Henry Addington

Henry Addington
Premiér Spojeného království
Ve funkci:
17. březen 1801 – 10. květen 1804
PanovníkJiří III.
PředchůdceWilliam Pitt mladší
NástupceWilliam Pitt mladší
Předseda Dolní sněmovny
Ve funkci:
8. června 1789 – 10. února 1801
PředchůdceWilliam Wyndham Grenville
NástupceJohn Freeman-Mitford
Stranická příslušnost
ČlenstvíToryové
Narození30. květen 1757
Holborn, Londýn
Úmrtí15. únor 1844
Richmond, Londýn
Místo pohřbeníSt Mary the Virgin, Mortlake
ChoťUrsula Mary Hammond (od 1781)
Marianne Scott (od 1823)
RodičeAnthony Addington a Mary Hiley
DětiMary Anne Ursula Addington
Henry Addington
Charles Anthony Addington
Frances Addington
William Leonard Addington, 2nd Viscount Sidmouth
Charlotte Addington
unknown Addington
Henrietta Addington
Alma materBrasenose College, Oxford
Profesepolitik
Náboženstvíanglikánství
PodpisHenry Addington, podpis
CommonsHenry Addington, 1st Viscount Sidmouth
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Henry Addington, 1. vikomt ze Sidmouthu (30. května 1757 – 15. února 1844) byl britský státník a premiér v letech 1801 až 1804.

Mládí

[editovat | editovat zdroj]

Henry Addington byl synem Anthonyho Addingtona, lékaře Williama Pitta staršího, a Mary Addingtonové, dcery Havilanda Johna Hileyho, ředitele školy v Readingu. Z pozice svého otce byl v mládí přítelem Williama Pitta mladšího. Studoval na Winchesterské škole, později na Brasenose College v Oxfordu a nakonec právo na Lincoln's Inn.

Politická kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Addington byl roku 1784 zvolen do Dolní sněmovny za obvod Devizes a roku 1789 stal se předsedou dolní komory parlamentu. V březnu 1801 Pitt mladší ostentativně odstoupil z funkce premiéra, protože se mu nepodařilo Jiřího III. přesvědčit o odstranění některých restrikcí pro irské katolíky. Dalšími důvody bylo zhoršující se Pittův zdravotní stav, neúspěch ve válce, ekonomická krize, úroveň nespokojenosti obyvatelstva se zhoršující se hospodářskou situací a rozpory uvnitř vlády. Pitt i král trvali na tom, aby se dalším premiérem stal Addington, ačkoli ten se tomu bránil a neuspěl ani v urovnání sporů mezi oběma osobnostmi.

Premiér

[editovat | editovat zdroj]

Addingtonovými hlavními počiny jako premiéra bylo zdvojnásobení účinnosti výběru daně z příjmu a jednání vedoucí roku 1802 k uzavření míru s Francií. Podmínky mírové dohody z Amiensu byly minimum, které byla Británie schopna dosáhnout, ale britský rozpočet byl vyčerpán válečnými výdaji, ztrátou obchodu s kontinentem a neúrodou ve dvou letech, která vedla k hladomoru a sociálním nepokojům a tak byl mír pro zemi nutností.

Na počátku roku 1803 se finanční a politická situace Británie zlepšila a to umožnilo vyhlásit Addingtonovi válku Francii, když ta zabránily vytvoření osady pro obranu Malty. Addington se také snažil vylepšit situaci Británie ve válce vytvořením spojenectví s Ruskem, Rakouskem a Pruskem, které později vyústilo ve vznik třetí koalice. Obrana země proti možné francouzské invazi byla posílena výstavbou obranných tvrzí na jižním pobřeží země a sestavením armády čítající více než 600 000 mužů.

Další politická kariéra

[editovat | editovat zdroj]
Karikatura ve které Pitt vyhazuje Addingtona z jeho pozice, 1804

Addington byl odvolán z funkce premiéra v květnu roku 1804 spojenectvím Pitta, Charlese Jamese Foxe a Williama Wyndhama Grenvilleho, kteří si chtěli rozdělit křesla ve vládě pro sebe. Addingtonovou chybou byla neschopnost zajistit si většinu v dolní komoře parlamentu vytvořením spojenců mimo okruh svých přátel. Další jeho slabinou byl nevýrazný slovní projev. To Pitt, který měl v parlamentu dobré styky a byl skvělým řečníkem, dokonale využil.

