Hermann von Ramberg

Hermann von Ramberg
Chorvatský bán
Ve funkci:
4. září 1883 – 4. prosince 1883
PředchůdceLadislaus Pejacsevich
NástupceKároly Khuen-Héderváry
Zemský velitel v Chorvatsku (od 1. ledna 1883 13. armádní sbor v Záhřebu)
Ve funkci:
1. listopadu 1881 – 1. listopadu 1889
PředchůdceFranz Philippovich
NástupceJosef von Reicher
Vojenská služba
SlužbaRakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnostgenerál jezdectva (1881), polní podmaršál (1874), generálmajor (1868)
Narození24. listopadu 1820
Vídeň
Úmrtí26. prosince 1899 (ve věku 79 let)
Štýrský Hradec
Titulsvobodný pán
RodičeGeorg von Ramberg
PříbuzníArthur von Ramberg a Victor von Ramberg (sourozenci)
Profesepolitik a důstojník
OceněníŘád Albrechtův
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hermann svobodný pán von Ramberg (německy Hermann Friedrich Freiherr von Ramberg) (24. listopadu 1820 Vídeň – 26. prosince 1899 Štýrský Hradec) byl rakousko-uherský generál. Do c. k. armády vstoupil jako kadet v roce 1841, jako důstojník generálního štábu se vyznamenal v revolučních letech 1848–1849 v Itálii a Uhrách. Později byl účastníkem dalších válečných tažení, v hodnosti plukovníka bojoval v bitvě u Hradce Králové (1866). V roce 1881 dosáhl hodnosti generála jezdectva a v letech 1881–1889 byl zemským velitelem v Chorvatsku, respektive 13. armádního sboru v Záhřebu. V roce 1883 krátce zastával funkci chorvatského bána.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z německé rodiny původem z Hannoverska s historií sahající až do 15. století.[1] Narodil se jako druhorozený syn c. k. polního podmaršála Georga Heinricha Ramberga (1786–1855), velitele pevnosti Terezín.[2] Externě studoval gymnázium ve Vídni, poté pokračoval ve studiích práv na Univerzitě Karlově v Praze. V roce 1841 vstoupil do armády jako kadet k 6. dragounskému pluku. V roce 1847 byl povýšen na rytmistra a během revolučních let 1848–1849 bojoval v Uhrách, kde byl mimo jiné pobočníkem ruského generála Fjodora Panjutina. Po porážce maďarské revoluce sloužil u 1. kyrysnického pluku, u kterého dosáhl hodnosti majora (1855). V roce 1857 se stal jako podplukovník zástupcem velitele 1. kyrysnického pluku.[3] V roce 1864 byl povýšen na plukovníka a převzal velení 7. kyrysnického pluku,[4] s nímž se zúčastnil prusko-rakouské války,[5] bojoval v bitvách u České Skalice a Hradce Králové.

V roce 1868 byl povýšen do hodnosti generálmajora a stal se velitelem jezdecké brigády v Pécsi,[6] souběžně se podílel na reformách u kavalerie, které inicioval generální inspektor jezdectva Leopold von Edelsheim-Gyulai. Od roku 1874 byl velitelem 14. pěchotní divize v Prešpurku a v roce 1874 dosáhl hodnosti polního podmaršála.[7] V roce 1878 byl pověřen velením 5. armádního sboru určeného pro okupaci Bosny a Hercegoviny.[8] Poté se jako velící generál vrátil do Prešpurku (1878–1881)[9] a nakonec byl od roku 1881 velícím generálem v Záhřebu,[10] k datu 1. listopadu 1881 obdržel hodnost generála jezdectva.[11] Po reorganizaci rakousko-uherské armády se v roce 1883 stal velitelem 13. armádního sboru,[12] respektive zemským velitelem pro Chorvatsko-Slavonské království s čerstvě připojenou oblastí tzv. Vojenské hranice se sídlem v Záhřebu.[13]

Chorvatský bán

[editovat | editovat zdroj]

Od září do prosince 1883 zastával krátce funkci chorvatského bána, respektive vojenského královského komisaře pro Chorvatsko.[14] Jeho dočasnému působení v čele státní správy Chorvatska předcházely nepokoje, které vypukly poté, co uherský ministr Gyula Szapáry nechal na základě chorvatsko-uherského vyrovnání na všechny veřejné budovy umístit společné státní znaky Chorvatska a Uherska s dvojjazyčnými nápisy. V Záhřebu a dalších městech došlo k protestům proti maďarským nápisům a dosavadní chorvatský bán hrabě Ladislaus Pejačević po marných pokusech o zklidnění situace koncem srpna ze své funkce odstoupil. Na návrh uherského premiéra Tiszy jmenoval císař František Josef I. generála Ramberga královským vojenským komisařem s pravomocemi bána. Ramberg proti nepokojům zasáhl vojenskou silou a i po odstranění maďarských nápisů nechal strážit veřejné budovy vojenskými hlídkami. Po urovnání poměrů z funkce vojenského komisaře odstoupil na začátku prosince a následně byl jmenován oficiálně nový chorvatský bán hrabě Károly Khuen-Héderváry. Ramberg nadále zůstal velitelem 13. armádního sboru v Záhřebu, k datu 1. listopadu 1889 byl penzionován.[15]

