Gid'on Ezra

Gid'on Ezra
גדעון עזרא
Ezra na fotografii z roku 2009.
Ezra na fotografii z roku 2009.
12. ministr ochrany životního prostředí Izraele
Ve funkci:
18. ledna 2006 – 31. března 2009
PředchůdceŠalom Simchon
NástupceGil'ad Erdan
11. ministr vnitřní bezpečnosti Izraele
Ve funkci:
6. září 2004 – 4. května 2006
PředchůdceCachi Hanegbi
NástupceAvi Dichter
Stranická příslušnost
ČlenstvíKadima (dříve Likud)

Narození30. června 1937
Jeruzalém,
Britský mandát Palestina
Úmrtí17. května 2012 (74 let)
Příčina úmrtírakovina plic
Kneset14., 15., 16., 17., 18.
Alma materHaifská univerzita
Profesegeograf, politik a byznysmen
CommonsGideon Ezra
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gid'on Ezra (hebrejsky גדעון עזרא‎, 30. června 193717. května 2012) byl izraelský politik, poslanec Knesetu za stranu Kadima a ministr ochrany životního prostředí, vnitřní bezpečnosti a turismu. Více než 30 let pracoval pro hlavní bezpečnostní službu Šin bet.

Narodil se v Jeruzalémě a v letech 1955 až 1958 sloužil v Izraelských obranných silách v oddílu Nachal.[1] Vystudoval geografii a politologii na Haifské univerzitě a od roku 1962 pracoval pro bezpečnostní službu Šin bet (Šabak).[1] V té pracoval až do roku 1995 a poté působil jako poradce tehdejšího ministra pro vnitřní bezpečnost Moše Šachala.[1]

Ve volbách v roce 1996 byl zvolen poslancem Knesetu za stranu Likud a svůj poslanecký mandát obhájil v následujících volbách v letech 1999 a 2003. Poté, co Ariel Šaron porazil Ehuda Baraka v přímých premiérských volbách v roce 2001, byl Ezra jmenován náměstkem ministra vnitřní bezpečnosti.

V srpnu 2002 se Ezra vyjádřil k americké invazi do Iráku: „Čím agresivnější invaze bude, tím více pomůže Izraeli proti Palestincům.“ Dodal, že vojenská akce proti Iráku Palestincům „bezpochyby zasadí psychologickou ránu.“[2]

Po volbách v roce 2003 se stal poprvé ministrem, když byl jmenován ministrem při úřadu premiéra. V červenci 2004 nahradil Binjamina Elona na postu ministra turismu (zprvu působil jako úřadující ministr, v postu stanul trvale od začátku září).[1] Od září 2004 rovněž zastával post úřadujícího ministra vnitřní bezpečnosti poté, co Cachi Hanegbi rezignoval pro obvinění z korupce. Natrvalo se stal ministrem pro vnitřní bezpečnost v listopadu téhož roku a z této funkce dohlížel evakuaci osada Amona z února 2006. V listopadu 2005 byl zraněn během protestů ve Sderotu proti izraelskému jednostrannému staženíPásma Gazy, které podporoval.

V lednu 2005 jej na postu ministra turismu nahradil Avraham Hirschson. Když Šaron koncem roku 2005 opustil Likud a založil novou centristickou stranu Kadima, Ezra jej následoval a získal post ministra pro ochranu životního prostředí, kde vystřídal Šaloma Šimchona.

Po volbách v roce 2006 byl jmenován ministrem ochrany životního prostředí ve vládě Ehuda Olmerta. V dubnu 2007 oznámil zamítavé rozhodnutí v otázce vybudování solární elektrárny poblíž Dimony, a to kvůli potenciálnímu narušení zdejší přírodní rezervace.[3]

Ve volbách v roce 2009 obhájil svůj poslanecký mandát. Přišel však o ministerský post, jelikož Kadima nebyla až do května 2012 (tedy do doby krátce před jeho smrtí) součástí Likudem vedené koalice premiéra Benjamina Netanjahua. Dlouho patřil k silným kuřákům cigaret a poté, co u něj byla diagnostikována rakovina plic, již nakonec podlehl, se zapojil do osvětové kampaně proti kouření. Po jeho smrti jej na postu poslance Knesetu vystřídal Akram Hasson.[4]

Byl ženatý a má tři děti.[1]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gideon Ezra na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e Gideon Ezra, MK [online]. Ministerstvo zahraničních věcí Státu Izrael [cit. 2010-10-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-09-28. (anglicky) 
  2. LYNFIELD, Ben. Israel sees opportunity in possible US strike on Iraq [online]. The Christian Science Monitor, 2002-08-30 [cit. 2010-10-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Environment chief: New clean energy site would harm rare species [online]. Ha'arec, 2007-04-20 [cit. 2010-10-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Kadima MK Gideon Ezra dies of lung cancer at 74 [online]. The Jerusalem Post, 2007-04-20 [cit. 2012-05-21]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]