) فاتن حمامة, rodným jménem Faten Ahmed Hamama (27. května 1931, Al-Mansura, Egypt – 17. ledna 2015, Káhira, Egypt) byla egyptská filmová producentka a filmová a televizní herečka.
Narodila se v roce 1931, jako druhé ze čtyř dětí Ahmeda Hamámy, úředníka egyptského Ministerstva školství. Kromě staršího bratra, měla ještě mladší sestru a mladšího bratra; matka byla v domácnosti. Zájem o film v ní v dětství probudil snímek s libanonskou herečkou Assií Dagherovou, který zhlédla se svým otcem. Od té doby snila o tom, že se stane herečkou. Ke splnění tohoto snu jí pomohlo, když vyhrála soutěž o nejkrásnější dítě v Egyptě. Otec poslal její fotografii režisérovi a průkopníkovi egyptské kinematografie, Mohammedu Karimovi, který hledal dítě do svého filmu A Happy Day. Roli dostala a v devíti letech si zahrála se známým egyptským zpěvákem, hudebníkem a hercem Mohammedem Abdelem Wahabem. Film byl úspěšný a režisér jí nabídl role v dalších filmech. Aby mohla rozvíjet svůj talent, odstěhovala se rodina do Káhiry, kde Fátin začala v roce 1946 studovat herectví na Vyšší herecké škole.
V roce 1954 si zahrála s Omarem Sharifem ve filmu režiséra Jusúfa Šáhína Ṣira‘ Fī al-Wādī (v angličtině uváděném jako Struggle in the Valley nebo The Blazing Sun), který byl v témže roce uveden na Filmovém festivalu v Cannes a v roce 1996 byl součástí výběru 150 nejlepších egyptských inscenací století. V roce 1960 si oba zahráli ve filmové adaptaci románu Anna Kareninová Lva Nikolajeviče Tolstého, Nahr al-Hob (angl. The River of Love). V roce 1963 získala roli v kriminálním filmu Cairo, který natočil v Hollywoodu německý režisér Wolf Rilla.[1]
Fátin byla zastáncem revoluce v roce 1952 a nesouhlasila s represivním vojenským režimem. V důsledku toho jí bylo zakázáno cestovat nebo se zúčastňovat filmových festivalů. V roce 1966 opustila Egypt a žila v Bejrútu a v Londýně. Do Egypta se vrátila až po smrti prezidenta Gamála Násira, v roce 1971.
Filmová kariéra Fátin Hamámaové měla svůj vrchol v 50. až 70. létech 20. století. Hrála v řadě egyptských romantických filmů i hudebních komedií, ale ztvárnila také role vážnějšího charakteru ve filmech s tematikou sociální nerovnosti a postavení žen v arabské společnosti. Nejvážnější z nich byla role ve filmu z roku 1974 Oridu Hallan (angl. I Want a Solution), který se zabýval právem žen na rozvod. Po uvedení filmu, egyptská vláda zrušila zákon, který zakazoval manželkám požádat o rozvod.
V devadesátých letech se již přestala objevovat ve filmu, ale v roce 2000 se jako herečka vrátila na televizní obrazovky, kde až do roku 2007 hrála v divácky úspěšných televizních minisériích, zabývajících se společenskými problémy v Egyptě i na Středním východě.
Zemřela v Káhiře 17. ledna 2015 ve věku 83 let.
V roce 1947 se provdala za režiséra melodramatických filmů Ezzel Dine Zulficara, se kterým měla dceru Nadiu. V roce 1954 se při filmování zamilovala do začínajícího herce Michela Chalhouba. Aby se mohli vzít, Fátin se rozvedla, Michela Chalhoub konvertoval k islámu a přijal arabské jméno 'Umar al-Sharif,[2] pod jehož upravenou podobou Omar Sharif je známý ve filmovém světě. V manželství, které trvalo dvacet let, se jim narodil syn Tarík. Pro značné pracovní vytížení a smlouvy, které vázaly Omara Sharifa k Hollywoodu, žili manželé od roku 1968 odděleně a v roce 1974 se rozvedli. Po rozvodu se Fátin provdala za egyptského lékaře.
Za svůj přínos egyptské kinematografii i kinematografii v arbsky mluvícím světě, získala Fátin Hamámaová řadu ocenění a nominací na filmové ceny. První ocenění získala v roce 1951 na Filmovém festivalu v Cannes za roli ve filmu Ana al-Madi (I'm The Past), který pak uvádělo i egyptské katolické filmové centrum. Následovalo mnoho různých ocenění za nejlepší ženský herecký výkon na národních i mezinárodních filmových festivalech (Jakarta – 1963, Teherán – 1972, Moskva – 1973, Kartágo – 1988). V roce 1993 byla za celoživotní dílo oceněna na Středozemním filmovém festivalu v Montpellier (Montpellier Mediterranean Film Festival) a na Mezinárodním filmovém festivalu v Dubaji v roce 2009.[3] V roce 1999 obdržela též titul Ph.D. na americké univerzitě v Káhiře (American University in Cairo) a v roce 2013 čestný doktorát na americké univerzitě v Bejrútu. V roce 2000 ji sdružení egyptských filmových kritiků zvolilo za "hvězdu století".
Kritika ji oceňovala nejen jako umělkyni, ale i za její angažovanost v politice a zásluhy o zlepšení sociálního postavení žen v egyptské společnosti.[4]