Hassan Fathy | |
---|---|
Narození | 23. března 1900 Alexandrie, Egypt |
Úmrtí | 30. listopadu 1989 (ve věku 89 let) Káhira, Egypt |
Národnost | egyptská |
Alma mater | Káhirská univerzita |
Povolání | architekt |
Ocenění | Cena Agy Khana za architekturu (1980) Cena za správný život (1980) Balzanova cena (1980) Robert Matthew Prize (1981) |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Hassan Fathy (23. března 1900, Alexandrie – 30. listopadu 1989, Káhira) byl architekt pocházející z Egypta, jeho matka byla z Turecka, otec Egypťan.
Ve své architektuře Hassan Fathy respektoval tradice a dbal na lidské potřeby. Pro mladé architekty své doby představoval jakousi formu vzdoru, pro něj to byl způsob vyjádření se k vývoji světa, sám se přirovnával k Donu Quijotovi (bojujícím s větrnými mlýny). Říkal, že za každých okolností lze uzpůsobit myšlenku, postup, tak aby architektura sloužila lidem. V době rozmachu průmyslu se zdálo že bojuje proti novým technologiím. Ve skutečnosti pouze zastával myšlenku, že nová technologie má smysl pouze dokud je užitečná – dnes bychom nejspíš řekli přiměřeně technizovaný postup. Průmysl jako uspokojování mas mu byl nepříjemný také proto, že upřednostňoval osobní přístup (masy nejsou jen spousty nul – dva milióny, sto miliónů..) Proslavil se také svou knihou Architecture for the Poor.
Architekt Ahmed Hamed o něm říká: "Dnes se průmysloví činitelé z celého světa ohlížejí na to, co stvořili. Člověk vysál ozón; oni se snaží pochopit proč, jak, aby se ujistili že to nepokračuje. Průmysl jde dnes ruku v ruce s kulturou – a kultura není jen cosi neužitečného, i když vzácného – je to důležité vědecké dědictví které by mělo být k dispozici pro lepší zítřky. Byl to Hassan Fathy, kdo ve čtyřicátých a na začátku padesátých let inicioval tento způsob smýšlení."
Hassan Fathy pracoval se systémy zachycování vzduchu a s jeho prouděním vůbec. Využíval materiály recyklované a materiály dostupné v lokalitě stavby a zároveň co nejméně energeticky náročné řešení. Dvůr, prvek, který mu byl kritiky vyčítán a který tak hojně využíval, se nám teď již nejeví jako mrhání prostorem. Jeho pohled na svět je svým způsobem romantický. Vyzdvihuje dvě hodnoty – citlivost a uvědomění: architektura je odpovědná – a tedy se hluboce týká prostředí ve kterém vzniká, smyslu místa a umění rytmu, harmonie a proporcí.