Tituly a ocenění

[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1849 byl uživatelem šlechtického titulu svobodného pána, který získal jeho otec.[16] Jako zemský velitel v Chorvatsku obdržel v roce 1881 titul c. k. tajného rady na oslovení Excelence.[17] Od roku 1882 byl čestným majitelem pěšího pluku č. 96 dislokovaného v Karlovaci.[18][19] Za vojenské zásluhy získal řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku i od zahraničních panovníků.[20]

Rakousko-Uhersko

[editovat | editovat zdroj]

Zahraničí

[editovat | editovat zdroj]

Jeho jméno nese vojenský pochod Ramberg-Marsch zkomponovaný Franzem Sommerem pro záhřebský armádní sbor.[22]

Rodina

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1865 se oženil s Ottilií Franciskou Annou, rozenou hraběnkou Bredovou (1845–1935).[23] Z manželství se narodily tři děti,[24] z nichž dcera Elsa (1867–1948) zůstala svobodná. Syn Egon Viktor (1869–1938) působil v diplomacii a před první světovou válkou byl konzulem v Johannesburgu a Kapském Městě. Mladší syn Arthur (1875–1970) vystudoval práva a působil jako státní úředník, byl vládním radou u štýrského místodržitelství.[25]

Jeho starší bratr Arthur (1819–1875) se proslavil jako malíř, další bratr Viktor (1828–1906) byl generálem rakousko-uherské armády. Sestra Selma (1822–1910) byla manželkou c. k. plukovníka hraběte Gottharda Pachty z Rájova.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Historie rodu Rambergů dostupné online
  2. ↑ Rodina Georga Heinricha Ramberga na webu geni.com dostupné online
  3. ↑ Militär Schematismus für 1860–1861; Vídeň, 1860; s. 363 dostupné online
  4. ↑ Militär Schematismus des österreichisches Kaiserthumes für 1866; Vídeň, 1866; s. 96, 376 dostupné online
  5. ↑ Přehled vrchního velení Severní armády v prusko-rakouské válce 1866 na webu austro-hungarian army dostupné online
  6. ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus für 1869–1870; Vídeň, 1869; s. 142 dostupné online
  7. ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus für 1875; Vídeň, 1874; s. 107 dostupné online
  8. ↑ Přehled velitelů armádních sborů rakouské a rakousko-uherské armády 1849–1878 na webu austro-hungarian army dostupné online
  9. ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus für 1879; Vídeň, 1878; s. 112 dostupné online
  10. ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus für 1882; Vídeň, 1881; s. 114 dostupné online
  11. ↑ Přehled generálů rakouské a rakousko-uherské armády 1859–1889 na webu austro-hungarian army dostupné online
  12. ↑ Přehled velitelů armádních sborů rakousko-uherské armády 1883–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
  13. ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus für 1883; Vídeň, 1883; s. 103, 114 dostupné online
  14. ↑ Přehled představitelů státní správy v Chorvatsku na webu worldstatesmen dostupné online
  15. ↑ Služební postup Hermanna von Ramberg in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 147 dostupné online
  16. ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1857; Gotha, 1857; s. 570–571 dostupné online
  17. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1883; Vídeň, 1883; s. 263 dostupné online
  18. ↑ Pěší pluk č. 96 na webu valka.cz dostupné online
  19. ↑ Seznam majitelů pěšího pluku č. 96 in: Schematismus für das k.u.k. Heer für 1914; Vídeň, 1914; s. 570 dostupné online
  20. ↑ Přehled řádů a vyznamenání Hermanna von Ramberga in: Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für 1889; Vídeň, 1889; s. 286 dostupné online
  21. ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes für 1851; Vídeň, 1851; s. 128 dostupné online
  22. ↑ Ramberg-Marsch dostupné online
  23. ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1884; Gotha, 1884; s. 665–666 dostupné online
  24. ↑ Rodina Hermanna von Ramberg na webu geni.com dostupné online
  25. ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1920; Gotha, 1920; s. 729–730 dostupné online

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]