Addington zůstal významným politikem i poté a následující rok byl jmenován vikomtem z Sidmouthu. V Pittově druhé vládě zastával do roku 1806 pozici předsedy tajné rady, poté strážce tajné pečeti a od roku 1807 znovu předsedy tajné rady.

Roku 1812 se stal znovu členem vlády a v červnu byl jmenován ministrem vnitra. Jako ministr přispěl k potlačení radikální opozice, roku 1817 zrušil právo na spravedlivý proces habeas corpus, prosadil potlačení protestů v Peterloo a inicioval přijetí dalších šesti represivních zákonů. Roku 1822 byl na pozici ministra vnitra nahrazen Robertem Peelem, ale zůstal ve vládě jako ministr bez portfolia. I později se aktivně zapojoval do politiky jako člen Sněmovny lordů.

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Henry Addington, 1st Viscount Sidmouth na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Premiéři Spojeného království
Království Velké Británie (1707–1801)
Robert Walpole (1721–1742) • Spencer Compton (1742–1743) • Henry Pelham (1743–1754) • Thomas Pelham-Holles (1754–1756) • William Cavendish (1756–1757) • Thomas Pelham-Holles (1757–1762) • John Stuart (1762–1763) • George Grenville (1763–1765) • Charles Watson-Wentworth (1765–1766) • William Pitt (1766–1768) • Augustus Fitzroy (1768–1770) • Frederick North (1770–1782) • Charles Watson-Wentworth (1782) • William Petty (1782–1783) • William Cavendish-Bentinck (1783) • William Pitt mladší (1783–1801)
Znak Spojeného království
Spojené království (od 1801)
Henry Addington (1801–1804) • William Pitt mladší (1804–1806) • William Wyndham Grenville (1806–1807) • William Cavendish-Bentinck (1807–1809) • Spencer Perceval (1809–1812) • Robert Jenkinson (1812–1827) • George Canning (1827) • Frederick John Robinson (1827–1828) • Arthur Wellesley (1828–1830) • Charles Grey (1830–1834) • William Lamb (1834) • Arthur Wellesley (1834) • Robert Peel (1834–1835) • William Lamb (1835–1841) • Robert Peel (1841–1846) • John Russell (1846–1852) • Edward Smith-Stanley (1852) • George Hamilton-Gordon (1852–1855) • Henry Temple (1855–1858) • Edward Smith-Stanley (1858–1859) • Henry Temple (1859–1865) • John Russell (1865–1866) • Edward Smith-Stanley (1866–1868) • Benjamin Disraeli (1868) • William Gladstone (1868–1874) • Benjamin Disraeli (1874–1880) • William Gladstone (1880–1885) • Robert Cecil (1885–1886) • William Gladstone (1886) • Robert Cecil (1886–1892) • William Gladstone (1892–1894) • Archibald Primrose (1894–1895) • Robert Cecil (1895–1902) • Arthur Balfour (1902–1905) • Henry Campbell-Bannerman (1905–1908) • Herbert Henry Asquith (1908–1916) • David Lloyd George (1916–1922) • Andrew Bonar Law (1922–1923) • Stanley Baldwin (1923–1924) • Ramsay MacDonald (1924) • Stanley Baldwin (1924–1929) • Ramsay MacDonald (1929–1935) • Stanley Baldwin (1935–1937) • Neville Chamberlain (1937–1940) • Winston Churchill (1940–1945) • Clement Attlee (1945–1951) • Winston Churchill (1951–1955) • Anthony Eden (1955–1957) • Harold Macmillan (1957–1963) • Alec Douglas-Home (1963–1964) • Harold Wilson (1964–1970) • Edward Heath (1970–1974) • Harold Wilson (1974–1976) • James Callaghan (1976–1979) • Margaret Thatcherová (1979–1990) • John Major (1990–1997) • Tony Blair (1997–2007) • Gordon Brown (2007–2010) • David Cameron (2010–2016) • Theresa Mayová (2016–2019) • Boris Johnson (2019–2022) • Liz Trussová (2022) • Rishi Sunak (2022–2024) • Keir Starmer (od 2024)